close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Srpen 2017

Languedoc a Roussillon

20. srpna 2017 v 18:54 | Honza |  Pojeď se mnou
Languedoc a Roussillon
Florenc patnáct nula nula . V tom čurbesu , který tu panuje , je div , že se klienti CK GEOPS a spol ... nakonec rozesadili na svá sedadla v bílé Setře společnosti ALVATOUR s Milanem a Jardou za volantem . Ještě pár " kousků " v Plzni a jsme komplet . Je neděle 13.8. , to bude pohodička na německých dálnicích bez kamiónů ! Jo , prdlajs . Dvakrát jsme se dostali do hodinového " bušónu " , ten druhý nakonec řidiči s pomocí navigací objeli po okreskách a my mohli pokračovat . Pár pauz na pumpách a už se nám mění krajina, od Lyonu jedeme podél Rhóny , kopečky se zvedají , na nich strážní hrady , pod nimi vinice , ještě níž je krajina garrique , to jsou ty nepřístupné houštiny, už vidíme i racky a víme , že cesta končí . Vystupujeme v Palavas les Flots , v takovém tom klasickém letovisku se vším , co k tomu patří . Někdo jde rovnou do studeného moře , jiní se vydávají na pěší procházku ke katedrále Maguelon , ta je čtyři kilometry odtud , druhá půlka se ovšem dá dojet vláčkem , který je grátis . Je opět patnáct nula nula , sraz je pod majákem a my se přesouváme místním busem okolo všech těch letovisek na konečnou tramvaje v Montpellier . Tou potom cestujeme do centra , přestupujeme a vale MHD dáváme u katedrály svatého Petra . Na ni místní ve středověku spotřebovali mraky kamení , sloužila totiž i jako pevnost v dobách ohrožení , my se ale kvůli rekonstrukci dovnitř nepodívali. Uličkami jsme vystoupali na Mons Puellarum / Kopec dívek / , tak totiž zněl za Římanů název města a od Vítězného oblouku vešli pod platany Promenády Peyrou k Vodnímu zámku a dlouhatánskému akvaduktu k němu vedoucímu . Ty výhledy do okolní krajiny ! Francouzské pěší zóny jsou kouzelné tím , že se na nich totiž žije . Prodíráme se tím davem fakt pěkných holek a jejich kluků na náměsti Comédie . Divadelní budova pochází z dílny vídeňské firmy a její sestřičky byste našli i u nás . Nakupujeme v Monoprix a jdeme se projít takovou architektonickou kuriozitou . To jinde neuvidíte . Pan architekt Ricardo Boffil tu v šedesátých letech postavil jakousi " vzpomínku " na zašlou krásu starého Řecka a nazval ji Antigónou . Je to komplet budov s charakteristickými , leč modernizujícími prvky , ve kterých se obchoduje , úředničí i žije . A jedeme bydlet , máme za sebou pořádnou šichtu , do vodorovné polohy se dostáváme v hotelu Premiére classe na předměstí .
Posnídali jsme , jsme vychrnění , navíc odjíždíme nalehko , večer se do hotelu vracíme . Jedeme do vnitrozemí , projíždime vinicemi a městečky oblasti Herault pojmenované po řece , která se vine hlubokým kaňonem . Aby mniši mohli fungovat , museli ji překlenout kamenným mostem . A my u něho zastavujeme a fotíme si ho a musíme dát za pravdu těm , kterým kdysi v devátém století připadal tak krásný , že ho mohl postavit jenom sám Ďábel . V nedaleké aragonitové jeskyni Clamouse jsme již očekáváni a s milou průvodkyní Emmou putujeme těmi jeskynními chodbami okolo té krápníkové krásy a na konci nestačíme zírat na velejemné krajkoví aragonitů , kterým trvalo miliony let než tu nádheru vytvořily . Kousek proti proudu je v kopcích" zašité" městečko St Guilhelm Le Desert . Je tvořeno kamennými domky s galeriemi , hospůdkami a krámečky se vším možným , dlážděnými uličkami a schodišťátky s barevnými květináči a pestrou květenou , na konci je malé opatství a za ním kostelíček na náměstí , kde je hospoda ukrytá pod jedním obřím platanem . S řekou se nám ještě nechce loučit , dáváme si dvě hodinky koupele pod Ďáblovým mostem , tady se krásně rozlévá a je , no rozdíl od včerejšího moře , teplá ! Za lubem máme rychlý přesun do hor Cevennes , ale hasiči likvidující požár u dálnice nám plány zhatili . Ztratili jsme drahocenou hodinu, ale nakonec jsme o další zážitek nepřišli. Na planině Larzac je ve skalách ukryté další kamenné město La Couvertoirade . Postavili je templáři špitálníci , obehnali masivními hradbami, střechy pokryli tlustými bloky břidlice a své mrtvé pochovali na hřbitůvku a nad jejich hroby místo křížů vztyčili kruhové stély . Je tu pár palačinkáren , jedny sýrárna a tři kafírničky , roztomilé zastavení . Cestou zpět do hotelu ještě obdivujeme v Lodéve " nejprimitivnější " gotiku ve Francii - katedrálu svatého Fulcrama.
Zabaleni na další cestu sedáme do busu a jedeme na západ . V přístavu Séte začal s kopáním geniálního Canale Midi pan Paul Riquet v roce 1662. Spojil Středozemní moře s Atlantikem a vyřešil problém , kterým se zabývali už Římané . Za městem je krásná pláž se sprchami , hup do studeného moře , ta hodinka nás nezabije . Cestou do Béziers jedeme po hrázi , která odděluje moře od laguny, tady se pěstují ty podivné ústřice . V Béziers se šplháne do prudkého kopce ke katedrále St Nazaire, z terasy před ní jsou senzační výhledy až na Pyreneje . Zážitkem z kategorie těch nezapomenutelných je ovšem návštěva devíti za sebou srovnaných zdymadel na kanálu Midi ! V Narbonne parkujeme u tržnice a jdeme do centra . V Arcibiskupském paláci je stálá výstava obrazů starých mistrů , ale i umění s motivy života Severoafričanů. Na mohutnou gotickou věž se dá vystoupat , katedrála St Juste je postavená z poctivého kamení a v římských sýpkách Horeum si osaháváme dva tisíce let starou historii . Nakupujeme v Monoprix na hlavním náměstí a mažeme do busu . A ocitáme se na zvláštním místě . Ve skalách, obklopen vysokými cypřiši , je schovaný cisterciácký klášter Fontfroide. Za masivním zdivem se skrývají kamenné budovy svědka dávných časů, tady se ozývaly modlitby / ora / , tady se i pracovalo / labora / , sem se uchylovali místní , když jim bylo ouvej . Aby to ale nebylo jen o kameni , naše návštěva končí v rozáriu mezi třemi tisíci růžiček a v hospůdce u růžáčku . Bydlíme v Perpignanu v moderní " Premiérce " .
Na Pyreneje vidíme z oken , ba co víc , jedeme do nich ! Ukazatele nám radí jet pořád na Andorru , míjíme malé dědiny , uprostřed každé trčí k nebi ohromný gotický kostel s masivním zdivem , vidíme i vzorek vesnic zavěšených na svazích s uzounkými uličkami a s domy s pravotočivým schodištěm , aby měli nájezdníci praváci smůlu. V Prades žil Pablo Casals a zavedl sem festival komorních orchestrů s Bachovým repertoárem . A už se škrábeme silničkou pod horu Canigou a vstupujeme do kláštera St Michel de Cuxa / čti kuča / . Je prastarý , patřil Benediktýnům , byl v rozvalinách po té jejich Revoluci , zachránil ho americký badatel Barnard , který vykopal ty úžasné hlavice , kterými se pyšní jinde nevídaný ambit . Mají tu i své vínko , kupujeme ho po krabicích. Dalším zastavením je přírodní úkaz . Jmenuje se Varhany , je to soubor různě vysokých a různě zakřivených pískovcových píšťal . V Perpignanu jdeme společně od brány Castillet ke katedrále Jana Křtitele , ta je zvenčí krystalicky gotická , uvnitř je ale napěchovaná barokem. Místní nás pouští i do radnice a do obřadní síně a máme rozchod. Je pekelné vedro , ještě jsme se dnes nekoupali , honem k moři ! Collioure je poslední francouzské letovisko , je neskutečně pestrobarevné , fasády domů , záplava květin a modré , žluté a červené lodice s bílými plachtami , všude obchody a bary, pláž je kamínková a moře průzračné . Ještě bychom pobyli , ale musíme do Supermarché , je před námi ochutnávka sýrů , klobás , zeleniny a pochopitelně vína . Mejdan se vydařil nadmíru, místní ovčí a kozí sýry sklidily pochvalu , i vínečka chutnala , jádro se propařilo až do jedné po půlnoci.
Ráno je opět bez mráčku, vezeme skupinu " plaváčků " do Canet , zbytek míří do kopců Moury dobýt dva katarské hrady. Všude samý vinohrad , nad nimi obrovitá skaliska jenom tu a tam porostlá horskou vegetací a na hřebeni hrady . Ten první na řadě se jmenuje Peypertuse a od parkoviště k němu je to pěkná šichta . Ale stála za to ! Výhledy z hradeb na to zelené moře vinic pod námi jsou nezapomenutelné . To na Queribus nás svezli naši kluci šoférští , od busu je to čtvrt hodiny a stoupá se jenom mírně. A znovu ta panorámata ! Jede se pro plaváčky , ale tak , abychom se také stihli vykoupat . Ještě poslední nákup , sprcha a jde se do restaurace Campanila na společnou večeři . Podává se zeleninovo uzeninový talíř , kachní prsa s pomerančovou omáčkou a jablečný koláček s ananasovým sorbetem .
Je tu den poslední , balíme a jedeme opět do Pyrenejí , čeká nás rozmanitá náplň dne . Z městečka Villefranche jede slavný žlutý vláček , většina do něho usedá a skřípavě stoupá přes viadukty a tunely do hor . Ti , kteří si netroufají na tůru , vystupují ve stanici Fontpedrouse a čeká je hodinová procházka do termálních lázní St Thomas . Ti zdatnější začínají tůru v Mont Louis a čeká je výlet pod štíty velehor též do termálů . Jedna skupina zůstala ve Villefranche a má za lubem spatřit opevněné městečko , Vaubanovu pevnost nebo vzdálené opatství St Martin de Canigou. V půl osmé jsou všichni u autobusu a je před námi předlouhatánská cesta domů . Výlet končí a začíná se uvažovat kam příště . Až se rozhodnete , dejte vědět , rád pojedu s vámi , ahoj Honza






Burgundy

12. srpna 2017 v 10:03 | Honza |  Pojeď se mnou
Burgundy - krajina bílých kraviček
· Holešovické nádraží v deset večer v neděli 6.8. vypadá dost nevábně, nic nefunguje a nikde ani živáček . Tak je tomu petrně den za dnem, dnešek je vyjímečný , odjíždí velesilná skupina turistů do Burgund . Ten až závratný počet způsobila spolupráce tří cestovek - GEOPSU, REDOKU a MAYERÚ. Cestujeme s dopravci Alva Tourem , na hranice nás veze Lukáš, tam ho střídají Milan s Jirkou. A jsme komplet, prokličkovali jsme asi deseti tisíci kamiony , které převážejí nesmysly po Evropě , která už přece všechno má a jsme z toho blázince venku . Jsme totiž už ve Francii , dáváme se do pucu na jejich první pumpě a přesně v osm vyrážíme začít plnit úkoly našeho poznávacího zájezdu . První zastavení se odehrává přímo pod Vaubanovou pevností v Belfortu . Byla postavena neuvěřitelně rafinovaně již v sedmnáctém století , o dvěstě let později odolala tříměsíčnímu bombardování Prušáky , kteří si na ní vylámali zuby . Je z červeného pískovce stejně jako katedrála svatého Kryštofa , který je naším patronem a ochráncem a Bartholdiho dvaadvaceti metrové lvisko , které zlověstně vrčí směrem ke Germánsku ..Město ještě chrní , tu a tam boulangerie a ta neuvěřitelná vůně Francie , která se z ní line . Je totálně vymetené nebíčko , potřebujeme si udělat krásné fotečky Le Corbusierovy kaple Notre Dame du Haut , kterou pan génius postavil z betonu na kopci nad hornickým městem Ronchamp. Kdo neviděl, neuvěří anebo musí nutně závidět , pohoda umocněná kvílivými sopránky sester klaristek je až dojemná. Jsme v pohoří Jura a putujeme od vesnice k vesnici , v zimě tu musí byt ouvej, stavení jsou bytelně kamenná se střechami z obrovských trámisek . Přestávku děláme ve vesnici L ´ Iles sur Doubs , to poslední slovo znamená řeku , která se tu rozdělila do několika ramen a my z mostu koukáme na hejna macatých ryb . A znovu do vnitrozemí přes dědinky z kamene a dřeva , okolo pastvin s bílými kravkami až najednou stojíme u kouřem provoněného stavení a jsme před udírnou ze sedmnáctého století . Prohlížíme si místnosti , ve kterých žil hospodář se svou rodinkou , ale náš hlavní zájem se soustřeďuje na vlastní udírnu , tady visí dobré dvě stovky vepřových kejtiček , každá označená puncem svého majitele, ve vedlejší prodejně si můžeme zanakupovat , nabídka je ohromná ! Končíme den v Besanconu , od parkoviště se plahočíme v tom vedru do kopce k citadele , od koho jiného než od pana Vaubana. Ti , co mají za ušima , volí pohodlnou cestu místním autobusem . Potom už zase všichni procházíme katedrálu svatého Jana se dvěma absidami , originálem od Fra Bartolomea a tisíc let starý mramorovým oltářem zvaným Růžice svatého Jana . Míjíme rodné domy pánů Huga a bratrů Lumiérů , koukáme na paláce postavené věrným synem Granvelem a mísíme se s místními na rušné pěší zóně před radnicí . Malý nákup dobrot a už jsme zase v buse a jedeme bydlet , byl to od těch Holešovic sakra dlouhý den !
· Jaká to brutální změna počasí ! Děda Komárek by pravil : " chčije a chčije " . To se nám ale fakt nehodí ! Celé dopoledne hodláme být v přírodě a chceme se kochat a dělat pěkné fotečky . První zastávku děláme v Ornans . Tady se narodil pan malíř Gustav Courbet , obcí protéká pstruhová řeka Loue a domy na jejím břehu stojí na pilířích , neb by se ani jinak postavit nedaly . Jsme sevření z obou stran skalisky a horskými svahy a cestujeme proti proudu . Po pár kilometrech začínáme stoupat , pod námi kaňon zarostlý vegetací , scenérie pro Jurský park jako vyšitá . Samotný pramen té naší řeky je mohutná vyvěračka , voda se valí z jeskyně pod skalním masívem . Pokračujeme do místa , které úzkostlivě chrání UNESCO , totiž do Arc et Senans . Megalomanský plán Ludvíka XV. , totiž vybudovat soběstačné město na bázi výroby soli , nakonec zkrachoval , nicméně to , co postavil architekt Nicolas Ledoux , je obdivuhodné , stejně jako výstavka modelů jeho dalších projektů. Cestou do Dijonu zastavujeme v Auxonnes , v ospalém městě stojí čistokrevná gotika , katedrála Notre Dame . Dijon samotný je okouzlující , to už opět svítí sluníčko , Rue da la Liberté je dlouhatánská pěší zóna , hlava na hlavě , všude hořčice, cassis a perníky , to jsou atributy kdysi vévodského města , k tomu baziliky a dvě katedrály , Vévodský palác , čtvrť justičních paláců , paráda ! Bydlíme na jižním okraji opět v Premeiére classe .
· Ránko opět prozářené , vydáváme se na cestu těsně pod svahy Cotes d' Or a jedeme po Route des Grand Crus , každá vesnice nebo zámeček jsou zároveň názvy těch nejprestižnějších víneček regionu . V Beaune parkujeme pod hradbami a v centru s uspokojením konstatujeme , že dnes se koná tržnice . Smrži , lanýži , tapenády , vyšívané ubrusy a třeba kapesní nože , pochopitelně všudypřítomné hořčice a škála ovoce , zeleniny a sýrů , inu i tohle je Francie . A ten jejich středověký hospic ? To je teprve paráda ! Barevná střecha , pod ní zrekonstruovaný původní stav , strop jako loď dnem vzhůru s barevnými trámy , ustlané postele s nezbytnými nemocničními proprietami , kaple , černá kuchyně , lékárna a na úplný závěr oltář Rogiera van der Weidena se sugestivním " Posledním soudem " . Takto smazal své hříchy místodržící Nicolas Rolin na příkaz své nevábně vypadající manželky Guigony ze Salin . V muzeu vína si prohlížíme expozici starých lisů na víno , navštěvujeme i místní katedrálu Notre Dame , na náměstí v počtu dvaceti šesti obsazujeme předzahrádku brasserie a ochutnáváme bílé Alligoté a červenou Burgundu ordinaire . V Tournusu , na břehu řeky Saony , míříme do románské baziliky svatého Philiberta , po točitých schodech se dá vystoupat až pod střechu a prohlédnout do interiéru shůry , dole potom bychom se nejraději hodiny prohrabovali v retro domácích předmětech , leč musíme dál. Na řadě je vesnička Brancion s pobořeným hradem , domy porostlými psím vínem a muškáty a opět románským kostelíkem svatého Petra s úžasným výhledem do burgundské uklidňující krajiny se stádečka bílých kraviček . Okolo zámku Cormatin přijíždíme do Cluny podívat se na vlastní oči , jak strach , zloba a fanatismus dokáží zničit neuvěřitelné lidské dílo . Kdysi největší a nejmocnější klášter v Evropě je tou jejich Revolucí téměř srovnán se zemí . Ale dost bylo památek , tečkou za tím naším dnešním putováním je skalisko Roche de Solutré trčící z nekonečného moře vinohradů . Bydlíme v Chalons sur Saone v pěkném hotelu Premiére classe .
· Od hotelu odjíždíme za sluncesvitu , ale v kopcích před Autunem je mlhavě studeno a ve městě samém jdeme už do mikin . Začínáme v tom , co zbylo z římského amfiteátru , ten stojí nad krásným jezerem a dodnes se v něm provozuje umění . V centru parkujeme u radnice a jdeme do strmého kopce ke katedrále svatého Lazara. Zvenčí je vše OK , fantastický tympanon středověkého umělce Gisleberta , zachráněný před revolucionáři pod vrstvou sádry , je nádherně čitelný , zklamání nás čeká uvnitř , vše krásné je zahaleno do ohromných pláten , za nimi probíhá důkladná rekonstrukce . Ještě si fotíme římskou bránu Aroux a jedeme do hor zvaných Morvan . Naším cílem je dobytí osm set metrů vysoké posvátné hory Beuvray a taky návštěva skvěle vybaveného muzea keltů . Potom nás čeká dlouhatánský přejezd do Vezelay malebnou krajinou luk a a hádejte čeho ? Cestou ještě zdravíme zámek pana stavitele Vaubana - Bazoche a jsme pod kopcem , na jehož vrcholu stojí poutní místo bazilika Máří Magdalény . Ulička k ní je strmá , leč vyšperkovaná vinotéčkami , kavárnami , galeriemi a ateliéry , bazilika sama je nečekaně světlá s úžasnými románskými hlavicemi sloupů a ve zlatém relikviáři v kryptě je ostatek Máří , který činí z městečka poutní místo . A ještě jednou přejíždíme , bydlíme totiž v Troyes a polovina z nás jde na společnou večeři do restaurace Campanile.
· Den poslední začíná tím , že se můžeme poválet až do desíti . Začínáme návštěvou centra města , kde všechen kámen spotřebovali na kostely a chudáci měšťané si museli postavit domy hrázděné . My proti tomu neprotestujeme , je to krása nebeská , ta křivolakost a nepravidelnost , paráda . A těch kostelů tu je požehnaně , na kilometru jsme jich napočítali sedm , ten nejkrásnější patří Máří Magdaléně , má zachovanou přepážku a přenádherné vitráže . Tržnice je jakýmsi epicentrem pátečního dopoledne , místní mají z čeho vybírat . My musíme popojet, v hrázděné vesnici Longsols mají hrázděný i kostelík ! Ve dvě musíme být v Epernay ve sklepě rodiny De Castellane . Jsme totiž v samém srdci Šampaně , sympatická Marína nás provází provozem a ve finále nám nalévá ten jejich produkt. A úplně posledním zastavením našeho putování je korunovační Remeš se svou bazilikou svatého Remigia a katedrálou Notre Dame a živou pěší zónou . Dlouhá cesta domů a loučení a slibování. , že někdy příště .... Tak jo, moc rád se s vámi svezu , ahoj, váš Honza
Ďábelské kuře z pohoří Jura
Kuře rozpůl a vyřízení páteř . Osol a opepři a rozklep paličkou naplocho . Rozpusť máslo s chilli a natři na obě půlky kuřete . Ihned obal ve strouhance, dej na rošt nad pekáč s vodou a ugriluj dozlatova cca 45 minut .
Burgundské hovězí
Kilo a půl loupané plece osol, opepři a opeč zprudka ze všech stran, až se maso zatáhne. Vyndej z kastrolu a ve výpeku osmahni dohněda celé , oloupané šalotky / cca 12 / , vrať maso , podlij celou sedmičkou červeného vína , přelij čtvrt litru silného vývaru / klidně 3 kostky masoxu / , přidej jeden malý rajský protlak , lžíci dijonské hořčice, dva bobkové listy, deset kuliček nového koření a snítku čerstvého tymiánu . Dus pod pokličkou na mírném ohni hodinu, potom přidej na větší kusy nakrájenou mrkev a tři nakrájené čokoládou polévané perníky slepené švestkovými povidly a dus ještě aspoň hodinu. Měkké maso vyjmi a nech v teple odpočinout , vyndej koření a mrkev a šťávu rozmixuj tyčovým mixérem . Maso nakrájej na plátky , vlož spolu s mrkví do omáčky a prohřej
Knedlík
Čtyři housky nakrájej na kostičky
Tři lžíce polohrubé mouky
Dvě vejce
Jeden tvaroh
Vše smíchej , vytvoř šišku a vlož ji na dvacet minut do vroucí, osolené vody
Vepřové nožičky á la St Menehoud

Očištěné nožky podél rozsekni, řez osol a opepři, vlož jeden bobkový list , spoj obě půlky a svaž je provázkem . Vlož do studené osolené vody spolu s cibulí , česnekem a kořenovou zeleninou a vař na nejmenším ohni šest hodin . Vyndej z vývaru , odstraň provázek a každou půlku , ještě horkou , důkladně obal v chlebové strouhance . Griluj na roštu nad pekáčem s vodou dokřupava . Vývar použij třeba na burgundské hovězí !