close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Duben 2017

Paříž velikonoční

17. dubna 2017 v 18:40 | Honza |  Pojeď se mnou
Pařížské Velikonoce
Tak mi začala další sezóna ! Už zase mám sbalený svůj červený kufřík , už zase přepočítávám klienty na libereckém nádraží a už zase si odškrtávám jména na seznamu , který mi poslala CK PLUSTOUR . A jsou Velikonoce , tradiční termín pro cestu do Paříže . Je čtvrtek 13. 4. 2017, jedeme oranžovým Neoplánem s Davidem a Mírou za volantem a navzdory blížícím se svátkům , nebo právě proto , kličkujeme v řece kamionů celým tím nekonečným zhasnutým Německem . Ale i tahle štrapáce končí , ve Francii už jde všechno lépe , a tak přesně v šest , tak , jak jsem si to naplánoval , už na sebe šploucháme vodu v umývárně na poslední pumpě před Paříží . Francouzi už asi zvedli kotvy a vyklidili své město , dálnice , jindy tak zasekaná , je luxusně průjezdná a já už za chvíli nasazuji to průvodcovské " vpravo vidíte ..." Mitterandova knihovna , pyramida porostlá travou , most Austerlitz a botanická tahrada za ním , Technická univerzita Curriových , Institut arabského světa , už tu máme stále fascinující katedrálu Notre Dame na ostrově Cité , jedeme po nábřeží , tady vznikly první kavárny a s nimi i ta krásná tradice sedět venku a pozorovat " cvrkot". Nejstarší pařížský most se jmenuje Nový , tehdy fakt byl , míjíme slovutnou Akademii , od ní byste přešli po mostě Umělců k nekonečnému Louvru , my pokračujeme po levém břehu k Musée Orsay a u Bourbonského paláce odbočujeme na most Concorde a na stejnojmenném náměstí si poprvé ošlapáváme pařížskou dlažbu . Po Champs Elysées se dojede k Vítěznému oblouku , po cestě mezi Velkým a Malým palácem můžeme obdivovat Invalidovnu , pod její zlatou kopulí odpočívají ostatky Napoleona . A už jsme na Trocadéru mezi křídly paláce Chaillot a přímo před námi stojí rozkročená Stará dáma , jak si Pařížané pojmenovali tu svou milovanou Eiffelovku . Hurá na ni než se probudí Japončíci a učiní z ní past na turisty , které uvězní v nekonečných frontách . Po zážitcích z ptačí perspektivy zkoušíme ty z žabí , plujeme po Seině lodí společnosti Bateaux Mouches a pod dubnovým sluníčkem si užíváme odpočinek , který si po té nepohodlné noci v busu zasloužíme . Vlak a metro nás přesouvají do Latinské čtvrti , začínáme prohlídkou kostela St Sulpice proslaveného románem Šifra mistra Leonarda a pokračujeme do Luxemburské zahrady . Ta už je krásně otulipánovaná , v kovových křesílkách se povalují znavení poutníci , v paláci , kde sídlí Senát , se koná výstava pana Pissara , nedaleký Panthéon v sobě ukrývá slavné francouzské muže a na Bulmiši , jak si študáci pojmenovali bulvár St Michel , je už pořádně rušno . Zastavujeme se u kaple Sorbonny a u zbytků římských lázní , které jsou ovšem pod lešením a rozcházíme se na hodinku na dohled katedrály ND , abychom se aspoň na chvilku proměnili z turistů v Pařížany a poseděli u kávičky či vínka . Přes radniční náměstí docházíme k novorenesanční radnici a hup do metra , vynořujeme se ve čtvrti La Défense pod sluníčkem zalitými skleněnými mrakodrapy a nakupujeme si dobroty na večer . Asi za hodinku přijíždíme k našemu hotelu Premiére classe ve čtvrti Fleury a kdo má ještě síly a chuť si posedět u grilu za autobusem , činí tak .
Ráno je zachmuřené a zimavé , inu nevyzpytatelný duben , ve Fontainebleau jsme pěkně načas a máme i kliku ! Z města do zámku pochodují Napoleonovi vojáci v bílých uniformách a s vysokými čepci , karabiny s nasazenými bodáky , bubeníci bubnují do pochodu , na nádvoří u Kapřího rybníka zahýbají do anglické zahrady a ejhle ! Mají tu ležení s ohništi , kanóny a zásobovacími povozy , jsou tu i pohledné markytánky ! Zámek samotný je po ránu krásně prázdný , nikdo nás nikam netlačí a neposouvá , máme čas na to vše si v klidu prohlédnout a na chvíli se ponořit do historie Francie , do doby Diany z Poitiers a královny Kateřiny Medičejské , tehdy dostal zámek svou nynější podobu . V zahradách jsou již osázené záhony , macatí kapři vzorně loudí a čtyři pejsci pod sochou Diany poctivě čůrají . Městečko je roztomilé , skládá se z kafírniček , řeznických krámků , pekáren , zelinářů a prodejců ryb , voňavé sýrárny také nesmí chybět . Nakupujeme v samoobsluze , přece jenom je to levnější a po poledni se přesouváme do Versailles. Už pohled zdáli na brableniště na nádvoří nevěstí nic dobrého . Ale na čekání ve velikonočních frontách jsme připraveni , hodinku a něco prokecáme a do zámku nakonec vstupujeme a koukáme na tu nádheru , kterou tu po sobě zanechal největší francouzský panovník Ludvík XIV. Ale i zároveň vzpomínáme na idylický zámek z dopoledne , tady jsme v zajetí davů mezinárodní provenience , nejobtížnější je ta šikmooká enkláva neustále selfíčkující , přes ně se probojovat dál je docela šichta . Ale nakonec jsme venku a můžeme se jít procházet po zahradách . Hraje nám k tomu hudba z poschovávaných repráků , fontány fontají a špacír nám pěkně utíká , v Malém Trianonu je , krom jiného , i záchodové zázemí a vesnička Marie Antoinetty s doškovými střechami na hrázděných staveních je pohádkově roztomilá . U hotelu ještě klábosíme u vínečka a jdeme spát .
Ráno je šmourno , ale protože jsme v St Sulpice hladili svatému Petříkovi nožičku , voda shůry nám nehrozí . Po snídani jedeme hodobožově liduprázdnou dálnicí do Paříže, zastavujeme u Invalidovny nasekat pár foteček největšího vojenského muzea na světě a pokračujeme k Louvru . Vymyšlenou trasu nám hatí maratónci , jdeme tedy z Concordu procházkou Tuilerijskými zahradami , v muzejním podzemí si odstáváme frontičku , kolikátou už ? , a jsme uvnitř ! A máme do dvou volno ! Dá se stihnout i Musée Orsay za řekou , nebo Panthéon a nebo se dá jen tak courat po městě . Sraz máme pod ocasem koně Karla Velikého před katedrálou , vyměňujeme si zážitky a opět všichni společně sestupujeme do metra a vynořujeme se přímo před červeným mlýnem , přeslavným Moulin Rouge . Ulice Lépic , jindy plná aut , je dnes pěší zónou , má to tu výhodu , že můžete jít prostředkem a nemít ty krámky s dobrotami přímo pod nosem . Lidí je tu ovšem jako máku , na vrcholku Montmartru máme co dělat , abychom se prodrali k bazilice Sacré Coeur a na place du Tertre s jako o život malujícími portrétisty . Známým parkem a " sekáčovou" uličkou jsme se propasírovali ke stanici metra a najednou vystupujeme přímo pod Vítězným obloukem . Náš muzejní pas nebo hřejivé mládí nás opravňuji vystoupat nahoru a pokochat se pohledem na tucet do všech stran rozbíhajících se ulic . Ale blížící se manifestace na Elysejských polích , která se zdá být gigantickou , nás žene do metra a prcháme do Latinské čtvrti, máme totiž zarezervované celé patro v hodpůdce La Delice , dáváme si kompletní francouzské menu , kdo je zvědavý a má pro strach udělano , jde do šneků či žabiček, národ " žabožroutů " se rozrostl o další členstvo . A potom už je před námi ta úplně poslední cesta podzemím , míříme na Montparnasse a z terasy dvěstě metrů vysokého mrakodrapu se loučíme s tou nekonečnou , nasvícenou a kouzelnou Paříží . Ještě dlouhatánská cesta domů a už můžeme plánovat tu další , je tu pořád co objevovat. Až se rozhodnete se tam vrátit , dejte vědět , rád pojedu s vámi , ahoj váš Honza