close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Listopad 2017

Svět bílých županů

27. listopadu 2017 v 12:48 | Honza |  Pojeď se mnou
Svět bílých županů


Půl čtvrtá ráno je čas nekřesťanský, to nám, libereckým, věřte. Ale cesta je daleká a odměnou nám bude , jak všichni jablonečtí, pražští, poděbradští a kolínští věříme a těšíme se ,relax v maďarských lázních Bükfürdö. Je čtvrtek 23.11. 2017 , CK Hungariatours a její partneři nás postupně usadili na.sedadla Setry dopravců LI - tour a tak trochu vlastivědně to bereme uhlopříčně přes naši zemičku. Výhledy z okének se nekonají, od rozednění jedeme mlhou a jenom tušíme Mikulov, Vídeň a Šoproň. Ale po poledni už jsme v zemi, kde jsou všechny samohlásky přehlasované a za chvíli už se ubytováváme v luxusním hotelu Danubius v již zmiňovaných lázních. A začíná nám prodloužený víkend, který hodláme strávit dílem u stolů prohýbajících se jídlem a dílem v některém z bazénů místního vodního světa. Na zápěstí máme slušivý zelený náramek, který nás opravňuje k užívání léčebných vymožeností,ale i k ukojení našich gastronomických choutek , jsme tu totiž all inclusiv ! Do večeře je ještě daleko, ale snack Diana je otevřený , dají se sezobat drobné sladkosti nebo zapečené sýrové tousty, kávy, vína či piva co hrdlo ráčí.Ale nejsme tu jenom na výkrmu, hup do sněhobílého župánku a hurá do té teplé bramboračky ! Však ono nám brzy vytráví. Bazény jsou porůznu křivolaké, různě teplé a dá se jimi proplavat až do venkovního areálu a usednout do trysek a dát si do pucu třeba obolavělá zádíčka. Šestá hodina je tu, vrata do gastroráje se otvírají a teď babo raď ! Čím začít ? Vývarem či brokolicovým krémem ? Nebo co takhle kachní stehýnko ve vynikajícím sosíku ? A hlehle, tamo mají vepřové plátky, a tu smaženou rybu, vedle kuřecí řízečky a hovězí na způsob naší svíčkové . A všude kopce zeleninových příloh a.salátů, ovoce, džusíky, číšníci nám doplňují pivo a víno,věru těžko se nám vstává od stolu. Ale přece jenom jsme po té dlouhé cestě nevyspaní, odebíráme se do našich moc pěkných pokojů , zítra je taky den.
Hotelové bazény se dají využívat už od půl sedmé, to je vynikající, ještě před snídaní se do nich dá hupsnout a dát si pár temp v pohodě,než se sem nahrnou davy. Pokud jsme včerejší večeři vychválili až do nebes, netušili jsme , že snídaně vystoupá ještě nad ta nebesa. Nejde ani tak o kvantitu, ale o tu fantazii. Jídelna voní vejci na všechny způsoby, opečenou slaninou, těmi jejich salámy, kdo má chuť na rybu na kyselo, nechť si poslouží, jste na sýry ? Vyberte si z několika druhů ! A to vše můžete zapít kávou, kapučínem, čajem a džusem, ale bacha ! I vychlazeným šampaňským ! Výtahem do pokoje pro plavky a župan a šup zpátky do vodičky . A tak plyne další dopoledne, v bublinách se dobře tráví, a tak není divu,že v poledne už zase stojíme u toho našeho švéďáku a mudrujeme, co s čím nakombinovat. Kdo nechce trávit odpoledne na mokro, může využít malého autobusku,který co hodinu míří do pět kilometrů vzdálené obce Bük, zde jsou milé hospůdky a hlavně dva obchoďáky , kde je možno si pěkně zautrácet za ty jejich pálivé pasty, superkvalitní mleté papriky, hrbolaté klobásy a různě velké uheráky. A co byste neřekli ?Je tu večeře! Dnes ale hódně maďarská, podává se perkelt, gulášovka přímo z kotlíku, šunka od kosti, plát ryby, k tomu nám hraje živá muzika a komu se po jídle nechce ještě jít na kutě , může si zatrsat v hale před recepcí.
Uheráček a šáňo k snídani,kdo to má ? Hala už se hemží bílými župany, výtahy jsou v permanenci, bazén se pěkně plní a nás ještě v kapse pálí neutracené forinty. Deset minut pěšky je areál vodního světa pro přespolní a pochopitelně i všudypřítomné pasti na turisty. Igelitky pěkně na pokoje, župánek a vířivka před obědem. Už v tom umíme chodit, dnes je to o kuřatech , rybách a nápaditých salátech, po obídku se nabízí uvést se do vodorovné polohy, ale jsou i tací, kteří už už aby opět pluli či se nechali nadnášet v té horké bramboračce. A už je tu opět čas večeře, je poslední, pojďme si ji pořádně užít. Frakfurtská polévka je s kysaným zelím, poprvé také máme možnost ochutnat kyjevský kotlet, kusance libového bůčku v lahodném sosíku, opět jinou rybu a spousty zeleniny. K jídlu nám pěkně vyhrává klávesář a když si sbalí nářadíčko, putujeme za ním a zavádíme na recepci novinku, totiž tanec v otevřených výtazích !
A co byste neřekli ?Každá sranda jednou končí,je tu nedělní ráno, poslední uherák se šampaňským, loučení s vajíčky a s tím jejich dobrým pečivem, ahoj skvělá kávičko, před námi je úplně ta poslední koupel, potom balení a odevzdávání klíčů, Jarda s Ivanem už nám přistavili bus a frčíme zpět. Ale slibujeme si, že si dáme za rok repete , ahój HonzaSvět bílých županů

Půl čtvrtá ráno je čas nekřesťanský, to nám, libereckým, věřte. Ale cesta je daleká a odměnou nám bude , jak všichni jablonečtí, pražští, poděbradští a kolínští věříme a těšíme se ,relax v maďarských lázních Bükfürdö. Je čtvrtek 23.11. 2017 , CK Hungariatours a její partneři nás postupně usadili na.sedadla Setry dopravců LI - tour a tak trochu vlastivědně to bereme uhlopříčně přes naši zemičku. Výhledy z okének se nekonají, od rozednění jedeme mlhou a jenom tušíme Mikulov, Vídeň a Šoproň. Ale po poledni už jsme v zemi, kde jsou všechny samohlásky přehlasované a za chvíli už se ubytováváme v luxusním hotelu Danubius v již zmiňovaných lázních. A začíná nám prodloužený víkend, který hodláme strávit dílem u stolů prohýbajících se jídlem a dílem v některém z bazénů místního vodního světa. Na zápěstí máme slušivý zelený náramek, který nás opravňuje k užívání léčebných vymožeností,ale i k ukojení našich gastronomických choutek , jsme tu totiž all inclusiv ! Do večeře je ještě daleko, ale snack Diana je otevřený , dají se sezobat drobné sladkosti nebo zapečené sýrové tousty, kávy, vína či piva co hrdlo ráčí.Ale nejsme tu jenom na výkrmu, hup do sněhobílého župánku a hurá do té teplé bramboračky ! Však ono nám brzy vytráví. Bazény jsou porůznu křivolaké, různě teplé a dá se jimi proplavat až do venkovního areálu a usednout do trysek a dát si do pucu třeba obolavělá zádíčka. Šestá hodina je tu, vrata do gastroráje se otvírají a teď babo raď ! Čím začít ? Vývarem či brokolicovým krémem ? Nebo co takhle kachní stehýnko ve vynikajícím sosíku ? A hlehle, tamo mají vepřové plátky, a tu smaženou rybu, vedle kuřecí řízečky a hovězí na způsob naší svíčkové . A všude kopce zeleninových příloh a.salátů, ovoce, džusíky, číšníci nám doplňují pivo a víno,věru těžko se nám vstává od stolu. Ale přece jenom jsme po té dlouhé cestě nevyspaní, odebíráme se do našich moc pěkných pokojů , zítra je taky den.
Hotelové bazény se dají využívat už od půl sedmé, to je vynikající, ještě před snídaní se do nich dá hupsnout a dát si pár temp v pohodě,než se sem nahrnou davy. Pokud jsme včerejší večeři vychválili až do nebes, netušili jsme , že snídaně vystoupá ještě nad ta nebesa. Nejde ani tak o kvantitu, ale o tu fantazii. Jídelna voní vejci na všechny způsoby, opečenou slaninou, těmi jejich salámy, kdo má chuť na rybu na kyselo, nechť si poslouží, jste na sýry ? Vyberte si z několika druhů ! A to vše můžete zapít kávou, kapučínem, čajem a džusem, ale bacha ! I vychlazeným šampaňským ! Výtahem do pokoje pro plavky a župan a šup zpátky do vodičky . A tak plyne další dopoledne, v bublinách se dobře tráví, a tak není divu,že v poledne už zase stojíme u toho našeho švéďáku a mudrujeme, co s čím nakombinovat. Kdo nechce trávit odpoledne na mokro, může využít malého autobusku,který co hodinu míří do pět kilometrů vzdálené obce Bük, zde jsou milé hospůdky a hlavně dva obchoďáky , kde je možno si pěkně zautrácet za ty jejich pálivé pasty, superkvalitní mleté papriky, hrbolaté klobásy a různě velké uheráky. A co byste neřekli ?Je tu večeře! Dnes ale hódně maďarská, podává se perkelt, gulášovka přímo z kotlíku, šunka od kosti, plát ryby, k tomu nám hraje živá muzika a komu se po jídle nechce ještě jít na kutě , může si zatrsat v hale před recepcí.
Uheráček a šáňo k snídani,kdo to má ? Hala už se hemží bílými župany, výtahy jsou v permanenci, bazén se pěkně plní a nás ještě v kapse pálí neutracené forinty. Deset minut pěšky je areál vodního světa pro přespolní a pochopitelně i všudypřítomné pasti na turisty. Igelitky pěkně na pokoje, župánek a vířivka před obědem. Už v tom umíme chodit, dnes je to o kuřatech , rybách a nápaditých salátech, po obídku se nabízí uvést se do vodorovné polohy, ale jsou i tací, kteří už už aby opět pluli či se nechali nadnášet v té horké bramboračce. A už je tu opět čas večeře, je poslední, pojďme si ji pořádně užít. Frakfurtská polévka je s kysaným zelím, poprvé také máme možnost ochutnat kyjevský kotlet, kusance libového bůčku v lahodném sosíku, opět jinou rybu a spousty zeleniny. K jídlu nám pěkně vyhrává klávesář a když si sbalí nářadíčko, putujeme za ním a zavádíme na recepci novinku, totiž tanec v otevřených výtazích !
A co byste neřekli ?Každá sranda jednou končí,je tu nedělní ráno, poslední uherák se šampaňským, loučení s vajíčky a s tím jejich dobrým pečivem, ahoj skvělá kávičko, před námi je úplně ta poslední koupel, potom balení a odevzdávání klíčů, Jarda s Ivanem už nám přistavili bus a frčíme zpět. Ale slibujeme si, že si dáme za rok repete , ahój Honza

Příběh dušičkový

1. listopadu 2017 v 11:58 | Honza |  Pojeď se mnou
Příběh dušičkový
Odjíždět tak brzy ráno , jako se " zadařilo " klientům CK MAXITOUR , je sice nekřesťanské , ale zase ten pocit , že se nepojede přes noc , je povznášející . A nic na tom nemění ani datum a počasí . Ano , je sobota 28.10. 2017, blíží se svátek Zesnulých , povětří tomu odpovídá , mrholí a fouká , ale náš bus , přijíždějící z Brna , je vytopený , brzy si na teplíčko zvykáme , za volantem se budou střídat Vráťa se Standou společnosti TAD a před námi je daleká cesta do Francie . Abychom ji celou neprodřepěli na sedačkách , zajíždíme do zajímavého městečka v západním Bavorsku, do Rothenburgu . Nad řekou Tauberou tu stojí hradbami ze všech stran obklíčené sídlo kdysi mocné šlechty , strážní věže výhružně trčí k obloze , uvnitř se ježí špičky kostelů . A ve změti uliček , z nichž ta hlavní vede na Marktplatz , se to hemží tou šikmookou enklávou , o kterou nebudeme mít nouzi asi po celou dobu našeho cestování . Mají tu kostely katolické i protestantské , dvě radnice , měšťanské domy kamenné i hrázděné a všude prodávají místní specialitu schneeballen , koule spletené z pásků odpalovaného těsta , přesladké až hamba . Plní pozitivních dojmů a řádně vyfoukaní se uvelebujeme v sedačkách a pokračujeme v cestování . Německo je nekonečné , dálnice místy " dušičkově " ucpaná , ale nakonec se přece jenom zdravíme s modrou cedulí La France . Hodinku za hranicí sjíždíme do města Metz , tady budeme dnes nocovat v hotelu Ibis hnedle naproti hezkému nádraží . Po půlhodince rekonvalescence se vydáváme s mapou v ruce do historického centra . To je rušné , hospoda na hospodě , všude plno a i když jsme ve Francii , popíjí se tu hlavně pivo ! Hlavní chloubu je tu ovšem katedrála svatého Štěpána , přezdívaná Boží lucerna. Je ze žlutého pískovce a teď ve tmě je nasvícena též žlutě až zlatě , paráda ! A protože je čas večeře , rozbíháme se po skupinkách za potravou . Kdo je zvědavý , může si před jídlem okoštovat místní specialitou - kořaličku z mirabelek .
Po veledobré snídani se usazujeme do našich autobusových pelíšků a pokračujeme v cestování . Dušičkově " chčije " , moc toho cestou nevidíme , tak si aspoň vyprávíme o Maginotově linii a o jejím neslavném konci , o stejně neslavném konci ve vsi Varenne polapeném v přestrojení prchajícím králi Ludvíku XVI. , o dobrotách , které se dají vyrobit i z tak obyčejného tovaru , jako je vepřová nožka a najednou je před námi Remeš a my zajíždíme do dvora šampaňské rodiny Pommery . Ujímá se nás mrňavá , upovídaná a sympatická průvodkyně Bella a protahuje nás křídovými sklepy s výkladem o výrobě toho na světě nejpopulárnějšího nápoje . Ochutnávka některé z nás zahnala do butiku a domů si přivezeme lahvinku pro dobré časy . V bazilice svatého Remigia je zrovna jako na potvoru mše , dovnitř nás nepustí , přesouváme se tedy ke katedrále . Zdravíme se s poťouchlý andělem v levém portále a ohromeni zíráme na tu kamennou nádheru . Kámen drží stavbu pohromadě , skla vitráží zase pouští do interiéru zvláštní světlo . Pan Marc Chagall stvořil snové dílo v modré barvě a náš Josef Šíma zase okna zelinkavá . Odjíždíme z Remeše už za slušného počasí , před Paříží děláme čůrpauzičku a už jsme v tom pouličním mumraji neděle neneděle . Míjíme knihovnu i pyramidu porostlou travou , na náměstí Bastille si vyprávíme o té jejich Revoluci i o nové operní budově , na náměstí Republiky mladí proti něčemu vehementně masově protestují , po Velkých bulvárech se pohybují řeky lidí , na schodech Opery Garnier hude kapela , u vchodu do Olympie se tlačí dav na odpolední představení , chrám Máří Magdalény je částečně v lešení , obelisk na Concordu nám dává na vědomí , že přijíždíme na nejslavnější ulici na světě , na Champs Elysées . Úplně nahoře objíždíme Vítězný oblouk a z té dopravní bramboračky okolo něho odbočujeme na Trocadéro . A tady si poprvé na Paříž stoupáme a jdeme si pofotit Eiffelovku . Do našeho hotelu Ibis ve čtvrti Bagnolet přijíždíme slušně , po ubytování jdeme na metro a na jeden přestup se ocitáme přímo pod červenými lopatkami Moulin Rouge . Čeká nás výstup na vrcholek Montmartru , docela krutý , leč zpestřený pohledem do talířů večeřejících místních , u baziliky Sacré Coeur si dáváme rozchod a šmejdíme po hospůdkách a končíme opět v metru a někteří ještě v našem hotelovém baru u pivka .
Pondělní ránko je " vymetené " , a protože začínáme Eiffelkou , již dopředu se radujeme z vydařených foteček . Cestou ke Staré dámě si užíváme levý břeh Seiny , botanickou zahradu , Institut arabského světa s mžourajícími okny , dosud zavřené bedny bukinistů , nádherně vysluněnou katedrálu Notre Dame , Francouzskou akademii a Louvre naproti , muzeum Orsay , načančaný most Alexandra III . a veletržní paláce za ním , po levé ruce už máme kovové nohy Eiffelovy věže , jsme u našeho prvního cíle . Davy jsou nesmírné , ale to není nic proti tomu , co se tu bude dít kolem poledne ! Jdeme procházkou k ruskému pravoslavnému kostelu , přes most Alma do ulice Jiřího Pátého na Champs Elysées . Pod obloukem i na něm jsou davy , my tu čekáme na náš bus , který nás zaveze do Buloňského lesíka k hodně extravagantní stavbě Foundation Louis Vuiton . Pan architekt Franc Gehry ji pojednal jako loď s nadutými plachtami , před ní na nás čeká paní Mirka ze Sipralu , který se podílel na oplášťování . Leč fronta před ní je enormní a sune se tak zoufale pomalu , že návštěvu vzdáváme a realizujeme plán B . Vystupujeme u Louvru nikoli abychom se nechali umačkat před Monou Lisou , ale abychom si prohlédli ten podzemní svět vytvořený geniálně Jeoh Ming Paiem . Potom ještě focení skleněné pyramidy , povídání o Bartolomějské noci nastartované v roce 1572 zvonem kostela naproti , návštěva čerstvě dokončené velestřechy nad Halami , Centre Pompidou s jeho barevnými potrubími , novorenesanční radnice a už jsme před Notre Dame a za chvíli , kupodivu , v ní . A jde se na večeři . Zabíráme celé první patro restaurace La Delice a mnozí z nás , v rámci kompletního francouzského menu , rozšiřují rodinu " žabožroutů a šnekožroutů " Finále dnešního dne se odehrává na střeše Montparnasského mrakodrapu s donekonečna nasvícenou Paříží hluboko pod námi .
Dušičkové azuro nám pěkně pokračuje , den začínáme nákupem v přilehlém OC , košíky se plní " smraďochy" a vínečky , vše si pečlivě balíme do zavazadel , ta ukládáme do kufrů našeho busu a vyrážíme na naši stanici metra . Čeká nás přejezd celé Paříže od východu na západ , za necelou hodinku se vynořujeme mezi mrakodrapy té moderní čtvrti La Défense . Slunce se na těch skleněných plochách kouzelně zrcadlí , to je , panečku, foceníčko ! Kousek od Archy vyrostl zcela novoučký Všesportovní stadion U ARENA a protože se na jeho opláštění podílela česká firma Sipral , z profesních i vlasteneckých důvodů si ho jdeme prohlédnout. Sraz pod sněhobílým schodištěm pod Archou , hup do metra a jedeme k Opeře . Ta je fakt nádherná , za ní jsou tři obchoďáky z dob , kdy se lámalo století minulé s tím předminulým . Secesní galerie La Fayette vedou po vnitřním obvodu barevně proskleného átria , z vyhlídkové terasy na střeše se nám nabídnul další netradiční pohled na to město , které už začínáme poznávat . A úplně tou nejposlednější turistickou parádou , kterou si procházíme , je Invalidovna . Bývalý špitál pro své válkami poznamenané vojáky nechal postavit Ludvík XIV . , dnes tu je ovšem jedno z největších vojenských muzejí na světě . A pod zlatou kopulí Dómu odpočívá ten jejich , stále bezmezně uctívaný , Napoleon Bonaparte . Pěšky vyrážíme do přístavu Alma a naloďujeme se na mohutný šíf společnosti Bateaux Mouches a plujeme si to tou rozsvícenou Paříží , do které spolu s námi o dušičkových prázdninách zavítala půlka světa . Až pojedete příště , rád bych se s vámi znovu svezl , ahoj váš Honza