close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

ALSASKO

15. září 2019 v 9:55 | honza |  Pojeď se mnou
ALSASKO
Tak nám končí prázdniny! To chce ještě rychle na pár dní vypadnout. Což takhle dát si Alsasko? Tenhle nápad pojalo na třicet lidí, sešli se 29.8. ve 23.00 před Fantovou kavárnou na Hlaváku, přistál tam malý busek s Tomášem a Radkem za volantem, garantem je CK GEOPS a už se jede. Na tři čůrpauzy jsme před Štrasburkem a po snídani už frčíme Kehlem, to je poslední německé město na pravém břehu Rýna, za mostem už je Francie a Alsasko. Ve Štrasburku začínáme u těch budov evropských institucí. Poslanci nikde, asi je na ně brzo, máme klídek na focení, je perfektní ráno, slunce se odráží jak ve skle těch paláců tak i na hladině řeky Ill, která teče okolo. Prohlídku vlastního historického centra začínáme u katedrály Notre Dame,.kde taky jinde, že ? Je celá z červeného pískovce, portály bohatě zdobené fantastickou kamennou nádhernou středověkých kameníka, uvnitř vitráže, jaké se hned tak v této gotickou přeplněné zemi nevidí. U Arcibiskupského paláce Rohan, dnes muzea, se scházíme a je před námi návštěva starého města. Za protestantským kostelem svatého Tomáše začíná čtvrť La Petite France. Po obou březích všech ramen řeky stojí spousta hrázděných domů, v přízemí kavárny nebo bierstube, horečně se uklízí, čeká se každodenní nápor strávníků, hnedle bychom usedl. Ale ještě musíme chvíli vydržet , ještě Vaubanova přehrada, kryté mosty s masivními strážními věžemi a máme rozchod, sraz u katedrály v jednu. Opouštíme tohle sympatické město a vydáváme se mezi vinohrady vstříc pohoří Vogézy. To jsou takové naše Krkonoše , na jednom tom kopečku trůní hrad Haut Koenigsburg. Mnohokrát pokořený a vypálený, přesto vždy povstal, nakonec ho zachránil císařpán Vilém II., ano ten, který rozpoutal tu první válku. Hrad, tehdy německý, posloužil jako ukázka velkoněmeckosti, jako dílo těch nejschopnějších lidských rukou. Je fakt obrovský, taková masa červeného pískovce, šlape se spousta schodů, z těch nejvyšších pater jsou úžasné výhledy na vinice a městečka pod námi. Už ale musíme odstavit bus, jedeme bydlet do Colmaru, do hotelu IBIS.
Choucrout
Propláchni a vymačkej kysané zelí a dej je dusit s bílým, suchým vínem a pár jalovčinkami. Uvař párky, klobásy, uzené i syrové vepřové kolínko . Naaranžuj na mísu pyramidu zelí, po obvodu ozdob uzeninou na střídačku, dolů polož porce vepřového a věneček uvařených brambor, stolovníci si sami nakládají na talíř .

Po velmi dobré snídani uděláme do našeho fialového prcka a vydáváme se jako závodníci Tour de France získávat Vogézy. Začínáme na jejich úpatí v městečku Than. Už z dálky z parkoviště vidíme věž a barevnou střechu kostela, na to, v jaké jsme obci, je to stavba neuvěřitelně mohutná s filigránskou kamenickou prací na portálech a s krásným vnitřkem. Nedaleko je sobotní trh , to je ve Francii vždy podívaná, která zájezd obohatí. Začínáme stoupat do kopců, Grand Ballon je nad námi o tisíc metrů výš, hory jsou zalesněné jako ty naše, potom přicházejí pokřivené buky, vegetace se kroutí a zmenšuje, občas nějaká dědina, potom pastviny s černobílými kravičkami podélně pruhovanými, předjíždíme zpocený cyklisty, nás zase kožení motorkáři, a už jsme na parkovišti pod vrcholem. Tři hospody tu kmitají, aby ten nápor turistů zvládli, my ještě ale potřebujeme překonat pár výškových metrů a stanout na kótě 1424 m, tam se totiž vrchol nachází. Potom oběd v samoobslužné hospodě a pokračujeme v té spanilé jízdě horami, které bývají noční můrou nejednoho závodníka Tour. Zastavujeme u jezera Blanc utopeného v lesích, je součástí systému vodního elektrárenského díla. Odtud už sjíždíme do té krásné alsaské civilizace, parkujeme v obci Equisheim, která sama sebe nazývá kolébkou alsaských vín. No co si budeme povídat, na kruhovém půdorysu se zámečkem a kaplí uprostřed se to, krom zvědavých turistů, jenž vinařstvími a vinárnami. Jedna rodinka, Antoin Stoffel, nás očekává a chce nás přiopít vzorky své produkce. Těch je celkem šest a v tom vedru " potěš koště " , se jim to málem podařilo. Ještě nákup a přemisťujeme se do Kaysersbergu. Tady nás totiž další rodina v restauraci Bratchall Manala chce " užrat" k smrti. Po salátu vinařů následuje místní specialita Tarte Flambée, jakási alsaská pizza a navrch ještě výborný borůvkový koláč. Uf! Ještě že program nekončí, v další dědině Turckheimu, chodíme za posledním alsaským ponocným, ten na křižovatkách pěje v nářečí a vypráví o tradicích. Doma jsme v jedenáct.

La Tarte flambée

250 g hladké mouky zpracuj se 6 lžícemi oleje, 10 lžícemi studené vody a solí ve vláčné, pružné těsto, zábal do fólie a dej odpočinout do lednice.
Ssmíchej jeden tvaroh s vaničkou kysané smetany
Opeč 100 g anglické slaniny nadrobno nakrájené a nech na ní zesklovatět cibulí na kolečka.
Těsto rozválej na milimetrový plát, přenes na plech s pečícím papírem, pokryj tvarohovou směsí, posyp slaninou a cibulí a hustě zády strouhaným sýrem. Dej zapéct do trouby a podávej horké.

Snídáme, balíme a je tu den poslední. Začínáme v Colmaru, z parkoviště dvěma pochody se nakráčí k té jejich vyhlášené pinakotéce Unterlinden ve starém monastýru. Je ráno, neboli mrtvo, to se ale velmi záhy změní. Tolik hrázděných domů je možno vidět snad jenom tady. Mají tu víc cukráren než hospod! Katedrála St Martin je ještě zavřená, krytá tržnice taky, ožívají nábřeží a stánky okolo tržnice. My jdeme špacírem do čtvrti La Petite Venice, po našem Malé Benátky. A už je čas se nalodit na pramice s gondoliéry , vždy po osmi a plujeme si to po kanálech okolo samých hezkých věcí. Domy s katolíky měly fasádu modrou, s protestanty červenou, kde měli nevěstu na vdavky, šli do růžové. Mostky jsou ověšené muškáty, na fasádách visí staré harampádí. A už je tržnice otevřená, taková ta pravá francouzská, spousta všemožného jídla, ale i barů a zákoutí, kde si můžeme posedět s kafíčkem, vínem či pivíčkem . Otevřená je už i katedrála, vše, co jsme nestihli ráno, v pohodě stíháme teď. U busu jsme , jako vždy, včas a jedeme si prohlédnout další topvesnici Riquewihr. Ta je celá ve svahu, už jsme si mysleli, že nic hezčího než včerejší Equisheim neuvidíme, je to tu minimálně srovnatelné! Ale středobodem dnešního dne je Pfifferdaj, slavnost k zahájení dalšího vinobraní v městečku Ribeauwillé. Parkoviště kaput, u kasy fronty, konečně máme na rukou oranžové pásky a můžeme dovnitř. Je to děs, tolik lidí nepřijde u nás na celé ligové kolo, Na programu je totiž slavnostní průvod deseti kapel včetně té dudácké a osmnácti alegorických vozů. A už to duní! Blízkost Německa způsobuje, že nejvíc jsou slyšet ty jejich milované bubínky až bubínky přecházejí. Vozy jsou nějak podezřele koncipované orientálně, že by čekali tolik brigádníků z východu ? Všude mraky jídla a potoky vína a piva, víno teče dokonce i z kašny ! Den se chýlí ke konci a s ním se chýlí ke konci i naše Alsasko. Snad se vám ta pohádková končina líbila, tak se mějte, ahoj váš Honza

Kuře po alsasku
Kuře posol a vnitřek vytři česnekem. V pánvi rozpusť na kostičky nakrájenou slaninu a v ní jenom prohřej kysané zelí. Naplň jím kuře, otvor spíchni párátkem, vlož do pekáče, podlij čtvrt litrem světlého piva desítky, pokryj máslem a dej nepřikryté péct do trouby. Občas polij výpekem, po půl hodině obrať a dopeč dozlatova. Naporcuj, zelí podávej jako přílohu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama