close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Září 2019

Azzuro nahoře, azzuro dole

27. září 2019 v 13:45 | honza |  Pojeď se mnou
Azzuro nahoře, azzuro dole
Kdo by se nechtěl podívat na možná největší turistické lákadlo v celé Evropě? A navíc v čase, kdy už pomalu končí sezóna, daňové šílenství je minulostí, japonští " cvakači" mačkají spouště jinde a němečtí motorkáři pro letošek odburáceli. CK GEOPS vypsala na termín 21.-27.9., lidiček se ale přihlásilo jen tak tak k odjetí, malý leč pohodlný autobusek Setra s Tomášem a Maruškou /!/ za volantem přistál ve tři před Hlavákem a jedeme na dalekou cestu na jih Evropy. Je to taková dálka, že musíme projet Českem, Německem, Rakouskem, Švýcarskem a Itálií, abychom v šest ráno přeťali italsko francouzskou hranici a vjeli do ranní Nice. Je pod mrakem, asi schytáme pár kapek, ale s tím nic nenaděláme. Město se teprve probouzí, couráme po Promenade des Anglais a užíváme si příliv, moře chrastivě převaluje drobné oblázky, dá se do něho I opatrně vlézt, abychom si nezmáčeli vykasané gatě . Ale už je čas vnořit se do starého města , lepší " antré" než je provencálská tržnice si nelze ani představit! Ty spousty kytek, hromady zeleniny a ovoce, olivového oleje, ošatek s kořením, sušených rajčat, ale I marseillských mýdel, pročuchali jsme se až na konec a museli si dát ranní kávičku v hezké kafírničce. Už pod deštníky se noříme do uliček staré Nice, rolety krámků se rachotivě zvedají, jinde už mají nachystáno, čmucháme zase jiné vůně, katedrála svaté Reparáty je nacpaná barokem a náš čekají dlouhé schody na kopec, na hrad. Ten tu ale už dávno není, zato " ty panorámata ! ", červené střechy, kopce a dole fakt azurové moře. Docela se rozpršelo, ideálním úkrytem je hospoda a tři lahvinky růžáčku. V jednu máme sraz a jedeme místním MHD k muzeu pana Chagalla. Dnes je den Evropského dědictví, vstup zdarma, ovšem za cenu výživné frontičky. Soubor Mistrových pláten, na nichž polemizuje se Starým zákonem, je instalován v budově, na které sám autor spolupracoval. A těch pět červených kousků, Píseň písní, má skrytou erotiku! Je sice neděle, nicméně malé sámošky mají otevřeno, musíme si přece nakoupit vínko a smraďochy na večer do hotelu. Ten je v kopcích za městem a jmenuje se Du Baou , mimochodem moc pěkný.
Snídani nám částečně sežrali Číňani, kteří ač měli stravovnu jinde, využívali chvilek, kdy nikdo kulatooký nesnídál a chodili krást. To máš, Miloši, pěkné kamarády! Pouštíme se do sešupu k moři a najednou jsme v Cagnes sur Mer. Je hnedle několik důvodů proč zde zastavit. Tak třeba tu mají na vysokém kopci středověký hrad, vyškrábat se k němu v tom vedru je výkon z kategorie nadlidských. Ale zase, kam oko dohlédne, samá krása. Na kopcích vily se zahradami, pod námi červené střechy starého města a za nimi lesknoucí se hladina moře. A to ještě není všem krásám konec, když se trochu popojde, octnete se v neskutečné zahradě plné tisíciletých olivovníků, mezi nimi víla Colette a v ní muzeum Renoira, který tu dožil posledních deset let života. Do Cannes je to kousek, od přístavu, ve kterém parkujeme, jdeme zdolat kopec Suquet. Nahoře jsou zbytky hradu a senzační výhledy. Posuďte sami - Cannes jako na dlani, Lerinské ostrovy a na severu dokonce Alpy! Starým centrem vede pěší zóna plná lidí, obchůdky se vším myslitelným, ale stejně, ty jejich staré sýrárny, na ty nikdo nemá. Ze světa té milé atmosféry přecházím do světa ramp a filmových studií. Stojíme před filmovým palácem, bohužel společné foto se nekoná, schodiště s proslulým červeným kobercem je zastavěné bednami a trubkami, něco se tu chystá. Je také už čas oběda , restaurací tu je požehnaně, Bon appetit! Ve čtyři máme sraz na parkovišti a jdeme odplout na ostrov svaté Margarety. Moře je krásně živé, plavba je dobrodružná, vystupujeme na molu a můžeme volit mezi koupelí na nahato na zašitých plážičkách nebo malou turistikou na hrad, kde byl vězněn legendární muž se železnou maskou. Ne vše vyšlo, cely byly zavřené a naše "ňadranky" měly hojnost publika. Je už podvečer, máme před sebou cestu zpět do našich kopců, Bonne nuit!
Kuřecí paličky po provencálsku
Vymaž pekáč olivovým olejem, vyrovnej do něj kuřecí paličky, osol, opepřI, osol, posyp nahrubo nasekaným česnekem a provencálským kořením a nakrájenými černými olivami, Do všech mezer nastrkej čtvrtky rajčat, dej do rozpálené trouby a opeč dozlatova.
Dnešní snídaně proběhla bez zádrhelů, s plnými bříšky jedeme za dalším poznáváním. Moře uvidíme pouze z dálky, den strávíme ve vnitrozemí. Kapitola první, Grasse. Město v kopcích proslavili dva Fragonardové. Otec se pustil do neznámé disciplíny, opatřoval vůní z květů místních kytek zapáchající dámské rukavičky a zadělal tak na budoucí byznys, kterému se hned tak něco nevyrovná. Syn byl dokonce malířem , ale ne ledasjakým, maloval u dvora Ludvíka XV. Dostáváme samolepku s "efkem" a vstupujeme do útrob voňavého království. A na konci prohlídky tu mají butik a my máme hnedle spoustu důvodů si parádně zautrácet. S Grasse ale tímto nekončíme. Vysoko nad námi je staré město, jdeme si prohlédnout katedrálu, ale ouha! Jsme na území posvátných siest, pochopitelně vrata jsou zavřená. Jedeme dál. Gourdon je jednou z vesnic, kterým se říká " Orlí hnízdo". Fakt tak vypadá. Vysoko na skále je zavěšený chumel kamenných domků, úplně na vrcholku hrad s muzeem naivního umění a okolo uličky plné krámků a hospůdek. Je čas oběda, jdeme okoštovat místní kuchyni. Abychom jenom nevzdychali nad krásou děl lidských rukou, sjíždíme k jednomu pozoruhodnému přírodními úkazu. Řeka Loup tu přestává být klidným tokem a stává se divokou kaskádou s několika vodopády jako přítoky, to budou, panečku, fotečky ! Ve Vence zastavujeme kvůli panu Matissovi. Místní jeptišky mu tu vyléčily rakovinu, z vděčnosti jim vyzdobil kaplí, ke které přiléhá I Mistrovo muzeum. A taky se tu dá nakoupit v místní sámošce ! Už se nám den chýlí ke konci, poslední štací je St Paul de Vence. Další zavěšená vesnice, navíc v hradbách, uličky a spousty galerií, ocitli jsme se ve světě umění. Právě sem zajížděli kumštýři malířského řemesla, ale I literáti , skladatelé a herci několika generací. Domů přijíždíme už za tmy
Provencálské řízky
Vykostěnou kotletu naklepej klouby ruky,lehce osol a opepři, vlož do marinády ze dvou bílých jogurtů, lžíce dijonské hořčice, lžíce olivového oleje a špetky provencálského koření aspoň na hodinu. Smíchej strouhanku půl na půl s parmezánem a řízky obal. Smaž v másle s olejem. Ze zbytků marinády a obalu udělej knedlíčky do polévky.
Ráno koukáme na Alpy, které tu ještě včera nebyly! Ten čirý vzdoušek nám je přiblížil, máme o zážitek víc. Navíc to znamená, že nás bude doprovázet krásné počasí v jednom z TOP letovisek pobřeží, v Antibes. Abychom nejeli po dálnici, zvolili jsme cestu po pobřeží a udělali jsme dobře. Nikam nespěcháme, užíváme si to. Rybáři mají zapíchané pruty do písku, zelináři už mají vynesená plata s vitamíny před kšefty, míjíme I ten pyramidální habitant Marina Baie des Anges, už je tu Forte carée, jasná zpráva, že jsme dorazili do Antibes Od parkoviště se jde k hradu podél přístavu jachet, mnohé jsou už na moři, v hradu Grimaldiů pobýval Pablo Picasso a zanechal tu na sto padesát obrazů a kreseb. Chodíme mezi nimi a snažíme se přijít na kloub těm záhadným čarám a obrazcům. Mnohem jednodušeji se identifikují produkty trhovců na kouzelné provencálské tržnici , staré město je plné lidiček a děsně to tu voní. Je čas I položit unavené tělo do písku pláže, je jich tu pro všechny dost. Odpoledne se scházíme v přístavu, příští zastávkou bude Vallauris . Jsme v hlavním městě francouzské keramiky, tu zachránil Picasso před krachem, usadil se tu na čas a začal si pohrávat s nápadem jak z té hlíny dostat ty správné pocity. Výsledkem je Muzeum Picasso v místním zámku s kolekcí džbánů a talířů s jeho nezaměnitelným rukopisem. Jo, a taky tu své dny dožil herec Jean Marais, na náhrobku má jelena z Krásky a zvířete. Cestou do našich kopců ještě zastavujeme v Biot, " zavěšené vesnici" známé sklárničkami vyrábějícími bublinkové sklo. Společná večeře v hotýlku Lungo Mai je o telecím sauté s couscousem , moučníkem " plovoucí ostrov" a několika džbáncích růžáčku.
Falešná " bujabéza "
Dej do osolené vody dva balíčky krabích tyčinek a jeden rajský protlak a vše rozvař a rozmixuj tyčákem. Na pánvi v olivovém oleji opeč osolené kousky filé a vlož je do talířů. Ve výpeku osmaž, ale nerozvař nakrájenou červenou a žlutou papriku, nahrubo nasekaný česnek a feferonky. Přidej k rybě, zalij polévkou a dochuť provencálským kořením
Dnes už je všechno naposledy. Naposledy jdeme vyplenit regály v sámošce, naposledy snídáme, naposledy si dáváme panáka před autobusem. Ten necháváme před hotelem a MHD se přemisťujeme do centra Nice. Je to způsob složitý, pár lidí ještě jde do Parku Phoenix, zbytek má volno ve městě. Tržnice praská ve švech, hospody jsou natřískané, na plážích mraky nahatců, ještě vínko u katedrály a jdeme k našemu busku. Z neděle máme malý dloužek, totiž Eze. Tak do toho dalšího orlího hnízda jedeme. Jenomže parkoviště pod hradem je plné, pod záminkou, že jdeme nakupovat, parkujeme u Fragonardů, aspoň pár fotek se nám zadařilo . Do Roquebrune se vůbec nejde dostat, pokorně se vracíme na dálnici a loučíme se s tím krásným mořem. Až se setmí , budeme už mířitj na sever, domů. Tak ať vám to cestuje, váš Honza

ALSASKO

15. září 2019 v 9:55 | honza |  Pojeď se mnou
ALSASKO
Tak nám končí prázdniny! To chce ještě rychle na pár dní vypadnout. Což takhle dát si Alsasko? Tenhle nápad pojalo na třicet lidí, sešli se 29.8. ve 23.00 před Fantovou kavárnou na Hlaváku, přistál tam malý busek s Tomášem a Radkem za volantem, garantem je CK GEOPS a už se jede. Na tři čůrpauzy jsme před Štrasburkem a po snídani už frčíme Kehlem, to je poslední německé město na pravém břehu Rýna, za mostem už je Francie a Alsasko. Ve Štrasburku začínáme u těch budov evropských institucí. Poslanci nikde, asi je na ně brzo, máme klídek na focení, je perfektní ráno, slunce se odráží jak ve skle těch paláců tak i na hladině řeky Ill, která teče okolo. Prohlídku vlastního historického centra začínáme u katedrály Notre Dame,.kde taky jinde, že ? Je celá z červeného pískovce, portály bohatě zdobené fantastickou kamennou nádhernou středověkých kameníka, uvnitř vitráže, jaké se hned tak v této gotickou přeplněné zemi nevidí. U Arcibiskupského paláce Rohan, dnes muzea, se scházíme a je před námi návštěva starého města. Za protestantským kostelem svatého Tomáše začíná čtvrť La Petite France. Po obou březích všech ramen řeky stojí spousta hrázděných domů, v přízemí kavárny nebo bierstube, horečně se uklízí, čeká se každodenní nápor strávníků, hnedle bychom usedl. Ale ještě musíme chvíli vydržet , ještě Vaubanova přehrada, kryté mosty s masivními strážními věžemi a máme rozchod, sraz u katedrály v jednu. Opouštíme tohle sympatické město a vydáváme se mezi vinohrady vstříc pohoří Vogézy. To jsou takové naše Krkonoše , na jednom tom kopečku trůní hrad Haut Koenigsburg. Mnohokrát pokořený a vypálený, přesto vždy povstal, nakonec ho zachránil císařpán Vilém II., ano ten, který rozpoutal tu první válku. Hrad, tehdy německý, posloužil jako ukázka velkoněmeckosti, jako dílo těch nejschopnějších lidských rukou. Je fakt obrovský, taková masa červeného pískovce, šlape se spousta schodů, z těch nejvyšších pater jsou úžasné výhledy na vinice a městečka pod námi. Už ale musíme odstavit bus, jedeme bydlet do Colmaru, do hotelu IBIS.
Choucrout
Propláchni a vymačkej kysané zelí a dej je dusit s bílým, suchým vínem a pár jalovčinkami. Uvař párky, klobásy, uzené i syrové vepřové kolínko . Naaranžuj na mísu pyramidu zelí, po obvodu ozdob uzeninou na střídačku, dolů polož porce vepřového a věneček uvařených brambor, stolovníci si sami nakládají na talíř .

Po velmi dobré snídani uděláme do našeho fialového prcka a vydáváme se jako závodníci Tour de France získávat Vogézy. Začínáme na jejich úpatí v městečku Than. Už z dálky z parkoviště vidíme věž a barevnou střechu kostela, na to, v jaké jsme obci, je to stavba neuvěřitelně mohutná s filigránskou kamenickou prací na portálech a s krásným vnitřkem. Nedaleko je sobotní trh , to je ve Francii vždy podívaná, která zájezd obohatí. Začínáme stoupat do kopců, Grand Ballon je nad námi o tisíc metrů výš, hory jsou zalesněné jako ty naše, potom přicházejí pokřivené buky, vegetace se kroutí a zmenšuje, občas nějaká dědina, potom pastviny s černobílými kravičkami podélně pruhovanými, předjíždíme zpocený cyklisty, nás zase kožení motorkáři, a už jsme na parkovišti pod vrcholem. Tři hospody tu kmitají, aby ten nápor turistů zvládli, my ještě ale potřebujeme překonat pár výškových metrů a stanout na kótě 1424 m, tam se totiž vrchol nachází. Potom oběd v samoobslužné hospodě a pokračujeme v té spanilé jízdě horami, které bývají noční můrou nejednoho závodníka Tour. Zastavujeme u jezera Blanc utopeného v lesích, je součástí systému vodního elektrárenského díla. Odtud už sjíždíme do té krásné alsaské civilizace, parkujeme v obci Equisheim, která sama sebe nazývá kolébkou alsaských vín. No co si budeme povídat, na kruhovém půdorysu se zámečkem a kaplí uprostřed se to, krom zvědavých turistů, jenž vinařstvími a vinárnami. Jedna rodinka, Antoin Stoffel, nás očekává a chce nás přiopít vzorky své produkce. Těch je celkem šest a v tom vedru " potěš koště " , se jim to málem podařilo. Ještě nákup a přemisťujeme se do Kaysersbergu. Tady nás totiž další rodina v restauraci Bratchall Manala chce " užrat" k smrti. Po salátu vinařů následuje místní specialita Tarte Flambée, jakási alsaská pizza a navrch ještě výborný borůvkový koláč. Uf! Ještě že program nekončí, v další dědině Turckheimu, chodíme za posledním alsaským ponocným, ten na křižovatkách pěje v nářečí a vypráví o tradicích. Doma jsme v jedenáct.

La Tarte flambée

250 g hladké mouky zpracuj se 6 lžícemi oleje, 10 lžícemi studené vody a solí ve vláčné, pružné těsto, zábal do fólie a dej odpočinout do lednice.
Ssmíchej jeden tvaroh s vaničkou kysané smetany
Opeč 100 g anglické slaniny nadrobno nakrájené a nech na ní zesklovatět cibulí na kolečka.
Těsto rozválej na milimetrový plát, přenes na plech s pečícím papírem, pokryj tvarohovou směsí, posyp slaninou a cibulí a hustě zády strouhaným sýrem. Dej zapéct do trouby a podávej horké.

Snídáme, balíme a je tu den poslední. Začínáme v Colmaru, z parkoviště dvěma pochody se nakráčí k té jejich vyhlášené pinakotéce Unterlinden ve starém monastýru. Je ráno, neboli mrtvo, to se ale velmi záhy změní. Tolik hrázděných domů je možno vidět snad jenom tady. Mají tu víc cukráren než hospod! Katedrála St Martin je ještě zavřená, krytá tržnice taky, ožívají nábřeží a stánky okolo tržnice. My jdeme špacírem do čtvrti La Petite Venice, po našem Malé Benátky. A už je čas se nalodit na pramice s gondoliéry , vždy po osmi a plujeme si to po kanálech okolo samých hezkých věcí. Domy s katolíky měly fasádu modrou, s protestanty červenou, kde měli nevěstu na vdavky, šli do růžové. Mostky jsou ověšené muškáty, na fasádách visí staré harampádí. A už je tržnice otevřená, taková ta pravá francouzská, spousta všemožného jídla, ale i barů a zákoutí, kde si můžeme posedět s kafíčkem, vínem či pivíčkem . Otevřená je už i katedrála, vše, co jsme nestihli ráno, v pohodě stíháme teď. U busu jsme , jako vždy, včas a jedeme si prohlédnout další topvesnici Riquewihr. Ta je celá ve svahu, už jsme si mysleli, že nic hezčího než včerejší Equisheim neuvidíme, je to tu minimálně srovnatelné! Ale středobodem dnešního dne je Pfifferdaj, slavnost k zahájení dalšího vinobraní v městečku Ribeauwillé. Parkoviště kaput, u kasy fronty, konečně máme na rukou oranžové pásky a můžeme dovnitř. Je to děs, tolik lidí nepřijde u nás na celé ligové kolo, Na programu je totiž slavnostní průvod deseti kapel včetně té dudácké a osmnácti alegorických vozů. A už to duní! Blízkost Německa způsobuje, že nejvíc jsou slyšet ty jejich milované bubínky až bubínky přecházejí. Vozy jsou nějak podezřele koncipované orientálně, že by čekali tolik brigádníků z východu ? Všude mraky jídla a potoky vína a piva, víno teče dokonce i z kašny ! Den se chýlí ke konci a s ním se chýlí ke konci i naše Alsasko. Snad se vám ta pohádková končina líbila, tak se mějte, ahoj váš Honza

Kuře po alsasku
Kuře posol a vnitřek vytři česnekem. V pánvi rozpusť na kostičky nakrájenou slaninu a v ní jenom prohřej kysané zelí. Naplň jím kuře, otvor spíchni párátkem, vlož do pekáče, podlij čtvrt litrem světlého piva desítky, pokryj máslem a dej nepřikryté péct do trouby. Občas polij výpekem, po půl hodině obrať a dopeč dozlatova. Naporcuj, zelí podávej jako přílohu.


Gizela a Jaryna

15. září 2019 v 9:52 | honza |  Po 22. hodině
Gizela a Jaryna
Jedu z Paříže , Míša a holky jsou na prázdninách , přemítám , co podniknu nežli se za nimi vydám . Nabízí se celá řada pokušení , jako třeba hospoda s kamarády , nebo třeba hospoda s jinými kamarády , a co takhle hospoda s kamarádkami , juj , hospoda s jednou kamarádkou , třeba se z toho něco vyklube . Takhle mudruju , do odjezdu zbývají da dny , přece je nezabiju koukáním na bednu , je léto a nabídka je ještě horší než za normálního provozu . Do knížek se mi taky nechce , těch jsem si za poslední dva měsíce užil až až , boha , co si počnu ? A hele , vyřešilo se mi to samo . Odemykám a vleču kufr do předsíně a z kuchyně slyším hlas . Je to hlas mé sousedky Radky , bydlí pode mnou v bytě drbny Gisely, odtud přezdívka a má klíče od našeho bytu , páč přímo skvěle zalévá kytky . Krom toho miluje dlouhé telefonáty s kamarádkami , které , stejně jako ona , jsou zdesgustované se soužitím s muži , kteří jim nerozumí . Takový jeden telefonát slyším přes dveře , na druhém konci mého / ! / drátu je kámoška Jaryna , poznávací znamení senzační kozy , pipinu jako mimčo. . Mám nápad . Vcházím do kuchyně , dávám sousedce pusu , sluší jí to , má na sobě pouze plavečky ze dvou nevelkých kousků popardálovaného textilu . Radka se mi líbí , je malá , má moc hezkou postavičku , k velikosti kozenek pěkně pasuje její tak akorát zadánek , to všechno už dávno vím , dnes , koukám , jí v rozkroku vykukují černé chloupky , má bobra ! Hurá .
R : hele , zrovna přišel Honza soused , asi jede z Paříže , to se zase budeme mít dobře!
J : tak ho ode mě moc pozdravuj
R : voní dálkou
J : jak se to pozná ?
R : sprchoval se naposledy předevčírem !
/ holčičí smích na obou koncích drátu /
J : zažeň ho do sprchy
Všechno slyším a přetahuji si tričko přes hlavu a házím ho do koše s prádlem
R : on si sundal tričko !
Sundávám si kalhoty a ponožky
J : a to je všechno ?
R : nééé , svlíkl si džíny a ponožky !
Chvíli váhám a šup , slipy jsou dole také
J : jsi nějak dlouho ticho , co se děje , hořím zvědavostí , dělej !!!
R : von je fakt úplně nahatej ! Jde do koupelny a má krásný , malý zadek
J : a co se děje vepředu ? Ježíš , nenapínej mě , to jsi kamarádka ?
R : to jsem nestačila zahlídnout , hned mi zmizel
Další rozhovor neslyším , honem se mydlím a jen tak ledabyle se utírám , balím se do ručníku , ale zahazuji ho a jdu nahatý zpět a doufám , že holčičí plkání pokračuje
R : nó , tak ses dočkala !
J : co , jo , jak jsme o tom mluvily ? Fakt ? Povídej , sakra fix !
R : asi si s ním ve sprše něco udělal , je takový celý vytrčenější , a jde ke mně , já nemůžu utéct , mám krátkou šňůru !
J : hlavně nikam neutíkej , já u toho chci bejt až dokonce ! A honem , podrobnosti !
R : on už je úplně u mně a hladí mi obličej , a už ho má tak napůl .
J : tak ho za něj , proboha , popadni , já se z tebe zblázním !
R : teď mi rozep podprdu a zahodil ji ! A dal si moje ruce na ramena , jak ho mám asi popadnout , v jedný ruce mám navíc telefon . Má úžasně teplé dlaně
J : a kde je má ?
R : kde asi , hladí mi kozy , jejda , to je příjemné , a teď mi vzal bradavky do pusy ! uwa
J : a kde má ruce ?
R : za gumou mých kalhotek
J : a kde máš kalhotky ?
R : u kolen a teď už je nemám !
J : a už mu stojí ?
R : Ježíš , to jsou otázky , ano , ano , ANO ! Teď má on prostředníček víš kde ?
J : vím , vím a co říká ?
R : že mi krásně stojí taky
J : ty jsi blbá
R : ne , fakt mi to řekl a já to cítím , jsem sakra mokrá. Cítím to na stehnu , a je to mňam . A teď mi dal ruce na ramena a jemně mě tlačí dolů .
J : nekecej , popisuj , jsi nějak dlouho zticha ! Já už taky teču , netrap mě !!!
Já : Radka teď nemůže mluvit , při jídle se nemluví ...
J : ona tě… , ona ti… , ona ho má… , jejda , asi vím , co se děje , ta se má
R : tak už jsem zase zpátky , to bylo krásné , když si vzpomenu , jak se mi nikdy do těch věcí nechtělo , teď to bylo takové jiné , hladil mě ve vlasech a rukama mi napovídal jak si mám počínat
J : neříkej , že to tím skončilo !
R : ba ne , teď jsem to já , kdo si to užívá , posadil mě do křesla , dal mi nohy od sebe a jezdí mi tam jazykem a wuah , ví kam ! Ano , Honzíčku , tam , tam , tam , TAM !!! Jarynko , co to provádím , ale houby , kdy se mi zase něco podobného podaří ?
J : já už taky brzy budu , poslouchám vás už bez kalhotek , ani nevím , jak se to stalo !!!
R : teď mi dal ruce na parapet, otočil si mě a hladí mi zadek a zajíždí mi huáw , jo , jo !
J : vy šukáte ?
R: nééé , on mě miluje , já jsem v okně , pode mnou chodí lidi , kdyby se mrkli nahoru , viděli by , jak mi poletují kozy , ale já na to kašlu , tenhle okamžik už - se - nemusí - nikdy - opa - opakovat - já - už - budu - už - jsem Ježíšku na křížku , božíčku , panenko marjááááá !!!!
J : no podívej , jaká je z tebe katolička , a co on ?
R : asi taky , zadek mě pálí , jak mě pevně držel , něco ze mě teče a Honzíček je zralej na další sprchu , jdu s ním , promiň , tak dlouhou šňůru nemáme , zavolám ti
J : téda , děkuju , tohle jsem ještě v přímém přenosu nezažila , taky mažu do sprchy , pa zavolej , a pozdravuj ho , udělal mi krásné odpoledne !
A stalo se to vůbec ? Aspoň v mojí hlavě určitě ! Gizelko , Jarynko , nezlobíte se za to na mě , že ?