close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Říjen 2017

Jak se skáče do Paříže

2. října 2017 v 14:33 | Honza |  Pojeď se mnou
Jak se skáče do Paříže
Paříž " na skok " vůbec neznamená , že by byla nějak zkrácená či jinak ošizená , je to regulérní výlet, při kterém uvidíte vše , co začátečníci musí vidět , aby jim město zachutnalo a rozhodli se vrátit zpět . Začínalo se na Hlaváku , společnost klientů je zatím nesourodá , okukujeme se a usedáme na sedačky Modrého Beulasu firmy Mirobus s Martinem a Láďou za volantem . Od Plzně jsme komplet , Je svátek Státnosti , my říkáme svatého Václava a Němci jakoby slavili s námi , jejich jindy totálně zatarasené dálnice kamiony dnes zejí prázdnotou , o Francii platí totéž a my v šest ráno již pochodujeme s kartáčky na zuby do umývárny poslední pumpy před Paříží. A potom nastává takové to " vpravo vidíte , vlevo vidíte ..." Míjíme výstaviště a tu travnatou pyramidu v Bercy , na druhém břehu trčí k obloze ty čtyři rozevřené knihy - Bibliothéque Nationale, přejíždíme Seinu po mostě Austerliz , to je přece náš Slavkov !, jedeme přískoky po levém břehu , přískoky proto , protože Paříž má totálně rozkopaná nábřeží , budou tady cyklostezky , to je sice dojemně ekologické , ale kudy budeme za zážitky jezdit my ? Se picnu . No nic , aspoň máme víc času na kochání , tuhle je botanická zahrada , tamo zase Univerzita Currieových , " Arabáši tu mají svůj kulturák s mžourajícími okny , bouquinisté mají své antikvární bedýnky ještě zavřené , před katedrálou Notre Dame ještě není ani živáček , to samé platí i o Louvru či Orsay , na kultůru je ještě nekřesťansky brzo , pod zlatou kopulí Invalidovny mají " Frantíci " svůj nejslavnější hrobeček - Napoleonův , přes řeku vidíme oba výstavní paláce - Velký a Malý , jenom pod Eiffelovkou se už rodí frontičky, i když do otevření chybí ještě hodina. Okolí věže je jedno velké staveniště , někdo vymyslel skleněné akvárko kol dokola , co by tomu asi řekl pan Eiffel ? Asi nic , ta jeho doba je nenávratně pryč . Ale ty pohledy na nekonečné a překvapivě bílé město pod námi jsou nezapomenutelné . Do přístavu společnosti Bateaux Mouches jdeme pěšky , trochu krčíme nos u zlatých cibulí pravoslavného kostela , který si tu postavili Rusáci , ale čeká nás hoďka a půl relaxu na vysluněné palubě lodi , která s námi pluje po řece . A potom přichází důkladná lekce o cestování metrem . Jsme vrhnuti do vody , po desetiminutovém školení procházíme turnikety a na dva přestupy se ocitáme v Latinské čtvrti u kostela St Sulpice . Ano , to je ten přeslavný kostel proslavený panem Brownem a jeho Šifrou Mistra Leonarda ! Odtud je to jenom kousek do přenádherné Luxemburské zahrady , oči až přecházejí z těch barevných záhonů ! Po Bulmiši , takhle familiárně přezdívají místní bulvár St Michel, sestupujeme okolo slovutné Sorbonny a zbytků kdysi ohromných římských lázní do toho milého kadlubu hospůdek , voní to tu k zbláznění a my máme volno , a jdeme do těch gýrosů , pizz nebo hambáčů . Sraz je pod ocasem koně Karla Velikého před katedrálou , jdeme ještě k okázalé radnici a hup znovu do metra , naším cílem je ta skleněno - ocelovo - betonová mrakodrapová čtvrť La Défense a nákup víneček a smraďochů , přece domů nepřijedeme s prázdnou ! Bydlíme v hotelu Premiére classe ve čtvrti Villejust .
A hergot ! Prší ! To je zrada , a přitom jsme tááák poctivě včera hladili nožičku svatého Petra . Ale nejsme z cukru , počasí se jistě umoudří . Jedeme do Louvru , vystupujeme na náměstí Svornosti a do muzea jdeme pěkně suchou nohou pod podloubím ulice Rivoli . A máme do dvou volno , Paříž si můžeme trochu užít sami , bez " medvědáře " a v krásném sluncesvitu ! Sraz je pod ocasem našeho koníka u katedrály . Kupodivu poloprázdným metrem se přesouváme k proslulému Moulin Rouge , od něj začiná regulérní stoupání na nejvyšší horu Paříže , na Montmartre . Malíři malují , Piafka pěje za doprovodu flašinetu , mimové strnule pózují a davy turistů courají mezi krámky a hospůdkami u baziliky Sacré Coeur . Metra už se nebojíme , na povrch se vynořujeme na nejznámější ulici na světě , na Champs Elysées přímo pod Vítězným obloukem . Další přesun pod zemí míří do Latinské čtvrti do uliček plných milých hospůdek . V jedné z nich zasedáme k prostřeným stolům a dopřáváme pravé francouzské menu . Do statistik je nutné zaznamenat skóre 9:7 žáby versus šneci . S plnými bříšky cestujeme úplně naposledy metrem na Montparnasse a rychlovýtah nás vynáší do šestapadesátého patra mrakodrapu Rukáv . A pod námi je opět to nekonečné město , tentokrát senzačně nasvícené , hezčí pohled na rozloučenou jsme si nemohli přát . Tak zase někdy příště ! Ahoj Honza