close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Květen 2017

Štrasbourg

10. května 2017 v 8:05 | h |  Pojeď se mnou
Štrasburk s OACB 8.- 10.3. 2017 s CK PANGEA
Odjíždět odněkud ve čtyři ráno je barbarské a nekřesťanské . Ale nutné pro to , abychom po poledni byli ve Štrasburku a měli tak šanci potěšit se s městem , které je svým způsobem vyjímečné . Tak třeba je skoro nemožné najít místo , kam bychom odstavili náš bus a mohli tak začít s prohlídkou . Neexistují cedule s touto informací a když se zeptáte pumpaře , prodavače , kolemjoucího či studentky , nikdo netuší . Spoléháme se na intuici a ejhle , po třičtvrtě hodiny kroužení nacházíme místečko kde můžeme náš bus opustit a šoféři starejte se ! Červená věž katedrály je viditelná odevšud , neomylně k ní míříme a putování pod deštníky může začít . Notre Dame stojí ve starém městě , má neuvěřitelně zdobené všechny tři portály , kameníci se fakt vytáhli , uvnitř obdivujeme přepestré vitráže , patnácti metrovou rozetu nebo astronomický orloj , který má poledne nastavené na 12.30 a kde dny v týdnu mají názvy římských bohů . Pokračujeme na náměstí Gutenberg , ten pán , který vynalezl knihtisk tu způsobně stojí na soklu a tváří se přemýšlivě . Uličkami s hrázděnými domy , starou celnicí a několika kostely se dojde do turisticky nejvyhledávanější končiny , do La Petite France . Řeka Ill tu je přehražena hrází , v sedmnáctém věku součástí opevnění pana Vaubana, propustěmi se valí voda , aby se rozlila do dvou ramen , která kdysi tvořila přírodní hradební příkopy pod hradbami a činila tak město nedobytným . Dnes je voda na mnoha místech přemostěna omuškátovanými můstky , ze středověku tu zůstaly Ponts Couverts , mosty původně zastřešené a opatřené čtyřmi čtverhrannými věžemi . A kam oko dohlédne samá malebnost ! Hrázděné domy , každý jinak vysoký či široký a v přízemí požehnání hospůdek ! Všude vás lákají na choucrout, specialitu Alsaska , je to vlastně v ryzlinku dušené zelí ozdobené uzeninami , pečeným nebo vařeným kolínkem a s věnečkem brambor . Pokocháni se obracíme a jinými uličkami se vracíme ke katedrále a máme chvilku fraj na pošmejdění po krámech a posezení u kafíčka . Na místě zvaném Parc de l ´ Etoile nastoupíme do busu , ale ještě předtím si zanakupujeme v obrovském obchodním centru . Bydlíme v hotelu Ibis budget nedaleko těch evropských institucí .

Po dobré snídani se přesouváme k Evropskému parlamentu , v té ohromné budově na kruhovém půdorysu ze skla , betonu a oceli strávíme celý den . Jsme totiž hosty a spolu s dalšími školami z jednadvaceti zemí nám ti vyvolení , pardon zvolení , připravili akční program obohacený o gastronomický zážitek v parlamentní restauraci . V tom obrovském auditoriu nás čekala série přednášek tlumočená simultánně do angliny , frániny , němčiny a italštiny , některé monology byly až nesnesitelně nekonečné , většinou na téma " buďte hodní na migranty " , ale vydržet se to dalo , zvlášť když asi v půlce vypuknul oběd v parlamentní restauraci . Že by se naši hostitelé vytáhli a naservírovali nám nějakou ukázku , když ne francouzské , tak aspoň alsaské gastronomie , to se říct nedá , usedli jsme k talířům se špagetami ! Den utekl jako voda, která venku padala z oblohy , kapesné , které jsme obdrželi , jsme " rozfofrovali " v jednom z článků řezězce Flunch v obrovitém obchoďáku Auchan na předměstí . A potom už jenom jízda domů , páni řidiči Petr s Pepou nám zastavili u jedné německé a u jedné české pumpy a v pět ráno si nás už rozebírali rodiče v Budějcích . Tak zase někdy příště ahoj , váš průvodce Honza

Jedeme do Švajcu

10. května 2017 v 8:01 | Honza |  Pojeď se mnou
Jedeme do " Švajcu" !
Bože , jak rychle ten čas letí ! Už je to zase rok co počítám studentíky z OAMB před boleslavským kulturákem . Je středa 26.4. 2017 , deset večer , mí staří známí " pedagozi" Ivan s Radkem a dosud neznámá Romana , děti a rodičovstvo , bus CK Pangea a Libor s Pepou za volantem , stejná scenérie jako v letech minulých . Jediná změna spočívá v tom , že tentokrát nejedeme do Francie, leč do Švýcarska . I když si na tu naši Francii aspoň sáhneme ! V Německu nás čeká celkem hnusné překvapení , jedeme regulérní vánicí , okolo bílo , auta se sněhovými čepicemi , to nám to pěkně začíná . Když se rozednívá, konáme hygienu na pumpě v Lindau , už nechumelí , jenom prší , a tak to bude , dle předpovědi , celý den . Ale což , nebudeme si tím kazit náladu , snad nám zážitky dají zapomenout na rozmary aprílu . Naloďujeme se na trajekt v přístavu Meersburg a je před námi plavba přes Bodamské jezero do Kostnice. Od parkoviště se jde rovnou so starého města , hnedle za branou nacházíme dům , ve kterém čekal na rozsudek Koncilu náš Jan Hus , jinak město je teprve ve stádiu probouzení , ještě že kafírny už mají otevřeno a my tu vlhkost můžeme přebít hrnky horké kávy . Cestou za dalším zážitkem zastavujeme tak trochu nečekaně v Stein am Rhein , jsme v městečku pod gotickým hradem a celý jeho střed je kouzelně pohádkově stvořen z hrázděných domů nebo z domů s malovanými fasádami , paráda! Za chvíli už vystupujeme v Schaffhausenu a první , co slyšíme , je hukot vodopádu Rýna . Voda se valí přes skaliska v mohutné mase , nad tím zámek , vše si fotíme z ostrova , ze kterého můžeme připlout blíž na loďce , ale jenom blázen by tak učinil , vody shůry máme dost a dost . Do Bernu to máme dvě hodiny jízdy , a protože se nekonají žádná panorámata , koukáme na film. Už příjezd do švýcarské metropole je úchvatný , celé staré město bylo vystavěno na ostrohu v meandru řeky Aare , skvělý celkový pohled ! A co teprve když vystoupíme z busu ! Hnedle první podívanou jsou tři méďové v areálu pod mostem a k tomu ještě tu mají toalety ! A vlastně skoro celé město se dá projít pod podloubími , děkujeme dávným stavitelům . Máme volno až do čtyř , tedy dost času na návštěvu katedrály či Bundeshausu , nebo se dá jen tak koukat do výloh zajímavých obchůdků . Jedeme na jih , moc toho k vidění není , tu a tam na nás vykouknou kopce s čerstvým sněhem a potom už zíráme na hladinu dalšího jezera, tentokrát to je Leman neboli jezero Ženevské , jedeme nad městy , která zítra navštívíme , po jižním břehu , tedy už ve Francii , přijíždíme do Thonon a jdeme bydlet do hotelu Formule 1.
Ráno u snídaně mudrujeme co na sebe , venku padá z nebe opět studená voda , doufáme, že přece nám to celé neproprší . Jedeme omrknout hrad Chillon , ten stojí přímo ve vodě jezera a je nečekaně zajímavý . Každý z majitelů něčím hrad obohatil , je to příjemná procházka historií a zároveň i pěkná makačka , ale se senzačními výhledy . Po pár minutách zastavujeme na nábřeží v Montreux , jednoznačně nás nejvíc zajímá socha Freddy Mercuryho , ten tu odstartoval své švýcarské turné . Na hlavní třídě se to hemží obchody , leč bohužel mimo naši finanční způsobilost . Ale pozor ! Najednou jsou mraky ty tam , svítí slunko a zasněžené hory vylézají z oblaků a je tu opravdické , kopcovité Švýcarsko ! Pokračujeme do vnitrozemí , stoupáme do těch kopců , okolo nás totálně bílo , na silnicích úřadují pluhy a po hodině vystupujeme pod dalším hradem - Gruyéres . Stejnojmenná vesnice je hrázděně půvabná , pár foteček a sjíždíme do další vísky Brock , abychom poctili naší návštěvou místní věhlasnou čokoládovnu Cailler . Didaktická prohlídka končí velkorysou ochutnávkou několika / deseti! / vzorků , jednoho lepšího než druhého . Kousek odtud stojí jedna z mnoha sýráren , se sluchátky v češtině a s komentářem kravičky Třešínky zbožně zíráme do útrob výroby sýra Gruyére , v butiku na konci prohlídky si kupujeme sýry na doma . A zpět k jezeru Leman , vjíždíme do Lausannes a zastavujeme ve čtvrti Ouchy a jestlipak víte proč ? No přece proto , protože se ocitáme přímo pod areálem Muzea olympismu . Pan Coubertin sem přestěhoval z Paříže MOV v době té První války , později zde vzniklo toto věhlasné muzeum a my teď chodíme mezi sochami slavných a fotíme se především s naším Emilem Zátopkem . Kdo chce , může si to " rozdat" s Boltem na tartanu nebo se přehoupnout přes laťku světového rekordu ve skoku do výšky . Do Ženevy je to padesát km , ale jedeme tam hodinu a tři čtvrtě , tak hustý je provoz na dálnici . Ale nakonec vystupujeme pod Starým městem , k našemu zklamání netryská vodotrysk , květinové hodiny jsou v rekonstrukci a kdo se chce v tomto městě boháčů najíst , má smůlu , ještě že tu mají Mc Donalda ! Do našeho Thonon přijíždíme z druhé strany a jdeme do pelíšků .
Modré nebíčko a zasněžené kopečky, tmavě modrá voda v jezeře, to jsou barvičky, které nás od božího rána provázejí . Začínáme " rabováním " ohromného obchoďáku CORA , bez dárků se domů nejezdí a spěcháme do Vevey , důvod je jasný , potřebujeme se obejmout s Charlie Chaplinem , ten tu dožil posledních pětadvacet let, má tu hrobeček , muzeum a na nábřeží sochu . Navíc je dnes u vody i sobotní trh ! A jede se do hor . Šplháme se na Jaunpass , silnička se klikatí mezi vískami a samotami, vše v jednotném stylu starého dřeva a muškátů , nahoře se opájíme svěžím vzduchem, jiskřivým sněhem a tou záplavou hor kol dokola . Po klikatém sjezdu se ocitáme na břehu Thunského jezera a podél něj přijíždíme do Interlakenu a pokračujeme pod velikány Eiger , Mönch a Jungfrau . Jsme v Grindelwaldu a couráme po horském středisku a kroutíme hlavami nad cenami zboží . Podél Brienzenského jezera a přes další kopce se dojede do Luzernu . Město je přelidněné , zrovinka dnes se tu koná městský běh , účast je víc než masová. Ale pro nás to je bonus , z Kapličkového mostu na ten rumraj shlížíme a máme i čas nakouknout do starého města . Za mohutným KKL , což je jejich " kultůrák " nasedáme do busu a je před námi úplně poslední štace. Ještě jsme si neodškrtli Lichtenštejnsko a jeho Vaduz . Hlavní město zvící pět tisíc obyvatel je totálně mrtvé , jediný fungující objekt jsou toalety , jsme za ně vděčni a potom už následuje cesta zpět přes Rakousko a Německo . Jestli jste dobře počítali , napočítali jste šest zemí , to je slušné za pět dní , že ? Za rok si zase někam vyrazíme, ju ? Budu se těšit , ahoj váš Honza





Macronky

8. května 2017 v 19:24 | Honza |  Pojeď se mnou
Macronky
Vyjet si o tomto datu do Paříže se rovná hazardováním s chutí do cestování ! Kdo to ale mohl tušit někdy na podzim , kdy se zájezdy objednávají ? Ostatně posuďte sami . Náš zájezd ve dnech 4.-8.5. 2017 organizovaný CK Plustour " vyfasoval" hnedle čtyři skvosty : 5.5. zahájení MS v hokeji a zápas našich s Kanadou . 6.5. bitva s Běloruskem , 7.5. volba nového prezidenta , 8.5. vojenská přehlídka na Champs Elysées . Ta by nám až tak nevadila , to už budeme na cestě domů , ale přítomnost vojenské techniky zcela odřízla od světa čtvrť La Défense . Po seznamovací projížďce městem vystupujeme u Eiffelovky a ta úleva ! Málo lidiček , fronty minimální , to budeme , panečku , nahoře coby dup ! Jo , hovínko . Magoři z greenpeace pověsili na Starou dámu žlutý hadr s protistátním nápisem , jeho odstraňování tvalo až do poledne , věž byla celou dobu zavřená a původní idylka se rychle změnila na šikmooký masakr . Vzdáváme to a jdeme do přístavu Alma nalodit se na plavidlo a nechat kolem sebe Paříž jen tak proplouvat . Poté sedáme do vláčku patráčku a s přestupem na metro se vynořujeme u kostela St Sulpice . Ten proslul díky románu Šifra mistra Leonarda , navíc tu je kopie Turínského plátna , lastury zévy obrovské jako nádoby na svěcenou vodu , poslední obrazy od pana Delacroixe a v neposlední řadě i vzpřímeně sedící socha svatého Petra , té musíme pohladit nožičku , aby nám pěkné počasíčko zachovati ráčil . Pokračujeme do Luxemburské zahrady a ke stejnojmennému paláci Marie Medičejské , záhony jsou vzorně osázené , kovová křesílka obsazena a do toho kvetou kaštany ! Obrovitý Panthéon sledujeme z povzdálí a vykračujeme si po bulváru St Michel kolem Sorbonny a toho , co zbylo z římských lázní , do čtvrti , kam není radno vstupovat na lačný žaludek . Číňani , Řekové , Tunisani , Savojci a další se tu předhánějí v gastronomické vynalézavosti . Tady se nám dosud kompaktní tým rozpadá , nutkání dostat něco do žaludku je neodolatelné . Sraz máme u koně Karla Velikého před katedrálou Notre Dame a jdeme na vlak , abychom si dali druhý pokus s Eiffelkou . Roztomilé je , že jsou pod ní i na ni fanoušci v českých dresech s nápisy Jágr na zádech . Bus přijíždí načas a my se městem prodíráme k dálnici , po které nakonec přijíždíme do našeho hotelu Premiére classe v Epiny sur Orge .
S Kanadou jsme pukli , ale nám to náladu nesebere ! Máme za sebou noc ve vodorovné pozici , dnešek bude tak trochu relaxační , máme za lubem zvizitýrovat dva královské zámky . Tím prvním je Fontainebleau , zámek po staletí vylepšovaný královskými manželkami či milenkami , finálním dojmem je nostalgická atmosféra starých časů , časů honů , bálů , hostin , milostných vzdychání , ale i intrik a závisti . Rezidence byla postavena v přírodě obklopená lesy , dnes se nachází uprostřed roztomilého městečka , ve kterém se čas zastavil na začátku minulého století . Dobře se tu i nekupuje , domů nepřijedeme s prázdnou . Po poledni se přesouváme do Versailles , po pěkně průjezdné dálnici jsme zaparkováni v půl druhé a máme pět hodin na to , stát se účastníky sebeprezentace jednoho jediného člověka - Ludvíka XIV. Král Slunce , takto nazval sám sebe , opustil z kapacitních důvodů Louvre a celý obrovský dvůr přestěhoval sem do Versailles . Zámek nevyniká svou výškou , ale rozlohou , musel pojmout na sedm tisíc lidí , šlechticů , které chtěl mít král pěkně pod kontrolou . V interiérech , které jsou skvostné , podstupujeme bitvu se všefotícími Japončíky , v zahradách se nám dýchá volněji , dnes " fontají " fontány a hraje nám k tomu barokní hudba , i flóra už se probouzí , i když na plné osázení záhonů si davy zvědavců budou muset počkat až po " zmrzlících " . Kdo je ještě při síle , může zavítat až do vesničky Marie Antoinetty a pokochat se pohledem na hrázděné chalupy s doškovými střechami okolo rybníka . Ani nám moc nevadilo , že občas zamrholilo a celý den bylo frišno .
Po snídani se vracíme do Paříže , máme poslední den na to , omrknout aspoň část toho , co město nabízí . Navzdory velepříznivé předpovědi počasí od rána prší , vystupujeme u Invalidovny vyfotit si ji do naší sbírky a pokračujeme na Place de la Concorde . Tuilerijské zahrady jsou zablácené , přeskakujeme kaluže a u oblouku Carrousel se noříme do útrob Louvru . Tak jak nám včera počasí nahrálo a odradilo spoustu lidí od návštěvy Versailles , dnes déšť zahnal všechny zvědavce sem a konec fronty je v nedohlednu . Jdeme šmejdit nebo na kafe , snad se vše zklidní a za hodinu bude zase dobře . Za hodinku už je to v pohodě a je před námi putování po chodbách zaplněných obrazy velkých mistrů . Největší pres je pochopitelně u Mony Lisy , v Japonsku budou čumět až uvidí fotečky ! A je tu volníčko , můžeme se poflakovat nebo jít někam cíleně , sraz je pod ocasem našeho koníka před katedrálou , fasujeme lístky na metro a za chvíli se vynořujeme přímo pod lopatkami přeslavného Moulin Rouge . Na vstup nemáme ani čas ani prostředky , pro zajímavost vstupné činí 185 € ! Kdo si myslí , že je Paříž placatá , šeredně se mýlí , výstup na Montmartre je dlouhý a strmý , až máme strach , jestli na vrcholku v tomhle počasí není sníh ! Není , zato malířů tu je přetlak , hospůdky jsou plné , tričkárny , palačinkárny a suvenýry si také nestěžují a fronta do baziliky Sacré Coueur je taková , na jaké jsme už zvyklí. Pod námi je to nekonečné světlé město , už umíme i leccos pojmenovat . A znovu do metra a už nás eskalátorek vysouvá přímo pod Vítězný oblouk . Tady už to vypadá slavnostně , přes celý vnitřní prostor je spuštěná standarta v trikolóře , kandelábry jsou ovlajkované , vršek je obsypám zvědavci , však za chvíli budeme jedněmi z nich , stačí k tomu zdolat 294 schodů , odměnou je ovšem panoramatický pohled na tucet do všech stran se rozebíhajících ulic . A co byste řekli , už zase jedeme metrem , ocitáme se ve zcela jiném prostředí , v uličkách Latinské čtvrti , voní to tu přímo pekelně , hlad , který máme po celodenním špacírováním ukojíme zčásti společně , zčásti každý sám za sebe . Rodinka žabožroutů , šnekožroutů a mušložroutů ma další právoplatné členy , i ti konzervativní si pochutnali , poslední přejezd je na Montparnasse a pohled z nebeské výše na rozsvícenou Paříž pod námi , čekáme na výbuchy radosti i žalu z výsledků voleb , ale vítězství Macronky je asi předpokládané , žádný ohňostroj se nekoná , Paříž se chová jako by se nic nekonalo , my jsme rádi , komplikací jsme si užili až až , jedeme domů , ať nám vše klapne ! A příště tu Paříž společně dorazíme, těším se na vás, Honza
Provensálské paličky
Pekáč vymaž olivovým olejem a zcela zarovnej osolenými a opepřenými kuřecími paličkami. Posyp nahrubo rozsekaným česnekem a provensálským kořením, ledabyle pohaž půlkami černých oliv a do všech mezírek nastrkej čtvrtky rajčat. Dej upéct do horké trouby na cca 45 minut.
Sobí lejno
Kilo a půl masa v celku / hovězí, krůtí, vepřové…/ osol a potři dijonskou hořčicí. Vlož do pekáče a podlij do třetiny šlehačkou. Rozeber dvě palice česneku a i se slupkou přidej do pekáče. Nakrájej jedno zelené jablko a vlož k masu. Zakryj poklicí a dej do trouby na 2 - 3 hodiny , dle masa. Maso vyjmi a nakrájej na porce, omáčku propasíruj přes cedník, podávej s oblíbenou přílohou.