close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Duben 2019

Paříž po požáru

29. dubna 2019 v 13:48 | honza |  Pojeď se mnou

Paříž po požáru


Letošní Velikonoce se asi budou od těch předešlých sakramentsky lišit. Není to ještě ani týden co město postihlo neuvěřitelné neštěstí . Katedrála Notre-Dame v pondělí vzplála z dosud nevyjasněných důvodů. Sakrální stavba, prastarý symbol Paříže, budova stavěná od dvanáctého století, která přežila války, mory a revoluce, je náhle v troskách. Neuvěřitelně rychle se šířící požár zlikvidoval osm set let staré dubové trámoví, střecha se propadla do interiéru, zřítila se i téměř stometrová věž nad transeptem a proudy vody z hasičských stříkaček dílo zkázy dokonaly. Je pátek 19.4.2019 a my , spolu s CK Plustour , se na tu hrůzu jedeme podívat. Oranžový Bus firmy Mirobus s Petrem a Milanem za volantem , dlouhatánská cesta před námi. Ale svátky jsou milosrdné, vše je dobře průjezdné a v šest ráno jsme přesně tam, kde jsme chtěli být. Na poslední pumpě před Paříží si "čechráme peří" a jdeme na to ! Katedrálu vidíme napřed v siluetě z mostu Austerlitz, vypadá jako dort, kterému někdo ušmikl vršek. A zblízka teprve zíráme na to dílo zkázy, prohořelé lešení a absence té subtilní věžičky , obnažené zvonice, ale už i jeřáby a stavební ruch. Protože je sobota, nelze nic plánovat. Všechny mosty jsou zablokované , čeká se další pochod " žlutých vest" a demolice té pařížské atmosféry. Je to další smutný dojem i navzdory senzačnímu počasí. Prokličkovali jsme se na Trocadéro , vyfotili si Eiffelovkou dokud ještě stojí a sestoupili jsme do toho šíleného brableniště . Ale stihli jsme vše , Paříž pod námi je nekonečně bílá a my se můžeme těšit, že celou řadu památek navštívíme. Musíme se ale přesouvat po svých, metro nejezdí ! Jdeme si odpočinout na loď a vsedě si vychutnáváme město, které líně plyne okolo nás. A je tu další turistika. Do Louvru jdeme chvíli ve stínu kaštanů a potom po náplavce, na které zrovinka probíhá trh starožitností! Konečně jsme u té skleněné pyramidy, fronta je snesitelná, uvnitř ovšem hlava na hlavě . Už jsme fakt utahaní , ještě ale musíme zmobilizovat zbytky sil a dojít na Place St Michel, to je jediné místo, odkud se na Trocadéro k našemu busu můžeme přepravit. Tady ale jdou žerty stranou. Napřed ztracení klienti a jejich cesta "taxálem" do vzdáleného hotelu za pěkný balík, potom v metru oloupená naše ženuška s dobrým koncem. Zaplaťpánbu, nakonec bydlíme v moc pěkném hotelu Campanile ve čtvrti Montesson.
Po snídani ,už zabaleni, sedáme na své sedačky a jedeme do té futuristiké čtvrti La Défense. A máme kliku, do těch skleněných ploch svítí ranní sluníčko, paráda ! Část cestovatelů odjíždí do Disneylandu, my, pozůstalí ,míříme k Lucemburské zahradě. Procházka pod kaštany až ke stejnojmennému paláci Kateřiny Medicejské je velepříjemná, fotíme si Panthéon a vykračujeme si po Bulmiši okolo Sorbonny a zbytků římských lázní do změti uliček s bistry, kafírnami a hospůdkami, a protože je poledne, ukájíme hlad i chuť. Katedrála je v obklíčení lovců obrázků, kavárny okolo praskají ve švech, život jde dál. Před námi je dnešní první cesta metrem, jedeme pod kopec Montmartre. Po včerejší neblahé zkušenosti s kapsářem máme všichni batohy pěkně na břiše, narvaným vlakem a na dvakrát se ocitáme přímo pod Moulin Rouge ! A užíváme si legraci na fukaru z metra, holky obdařené bujnými kšticemi budou mít fotečky z kategorie záviděníhodných . Je před námi výstup na vrchol kopce , pardon hory . Na vrcholku je každý kdo není v metru , prodíráme se těmi zástupy okolo náměstí Tertre k bazilice Sacré Coeur , zrovna probíhá hodobožová mše , máme volno a jdeme se ponořit do toho světa suvenýrů, triček, palačinek a vínečka. Sraz je dole v parku u kolotoče, znovu do metra , tentokrát si jedeme odškrtnout Vítězný oblouk. Nechutná fronta u kasy , jde se aspoň ke hrobu neznámého vojína, luštíme nápisy , o to víc času máme na courání po nejslavnější ulici na světě, po Champs Elysées. Teď je před námi večeře v Latinské čtvrti, někdo půjde samostatně , je tu ale i skupina, která touží po gastronomických zážitcích, máme rezervaci v restauraci Le Latin. Hoši číšníci okolo nás kmitali, roznosili celou škálu jídelníčku, pro zajímavost žáby to nandaly šnekům 9:2 ! A jedeme naposledy metrem rozloučit se s Paříží pohledem ze střechy montparnasského mrakodrapu. Město svítí asi milionem světýlek, je to moc hezká tečka za tím naším dvoudenním putováním . Tak zase někdy příště, ahoj váš Honza


Bylo to fakt hustý

29. dubna 2019 v 13:46 | honza |  Pojeď se mnou
Bylo to fakt hustý
Jestli se dá něco nazvat tradicí, jsou to s nezničitelnou pravidelností konající se výlety do ciziny s OAMB. Letos padla volba na Itálii, máme za úkol aspoň trochu se seznámit s Florencií a Římem. Je středa 24.4. 2019, v půl třetí přistává bus CK PANGEA, za volantem Libor a překvapení - hezounká řidička Eva! Zádrhel zvaný Praha máme za sebou a míříme si to na Plzeň a Rozvadov. Tady první kolektivní čůráníčko a už jsme na německé dálnici a frčíme na Regensburg, Mnichov, Innsbruck , Brenner a šup ! Jsme v Itálii. A ve tři čtvrti na šest už jsme zaparkování a náš bus s posádkou mohou odpočívat. Florencie ještě dříme , my dřímeme s ní a v osm se dáváme do pohybu, abychom to autobusové lenošení trochu rozchodili. Špacír to je kouzelný, jdeme po nábřeží řeky Arno, všude pobíhají ranní běžci, jezdí cyklisté a courají se pejskaři. Město už je plné turistů , od Národní knihovny přicházíme na Piazza Sta Croce, před stejnojmenným chrámem je dnes policejní a vojenské srocení , slaví se 75. výročí osvobození města. No potěš koště ! To bude maso ! Ale jsme mladí a odolní , jdeme dál, kolem krásně fotogenických středověkých pevností, dnes galerií Bargelo a Badia. A jsme na Piazza della Signoria, a tady toho je ! Tak třeba Pallazzo Vecchio, radnice s vysokou věží, centrum politického a kulturního života. Náměstí je galerie soch pod širým nebem, Cosimo na koni, Neptunova fontána, Judita s hlavou Holoferna, Perseus s hlavou Medůzy, kopie Davida,Donatelův Perseus, Únos Sabinek a další. Kolem bývalé sýpky Orsanmichele je to cobydup k náměstí s dalšími skvosty. Dóm Santa Maria del Fiore, Campanila a Baptisterium se zlatou Porta del Paradiso ! Ale ty davy ! Šance dostat se dovnitř je nulová. Nevadí, jdeme dál přes Piazza della Repubblica až na Ponte Vecchio, což je po našem Starý most plničký zlatnických krámků. Okolo té jejich přeslavné Galleria degli Uffizi , i ta je v beznadějném obklíčení, se vracíme k radnici a máme kýžené volníčko ! Na náměstí se řeční a tleská , na to není nikdo zvědavý , dá se ale šmejdit dál od centra, lákadel je spousta. Ve tři se ukázněně scházíme u kasáren na břehu Arna, bus najíždí, ještě se poloučíme s Florencií pohledem z plošiny z Piazzale Michelangelo a je před námi předlouhý přejezd do Říma. Bydlíme v kempu " In Town", je fakt nádherný se všemi vymoženostmi, však si také trochu toho přepychu po té dnešní šichtě zasloužíme.
Někdo posnídal z vlastního, někdo si dopřál bufítek, v devět se scházíme na recepci a dvěma busy č. 247 jedeme do Říma. Vystupujeme na Cipro, nedaleko od Vatikánu, radujeme se, že nejsme v té šílené frontě do Muzeí a jdeme si stoupnout do fronty do baziliky Svatého Petra, taky šílené. Ale nakonec jsme uvnitř vší té nádhery a okázalosti, kterou tu pro slávu boží a pro nás turisty postavili mistři Bernini, Raffael, Bramante, Michelangelo a Maderna. Jdeme to vydýchat po rušné ulici Conciliazione, ta nás dovede k Andělskému hradu. Ten je, jak jinak, obklíčen turisty, hodlají jej dobýt. My ale máme seznam jako důkaz naší třeskuté mladosti, jdeme protekčně přede všemi a grátis ! Hrad je fakt bytelný, stoupání ponurými chodbami je docela náročné, tu a tam nějaké ty zbraně, nakonec jsme nahoře a " ty panorámata !". Řím máme u nohou. Zatím jsme absolvovali dvě masivní památky, přišel čas poznat i něco jiného. Přes Andělský most se najednou vnoříte do starého Říma. Paráda! Úzké uličky, kočičí hlavy, pizzerky, cukrárničky, bufety, a tak to je až na Piazza Navona , tady je to v bledě modrém. K tomu kostel svaté Anežky, tři fontány, malíři a jasně že i turisti, všichni foťáky nad hlavou. Hodina na jídlo musí stačit, ještě jsme si neodškrtli tři zastavení. Tím prvním je Panthéon. Chrám ve tvaru hokejové haly starý přes dva tisíce let ,betonová kupole z kazet uprostřed s obrovským oknem, hrob Raffaela, to jsou silná lákala, věru jsme tu nebyli sami. V sousedním kostele Santa Maria sopra Minerva, mimochodem jediném gotickém, mají originál Michelangelova Vzkříšeného Krista. No a jsme u fontány di Trevi , k vodě se musíme promačkat. Poslední štací jsou Španělské schody, v dešti bez randících milenců, a ouha! Naše unavené nožky musí ještě šlapat přes park Villa Borghese , naše vysněná stanice metra je zavřená. Ale z Flaminia už to jde, před sedmou jsme doma, nákup, pokec, kutě .
Nakládáme a předáváme chajdy , je tu den poslední. Podařilo se nám narvat se do jednoho busu , jedeme na Cipro , hup do metra a na světlo denní se vynořujeme na hlavním římském nádraží, Termini. Po dvaceti minutách lenivé chůze zíráme na jednu z lateránských bazilik na Santa Maria Maggiore. Tady nám byla kdysi požehnaná slovanská liturgie, pokračujeme ke kostelíku San Pietro in Vincoli, to poslední slovo znamená řetězy. Ale hlavně, je tu Michelangelův Mojžíš, mistrovo veledílo. A už jsme u Kolosea, ani náš už nepřekvapuje, že tu je opět krásně zahustíno . Nemáme šanci dostat se v rozumném čase dovnitř, volíme buď dlouhé volno / většina / nebo ještě jednu procházku přes Cirkus Maximum k bazilice Santa Maria in Cosmedin s " ústy pravdy" , okolo chrámu Vestálek a Marcelova divadla pod krásné schody vedoucí ke Kapitolu. Senzační pohledy do Fóra Romana, na Benátské náměstí a na cvrkot v okolí Kolosea. A je tu sraz u Konstantinova oblouku a poslední cesta metrem a vlakem na schůzku s naším autobusem a předaleká cesta domů. A kam příště? Uvidíme, ahoj váš Honza