close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Červenec 2017

Když nás je jak do mariáše

9. července 2017 v 9:41 | Honza |  Pojeď se mnou
Když nás je " jak do mariáše "
Je pondělí 3.7. 2017 deset večer , v odjezdové hale Holešovického nádraží se tísní na dvacet cestovatelů do dosud nepoznané Pikardie , Pas de Calais a Champagne . Zájezd pro nás zorganizovala CK GEOPS, přistál nám sem modrý bus Mercedes firmy BUDOS s Bohoušem a Ottou za volantem . Nabíráme ještě na pumpě v Žebráku a v Plzni a jsme v plné sestavě jednadvaceti lidiček . Spíš než mariáš by se hodilo " voko bere " . Má to ovšem své nesporné výhody , tak třeba máme každý své dvousedadlo ! Německem i kusem Francie jsme proklouzli bez zádrhelů a chvíli po sedmé už debužírujeme z vlastních zásob na pumpě před Verdunem . Na bojištích , na kterých zahynulo na milion vojáků v té Velké válce , jsme jako první . Ten nekonečný les vzorně seřazených bílých křížů , každý s růžičkou na zeleném pažitu , svědčí o velké míře piety a úcty k padlým předkům . Jedeme se podívat na pevnost Douaumont , stoletý železobeton stále odolává rozmarům počasí , z mohutné stavby trčí dráty , ještě pořád z ní jde strach . V Zákopu bajonetů nám zase běhá mráz po zádech , kluci zavalení bahnem tu dodnes stojí pod zemí a koukají jim jenom špičky pušek . Opouštíme svět mrtvých a po " Via sacrée " , po které proudila pomoc na frontu , se přesouváme na dálnici a po ní do Remeše . U baziliky svatého Remígia , ten odstartoval ve Francii v roce 496 křesťanství , obdivujeme odvahu neznámého architekta vyhnat stavbu do takové výšky , u katedrály Notre Dame zase tu neuvěřitelnou zdobnost fasády a nádherný interier " vyšperkovaný " vitrážemi pana Chagalla a našeho Josefa Šímy . Město samotné kypí , navzdory siestě, životem , hospody jsou plné , ulice též , velice ochotně se s tím kvasem ztotožňujeme a aspoň na chvíli přestáváme být pouhými turisty . A ještě jednu zastávku musíme učinit , opouštíme Champagne a ocitáme se v Pikardii ! Je to tu samé obilí a brambory , vše v nedozírné velikosti a najednou pic ! Z čistajasna z té roviny vyrůstá kopec a na něm se ježí katedrála ! Ještě loni se k ní jelo takovou srandovní krabičkou na šíně , už je zrušená , a to tu fungovala od dvacátých let minulého století . Jedeme zcela neromanticky místním busem , ten s námi krouží po celém horním městě , ale odměnou nám je kouzelný špacír od katedrály s volky na fasádě , ti se stavbou vehementně pomáhali , ke kostelu svatého Martina . Ten je ukázkou právě narozené gotiky , neznámý stavitel ještě neměl odvahu vše odlehčit natož vymýšlet nějaké dekorativnosti . No a mezi oběma kostely je jediná , velerušná ulice poskládané většinou z hospůdek, a tak to má být ! Už nám končí vymezený čas , musíme odstavit bus , jedeme do místního hotelu Premiére classe .
Snídaně křupavě dobrá , balíme se a odjíždíme do nedalekého Soissons. Za prvních panovníků Merovejovců to bývalo jejich hlavní město . Staletí památky na ně za hladila , dnes jsou tu k vidění jiné skvosty . Katedrála St Gervais St Protais z konce dvanáctého století je prostá , dokonale harmonická ve svých parametrech , visí tu Rubensovo " Zbožnění pastýřů " , kde jinde uvidíte kojící Madonu ? Středeční trh připomíná spíš Bejrůt , tolik je tu ošátkovaných ženštin a zachmuřených mužů . Nedaleké opatství St Jean de Vigne je obrovitý svědek Napoleonovy všemohoucnosti , na jeho příkaz bylo rozebráno na stavební materiál , ale i to , co zbylo , bere dech . Naším dalším zastavením je hrad Pierrefonds . Hrdá pevnost v lesích , která odolala i útokům Angličanů za Stoleté války, byla pobořena až za Ludvíka XIII. a ponechána na pospas až do devatenáctého století . Napoleon III. povolal věhlasného Violeta Le Duca a ten uvedl stavbu do dnešní podoby. Velmi zajímavá je výstava replik náhrobků velkých francouzských mužů i žen v kryptě . Ospalé podhradí nám v tom letním dni nabízí zmrzlinu či vychlazený růžáček , kdo nechce utrácet , dává si studenou Plzeň u pánů řidičů . Cesta k busu je romantická , rybník plný stulíků a kačen , nad ním hrad , chce se slzet . Jedeme Compieňským lesem shlédnout další zvláštnost . Jsme návštěvníky vagónu maršála Foche , ano , toho vagónu , který se stal francouzskou pýchou i potupou . V roce 1918 tu Němci podepsali svou kapitulaci , v roce 1940 to byli Francouzi , kteří tu postupně podepsali kapitulaci svou . Ale expozice , která je součástí objektu , je velezajímavá , asi nikde jinde si neuděláte tak pravdivý obrázek o té Velké válce . Ještě Beauvais a katedrála svatého Petra . Stojí jí pouhý fragment , ale i ten je obrovitý , musíme hodně základnět hlavy , abychom dokoukli do té nebeské výše klenby . A se sluchátkem u ucha posloucháme příběh astronomického orloje , ten už tu je sto padesát let a jeho geniální autor ho poskládal z devadesáti tisíc součástek ! Mají tu ještě gotický kostel svatého Štěpána a obchoďák , ve kterém si doplňujeme naše snědené zásoby . V Amiens bydlíme opět v Premiére classe , ale den ještě nekončí , čeká nás světelná šou na fasádě katedrály Notre Dame. Začíná ve 23.00 přesně , na náměstí před katedrálou je lidí jako na fotbale . Po fasádě se prohánějí a různě prolínají pásy světel , postavy se tu a tam odějí do původních barevných šatiček , do toho muzika . Paráda ! Do pelechů jdeme o půlnoci .
Je ráno a považte ! Prší ! Vracíme se ke katedrále a tentokrát si ji dáváme ve dne . Je neskutečně veliká , však také to je největší gotická katedrála na světě . Labyrint v podlaze se sbíhá do centrálního kříže a my se dozvídáme jméno architekta - Luzarche . Kdyby si někdo dal tu práci a spočítal všechny plastické figury , dospěl by k číslu čtyři tisíce pět set . Stél v chóru je sto deset . Na náhrobku jednoho biskupa sedí malý andílek a usedavě pláče . Stal se symbolem naděje na přežití francouzským vojákům , kteří hynuli na Sommě . A je tu fragment lebky Jana Křtitele , což z katedrály činí významné poutní místo . Na druhém břehu řeky Sommy je druhdy čtvrť výrobců sametu , dnes je to tu hospoda na hospodě . A ještě nemáme dost a jdeme se pokochat aspoň na kraj území , které se jmenuje Les Hotrillonages , jsou to zelinářské zahrady , které se obsluhují z loděk ! Za Amiens děláme čůrpauzu a opouštíme dálnici . Jedeme krajinou sklizených lánů lnu , který je ponechán na poli k dalšímu procesu . A najednou stojíme u kamenného kříže s nápisem : Zde zahynul pro slávu Francie hrdinně Jan Luxemburských , král Čechů. Jsme totiž u Kresčaku ! Dalším zastavením už je Le Touquet Paris Plage , letovisko postavené mladými architekty mezi válkami . Už je zase krásně , ideální čas pro suchozemce se vykoupat. Komu se do vody kanálu La Manche nechce, může si pošmejdit mezi stovkou obchůdků a barů ve městě . Přesun do Boulogne sur Mer trvá čtyřicet minut , tady následuje selekce na skupinu "A" , ta míří do horního , starého města , skupinu " B" pro akvária Nausicáa a skupinu " C" , říkejme jim plážoví povaleči . Ještě ale pro dnešek nekončíme , po cestě na ubytování v Dunkerque zastavujeme v Calais , na krásném parkově osázeném náměstí před radnicí stojí to přeslavné sousoší od pana Rodina " Občané z Calais " . Bydlíme v hotelu Kyriad .
Po veledobré snídani otáčíme kormidlo a vydáváme se na východ . Naším prvním zastavením je katedrála v St Omer . A opět , nevelké město a neuvěřitelná stavba. Ulovili jsme si dalšího Rubense , " Snímání z kříže " , postáli před zázračnou Madonou a poklonili se svatému Erkembodovi , ten měl nadpřirozenou schopnost uzdravovat děti s ortopedickými vadami . Kamenný sarkofág je pokrytý botičkami a fotkami , ty sem nanosili zoufalí rodiče . Po dvaceti minutách jízdy zastavujeme na parkovišti v Helfaut - Wizernes. Obrovská , jednasedmdesát metrů rozlehlá , s pěti metry železobetonu měla fungovat jako odpalovací rampa pro smrtící rakety V1 , spojenci to nehodlali dopustit a jejich záměr intenzivním bombardováním zhatili . Dnes je tu velmi netradiční muzeum , jeho prohlídku budeme doporučovat všem známým . Cestou do Arrasu zastavujeme v La Targette u hřbitova , kde jsou pohřbeni naši kluci , kteří ve Francii padli v obou válkách . V Arrasu mají dvě kouzelná náměstí , to větší se jmenuje Grande Place , to s radnicí Place des Héros . Na věž radnice se dá vyjet výtahem a rozhled do všech stran je fascinující ! Všechny domy mají zdobené štíty a dole podloubí . No a všude jsou hospody , voní to tu třeskutě , a protože je čas oběda , dáváme si do nosu . V Cambrai jsou kuriózní pochutinou místní bonbóny Betises de Cambrai , po našem " blbosti z Cambrai ". Syn cukrářky popletl recepturu a z omylu se stal místní fenomén . Krom bonbónů tu je v katedrále pohřbený katolický rebel Fenelon a kostele svatého Géryho jsme si dokompletovali sbírku Rubensů jeho Ukládáním do hrobu . V místním supermarketu jsme jim poplenili regály a k velké radosti pánů šoférů jsme zaplnili podpalubí našeho busu spoustou těch milých smraďochů . Po dlouhém přejezdu jsme dorazili do hotelu Premiére classe v Charleville - Méziers .
Odjíždíme až v deset hodin , musíme dodržet evropské autobusové normy a po pár minutách vystupujeme na nábřeží Maasy, kterou si pamatujeme už z Verdunu. Orientačním bodem je Rimbaudovo muzeum , Arthur se tu narodil , prožil rozervaný život plný zklamání a cestování , nakonec zemřel mlád v Marseille , ale hrobeček má tady . Náměstí Ducale je odlitkem toho pařížského Place des Vosges , kavárny pod podloubím jsou plné , pěší zóna " tepe " , je tu hezky . Ale musíme dál . V Sedanu parkujeme za pevností , nakupujeme krajové speciality v hradním butiku a jdeme na špacír okolo největší evropské pevnosti , kterou Francouzi vydali Prusům bez výstřelu v té válce 1870 . Za chvíli už přetínáme belgickou hranici a vystupujeme v Bouillonu pod Gotfrýdovým kamenným hradem . Pod ním teče řeka Semois , na ní lodičky , na břehu tržnice , za prastarým mostem krámky s pivy , pečivem a zmrzlinou , nad tím kostelík . To by ani pan Lada nevymyslel ! Belgické dálnice jsou prázdné , po hodině a půl vystupujeme v Remouchamps a jdeme do krápníkové jeskyně. Se skloněnými hlavami a po slizkých schodech následujeme průvodce, asi po kilometru přicházíme k přístavišti loděk a zpáteční cestu absolvujeme plavbou po hladině podzemního Rubikonu . Máme výborný čas a tím pádem i naději , že stihneme ještě v Cáchách otevřenou katedrálu . A taky že jo ! Parkujeme u divadla a za chvíli jsme uvnitř Dómu , který si co do krásy nezadá se svatým Markem v Benátkách . Ze zlatých mozajek až přecházejí oči , Karel Veliký , zakladatel , je pohřben ve zlatém relikviáři a byli tu korunováni i naši Karel IV. a Václav IV . Za shlédnutí stojí i gotická radnice na náměstí , které je obklíčené hospodami , do kterých se nevejdeme , sedí tu celé Cáchy . A to je konec našeho putování , čeká nás už jenom dlouhá cesta domů a tam vzpomínání na pěkný týden strávený zde na severu . Ahoj váš Honza
Vepřové nožičky á la St Menehaud
Očištěnou nožku rozsekni po délce , řez osol a opepři, přilep bobkový list a obě půlky svaž provázkem . Vlož do studené vody se zeleninou a solí a pomalu vař celou noc . Nožku vyndej, odstraň provázek a bobkový list a ještě horkou nožku obal v chlebové strouhance . Dej na gril a ugriluj dozlatova.
Pikardské kuře
V pekáči na lžíci másla opeč osolené a opepřené půlky růžičkových kapustiček a dej je stranou. Ve výpeku osmaž osolené porce kuřecích stejků i s kůží , vrať kapustičku a zalij bešamelem , do kterého zamíchej jedno vejce a kostičky sýra Maroille / nivy , romadůru , cihly / dokud je ještě horký . Zapeč dohněda a podávej s bramborem a listovým salátem .
Krkovice na bílo
Kilo krkovice osol a potři poctivě dijonskou hořčicí . Vlož do pekáče , přilij dva kelímky šlehačky , přidej dvě rozebrané palice česneku i se slupkami a jedno nakrájené jablko . Dej dusit přikryté do trouby na 180 na hodinu a půl . Sejmi poklicí a nech zrůžovět . Omáčku propasíruj a podávej s rýží .