close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Srpen 2019

V zemi kalvádosu a dobrých sýrů

26. srpna 2019 v 11:47 | honza |  Pojeď se mnou
V zemi kalvádosu a výborných sýrů
Normandie je dalším políčkem do francouzského puzzle, tak jak jej postavila CK GEOPS. Skládačku si chce zkompletovat partička lidí, kteří se I s nováčky sešli 20.8. před pražským Hlavním nádražím. Přijíždí bílá Setra s Tomášem a Radkem za volantem, nasedáme a vyrážíme na dalekou cestu, kterou budeme rozbíjet pravidelnými čůrpauzami. Po sedmé jsme před Paříží a kupodivu se nikde nezasekáváme, jedeme plynule po okruhu a před devátou už děláme tu hlavní hygienicko gastronomickou přestávku. A před desátou už máme koupené vstupenky do Monetových zahrad v Giverny. Spolu s námi tu jsou davy, převládají Japončíci, ti jsou tu jako doma, starý pán jim tu vytvořil pohádkovou zahradu s můstky, bambusy, smutečními vrbami , ale hlavně s jezírkem pokrytým lekníny. Vlastní mistrův růžový dům se zelenými okenicemi, utopený v další kvetoucí zahradě, je galerií kopií jeho děl v původních interierech. Dal se stihnout I Monetův hrob na místním hřbitůvku. Po půlhodině jízdy zastavujeme na dalším zajímavém místě. Z výšky koukáme a jdeme si I osahat zbořený hrad Gaillard, dílo Richarda Lví Srdce, za jeho života nedobytný , za vlády jeho bratra Jana Bezzemka, dobytý Francouzi přes latríny ! Už ale musíme odstavit autobus, míříme do Rouenu. Začínáme u gotického kostela St Maclou obklopeného hrázděnými domy. A za ním je staré morové pohřebiště s morbidními motivy vyřezanými do hrázdění, jmenuje se to tu Aitre de St Maclou .Středověkou uličkou Damiette se dojde k opatskému kostelu St Ouen. A opět gotika jako hrom, ta výška, ty vitráže! V zahradě stojí kopie runového kamene a socha zakladatele dynastie normandských vévodů Rollona. V centru města obdivujeme Justiční palác z období pozdní gotiky, rozjímáme na místě, kde v roce 1431 upálili Johanku z Arku, jí zasvěcený kostel ve tvaru převrácené vikingské lodice je zkrátka úžasný. Velerušnou Hodinovou uličkou se dojde ke katedrále Notre Dame, dominantě města, tolikrát malované panem Monetem. A máme volno, kaváren a vinárniček tu je dostatek. Metrem na nádraží a vlakem do čtvrti St Etienne du Rouvray, čtvrt hoďku pěšky a už po té šichtě konečně bydlíme v hotelu P'tite dej.
Hotel, který se jmenuje " Snídaně" , dostál svému jménu a my si pochutnáváme na šunčičce, sýru, křupavých bagetách a čerstvém croissantu. Jedeme na sever tím zajímavým vnitrozemím, bokáže jsou statky obehnané hliněným valem s mohutnými dubisky, všude kravičky, některé s brýlemi, to jsou ty pravé normandské a všude pokosený a na poli ponechaný len. Zajíždíme do jedné z top vesniček , Veules les Roses a je před námi výzva. Chceme totiž zdolat místní řeku od pramene až do ústí do moře. Popravdě moc velké úsilí jsme nevynaložili. Říčka Veules je totiž nejkratší francouzskou řekou, měří pouhých dvanáct set metrů, ale po obou březích jsou hrázděné chalupy s doškovými střechami, mlýny a spousty kytek. A moře je sice daleko, je odliv, ale ty bílé útesy vpravo I vlevo, rackové a malá rybí tržnice nám ke štěstí stačí. Naší další štací je přístav Fécamp. Začínáme prohlídkou Benediktýnského paláce pana Alexandra Le Grand , muzea krásných umění , v suterénu se potom dozvídáme skoro vše o výrobě Benediktýnky, to tajemství je neprolomitelné , celá řada bylinek nám je zatajena , na konci prohlídky nás čeká ochutnávka toho sladkého zázraku. K moři to máme cobydup, je modroučké, čisťounké a teploučké, což mohou dosvědčit ti, kteří z té oblázkové pláže do něj hupsli. Po půl hodině jízdy zastavujeme na parkovišti v Etretat. Ocitáme se o století zpátky, jsme v mondénním letovisku zakonzervovaném ve stavu, kdy před stovkou let bylo vybudováno pro bohatou klientelu. Právě tady jsou ty notoricky známé skalní útesy tolikrát malované a fotografované. Ani se nám od moře nechce, ale náš program pokračuje, nutně musíme vidět vesničku Allouville ze dvou důvodů. Tím prvním je tisícileté dubisko s kostelíkem , který už také hodně pamatuje, ve své koruně, tím druhým je retrohospoda paní Dominiky, tady si dáváme všichni panáka calvadosu, neb se to v Normandii sluší. Sjíždíme k Seině a kousek za Caudebec zastavujeme u skaliska, ze kterého vylétá dvouplošník Latham 47. Jsme u monumentu vytesanému na památku statečným chlapům, kteří odtud v roce 1928 vylétli , aby zachránili ztroskotavší vzducholoď Italia , leč nedoletěli a všichni zahynuli, mezi nimi I Amundsen. Ještě musíme skouknout nedaleké opatství St Wandrille, lépe řečeno to, co z něho po té jejich Revoluci zbylo. Přes nádherně subtilní most Brotonne přejíždíme Seinu a vracíme se do našeho hotýlku.
Ráno to bylo hustý! Přijeli jsme k přívozu přes Seinu a kvůli husté mlze trajekt nejel. Počkali jsme půlhoďku a dočkali se, přesunuli jsme se na druhý břeh a byl před námi dvacetiminutový špacír k rozvalinám kdysi obrovského opatství Jumiége. Ale i to co zůstalo stát je olbřímí ukázka dovedností našich prapředků. Vracíme se stejnou cestou, je před námi cestování vnitrozemìm, vesnicemi s hrázděnými domy a s došky na střechách, na hřebeni kosatce, paráda! Ale taky musíme dokompletovat naše mosty přes Seinu. Tím prvním je most Tankarvilský, nejstarší z toho triumvirátu, za chvíli už ale najíždíme na Pont Normandie ,úžasně subtilní stavbička postavená nad deltou Seiny. A na druhém břehu v rafinovaném zálivu se ukrývá bývalé pirátské město Honfleur, dnes extraligová turistická atraktivita, břidlicové domy okolo maríny mají v přízemí hospody, všechny narvané, konzumují se kvanta ryb a veškeré myslitelné mořské havěti. My ještě ale nemáme dost, krajem Camembert projíždíme na západ, všechny obce tu jsou zároveň názvy těch nejvěhlasnějších " smraďochů " - Livarot, Pont l'Eveque , Neufchatel… Parkujeme v Caen přímo pod hradem Viléma Dobyvatele, z hradeb si prohlížíme správní středisko kraje a už víme kam vyrazíme. V areálu hradu je moderní budova galerie Krásných umění, pod námi je gotická katedrála svatého Petra, vpravo mohutné Mužské opatství a vlevo to Ženské, obě nechali postavit Vilém a Matylda jako úlitbu církvi za to, že se vzali a byli přitom příbuzní. Taky se dá jen tak courat po rušném městě a posedět někde u kafe nebo vínečka. Bydlíme v pěkném hotelu B+B.
Vajíčka, slaninka, croissanty, takhle má vypadat snídaně! S plnými bříšky trochu pospícháme do Arromanches, na devátou jsme objednáni do Muzea vylodění a začínáme filmem v naší mateřštině! Městečko s pláží, v moři jsou stále zbytky Morušového přístavu, se pomalu probouzí , všude suvenýry s válečnou tématikou, ale I dobré ranní kafíčko, klidně bychom pobyli . Leč čas je neúprosný, jedeme podél pobřeží do Colleville. Tady je americký hřbitov, devět tisíc sněhobílých křížů je uspořádáno do vojenských šiků, I trávníky kolem jsou sestříhány do předepsaného armádního účesu. Už ale před tou naší dlouhou cestou musíme odstavit autobus, ještě honem nakupujeme v obchoďáku dobroty domů I na cestu a jsme odstaveni. Program tady v Bayeux je ovšem bohatý, začínáme v Muzeu Viléma Dobyvatele. To, co celý svět Bayeux závidí , je sedmdesát metrů dlouhá výšivka , na ní je v padesáti osmi obrazech znázorněna s obrovským smyslem pro detail bitva u Hastings, v ní Vilém na hlavu porazil svého soka Haralda a zmocnil se anglického trůnu. Výšivka pochází z roku 1077! Stejného stáří je místní katedrála, ve které se chladíme , celý skorotýden do nás totiž nemilosrdně pere slunce. A je až do večeře volno, dá se jít, a někteří tak I činí , do Memoriálu opět za válčením, jiní jen tak courají po tomhle pěkném a živém městě. Večeříme v restauraci Assiette Normande, a fakt dobře. Posuďte sami - paštika forestière s karamelizovanou cibulí, krůtí prso na smetaně, jsme přece v Normandii, hranolky z trouby, zelené fazolky, jablečný koláč se zmrzlinou, k pití cidre či různě zabarvená vína. Místo abychom se odkulili k autobusu, nachystali místní pro nás třešničku na tom našem normandském dortíku. Za katedrálou mají obra platana, říkají mu strom Svobody a po setmění na jeho kmenisko projektují světelnou šou s muzikou! Ještě panáka calvadosu pro všechny, ahoj nebo raději nashledanou naše milá Normandie!
Tak se mějte a cestujte, váš Honza
Sobí lejno
Kilo a půl masa / krkovici, kotletu, krůtí prso, loupanou plec / vcelku osol, opepři , opeč zprudka na oleji, potři dijonskou hořčicí, podlej dvěma kelímky smetany, nakrájej jablko a rozeber dvě palice česneku, přidej k masu a dus v troubě pod pokličkou hodinu a půl / hovězí déle / na 180. Maso vyjmi , omáčku přeceď a podávej s knedlíkem
4 housky na kostičky
3 lžíce polohrubé mouky
2 vejce
1 tvaroh
Soupe au cresson / řeřichová polévka /
Ve velkém hrnci rozpusť máslo, přidej rozdrcné tři stroužky česneku a vzápětí vsyp půlkilové balení řeřichy / listového špenátu / .Nech zavadnout , zapraš hladkou moukou a zalij silným zeleninovým vývarem. Provař dvacet minut, dochuť solí a pepřem a rozmixuj tyčovým mixérem. Podávej se lžící zakysané smetany a s krutony.
Normandské pot au feu / hrnec v ohni /
Na dno hrnce dej nahrubo nakrájenou cibuli, kusy mrkve, celé stroužky česneku, kůže z vepřových, nožiček , posyp hrubou solí, vlož krkovici I s kostí, osol, opepři , pohoď dva bobkové listy a pár kuliček nového koření, pokryj silnými kolečky cibule , vše zalij plnotučným mlékem až po vrch, nech bublat na mírném ohni pod pokličkou hodinu, odkyj, zvyš plamen a nech veškerou tekutinu odpařit / nepřipal! / Podávej se šťouchaným bramborem.
Tarte aux pommes / jablečný koláč /
Z osminky másla, čtvrt kila hladké mouky , třech lžic studené vody a špetky soli vypracuj pevné těsto a dej ho ve folii odpočinout do lednice. Na pánvi zkaramelizuj dvě lžíce cukru, přidej lžičku másla, skořicí a nakrájená jablka. Těsto vyválej a natlač do kulaté formy lehce vymaštěné a dej na deset minut " uschnout " do trouby. Naaranžuj jablka, zákápni šlehačkou a dej upéct. Podávej se zmrzlinou.

Děkujeme ti Vašku

19. srpna 2019 v 7:31 | honza |  Pojeď se mnou
Eh, vezu révu z Burgund sem….
Je pátek 2.8. , k Hlaváku přistává bílá Setra s Poldou a Tomášem za volantem, garantem cesty je CK GEOPS, jedeme do krásné části Francie. Na tři vyčůrání jsme v Alsasku ! Obloha je modroučká, po pravici máme pohoří Vogézy , umytí a nasnídáni vyjíždíme do Belfortu. To už jsme ve Franche Comté a zdoláváme mohutnou pevnost postavenou panem Vaubanem. Ta odolala i masivnímu bombardování za Prusko francouzské války, dnes je v ní muzeum, my máme kliku, všude se pohybují vojáci a markytánky v dobových kostýmech, dnes tu vypukne velká sláva, bude se vzpomínat na události staré sto let! My ale musíme dál. Jedeme do Ronchamp porozjímat do kaple Notre Dame du Haut vysoko na kopci nad kdysi hornickým městem. Autorem běloskvoucí stavby je pan Le Corbusier! Fotečky nám budou závidět všichni, kteří jméno slavného architekta znají. Teď nás čeká putování vnitrozemìm. V Ils sur Doubs si na chvilku podupáváme na mostě přes průzračnou řeku a potom už jedeme pastvinami a lesy pohoří Jura. Máme totiž za lubem navštívit udírnu že sedmnáctého století ve vesnici Grandfontaine. Komu se poštěstí prohlédnout si tak staré selské prostředí s kulisou desítek nad námi zavěšených šunčiček? A ještě si můžeme zanakupovat v místním butiku. Dnes jsme ještě měli v plánu navštívit Besançon, ale už musíme odstavit bus, tak stavíme aspoň na předměstí u obchoďáku a kupujeme si vínečko a smraďochy na dva dny neb zítra je neděle a Frantíci budou mít všude zavřeno.
Odjíždíme za kuropění, máme dluh ze včerejška. Besançon leží v meandru řeky Doubs, na převysoké skále nad ním stojí hradby další Vaubanovy citadely, je to pěkná makačka se k ní v tom ranním vedru vyškrábat, ale odměnou nám jsou výhledy na město pod námi a na katedrálu svatého Jana. Mají tu i docela rozsáhlý areál římských vykopávek, narodili se zde bratří Lumiérové, vynálezci kinematografu a pan Victor Hugo. A je před námi půlden přírody. Jedeme údolím řeky Loue do Ornans a vyprávíme si o malíři Courbetovi, který svým skandálním obrazem pořádně rozčeřil svět pařížských maloměšťáků. A ejhle, ve městě je dnes trh s uměním všeho druhu, paráda! Dále sledujeme krásnou řeku až k jejímu prameni, to ovšem není žádný idylický čůrek, ale voda se valí z obřího jícnu jeskyně ! Naším dalším zastavením je památka UNESCO, umělé město Arc et Senans postavené Nicolasem Ledouxem v osmnácté století. Tady se mělo vyrobit tolik soli, že by pokryla veškeré potřeby místních a ještě by zbylo na královskou pokladnu. Dnes tu je muzeum architektových děl ve zmenšených maketách, krásná botanická zahrada a expozice historie výroby soli. V šest už vystupujeme v Dijonu, procházíme si historické centrum, na stěně baziliky Notre Dame si hladíme magickou sovičku, před vévodským palácem si dáváme rozchod, abychom si koupili zdejší vyhlášenou hořčici, cestou k busu ještě žasneme nad krásou katedrály svatého Benigna a jedeme bydlet.
Dnešní den nelze začít jinak než recitací. Nerudova Romance o Karlu IV. nám náramně pasuje ke krajině, kterou projíždíme. Mezi Dijonem s a Beaune se táhnou Côtes d'Or, jsou to nejkrásnější a nejvěhlasnější vinice na světě, co vesnice, to název světového vína. Samotné Beaune je rozkošné město s úžasným hospicem z patnáctého století, ta barevná střecha! A ty staré a mohutné lisy, a kostel Notre Dame, a ta spousta vinoték a vináren, však jsme také do jedné zapluli v úctyhodném počtu a dali si košt. V Turnus parkujeme přímo na břehu majestátní řeky Saôny a jdeme se podívat na další skvostné dílo lidských rukou, na baziliku svatého Philiberta. Čistě románská stavba má nečekaně světlý interiér, část rajské zahrady a okolo jsou výstavní prostory s obrazy, keramikou a spol. Teď nás čeká jízda fakt malebnou Burgundskou krajinkou . Vinice, kamenné vesnice s románskými kostelìky, bílé kravičky. Na kopci stojí pobořený hrad Brancion a pod ním jedna z těch vesniček a od kostelíka parádní rozhled na tu Bohem požehnanou zemi. Po pár kilometrech přijíždíme do Cluny . A zíráme na to, co zbylo z kdysi největšího opatství v zemi. I ty trosky vypadají neskutečně, lámeme si hlavy nad tím, jaká zloba či strach vedla ty bohabojné lidi, aby dílo, do kterého chodily generace jejich předků,za té jejich Revoluce šmahem zničili. Ještě si ale musíme pofotit jednu přírodní kuriozitu. Z nekonečných vinic tu ční k nebi ohromné skalisko, dnes archeologický areál, jmenuje se to tu Roche de Solutré . Bydlíme v Chalon sur Saône.
Po křupavé snídani a trochu pod mrakem jedeme do Autunu. Město založené císařem Augustem má římské divadlo, dodnes funkční, ale i katedrálu svatého Lazara s ostatky světce, hezký střed. To pravé dobrodrůžo nás ale čekalo v horách Morvan . Přijeli jsme za Kelty do oppida Bibracte dozvědět se v precizně udělaném muzeu o tom, jak a kdy žili. Potom následoval výlet na posvátnou horu Beuvray malým přibližovákem, leč cestu zpět našli jenom ti nejschopnější. Čekání na hlavního tuláka nás málem stálo změnu programu. Ale konec dobrý, všechno dobré, nakonec jsme ve Vezelay v bazilice Máří Magdaleny přenesení o mnoho století zpět. Je to naše poslední turistika, odtud už jenom dlouhý přejezd nekonečnými lány sklizeného obilí do Troyes. Zde naposledy bydlíme a velmi nevalně i společně večeříme.
Den poslední je tu, můžeme si pospat, začínáme v historickém středu kdysi přebohatého města, vždyť na jednom kilometru tu mají sedm ohromných kostelů. Posuďte sami zprava doleva :Nicais, Petr, Urban, Jan, Máří Magdaléna Pantaleon a Roch, a mezi nimi hrázděné domy a krytá a voňavá tržnice! Když už jsme u toho hrázdění což takhle si dát i jeden kostelík? V obci Longsols ho mají, a jakého fešáka ! V Epernay jsme hosty šampaňského sklepa rodiny Castellanů. Chodíme mezi těmi miliony lahví a dozvídáme se vše o výrobě a distribuci tohoto všeobecně milovaného moku. V Remeši parkujeme přímo za katedrálou, chvíli putujeme společně po památkách, nakonec nás rozpráší místní Monoprix, přece nepřijedeme domů s prázdnou. A o je vlastně konec našeho cestování, teď už jen dlouhá cesta domů. Tak ať vám to cestuje i nadále, váš Honza

eh, vezu révu sem...

19. srpna 2019 v 7:30 | honza |  Pojeď se mnou
Eh, vezu révu z Burgund sem….
Je pátek 2.8. , k Hlaváku přistává bílá Setra s Poldou a Tomášem za volantem, garantem cesty je CK GEOPS, jedeme do krásné části Francie. Na tři vyčůrání jsme v Alsasku ! Obloha je modroučká, po pravici máme pohoří Vogézy , umytí a nasnídáni vyjíždíme do Belfortu. To už jsme ve Franche Comté a zdoláváme mohutnou pevnost postavenou panem Vaubanem. Ta odolala i masivnímu bombardování za Prusko francouzské války, dnes je v ní muzeum, my máme kliku, všude se pohybují vojáci a markytánky v dobových kostýmech, dnes tu vypukne velká sláva, bude se vzpomínat na události staré sto let! My ale musíme dál. Jedeme do Ronchamp porozjímat do kaple Notre Dame du Haut vysoko na kopci nad kdysi hornickým městem. Autorem běloskvoucí stavby je pan Le Corbusier! Fotečky nám budou závidět všichni, kteří jméno slavného architekta znají. Teď nás čeká putování vnitrozemìm. V Ils sur Doubs si na chvilku podupáváme na mostě přes průzračnou řeku a potom už jedeme pastvinami a lesy pohoří Jura. Máme totiž za lubem navštívit udírnu že sedmnáctého století ve vesnici Grandfontaine. Komu se poštěstí prohlédnout si tak staré selské prostředí s kulisou desítek nad námi zavěšených šunčiček? A ještě si můžeme zanakupovat v místním butiku. Dnes jsme ještě měli v plánu navštívit Besançon, ale už musíme odstavit bus, tak stavíme aspoň na předměstí u obchoďáku a kupujeme si vínečko a smraďochy na dva dny neb zítra je neděle a Frantíci budou mít všude zavřeno.
Odjíždíme za kuropění, máme dluh ze včerejška. Besançon leží v meandru řeky Doubs, na převysoké skále nad ním stojí hradby další Vaubanovy citadely, je to pěkná makačka se k ní v tom ranním vedru vyškrábat, ale odměnou nám jsou výhledy na město pod námi a na katedrálu svatého Jana. Mají tu i docela rozsáhlý areál římských vykopávek, narodili se zde bratří Lumiérové, vynálezci kinematografu a pan Victor Hugo. A je před námi půlden přírody. Jedeme údolím řeky Loue do Ornans a vyprávíme si o malíři Courbetovi, který svým skandálním obrazem pořádně rozčeřil svět pařížských maloměšťáků. A ejhle, ve městě je dnes trh s uměním všeho druhu, paráda! Dále sledujeme krásnou řeku až k jejímu prameni, to ovšem není žádný idylický čůrek, ale voda se valí z obřího jícnu jeskyně ! Naším dalším zastavením je památka UNESCO, umělé město Arc et Senans postavené Nicolasem Ledouxem v osmnácté století. Tady se mělo vyrobit tolik soli, že by pokryla veškeré potřeby místních a ještě by zbylo na královskou pokladnu. Dnes tu je muzeum architektových děl ve zmenšených maketách, krásná botanická zahrada a expozice historie výroby soli. V šest už vystupujeme v Dijonu, procházíme si historické centrum, na stěně baziliky Notre Dame si hladíme magickou sovičku, před vévodským palácem si dáváme rozchod, abychom si koupili zdejší vyhlášenou hořčici, cestou k busu ještě žasneme nad krásou katedrály svatého Benigna a jedeme bydlet.
Dnešní den nelze začít jinak než recitací. Nerudova Romance o Karlu IV. nám náramně pasuje ke krajině, kterou projíždíme. Mezi Dijonem s a Beaune se táhnou Côtes d'Or, jsou to nejkrásnější a nejvěhlasnější vinice na světě, co vesnice, to název světového vína. Samotné Beaune je rozkošné město s úžasným hospicem z patnáctého století, ta barevná střecha! A ty staré a mohutné lisy, a kostel Notre Dame, a ta spousta vinoték a vináren, však jsme také do jedné zapluli v úctyhodném počtu a dali si košt. V Turnus parkujeme přímo na břehu majestátní řeky Saôny a jdeme se podívat na další skvostné dílo lidských rukou, na baziliku svatého Philiberta. Čistě románská stavba má nečekaně světlý interiér, část rajské zahrady a okolo jsou výstavní prostory s obrazy, keramikou a spol. Teď nás čeká jízda fakt malebnou Burgundskou krajinkou . Vinice, kamenné vesnice s románskými kostelìky, bílé kravičky. Na kopci stojí pobořený hrad Brancion a pod ním jedna z těch vesniček a od kostelíka parádní rozhled na tu Bohem požehnanou zemi. Po pár kilometrech přijíždíme do Cluny . A zíráme na to, co zbylo z kdysi největšího opatství v zemi. I ty trosky vypadají neskutečně, lámeme si hlavy nad tím, jaká zloba či strach vedla ty bohabojné lidi, aby dílo, do kterého chodily generace jejich předků,za té jejich Revoluce šmahem zničili. Ještě si ale musíme pofotit jednu přírodní kuriozitu. Z nekonečných vinic tu ční k nebi ohromné skalisko, dnes archeologický areál, jmenuje se to tu Roche de Solutré . Bydlíme v Chalon sur Saône.
Po křupavé snídani a trochu pod mrakem jedeme do Autunu. Město založené císařem Augustem má římské divadlo, dodnes funkční, ale i katedrálu svatého Lazara s ostatky světce, hezký střed. To pravé dobrodrůžo nás ale čekalo v horách Morvan . Přijeli jsme za Kelty do oppida Bibracte dozvědět se v precizně udělaném muzeu o tom, jak a kdy žili. Potom následoval výlet na posvátnou horu Beuvray malým přibližovákem, leč cestu zpět našli jenom ti nejschopnější. Čekání na hlavního tuláka nás málem stálo změnu programu. Ale konec dobrý, všechno dobré, nakonec jsme ve Vezelay v bazilice Máří Magdaleny přenesení o mnoho století zpět. Je to naše poslední turistika, odtud už jenom dlouhý přejezd nekonečnými lány sklizeného obilí do Troyes. Zde naposledy bydlíme a velmi nevalně i společně večeříme.
Den poslední je tu, můžeme si pospat, začínáme v historickém středu kdysi přebohatého města, vždyť na jednom kilometru tu mají sedm ohromných kostelů. Posuďte sami zprava doleva :Nicais, Petr, Urban, Jan, Máří Magdaléna Pantaleon a Roch, a mezi nimi hrázděné domy a krytá a voňavá tržnice! Když už jsme u toho hrázdění což takhle si dát i jeden kostelík? V obci Longsols ho mají, a jakého fešáka ! V Epernay jsme hosty šampaňského sklepa rodiny Castellanů. Chodíme mezi těmi miliony lahví a dozvídáme se vše o výrobě a distribuci tohoto všeobecně milovaného moku. V Remeši parkujeme přímo za katedrálou, chvíli putujeme společně po památkách, nakonec nás rozpráší místní Monoprix, přece nepřijedeme domů s prázdnou. A o je vlastně konec našeho cestování, teď už jen dlouhá cesta domů. Tak ať vám to cestuje i nadále, váš Honza