close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

flegl.jan@seznam.cz

13. října 2018 v 19:26 | honza |  Pojeď se mnou
Literabus
Vyrážet do světa těsně před půlnocí v neděli 7.10. 2018 se jeví býti na první pohled scestné. Ale na ten pohled druhý už vše vypadá realisticky . Od semilského gymplu do Avignonu je to bratru 1.600 km ! Cestujeme pěkným busem Neoplán , za volantem se střídají Jarda s Milanem a uháníme si to nocí po Česku i Německu a když začíná svítat , zbývá nám asi stovka posledních německých kilometrů a za chvíli se už vítáme s Francií . Po důkladné očistě a dobré snídani od maminek usedáme do našich vyhřátých pelíšků a pokračujeme v cestě na jih . Dálnice je zaříznutá do svahů pohoří Jura , jedeme okolo Besançonu , a protože jsme " literabus" , nemůžeme se nezmínit o panu Victoru Hugovi , který se tu narodil . V Beaune , které máme na trase , se vede povídání o kancléři burgundských vévodů Nicolasi Rollinovi , ten tu nechal postavit úžasný hospic se střechou z polévaných barevných tašek , zde se konají nejznámější aukce vína na celém širém světě . Sledujeme tok řeky Saony a v Chalons padá zmínka o Josephu Nicèphorovi Nièpceovi , takto vynálezci fotografie . Děkujeme ti , Josefe ! V Tournus mají obrovskou románskou baziliku svatého Philiberta , kdo chce , může jí zamávat z busu , jede se blizounko od ní . A potom už jsme pod vinohrady kraje Beaujolais , a co bychom to byli za literabus , kdyby tu nepadlo jméno Gabriel Chavalier a jeho Zvonokosy . A je před námi Lyon . Asi máme kliku , klidně a drze jedeme středem a ono to jde ! Za chvíli máme město na soutoku Saony a Rhony za sebou a můžeme se věnovat přičinlivému pošťákovi Chevalovi , který v nedalekém Hauterive za svou listonošskou kariéru stihl postavit z nanošeného kamení neskutečný palác . Víme i o rybnících v Donbes , o cukrářských mňamkách z Vienne , na ukazatelích se nám vzdálenosti zkracují a po půl šesté vystupujeme na parkovišti u Pont du Garde . Jak jenom může chybět mezi divy světa ? Dva tisíce let už tu stojí poslední zbytek smělého akvaduktu , je třípatrový z masivních kamenných kvádrů , pod ním teče řeka Gardon , jeden nestačí žasnout ! Čas nás tlačí , do osmi musíme odstavit bus , honem do nedalekého Avignonu do hotelu Premiére classe .
Snídanička je jedno velké mňam , sedáme do busu a je před námi kompletní provencálský den . Ze všeho nejdřív se musíme utkat s totálně ucpaným Avignonem , po celkem nezáživné cestě placatou zemědělskou krajinou je před námi další výzva . Dostat se v Arles na parkoviště autobusů . Copak o to , víme přesně kde se nachází , leč jak se k němu dostat , když není nikde avizováno a všechny cesty k němu vedou přes podjezdy , do kterých se nevejdeme . Ale nakonec jsme tam , poradil jsme si , vystupujeme a jdeme do starého města . Mohutnou branou se vejde do uliček vytvořených z kaváren a najednou stojíme před římskou arénou , dva tisíce let starý svědek časů , kdy tuto oblast okupovali vetřelci z Apeninského poloostrova, je vzorně opískovaný a vypadá jako tehdy . Dnes se tu konají koncerty a býčí zápasy na prostranství nasáklém krví gladiátorů . Kousek vedle jsou zbytky divadla , tady Římané provozovali zábavu mnohem kultivovanější . Opouštíme antiku a ocitáme se v ranném křesťanství . Stojíme před bazilikou svatého Trophima , románský portál z jedenáctého století je zaplněný postavičkami precizně vysochanými neznámým umělcem , úžasná podívaná . Naše kroky směřují na Place du Forum , ptáte se proč ? No protože se tu setkáváme s tou přeslavnou kafírnou Café la Nuit ! Obraz Vincenta van Gogha je šikovně umístěn tak , abychom ho mohli zkonfrontovat se skutečností . Van Gogh nás ale zajímá i z jiného důvodu . Máme totiž namířeno do Foundation Van Gogh , moderní galerie s několika umělcovými originály a s celou řadou borců , které tak rádi škatulkujeme do kadlubu moderního umění . Namátkou Nash , de Chirico , Picasso ...
Potom je tu volníčko , Arles má krom památek už jenom hospody , jdeme ukojit hlad a žízeň do některých z nich . Aby náš literabus dostal i dnes svou chutnou krmi , míříme do městečka Fontvieille , stoupáme alejí z borovic " deštník " / pines parasoles / , parkujeme a jdeme k Daudetovu mlýnu . Ale houbeles , ocitáme se u mlýna zcela jiného , ten náš je ale vidět nad korunami těch jehličnanů , za chvíli už u něho děláme společné foto a dohadujeme se - koupil ho Daudet nebo si to vlastnictví zcela bohapustě vymyslel ? Snad to někdo " vygůglí " . Spěcháme do Avignonu , parkujeme u Rhony přímo proti mostu , který všichni známe z té odrhovačky , procházíme dírou v hradbách a za chvíli se ocitáme před obrovitým Papežským palácem , pod katedrálou Notre Dame des Dômes a blizounko Place de l ´ Horloge , to je rušný střed města , samá hospoda , máme volno na šmejdění . Už se lehce stmívá , náš prosluněný den se chýlí ku konci , jedeme bydlet a tak trochu vyplenit obchoďák nedaleko od hotelu .
Ráno je kapku pošmourné , předpověď nic moc , ale jsme pozitivní , dobře to dopadne . Opouštíme blázinec města a naším cílem jsou vesnice a městečka v pohoří Luberon . Jedeme vinohrady ohraničenými kamennými zídkami , je to taková předzvěst toho , co nás čeká . Zastavení první se koná ve vesnici Gordes . Ta je celá z kamene , je jakoby zavěšená z oblohy a posazená na vrcholek kopce . Dominantní je hrad na úplném vršíčku , od něho se vinou uzounké a patřičně křivolaké uličky se schodišti , tu a tam Tabac s barem obsazeným neoholenými místními chlapy s pastisem před sebou , jinak krásně mrtvo , v létě to tu ale musí být sakra masakr ! Před kavárnou La Renaissance si povídáme o filmu Dobrý ročník , právě tady se seznámil hrdina s krásnou čišnicí . A začíná pršet ! Když jdeme z parkoviště pro busy za městem ty dva kiláky do Village des Bories , chčije a chčije , jak by řekl děda Komárek . Ale ta kamenná vesnice postavená ze " suchých " kamenů do rafinovaných homolí je senzační a za těch pár kapek fakt stojí . Další zastávkou pod deštníky je obec , jak jinak než na kopci , Menerbes . Tady náš literabus dostal další papáníčko , pan Peter Myale tu žil až do chvíle , kdy ho odtud vypudili turisté - čtenáři , jeho popularita mu totálně zničila soukromí . Městečko je liduprázdné , je po sezóně , dvě hospody otevřené , jeden Tabac , Dům lanýžů a vína , a to je tak všechno , ale jinak opět kamenná krása a kouzelné pohledy na Luberon . Máme i kliku , jedeme po bývalé římské tepně Via Domitia , zastavujeme u famózního mostu , přes dva tisíce let starého , foťáčky vrní blahem . Před Aptem , to je město , kde budeme bydlet , děláme komerční přestávku , jdeme si nakoupit do Auchanu a potom teprve jedeme bydlet . Dvě noci strávíme v pěkném hotýlku IBIS nedaleko centra . Kdo ještě není úplně provlhlý , má možnost projít si staré město za nočního osvětlení .
V noci šrumec a stížnosti , ráno pořádný " filcunk " od profesorů , jako oukropečci sedáme do busu a jedeme za zážitky . Počasí se nám umoudřilo , tu a tam je modro , musíme přejet celé pohoří Luberon , a to je zážitek ! Cestujeme kaňonem před miliony let zaniklé řeky , všude okolo olivovníky , vinice a korkové duby , kamenné domky s masivními zídkami , silnička nás tou krásou proklikatila do městečka Lourmarin . Náš literabus dnes pozře důkladnou porci . Tady totiž žil a tvořil Albert Camus , spisovatel , dramatik a filosof , nositel Nobelovy ceny , tady i hrál fotbal a vysedával v těch roztomilých hospůdkách . Jdeme se napřed poklonit k jeho hrobečku na místní hřbitůvek , potom se poklonit restauraci La Fontaine , kde si vychutnával svůj pastis se zapálenou cigaretou a nakonec i ulici , ve které dva roky žil až do své tragické smrti v roce 1960. A mezitím máme i šmejdivé volníčko , je teplíčko , ideální čas na kafčo .
Vracíme se kousek naším kaňonem , odbočujeme na uzounkou silničku , jak jinak , míříme do Bonnieux . Ještě ale cestou nesmíme ponechat bez povšimnutí cedrový háj . Je to taková místní mňamka , ale z parkoviště je to ještě solidní tůra , vydávají se k němu jenom ti nejodolnější . Ale znovu - ta panorámata ! Provence se pod námi líně rozvaluje , vidíme další skvosty v té bohem požehnané krajině . Do jednoho z nich zajíždíme , je to právě Bonnieux , městečko na vysokém kopci , všechny uličky jsou strmé , mnohé jsou tvořeny hrbolatými schodišti , úplně nahoře je románský kostel a terasy s výhledy , dole potom takové to zázemíčko , které už známe , a protože je čas pozdního oběda , hledáme restaurant , ve kterém bychom se nadlábli . Ale ta cesta zpět ! To je výška , a těch schodů ! Ještě jedno místečko ale nutně musíme navštívit . Po těch předkrmech a hlavních chodech má náš literabus nárok ještě na dezert . V Lacoste stojí rozbořený hrad , kdysi tu sídlil rod de Sade , markýze de Sade znají všichni , zde se ukrýval před ochránci mravů , byl to totiž spisovatel , který si nebral servítky v tom falešně prudérním osmnáctém století , chválil neřest a haněl ctnost , jeho slovník byl nevybíravý , provokativní , odseděl si řadu let v base . Vesnice je opět provencálsky přítulná , výstup na hrad po hrubě tesaných a nekonečných schodech je fakt šichta , ale zase ty výhledy ! Zde se už dlouho nezdržujeme , poslední přejezd vede do Roussillonu , vesnice hnedle vedle okrového lomu , vše je tu temně oranžové , velký rozdíl proti kamenně světlým vesnicích , které jsme dosud navštívili . Poslední nákup zde a jdeme naposledy do peřin .
A je tu odjezdový den , balíme , snídáme a moc se těšíme na těch šestnáct set kilometrů domů. Ale kdo si hraje, nezlobí, literabus zněl smíchem od vědomostních her, ani maraton filmů nikoho neurazil a díky pohodě jsme zvládli i děsivou zácpu na německé dálnici. Až pojedete příště, budu připraven vyrazit s vámi, ahoj váš Honza
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama