close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Prosinec 2016

Náš tradiční Budyšín

12. prosince 2016 v 15:36 | Honza |  Pojeď se mnou
Náš tradiční Budyšín

Ano, když něco pořádá CK HAPTOUR již po několikáté, můžeme to nazvat směle tradicí. A tak 10.12. náš žlutý bus s Petrem za volantem objel Turnov, Hodkovice, Jablonec a Liberec a téměř zcela zaplněn se vydal na cestu do nedalekého Budyšína. Schválně říkám Budyšín, jedeme nejen za adventní atmosférou a nákupy , ale máme za lubem poznat i místo, kde se dosud , v tom německém moři, udržují zvyky Lužických Srbů, jejich jazyk, kroje i gastronomie. Cesta tam trvá necelé dvě hodinky, a ještě než se zaparkuje, je na co se těšit. Staré město stojí pěkně na kopečku, kol dokola jsou masivní hradby s kdysi nedobytnými branami ve strážních věžích, k obloze trčí spousta věží. Od parkoviště u sportovní haly je to asi dvacet minut pěšky, procházíme Školní branou do kadlubu uliček a míříme ke katedrále svatého Petra. Orientace je jednoduchá , katedrální věž nám je odevšad viditelným vodítkem a ve chvíli, kdy do ní chceme vkročit, staví se nám do cesty překážka. Cedule WC je natolik lákavá, že vstup do kostela, kde spolu dodnes žijí v dojemné symbióze protestanti s katolíky, musíme o dobrou čtvrthodinu odložit. Nakonec jsme ale zase všichni pohromadě a začíná naše objevování historických krás. Za katedrálou stojí barokní arcibiskupství, na štítu nad bránou je roztomilá plastika s Otcem a Synem Božími, místní o ní říkají, že oba dva vypadají, jako by šli z flámu. Chronograf pod nimi nám oznamuje, že dílo bylo postaveno v roce 1775. Kousíček odtud už je další brána, jmenuje se Matyášova, to proto, že ji v patnáctém století s novými hradbami postavil uherský král Matyáš Korvín a vede do areálu hradu Ortenburg. Na hradním nádvoří nacházíme moderní budovu divadla, je to jediná scéna v Německu, na které se hraje dvojjazyčně ! Další branou vycházíme a ocitáme se u rozvalin kostela takzvaného "donjonu", strážní věži, která sloužila ve zlých dobách obyvatelstvu a obráncům města jako poslední útočiště. Za chviličku už jsme u radnice a tady je to jasné. Vůně svařáků, brátvurstů a pečených masíček nám jednoznačně naznačuje, že jsme na té slavné adventní tržnici. Tady už je naše , dosud skvělá disciplína, ta tam, máme rozchod a je na nás, čím začneme. Dá se zajít do Muzea hořčice a ochutnat na takové "hostii" pálivost té místní a velmi tradiční pochoutky, dá se sejít po schodech a dopřát si procházku od dvou prastarých vodojemů a kostela svatého Michala pod hradbami po břehu řeky Sprévy. Dá se zajít do toho, co zbyla z gotického kostela svatého Mikuláše a procházet se mezi hrobečky, z nichž mnohé nesou jména nebožtíků, která nám znějí povědomě slovansky. Taky se dá zajít až k té jejich šikmé věži, toho času bohužel v lešení, nakouknout do Srbského domu a tam si ověřit, jak to s těmi Lužickými Srby bylo a je. Ale ten hlavní zájem je přece tržnice ! Je skutečně velice rozmanitá, krom gastronomických lákadel si můžete zakoupit kožené výrobky, dřevěné hračky, vánoční ozdoby nebo různé , doma pletené oblečení. A která že to jsou ta gastronomická lákadla ? No přece slavný budyšínský špek, ta jejich hořčice, uzené a nakládané ryby a nezbytná štola ! Stmívá se a trh se proměňuje , rozsvítila se vánoční světélka, začala vyhrávat pouliční kapela, budovy jsou krásně nasvícené a náš poslední pohled od autobusu na město, ve kterém jsme si užili dnešní sobotu, je tajemně romantický. Ale ještě nemíříme přímo domů, zastavujeme v místním Kauflandu a ztrácíme se ve dvou patrech " žrádla" . Máme nafocíno, odjedeno, odpito, máme dárky domů, hurá, Petr nás veze lužickými obcemi do Česka a po sedmé už se loučí Liberečáci a o chvíli později i ti, co to mají domů dál. Tak zase za rok, rád vás znovu uvidím, váš Honza