close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Červen 2018

MM

11. června 2018 v 6:30 | honza |  Pojeď se mnou
M&M
Dlouho připravována akce " Expedice Paříž " je tu ! Je 5. června , vedro jak v tanku , skupinka Ememáků čítající třiadvacet lidí je rozdělena na muže a ženy , aby nedošlo k záměně , ženy mají černá trika se zlatou Eiffelovkou zajímavě vydutou , muži jsou v šedi s rozcestníkem Liberec - Paříž , přičemž Paříž je v souladu se současnou vládní politikou situována na východ. Přijíždí bus Neoplán firmy Haptour s Jardou a Dušanem za volantem . A jedeme ! Ještě jeden kousek v Bolce a jsme komplet , bus zní hlaholem , určitě nebude nuda . Dé pětka s obvyklou komplikací , německé dálnice svedené do jednoho pruhu , hadi kamionů , zavřené pumpy , ale nakonec jsme před šestou na té poslední před Paříží a konáme hygienu . Jenže ouha ! Leje jako z konve , proboha proč ? Nejsme ale z cukru , před sedmou jsme opět voňaví a přískoky se zasekanou dálnicí blížíme ku městu nad Seinou . Musíme se s paní Paříží trochu seznámit a pohladit ji pohledem , jedeme okolo zatravněné pyramidy v Bercy , přes most Austerlitz pojmenovaný na počest Napoleonova vítězství u Slavkova , míjíme arabský kulturák se mžourajícími okny , už je tu katedrála Notre Dame , bukinisté , Latinská čtvrť , z obklíčení justičních budov vyčnívá věž Svaté kaple , Pont Neuf a Muzeum peněz s naším Klémou jako raritou , na pravém břehu ohromný Louvre , na tom našem Musée Orsay se spoustou impresionistů , u Bourbonského paláce odbočujeme na náměstí Svornosti s obeliskem z Luxoru a už vjíždíme na nejslavnější ulici na světě , na Champs Elysées ! Objíždíme Vítězný oblouk a už jsme na Trocadéru a opouštíme náš bus . Eiffelovka vypadá veletajemně , jsou z ní vidět dvě třetiny , ale nám to nevadí , přestalo totiž pršet . V čase nám vymezeném ji zdoláváme a poté se usedá v hospůdce na náplavce . Ze stanice Bir Hakeim poprvé odjíždíme metrem , vystupujeme na Montparnassu a jdeme se mrknout na vypravování vlaků TGV do vzdálených koutů Francie . Po rue de Rennes se dojde ke kostelu St Sulpice , je především známý z románu Šifra Mistra Leonarda , nás nejvíc zajímá kopie Turínského plátna . V Luxemburské zahradě hodinku relaxujeme , černá , zvlněná trička u vína , " rozcestníci " s pivem . Po bulváru St Michel s výhledem na Panthéon se jde kolem Sorbonny a toho , co zbylo z římských lázní do ráje všech labužníků , do uliček na levém břehu a je volno , tady se dobře plní žaludky i svlažují hrdla . Sraz máme pod ocasem koně Karla Velikého před katedrálou , míjíme radnici a spouštíme se do metra , abychom se vynořili u našeho hotelu IBIS ve čtvrti La Défense mezi mrakodrapy.
Po výživné snídani jdeme pěšky přes celý ten moderní komplex k našemu busu a čeká nás výlet do Versailles . Čtvrtek je pro návštěvu toho ohromujícího díla ideální , fontány sice nefontají , ale o to je tu méně lidí , máme muzejní pasy a za chvíli jsme uvnitř . I tak ale máme co do činění s hordami Japončíků , kteří u všeho musí být první . Mezitím se ovšem udělalo letně , v zahradách je po včerejším slejváku čerstvě a my si to vykračujeme od fontány Latoniny k té Apollonově a dále k Malému Trianonu , ve kterém ochraňoval Ludvík XV . svou milku markýzu de Pompadour . Když se projde zámečkem , otevře se pohled do dalších zahrad a na konci nich stojí nad rybnîkem pohádková vesnička s domky s doškovými střechami . Tu nechala postavit královna Marie Antoinetta a my se radujeme z hejna loudivých kaprů , z políčka žita , z malého vinohradu , z lenošivých čuňat nebo z obrovského kozla . Ještě si musíme obejmout gigantickou sekvoji a otáčíme to zpět k zámku . Hup do busu a jedeme zpět do Paříže . Máme za lubem projet se na palubě lodi po Seině . Sluníčko svítí , lebedíme si na sedačkách a Paříž okolo nás konejšivě plyne . Nožky už nás pěkně bolí , ještě ale musíme zdolat třídu Jiřího V. a kus Champs Elysées . Kdo si nechal ujít pohled z Vítězného oblouku na tucet rozbíhajících se ulic , musí nutně litovat . Metro je hned pod námi , hotel , sprcha a je další den za námi .
V devět vyrážíme na druhou , a tedy již tradiční vycházku k busu pod Archu . Do čítankové životosprávy máme věru daleko , vzdoušek pod modrou oblohou nám udělá dobře . Zastavení první je v Buloňském lesíku u jedné architektonické extravagance . Foundation Louis Vuiton je zrealizovaná vize svými provokacemi proslaveným Frankem Gehrym. Obrovská galerie jako loď se vzdutými plachtami je posazena do idylického prostředí největšího pařížského parku . To je , panečku , pofoceníčko ! Zastavení druhé je v suterénu královského paláce Louvre . Další architekt - velikán Jeoh Ming Paye utopil všechny kapacitní problémy do podzemí a navíc za nimi pustil denní světlo prosklenými pyramidami . A tak nejproslulejší světové muzeum je sice narvané zvědavci , ale dá se v něm chodit i dýchat . Sraz je u pyramidy , jdeme na nádvoří Palais Royale , je před námi náročný úkol . Umístit minci na vrcholek ztopořeného údu , který trčí za zábradlím z tekoucí vody . Komu se to podaří , zlepší totiž erekci tomu , na koho v tu chvíli myslí . Bohužel procento úspěšnosti je mizivé . Okolo krámku přecpaného dýmkami přicházíme na Avenue de l ´ Opera , na konci už vidíme dílo Charlese Garniera - nejkrásnější divadlo na světě . A za ním i před ním tečou řeky aut a busů po Grands Boulevards a my vcházíme do skvostného , krystalicky čistého , secesního interieru obchodního domu Galeries Lafayette . Tady nemáme šanci udržet se pohromadě , snad se ještě někdy uvidíme. Nakonec se ale scházíme na schodech před divadlem , ani se nám nechce zvedat, před námi krásně hraje a zpívá kytarista. Na jeden přestup se dostáváme k hotelu , hurá ! A večer pařbička , jakou tu možná nepamatují. Na břehu nádrže s podivnými skulpturami sedíme na dřevěném molu , mrakodrapy svítí , v dálce Eiffelka , máme pivo i víno a k jídlu co dům dal , paráda !
Poslední snídaně , balíme a nakládáme , jedeme nakupovat do obchodních domů , ukládáme smraďochy do podpalubí a jedeme na poslední výlet . Začínáme u Louvru a zahradou Královského paláce přicházíme do míst , kde kdysi stávaly haly obrovské tržnice . Na tu dobu tu už vzpomíná pouze kostel svatého Eustacha , místo hal tu je ohromné podzemní město. Je čas oběda , drobíme se a setkáváme se u našeho koníka u katedrály . Z metra , do kterého jsme sestoupili železnou , snýtovanou stanicí , se vynořujeme přímo před Moulin Rouge a čeká nás docela brutální výšlap na kopec zvaný Montmartre . Je nádherné teplíčko , malíři se mohou umalovat , před bazilikou Sacré Coeur je fronta , hospody praskají ve švech , v jedné z nich si dáváme vychlazený Guinness , mňam ! Ale už je čas večeře , máme rezervovanou hospůdku Le Latin, přesouváme se metrem a rozšiřujeme rodinu žabožroutů , šnekožroutů a mušložroutů . A úplně naposledy nastupujeme do metra , abychom dotáhli náš program do konce . Rychlovýtah nás vyvezl do šestapadesátého patra mrakodrapu na Montparnassu a my se loučíme s tím nekonečným městem z dvousetmetrové výšky. Tak zase někdy příště ! Ahoj , váš Honza



ZahoditOdeslat odpověď
Vaše e-maily chrání před viry
VytisknoutDa

Gymnázium Českolipská

2. června 2018 v 16:17 | honza |  Pojeď se mnou
Gymnázium Českolipská podruhé
Je neděle 27.5. 2018 , čekáme před gymplem na bus , který se nám zadrhnul někde v rozkopané Praze . Nakonec přijíždí bílý Mercedes s Pavlem a Martinem za volantem , loučíme se s rodiči a v souladu s knihou pana Jiráska vyrážíme " z Čech až na konec světa ". Noc se čtyřmi zastávkami proběhla v pohodě , po deváté už jsme v Remeši a hned na začátku - ouha ! Bazilika svatého Remigia, ve které jsme si chtěli zkonfrontovat styly románský s gotickým , je v rekonstrukci . Nevadí , je toho tu k vidění vícero , parkujeme za úžasnou katedrálou Notre Dame , napřed ji okukujeme zvenčí , je obklopena kvetoucím parkem , potom se zdravíme s usměvavým andělem v levém portálu a vstupujeme do chrámu . Je tu i naše stopa , několik vitráží v hlavní lodi pochází z ateliéru Josefa Šímy , který tu po ničivých válkách dohlížel na znovuobnovení původní nádhery interiéru . Tak třeba modrá vitráž v apsidě je dílem Marca Chagalla , kterého si sem pozval . Před chrámem sedí na koni Johanka z Arku , ta sem přivedla ke korunovaci Karla VII . , který se jí za to odvděčil tím , že ji nevykoupil ze zajetí a dovolil tak její nešťastný konec . Ještě procházka po pěší zóně a už zase sedíme v " pelíškách " a pokračujeme v jízdě na západ . Jedeme okolo řeky Aisne a povídáme si o Soissons a legendě o rozbité váze, u Compiégně zmiňujeme pohádkový hrad Pierrefonds ukrytý v hlubokých lesích , ale i vagón maršála Foche , který pamatuje dvě kapitulace , v Beauvais zase katedrálu , která měla být k Bohu nejblíž , ale neunesla sama sebe a zřítila se a po třech a půl hodinách jízdy vystupujeme na nábřeží Seiny v Rouenu . A čeká nás kolečko po památkách . V kostele St Maclou je zrovinka pohřeb , nechceme rušit a jde se do bývalého morového špitálu Aitre , ten je pro změnu celý v lešení . Nevadí , vévodský opatský kostel St Ouen je přístupný a volný je i runový kámen v parku . Centrum města je rušné , jdeme okolo nádherného Justičního paláce do míst , kde byla v roce 1431 upálena Johanka . Dnes tu stojí kostel ve tvaru obrácené vikingské lodice . Ještě nás čeká katedrála Notre Dame a už je tu náš bus a frčíme se ubytovat do hotelu Premiére classe na předměstí . A protože ještě musíme povečeřet , sedáme těsně před průtrží mračen do busu MHD číslo F1 a vystupujeme těsně po ní a jdeme do centra něco pozřít do vyhlášeného bufetu FLUNCH .
Po sladké snídani vylepšené plátkem ementálu už opět sedíme na svých sedačkách , svištíme po dálnici směrem k Seině , chceme si totiž prohlédnout dva úžasné mosty . Ten starší je řetězový a jmenuje se Tancarvilský , ten druhý , teprve třicetiletý , Pont de Normandie , je zkrátka fantastický ! Zastavujeme u něho a fotíme jako o závod . Na druhém břehu je starý pirátský přístav Honfleur , dnes místo stvořené pro ty, kdo milují plody moře . Hospoda na hospodě , k tomu les stožárů jachtiček , dřevěný kostel svaté Kateřiny a kamenný hrad . A jedeme dál . Do města Viléma Dobyvatelé Caen nezajíždíme , musíme hospodařit s časem , před námi je konečně to pravé moře ! Jsme v Arromanches , zde proběhlo vylodění v Normandii , zde vybudovali spojenci umělý přístav Mulbery z betových kesonů a zde se také konečně a definitivně zvrátil průběh války . Je příliv , to , co zbylo z těch betonových krabic , trčí z vody , na břehu je to krám na krámu , všechny buď se zmrzlinou nebo s vojenskou tématikou . A zapomenout nesmíme ani na vojenské muzeum . Kousek odtud je město Bayeux . A v něm unikátní sedmdesáti metrová výšivka s osmapadesáti obrazy popisujícími průběh příprav a vlastní bitvu Viléma Dobyvatelé a Haralda o dědictví anglického trůnu v roce 1066 u Hastings . Teď je před námi stokilometrový přejezd k " jedničce " mezi francouzskými skvosty , k Mont Saint Michel . A zase se ukázalo , že nás má pánbíček rád . Během jízdy se strhla taková průtrž, že to stěrače nebraly , když jsme vystupovali na parkovišti před " zázrakem " , bylo už zase " vymetýno ". Navetka s volantem vepředu i vzadu nás zavezla pod hradby a my museli vystoupat do výšky mezi zemí a nebem . K nebi to bylo ovšem blíž ! Děsný krpál . Ale jsme nahoře , pod námi skvostná panorámata a před námi procházka po kamenném bludišti opatství . Na parkovišti jsme už sami , je před námi posledních sto a něco kilometrů do Rennes . Bydlíme v hotelu BB a hned pílíme opět do FLUNCHE , tady to už známe.
Snídanička obohacená o croissanty , po ní hup do busu a už si to jedeme na sever , neb hodláme navštívit proslulý přístav St Malo . Město je obklopené hradbami, za nimi trčí k nebi kamenné domy a nad nimi ještě věž katedrály svatého Vincenta, ve které je pohřben objevitel Kanady Jacques Cartier . My po těch hradbách jdeme a koukáme na moře pod námi s řadou ostrovů , jediný neopevněný je ostrov Be , na něm je pohřben pan Chateaubriand . Naproti je město Dinard proslulé svými kasíny a hernami . Přejíždíme přes hráz přílivové elektrárny na řece Rance , most je zrovinka zvednutý a pak už nám nic nebrání dorazit k majáku Frehel. Pěšinkou mezi hlodáši a kručinkami a dosud nerozkvetlým vřesem se dojde na útesy nad Lamanchem , v dálce silueta hradu , a to je náš cíl . Tu romantiku si užíváme hodinu a půl , hrad La Latte má svoje parkovißtě, tam čekají naši šoféři , usedáme do pelíšků a pokračujeme . Projíždíme výživným lijákem , ale nevzrušujeme se , víme totiž , že jakmile z busu vystoupíme , bude po dešti . A taky ano ! V Saint Thégonec už neprší a my si v klidu prohlížíme jeden z farních dvorů . Tím druhým je Guimilliau , je ještě rustikálnější , postavičky na kalvárii vyprávějí naivně dojemně osudy Spasitele a Eva , svádějící Adama , má rovnou hadí tělo . Bydlíme opět v " Premiérce " v Brestu a čeká nás v pořadí již třetí krmení ve Flunchi .
Nakládáme a prší . Když ale vystupujeme v městečku Locronan , je po dešti a kosové si pletou noty ! Všechny domy bez vyjímky jsou kamenné , to samé platí o kostele s křivolakou podlahou a s pestře pomalovanými vyřezávanými svatými . Musíme ale dál . Jedeme a leje , vystupujeme v Quimpér a je po dešti . Katedrála svatého Corantina má uhýbající kněžiště , ničemu s nedivíme , jsme přece v Bretani ! Ještě okukujeme tržnici , nakupujeme u voňavého pekaře a pokračujeme v cestování . Na dálnici prší , vylézáme z busu v Quiberonu a skrz mraky se prodírá sluníčko ! Jsme přímo u Atlantiku a odvážlivci se noří do studených vln . Abychom si oceán užili , jdeme chvíli stezkou nad " calanques " po divokém pobřeží. V Carnacu si z té nabídky menhirových alejí vybíráme tu , která se jmenuje Kermario . " Šutry " tu stojí už tisíce let seřazené ve vojenských řadách od těch obrovských po ty malé a krásné na tom je , že nikdo neví proč ! A to je vlastně naše loučení s Bretaní , je před námi dlouhý přejezd směr Vannes - Rennes - Laval do Le Mans , kde bydlíme v hotelu Ibis . Cestou na večeři , tentokrát do Mc Donalda , máme možnost pokochat se obrovitou katedrálou svatého Juliana i mohutnými římskými hradbami .
Dobroučká snídaně , nakládáme a jedeme domů . Aby řidičům vyšly hodiny , zastavujeme ve Versailles a řadíme se do hodinové fronty do zámku. To se dalo vydržet , interiery skvostné , jen těch Japončíků mohlo být méně . Ve městě je obchoďák Monoprix, děláme si nákup na cestu i pro drahé rodiče a šílenou zácpou okolo Paříže se přískoky blížíme k domovu . A co byste neřekli , hned, jak jsme vyjeli , dalo se do deště ! A pak , že se nedá poručit větru - dešti , my to dokázali ! Tak příště ať je to taky tak , budu se těšit , váš Honza



https://i.im.cz/public-avatar/73477ed0ecd1244b55e918dbfb622561/48?default=https%3A%2F%2Fwww.gravatar.com%2Favatar%2F73477ed0ecd1244b55e918dbfb622561%3Fs%3D48%26d%3Dhttps%253A%252F%252Fi.im.cz%252Fimg%252Femail-default-48.png