close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Květen 2018

Tři dny bez mráčku

9. května 2018 v 14:16 | honza |  Pojeď se mnou
Tři dny bez mráčku
Další prodloužený víkend přilákal do CK Plustour pěknou řádku dychtivých cestovatelů . Však to byl také v pátek 4.5. na " Hlaváku " pořádný mumraj . Jenom našich busů se tam seřadilo šest , do toho ještě další cestovky , pořádný guláš ! Ale nakonec všichni sedí na svých sedačkách a jede se do Paříže . Jenže daleko jsme nedojeli , před Rudnou je děsivá bouračka , oba směry D5 jsou zablokovány . My máme ale naštěstí na palubě navigátora a přes okresní silničky tu šlamastyku objíždíme a můžeme , byť s dvouhodinovým zpožděním , pokračovat . Zkracujeme čůrpauzy , před Paříží jsme jakž takž s časem srovnáni a jelikož je dnes víkendový provoz , jsme za chvíli u Eiffelovky a můžeme se zařadit do fronty . Projížďka městem nad Seinou byla ovšem také zajímavá , moderní knihovna , zatravněná pyramida , most Austerlitz a botanická zahrada za ním , katedrála Notre Dame , Latinská čtvrť , Pont Neuf , Akademie a Louvre naproti , Musée Orsay , Bourbonský palác , obelisk se zlatou špicí na Concordu ... Dnes máme i kliku na počasí , je azuro , Paříž viděna z výšky 300 m je nekonečně úchvatná . Potom takový menší špacír do přístaviště výletních lodí společnosti Bateaux Mouches a odpočinková plavba po šplouchající řece a pozorování města z vysluněné horní paluby . Cestou na Champs Elysées procházíme mezi veletržními paláci z roku 1900 a je před námi první cesta metrem . Jednička jezdí bez řidiče a veze nás do stanice Hôtel de Ville . To po jejich znamená radnice , budova je to vskutku impozantní , od ní se jdeme podívat na jednu z mnoha architektonických provokací , na Centre Georges Pompidou . Kulturák přezdívaný " rafinerie " je mnohobarevný kvádr zasazený do hitorické zástavby , neméně prdle působí i veselá fontána Stravinskij v těsném sousedství gotického kostela St Merri . U věže St Jacques si povídáme o pochodu do Santiaga da Compostella , jehož nejdelší odnož začíná právě tady , na náměstí Chatelet stojí dvě krásná divadla a na ostrově Cité hnedle naproti vidíme svědka středověku , mohutnou Conciergerii . Ještě Svatá kaple a už jsme před katedrálou Notre Dame . Mraveniště lidí je tentokrát rozděleno na dva tábory , jeden hledá krásu chrámu , který nemá obdoby , druhý pílí do obrovitého stanu na tradiční oslavu chleba . Dostáváme volno na nákup či posezení v hospůdce a potom společně jdeme po rušném bulváru svatého Michala okolo zbytku římských lázní a slovutné Sorbony k Panthéonu na kopci svaté Ženeviévy . A tady se ucaprtaní potkáváme s naším busem a jedeme bydlet do čtvrti Fleury do hotelu Premiére classe .
Po sladké snídani se potkáváme u busu, holky s letními výstřihy , budou se hodit jako rekvizita až dojde na vyprávění o neřestném životě u královského dvora. Jedeme do Fontainebleau. Původní lovecký zámeček doznal celé řady změn , byl mnohokrát přestavován a vylepšován , a vždy u toho byly královské manželky nebo milenky . Interiery jsou vlastně takovou velmi didaktickou pomůckou pro sledování evoluce od renesance po dobu vlády Napoleona lll. A protože tu jsme v tom nejšťastnějším vegetačním období , užíváme si i krásy zahrad okolo Kapřího rybníka , té francouzské i té nejkrásnější - Dianiny . Ještě stíháme i nákup dobrot domů , a protože je dnes neděle , těšíme se i z kouzla té pravé , voňavé , barevné a halasné tržnice . To Versailles , to je jiné kafčo ! Po idylickém dopoledni jsme součástí světového blázince . Obrovská fronta přes celé parkoviště a následný několikanásobný had zvědavců představují několik zabitých hodin . Jdeme na to jinak . Začneme zahradami a budeme doufat , že se nádvoří mezitím vyprázdní . Tak jo , mísíme se do davů v parku , ale můžeme se svobodně pohybovat a mířit za naším cílem . Tím je vesnička Hameau, kterou si jako hračku pořídila královna Marie Antoinetta. A je fakt kouzelná . Dojde se k ní přes zámeček Malý Trianon , všechny domečky mají doškové střechy nahoře s kosatci , v rybníku s mlýnem jsou stovky loudivých kaprů , na farmě se povalují tlusté ovce . Ještě si jdeme vyfotit obrovitou sekvoj v anglické zahradě a spěcháme zpět do hlavního areálu , začínají " fontat" fontány a k tomu hraje muzika z poschovávaných reproduktorů. Paráda ! A nádvoří se nám krásně vylidnilo, v zámku jsme za chviličku a absolvujeme prohlídku nejznámější královské rezidence v relativním klídku . Na parkovišti potom ještě byznys s černoušky a jedeme bydlet .
Ráníčko opět jako vymalované , po snídani nakládáme a vracíme se zpět do Paříže . Zastavujeme u Invalidovny přímo pod zlatou kopulí Dómu , zde je pohřben Napoleon Bonaparte . Za chvíli už vystupujeme u Louvru a čeká nás opět ponoření se do lidského termitiště . A máme volno a každý si ho užíváme posvém , Paříž je prosluněná , přímo svádí k courání , směr známe a ve čtvrt na tři se scházíme pod ocasem našeho koníka u katedrály . Máme smělý plán , totiž zdolat nejvyší " horu" Paříže Montmartre . K úpatí jsme se přiblížili metrem a k vrcholu vystoupali krásným parkem . Odměnou nám byla dominantní bazilika Sacré Coeur , krámky , hospůdky, galerie. Přes Place du Tertre , kde malíři malovali jako o život , jsme sestoupili k Moulin Rouge . A znovu do metra s vynořením se přímo pod Vítězným obloukem . Z jeho vyhlídkové terasy se nám otevřel další fantastický pohled na paprskovitě se rozebíhajících dvanáct ulic . Na šestou máme rezervovanou hospodu Le Latin , přemisťujeme se opět pod zemí a usedáme v předzahrádce příjemného podniku s přívětivou pánskou obsluhou . Kdo se nebojí , jde do žab či šneků , ti méně odvážní mají na výběr z celé palety vyhlášených francouzských dobrot . Před námi je úplně poslední cesta metrem , ještě máme za lubem rozžehnat se s Paříží pohledem z výšky . Rychlovýtahem se dostáváme do šestapadesátého patra mrakodrapu na Montparnassu . Ještě pár schodů a stojíme na vyhlídkové střeše a pod nàmi je do nekonečna se táhnoucí rozsvícené město s kouzelně iluminovanými objekty , mnohé z nich už známe důvěrně . Tak ahoj Paříiži , bylas na nás moc hodná !
Sobí lejno
1,5 kg hovězího / vepřového , krůtího / v celku osol , potři dijonskou hořčicí , vlož do pekáče a zalij do třetiny výšky šlehačkou . Přidej celou palici neoloupaného česneku a jedno pokrájené jablko . Dus v troubě pod poklicí na střední teplotu dle druhu masa . Maso vyjmi a omáčku propasíruj přes sítko .
Burgundské hovězí
1,5 kg loupané plece osol , opepři a zprudka opeč ze všech stran na oleji . Vyndej z pekáče a ve výpeku opeč do hněda deset oloupaných šalotek . Vrať maso , podlij šálkem silného hovězího vývaru , přidej snítku tymiánu , bobkový list a několik kuliček nového koření . Dus tři čtvrtě hodiny na mírném plameni pod poklicí , potom přidej na velké kusy nakrájenou mrkev , zalij celou sedmičkou červeného vína a dus ještě dvě hodiny . Maso , mrkev a koření vyjmi a ve šťávě povař tři čokoládou polévané perníky se švestkovými povidly . Vše rozmixuj tyčovým mixérem , vrať naporcované maso a podávej .
Provencálské paličky
Vymaž pekáč olivovým olejem a vyskládej do něj cik cak kuřecí paličky. Osol , opepři , posyp provencálským kořením, nahrubo nasekaným česnekem a na kousky pokrájenými černými olivami . Do všech mezer nastrkej čtvrtky neloupaných rajčat . Dej do rozpálené trouby a nepřikryté opékej cca 40 minut .
Tak si nechte chutnat ! Váš Honza





Když je všechno jinak

2. května 2018 v 4:48 | honza |  Pojeď se mnou
Když je všechno jinak
Kdo plánuje přesný program na Paříž na skok je bloud a fantasta . To se může CK Plustour třeba přetrhnout a slíbit klientům už tolikrát vyzkoušený a vždy hojně kvitovaný program , přijde ale víkend okolo prvního května a najednou se všechno zvrtne , jakoby to datum přivolávalo maléry . Ale pěkně popořádku . Je sobota 28.4. 2018 v Praze a Plzni se náš oranžový Neoplán dokompletoval a my si to frčíme do Paříže . Za volantem Petr s Martinem , je vedro k padnutí, to bude , panečku , výletíček ! První zradou je průtrž mračen v půlce Německa . A zrovna ve chvíli , kdy děláme povinnou zastávku . Přepečliví Němci , kteří tak rádi radí , machrují , ale hajzly mají sice na chodbě , leč zavřené . A tak nastupuje stará odborářská metoda " muži vpravo , ženy vlevo " . Na další zastávce , už hluboko ve Francii , září úplněk a nebe je pocukrované hvězdičkami , to bude ale kouzelný den ! Jo , hovínko , před Paříží už zase padá voda shůry a je pěkně sviňská zima . Aspoň že je dálnice nedělně průjezdná a my tudíž jindy tradiční cestu městem můžeme vyšperkovat o návštěvu Bastily a fotozastávku u obřího ruského kola na Concordu . Potom poklidná jízda po nejslavnější ulici na světě , po Champs Elysées , až k Vítěznému oblouku a odtud po avenue Kléber na Trocadéro , na terasu nad Eiffelovkou . To už neprší , vše vypadá růžově. Nikdy se ne radujme předčasně. Frantíci staví okolo věže jakési skleněné akvárko , ale už jej budují tak dlouho, že vlastní stavba věže s tehdejšími primitivnímu prostředky trvala kratší dobu nežli tohle veledílo . Navíc je stavba obehnána nesmyslně nekonečnými zábranami a nežli jsme došli k východní bráně , měli jsme v nohách vše , co jsme si na dnešek naplánovali . Ale nakonec zážitky zvítězily nad únavou , přece jenom pohled z třísetmetrové výšky na to mravenistě dole je úchvatný. Na srazu v parčíku dostáváme " plavenky" a instrukce jak se dostat na loď společnosti Bateaux Mouches a už si to plujeme po Seině , odpočíváme v usínacím teplíčku . Naše odpolední plány jsou ovšem zhaceny ! Stanice Alma je zavřená - rekonstrukce . Vlaky RER jezdí v hodinových intervalech neb je stávka , navíc nestaví na St Michel , odtud jsme chtěli pokračovat do Luxemburské zahrady , ta je ovšem okupována Palestinci, kteří požadují samostatný stát . Nastupuje improvizace . Jdeme z přístavu pěšo kaštanovou alejí okolo zadního traktu Grand Palais ku stanici Clemenceau a je před námi naše první cesta metrem , které naštěstí funguje normálně . Jsme učenlivá skupina , za chvíli se vynořujeme z podzemí u radnice a jdeme se podívat na kulturák Pompidou , který kdysi v sedmdesátých letech tak nadzvihl všeobecně uznávaný vkus Pařížanů. Ještě dnes , a to už jsme na ledacos zvyklí , se nad barevnou kreací dá kroutit hlavou . Neméně bizardně působí i bláznivě strakatá fontána Stravinskij v těsném sousedství gotického kostela St Marri . Na náměstí Chatelet , kde přece vždycky byly toalety , tyto jsou zrušeny , musíme svůj úděl ještě chvíli poponést . Poponášíme jej kolem Conciergerie , poslední památky na středověkou Paříž, míjíme i mohutný Justiční palác a v jeho útrobách ukrytou Svatou kapli , v uličkách Latinské čtvrti plné lákavě vypadajících hospůdek si dáváme volno , sláva ! Už jsme pěkně ucaprtaní . Sraz máme pod ocasem sochy koně s Karlem Velikým v sedle přímo před katedrálou Notre Dame , odtud hup do metra u radnice a už jsme v mrakodrapové čtvrti La Défense . Zatímco krámy s oblečením normálně fungují , potraviny jsou nedělně zavřené , to by se jeden picnul ! Bydlíme ve velké Paříž ve čtvrti Epinay sur Orge a ejhle ! Další změna , tentokrát k lepšímu , místo v hotelu Premiére classe se ubytováváme v o level lepší Campanile .
Po snídani sliníme prst a zjišťujeme , že jestliže včera bylo hnusně, dnes bude ještě hůř . Přeplněná Paříž mudruje kam se schovat a samozřejmě že všechny " kurvy šikmooký" se ženou do Louvru , kam máme namířeno i my , kulatoocí . Ke kasám to je hodina čekání , ale čekáme uvnitř , ti nad námi u pyramidy brutálně mrznou . Máme ale i tak spoustu času , sraz máme pod ocasem našeho koníka u katedrály a v té nepohodě hodinu čekáme na našeho Číňánka Tadeáše , který nám zbloudil. Nakonec jsme komplet a pod zemí se stěhujeme na sever , na kopec Montmartre . Všechno zlé je k něčemu dobré , jindy přeplněná bazilika Sacré Coeur je krásně přístupná a je v ní teploučko ! U Moulin Rouge znovu zalézáme do podzemí a vylézáme přímo pod Vítězným obloukem na Champs Elysées . Čas nás ale honí , v šest máme objednanou restauraci , musíme do Latinské čtvrti . Ta milá hospůdka se jmenuje Le Latin a my si pochutnáváme na pravém , tříchodovém menu , rodina " žabožroutů " se rozrostla o devět nových přírůstků . A je tu poslední cestování metrem , je před námi efektní rozloučení s Paříží , mazlíme se s pohledem z terasy dvousetmetrového mrakodrapu na nasvícené město pod námi , celou řadu míst poznáváme a když se Eiffelovka rozstříbří , je to pro nás signál spustit se dolů , nasednout do přistaveného busu a vydat se zpět domů . Okolnosti a počasí nám ten pařížský pobyt trochu zkomplikovaly , příště bude vše jinak , uvidíte . Ahoj váš Honza