close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Azzuro nahoře, azzuro dole

27. září 2019 v 13:45 | honza |  Pojeď se mnou
Azzuro nahoře, azzuro dole
Kdo by se nechtěl podívat na možná největší turistické lákadlo v celé Evropě? A navíc v čase, kdy už pomalu končí sezóna, daňové šílenství je minulostí, japonští " cvakači" mačkají spouště jinde a němečtí motorkáři pro letošek odburáceli. CK GEOPS vypsala na termín 21.-27.9., lidiček se ale přihlásilo jen tak tak k odjetí, malý leč pohodlný autobusek Setra s Tomášem a Maruškou /!/ za volantem přistál ve tři před Hlavákem a jedeme na dalekou cestu na jih Evropy. Je to taková dálka, že musíme projet Českem, Německem, Rakouskem, Švýcarskem a Itálií, abychom v šest ráno přeťali italsko francouzskou hranici a vjeli do ranní Nice. Je pod mrakem, asi schytáme pár kapek, ale s tím nic nenaděláme. Město se teprve probouzí, couráme po Promenade des Anglais a užíváme si příliv, moře chrastivě převaluje drobné oblázky, dá se do něho I opatrně vlézt, abychom si nezmáčeli vykasané gatě . Ale už je čas vnořit se do starého města , lepší " antré" než je provencálská tržnice si nelze ani představit! Ty spousty kytek, hromady zeleniny a ovoce, olivového oleje, ošatek s kořením, sušených rajčat, ale I marseillských mýdel, pročuchali jsme se až na konec a museli si dát ranní kávičku v hezké kafírničce. Už pod deštníky se noříme do uliček staré Nice, rolety krámků se rachotivě zvedají, jinde už mají nachystáno, čmucháme zase jiné vůně, katedrála svaté Reparáty je nacpaná barokem a náš čekají dlouhé schody na kopec, na hrad. Ten tu ale už dávno není, zato " ty panorámata ! ", červené střechy, kopce a dole fakt azurové moře. Docela se rozpršelo, ideálním úkrytem je hospoda a tři lahvinky růžáčku. V jednu máme sraz a jedeme místním MHD k muzeu pana Chagalla. Dnes je den Evropského dědictví, vstup zdarma, ovšem za cenu výživné frontičky. Soubor Mistrových pláten, na nichž polemizuje se Starým zákonem, je instalován v budově, na které sám autor spolupracoval. A těch pět červených kousků, Píseň písní, má skrytou erotiku! Je sice neděle, nicméně malé sámošky mají otevřeno, musíme si přece nakoupit vínko a smraďochy na večer do hotelu. Ten je v kopcích za městem a jmenuje se Du Baou , mimochodem moc pěkný.
Snídani nám částečně sežrali Číňani, kteří ač měli stravovnu jinde, využívali chvilek, kdy nikdo kulatooký nesnídál a chodili krást. To máš, Miloši, pěkné kamarády! Pouštíme se do sešupu k moři a najednou jsme v Cagnes sur Mer. Je hnedle několik důvodů proč zde zastavit. Tak třeba tu mají na vysokém kopci středověký hrad, vyškrábat se k němu v tom vedru je výkon z kategorie nadlidských. Ale zase, kam oko dohlédne, samá krása. Na kopcích vily se zahradami, pod námi červené střechy starého města a za nimi lesknoucí se hladina moře. A to ještě není všem krásám konec, když se trochu popojde, octnete se v neskutečné zahradě plné tisíciletých olivovníků, mezi nimi víla Colette a v ní muzeum Renoira, který tu dožil posledních deset let života. Do Cannes je to kousek, od přístavu, ve kterém parkujeme, jdeme zdolat kopec Suquet. Nahoře jsou zbytky hradu a senzační výhledy. Posuďte sami - Cannes jako na dlani, Lerinské ostrovy a na severu dokonce Alpy! Starým centrem vede pěší zóna plná lidí, obchůdky se vším myslitelným, ale stejně, ty jejich staré sýrárny, na ty nikdo nemá. Ze světa té milé atmosféry přecházím do světa ramp a filmových studií. Stojíme před filmovým palácem, bohužel společné foto se nekoná, schodiště s proslulým červeným kobercem je zastavěné bednami a trubkami, něco se tu chystá. Je také už čas oběda , restaurací tu je požehnaně, Bon appetit! Ve čtyři máme sraz na parkovišti a jdeme odplout na ostrov svaté Margarety. Moře je krásně živé, plavba je dobrodružná, vystupujeme na molu a můžeme volit mezi koupelí na nahato na zašitých plážičkách nebo malou turistikou na hrad, kde byl vězněn legendární muž se železnou maskou. Ne vše vyšlo, cely byly zavřené a naše "ňadranky" měly hojnost publika. Je už podvečer, máme před sebou cestu zpět do našich kopců, Bonne nuit!
Kuřecí paličky po provencálsku
Vymaž pekáč olivovým olejem, vyrovnej do něj kuřecí paličky, osol, opepřI, osol, posyp nahrubo nasekaným česnekem a provencálským kořením a nakrájenými černými olivami, Do všech mezer nastrkej čtvrtky rajčat, dej do rozpálené trouby a opeč dozlatova.
Dnešní snídaně proběhla bez zádrhelů, s plnými bříšky jedeme za dalším poznáváním. Moře uvidíme pouze z dálky, den strávíme ve vnitrozemí. Kapitola první, Grasse. Město v kopcích proslavili dva Fragonardové. Otec se pustil do neznámé disciplíny, opatřoval vůní z květů místních kytek zapáchající dámské rukavičky a zadělal tak na budoucí byznys, kterému se hned tak něco nevyrovná. Syn byl dokonce malířem , ale ne ledasjakým, maloval u dvora Ludvíka XV. Dostáváme samolepku s "efkem" a vstupujeme do útrob voňavého království. A na konci prohlídky tu mají butik a my máme hnedle spoustu důvodů si parádně zautrácet. S Grasse ale tímto nekončíme. Vysoko nad námi je staré město, jdeme si prohlédnout katedrálu, ale ouha! Jsme na území posvátných siest, pochopitelně vrata jsou zavřená. Jedeme dál. Gourdon je jednou z vesnic, kterým se říká " Orlí hnízdo". Fakt tak vypadá. Vysoko na skále je zavěšený chumel kamenných domků, úplně na vrcholku hrad s muzeem naivního umění a okolo uličky plné krámků a hospůdek. Je čas oběda, jdeme okoštovat místní kuchyni. Abychom jenom nevzdychali nad krásou děl lidských rukou, sjíždíme k jednomu pozoruhodnému přírodními úkazu. Řeka Loup tu přestává být klidným tokem a stává se divokou kaskádou s několika vodopády jako přítoky, to budou, panečku, fotečky ! Ve Vence zastavujeme kvůli panu Matissovi. Místní jeptišky mu tu vyléčily rakovinu, z vděčnosti jim vyzdobil kaplí, ke které přiléhá I Mistrovo muzeum. A taky se tu dá nakoupit v místní sámošce ! Už se nám den chýlí ke konci, poslední štací je St Paul de Vence. Další zavěšená vesnice, navíc v hradbách, uličky a spousty galerií, ocitli jsme se ve světě umění. Právě sem zajížděli kumštýři malířského řemesla, ale I literáti , skladatelé a herci několika generací. Domů přijíždíme už za tmy
Provencálské řízky
Vykostěnou kotletu naklepej klouby ruky,lehce osol a opepři, vlož do marinády ze dvou bílých jogurtů, lžíce dijonské hořčice, lžíce olivového oleje a špetky provencálského koření aspoň na hodinu. Smíchej strouhanku půl na půl s parmezánem a řízky obal. Smaž v másle s olejem. Ze zbytků marinády a obalu udělej knedlíčky do polévky.
Ráno koukáme na Alpy, které tu ještě včera nebyly! Ten čirý vzdoušek nám je přiblížil, máme o zážitek víc. Navíc to znamená, že nás bude doprovázet krásné počasí v jednom z TOP letovisek pobřeží, v Antibes. Abychom nejeli po dálnici, zvolili jsme cestu po pobřeží a udělali jsme dobře. Nikam nespěcháme, užíváme si to. Rybáři mají zapíchané pruty do písku, zelináři už mají vynesená plata s vitamíny před kšefty, míjíme I ten pyramidální habitant Marina Baie des Anges, už je tu Forte carée, jasná zpráva, že jsme dorazili do Antibes Od parkoviště se jde k hradu podél přístavu jachet, mnohé jsou už na moři, v hradu Grimaldiů pobýval Pablo Picasso a zanechal tu na sto padesát obrazů a kreseb. Chodíme mezi nimi a snažíme se přijít na kloub těm záhadným čarám a obrazcům. Mnohem jednodušeji se identifikují produkty trhovců na kouzelné provencálské tržnici , staré město je plné lidiček a děsně to tu voní. Je čas I položit unavené tělo do písku pláže, je jich tu pro všechny dost. Odpoledne se scházíme v přístavu, příští zastávkou bude Vallauris . Jsme v hlavním městě francouzské keramiky, tu zachránil Picasso před krachem, usadil se tu na čas a začal si pohrávat s nápadem jak z té hlíny dostat ty správné pocity. Výsledkem je Muzeum Picasso v místním zámku s kolekcí džbánů a talířů s jeho nezaměnitelným rukopisem. Jo, a taky tu své dny dožil herec Jean Marais, na náhrobku má jelena z Krásky a zvířete. Cestou do našich kopců ještě zastavujeme v Biot, " zavěšené vesnici" známé sklárničkami vyrábějícími bublinkové sklo. Společná večeře v hotýlku Lungo Mai je o telecím sauté s couscousem , moučníkem " plovoucí ostrov" a několika džbáncích růžáčku.
Falešná " bujabéza "
Dej do osolené vody dva balíčky krabích tyčinek a jeden rajský protlak a vše rozvař a rozmixuj tyčákem. Na pánvi v olivovém oleji opeč osolené kousky filé a vlož je do talířů. Ve výpeku osmaž, ale nerozvař nakrájenou červenou a žlutou papriku, nahrubo nasekaný česnek a feferonky. Přidej k rybě, zalij polévkou a dochuť provencálským kořením
Dnes už je všechno naposledy. Naposledy jdeme vyplenit regály v sámošce, naposledy snídáme, naposledy si dáváme panáka před autobusem. Ten necháváme před hotelem a MHD se přemisťujeme do centra Nice. Je to způsob složitý, pár lidí ještě jde do Parku Phoenix, zbytek má volno ve městě. Tržnice praská ve švech, hospody jsou natřískané, na plážích mraky nahatců, ještě vínko u katedrály a jdeme k našemu busku. Z neděle máme malý dloužek, totiž Eze. Tak do toho dalšího orlího hnízda jedeme. Jenomže parkoviště pod hradem je plné, pod záminkou, že jdeme nakupovat, parkujeme u Fragonardů, aspoň pár fotek se nám zadařilo . Do Roquebrune se vůbec nejde dostat, pokorně se vracíme na dálnici a loučíme se s tím krásným mořem. Až se setmí , budeme už mířitj na sever, domů. Tak ať vám to cestuje, váš Honza
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama