close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Bylo to fakt hustý

29. dubna 2019 v 13:46 | honza |  Pojeď se mnou
Bylo to fakt hustý
Jestli se dá něco nazvat tradicí, jsou to s nezničitelnou pravidelností konající se výlety do ciziny s OAMB. Letos padla volba na Itálii, máme za úkol aspoň trochu se seznámit s Florencií a Římem. Je středa 24.4. 2019, v půl třetí přistává bus CK PANGEA, za volantem Libor a překvapení - hezounká řidička Eva! Zádrhel zvaný Praha máme za sebou a míříme si to na Plzeň a Rozvadov. Tady první kolektivní čůráníčko a už jsme na německé dálnici a frčíme na Regensburg, Mnichov, Innsbruck , Brenner a šup ! Jsme v Itálii. A ve tři čtvrti na šest už jsme zaparkování a náš bus s posádkou mohou odpočívat. Florencie ještě dříme , my dřímeme s ní a v osm se dáváme do pohybu, abychom to autobusové lenošení trochu rozchodili. Špacír to je kouzelný, jdeme po nábřeží řeky Arno, všude pobíhají ranní běžci, jezdí cyklisté a courají se pejskaři. Město už je plné turistů , od Národní knihovny přicházíme na Piazza Sta Croce, před stejnojmenným chrámem je dnes policejní a vojenské srocení , slaví se 75. výročí osvobození města. No potěš koště ! To bude maso ! Ale jsme mladí a odolní , jdeme dál, kolem krásně fotogenických středověkých pevností, dnes galerií Bargelo a Badia. A jsme na Piazza della Signoria, a tady toho je ! Tak třeba Pallazzo Vecchio, radnice s vysokou věží, centrum politického a kulturního života. Náměstí je galerie soch pod širým nebem, Cosimo na koni, Neptunova fontána, Judita s hlavou Holoferna, Perseus s hlavou Medůzy, kopie Davida,Donatelův Perseus, Únos Sabinek a další. Kolem bývalé sýpky Orsanmichele je to cobydup k náměstí s dalšími skvosty. Dóm Santa Maria del Fiore, Campanila a Baptisterium se zlatou Porta del Paradiso ! Ale ty davy ! Šance dostat se dovnitř je nulová. Nevadí, jdeme dál přes Piazza della Repubblica až na Ponte Vecchio, což je po našem Starý most plničký zlatnických krámků. Okolo té jejich přeslavné Galleria degli Uffizi , i ta je v beznadějném obklíčení, se vracíme k radnici a máme kýžené volníčko ! Na náměstí se řeční a tleská , na to není nikdo zvědavý , dá se ale šmejdit dál od centra, lákadel je spousta. Ve tři se ukázněně scházíme u kasáren na břehu Arna, bus najíždí, ještě se poloučíme s Florencií pohledem z plošiny z Piazzale Michelangelo a je před námi předlouhý přejezd do Říma. Bydlíme v kempu " In Town", je fakt nádherný se všemi vymoženostmi, však si také trochu toho přepychu po té dnešní šichtě zasloužíme.
Někdo posnídal z vlastního, někdo si dopřál bufítek, v devět se scházíme na recepci a dvěma busy č. 247 jedeme do Říma. Vystupujeme na Cipro, nedaleko od Vatikánu, radujeme se, že nejsme v té šílené frontě do Muzeí a jdeme si stoupnout do fronty do baziliky Svatého Petra, taky šílené. Ale nakonec jsme uvnitř vší té nádhery a okázalosti, kterou tu pro slávu boží a pro nás turisty postavili mistři Bernini, Raffael, Bramante, Michelangelo a Maderna. Jdeme to vydýchat po rušné ulici Conciliazione, ta nás dovede k Andělskému hradu. Ten je, jak jinak, obklíčen turisty, hodlají jej dobýt. My ale máme seznam jako důkaz naší třeskuté mladosti, jdeme protekčně přede všemi a grátis ! Hrad je fakt bytelný, stoupání ponurými chodbami je docela náročné, tu a tam nějaké ty zbraně, nakonec jsme nahoře a " ty panorámata !". Řím máme u nohou. Zatím jsme absolvovali dvě masivní památky, přišel čas poznat i něco jiného. Přes Andělský most se najednou vnoříte do starého Říma. Paráda! Úzké uličky, kočičí hlavy, pizzerky, cukrárničky, bufety, a tak to je až na Piazza Navona , tady je to v bledě modrém. K tomu kostel svaté Anežky, tři fontány, malíři a jasně že i turisti, všichni foťáky nad hlavou. Hodina na jídlo musí stačit, ještě jsme si neodškrtli tři zastavení. Tím prvním je Panthéon. Chrám ve tvaru hokejové haly starý přes dva tisíce let ,betonová kupole z kazet uprostřed s obrovským oknem, hrob Raffaela, to jsou silná lákala, věru jsme tu nebyli sami. V sousedním kostele Santa Maria sopra Minerva, mimochodem jediném gotickém, mají originál Michelangelova Vzkříšeného Krista. No a jsme u fontány di Trevi , k vodě se musíme promačkat. Poslední štací jsou Španělské schody, v dešti bez randících milenců, a ouha! Naše unavené nožky musí ještě šlapat přes park Villa Borghese , naše vysněná stanice metra je zavřená. Ale z Flaminia už to jde, před sedmou jsme doma, nákup, pokec, kutě .
Nakládáme a předáváme chajdy , je tu den poslední. Podařilo se nám narvat se do jednoho busu , jedeme na Cipro , hup do metra a na světlo denní se vynořujeme na hlavním římském nádraží, Termini. Po dvaceti minutách lenivé chůze zíráme na jednu z lateránských bazilik na Santa Maria Maggiore. Tady nám byla kdysi požehnaná slovanská liturgie, pokračujeme ke kostelíku San Pietro in Vincoli, to poslední slovo znamená řetězy. Ale hlavně, je tu Michelangelův Mojžíš, mistrovo veledílo. A už jsme u Kolosea, ani náš už nepřekvapuje, že tu je opět krásně zahustíno . Nemáme šanci dostat se v rozumném čase dovnitř, volíme buď dlouhé volno / většina / nebo ještě jednu procházku přes Cirkus Maximum k bazilice Santa Maria in Cosmedin s " ústy pravdy" , okolo chrámu Vestálek a Marcelova divadla pod krásné schody vedoucí ke Kapitolu. Senzační pohledy do Fóra Romana, na Benátské náměstí a na cvrkot v okolí Kolosea. A je tu sraz u Konstantinova oblouku a poslední cesta metrem a vlakem na schůzku s naším autobusem a předaleká cesta domů. A kam příště? Uvidíme, ahoj váš Honza

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama