close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Září 2016

S Maxitourem do Polska

28. září 2016 v 11:12 | HONZA |  Pojeď se mnou
S Maxitourem do Polska
S některými stavaři se znám z minulé společné cesty do Francie. Vítáme se ráno v ulici Na Florenci , je čtvrtek 22.9. 2016 a je před námi cesta s CK Maxitour do Polska . V buse Setra sedí za volantem řidič Láďa , v Mladé Boleslavi ho střídá Pavel , a ten to s námi už potáhne do konce . Míjíme Český ráj , klikatíme se podél Jizery a přejíždíme Krkonoše v Harrachově na polskou stranu . Jejich vesměs lázeňská města , Sklarska Poreba , Bolkow s mohutným hradem , Jelenia Gora jsou vzorně upravená a hlavně průjezdná , hodně nás tlačí čas , nestíháme Swidnici s hrázděným kostelem , jsme objednáni na čtrnáctou hodinu do Wroclawi na ten jejich mrakodrap . Poláci si ho postavili jako dominantu města pro Mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2012. Rychlovýtahem zdoláváme devětačtyřicet pater a odměnou nám je kouzelný pohled na město z výšky dvou set metrů . Je krásný , podzimní den s dalekou viditelností , užíváme si to . Přejezd k Hale Století trvá asi dvacet minut a my se ocitáme o sto let zpátky , v roce 1913 si tu , tehdy ještě Němci , zavzpomínali na sté výročí bitvy u Lipska a uspořádali u té příležitosti takovou malou Světovou výstavu . Vyrostl tu neuvěřitelný betonový skelet opásaný řadami oken , uvnitř se dnes konají kulturní i sportovní akce , nás však ze všeho nejvíc zajímá nevšedně pojatá expozice o zrodu díla , ale i podobných stavbách ve světě z dob , kdy se " lámalo " století devatenácté s tím dvacátým . A jedeme do centra . Parkujeme přímo u Opery a jdeme po pěší zóně , velmi hustě zalidněné , do krásného centra města , které je zrovna hlavním kulturním městem Evropy . Hlavní Rynek se pyšní honosnými měšťanskými domy s plastikami a freskami , všude trčí věže kostelů , dominantní stavbou je ovšem okázalá radnice s nezbytnou pivnicí v suterénu . Čas nám nedovoluje dojít až ke katedrále svatého Jana Křtitele na Pískovém ostrově na Odře , musíme se spokojit s Leopoldovou Universitou a barokním kostelem Jména Ježíšova . Musíme totiž ještě přejet k modernímu fotbalovému stadionu a k hodně zvláštní vlakovo - tramvajové zastávce u něho . Do Opole , kde bydlíme v hotelu Merkur, je to ještě poctivá hodina jízdy , po ubytování jdeme do centra do restaurace Kubryk na polskou gastronomickou specialitu žurek . Polévka z pekařského kvasu s bramborami , klobásou a vařeným vejcem se podává v křupavém bochníčku chleba a je výtečná ! A ani jejich pivo nelze zatratit ! Jdeme spát, byl to dlouhý den. .
Vstáváme brzičko , máme rezervaci ve sto kilometrů vzdálených Targowskich gorach. Ale ještě předtím musíme zvládnout naprosto opulentní snídani sestávající z desítky různých komponentů , jednoho lepši ho než druhého . Parkujeme na kraji lesa a jdeme dobrý kilometr pěšky do areálu , kde se kdysi dolovalo ze země střibro . Nás čeká plavba loďkami po podzemní řece Dramě uzounkým kanálem vykopaným neskutečně odolnými a statečnymi muži . Sedáme do busu a míříme do Katovic , naší první zastávkou je sídliště Nikiszowiec . Domy z červených , asi poctivě vypálených cihel , tvoří kompaktní útvar s nečekaně velkorysými dvory a náměstími , a to prosím už tu stojí od roku 1910 ! Ale přenesme se do toho století našeho . Katovice zatoužily shodit punc hornického , škaredého města , místa vytěžených dolů byla zrekultivována a my , místo do šachty , " fáráme " do čtyř podzemních pater Slezského muzea potěšit se pohledem na výtvarné umění a na neuvěřitelně pojednané moderní dějiny Polska. Krom muzea je možno omrknout sportovní halu Spodek , tady jsme se stali mistry světa v hokeji v roce 1976 , nebo kongresový komplet , či si vyjet na těžní věž a mrknout na Katovice z výšky . Projížďka městem nás chytla do pasti totálně zkolabovavšiho provozu , ale nakonec jsme doskákali k Akademii můzických umění a měli možnost podívat se na další zajímavý interier a dokonce na unikátní muzeum varhan ! Bydlíme v hotelu Ibis budget , neleníme a jdeme do historického centra zamíchat se mezi neuvěřitelnou spoustu lidiček proudících po pěší zóně a sedících v tamních hospodách .
Po snídani , opět " v plné polní " , sedáme do busu a po dálnici se během hodinky přesouváme do Krakova . Vystupujeme u Visly a jdeme do centra . To je nedaleko , začínáme v Collegium Maius , což je komplet univerzitních budov a krásným nádvořím . Královna Jadwiga " zasponzorovala " svými šperky provoz a rozjezd budoucí alma mater velkých Poláků . A mezi nimi i ten vůbec největší - Karol Wojtyla , kterého známe jako papeže Jana Pavla II. Na Rynku Glawnom je dnes trh , hurá ! To je vítané obohacení našeho programu . Sem se ještě vrátíme , byl by hřích neochutnat třeba " pajdu s maslem " , což je obrovitý krajíc chleba se sádlem , nebo czerwony barsc - čistý vývar z masa a řepy , jsou tu ale i hromady pečených kolen , špízů a klobás a haldy voňavých oštiepků . Je libo jantárek ? V interieru středověké Sukienice se to jimi přímo hemží ! Do obrovitého kostela Mariackiego vcházíme vchodem pro věřící , na tu chvíli konvertujeme k víře , v celou nám k tomu troubí trubač z jedné z věží " hejnal " , melodii nebohého svého předchůdce , který takto varoval obyvatelstvo před Tatary do chvíle , než mu krk proklál tatarský šíp . Po Grodské se jde ke královskému hradu Wawelu , nakukujeme do barokního kostela Petra a Pavla , vedle skromně stojí románský kostel svatého Ondřeje ovšem s vestavěnou barokní kaplí . Na hradě a u katedrály je obvyklá spousta víkendových turistů , tady už je na nás , zda se spokojíme s kostelem , nebo vkročíme do apartmánů či do galerie k Dámě s hranostajem . Odjíždíme v půl čtvrté do hotelu Yarden ubytovat se a nachystat se na prohlídku solných dolů ve Wieličce. Sem je to pouhá půlhodinka , z parkoviště jdeme pro vstupenky , přebírá si nás česky mluvící průvodkyně Renatka a spouštíme se do hlubin solného dolu . Velezajímavá prohlídka dovednosti lidských rukou i mozků se zasvěceným a vtipným komentářem trvá přes dvě hodiny , stihneme ještě nějakou tu baštu ve městě ? Ano , skupina vytrvalců stíhá obsadit stůl v restauraci Chlopskie jadlo a ochutnává vzorek té dobré kuchyně našich sousedů včetně piva Tysko .
Ránko je trochu zakaboněné , po včerejším dešti se počasí pomalu vzpamatovává , po dobré snídani skládáme zavazadla na recepci a jdeme pěšky navštívit místa , na která včera nedošlo . Na Matejkově náměstí stojí obrovské sousoší , král Vladislav II. Jagellonský tu triumfálně ční po vítězné bitvě u Grunwaldu 1410, porazil totiž " neporazitelné " německé rytíře . Kousek odtud je Barbakán , malá pevnůstka před hradbami , těmi se vchází do města Floriánskou branou , vlevo stojí nádherná budova Opery , od ní jdeme na Malý Rynk a pokračujeme do židovského města Kazimieř . V synagoze Remuth dostáváme červenou jarmulku , hřbitov je velezajímavý , stély se jmény v jidiš jsou neuspořádané , jsou na nich kamínkové vzkazy " tam nahoru ". Jdeme ještě okolo Staré synagogy a vracíme do končin , které už známe . Jsme pod Wawelem a nasedáme do busu , jedeme ještě do Osvětimi připomenout si ty hrůzy, ale nejdeme dovnitř, čas nám to nedovolí. Bielsko Biala je sice na cestě, ale ani sem nezajíždíme, povídáme si o dvou slavných "rodácích" Bolkovi a Lolkovi a potom už jedeme domů přes Brno do Prahy. A při loučení s tou fajn partou si slibujeme, že jsme se neviděli naposledy. Ahoj váš Honza

S Mostem

20. září 2016 v 11:43 | HONZA |  Pojeď se mnou
S Krušnohoráčkama po francouzských památkách
Je to zvláštní pocit . Jedu do Paříže , kterou snad dobře znám , z Mostu , který neznám vůbec . Nevyzpytatelné jsou cesty průvodců . Ale CK Campana Tour zavelela a já vyrážím . Je úterý 13.9. 2016, cesta vlakem z Liberce je příjemná a krajinově zajímavá , v půl čtvrté už jsem na místě a jdu se seznámit s městem . Sraz s místním gymplem je před sportovní halou , kantoři vypadají sympaticky , omladina dychtivě a bus Volvo s Láďou a Pavlem za volantem zcela nově . Jedeme na Cheb podél Ohře , za chvíli jsme ve " Varech " a při setmění už v Německu . Před Norimberkem nás čeká hodinové zdržení v zácpě , před Saarbruckenem nekonečná objížďka , ale navzdory těmto protivenstvím jsme před sedmou na pumpě před Paříží a dáváme se do pucu. Je krásné ráno věštící celodenní vedro , obloha je modrá a počmáraná čárami od letadel a my vjíždíme do města . Knihovna - čtyři proti sobě otevřené knihy , pyramida porostlá travou - Všesportovní hala , to jsou dvě naše první " moderny " , bude jich ještě celá řada a svědčí o tom, že se místní nebojí , i natruc mnohým kritikům , zkombinovat to " staré " s tím provokativním . Přejíždíme most Austerlitz a na levém břehu se potkáváme s krásnou botanickou zahradou založenou již v sedmnáctém století Ludvíkem XIII., míjíme Technickou univerzitu manželů Currieových , Institut arabského světa , napravo máme ostrov Svatého Ludvíka a už jsme u katedrály Notre Dame a obdivujeme tu kamennou , středověkou nádheru . Po levé ruce je Latinská čtvrť , napravo vykukuje věžička gotické Saint Chapelle , " frčíme " krokem po nábřeží k Pont Neuf , nejstaršímu mostu přes Seinu, za chvíli už tu je slovutná Akademie a Vysoká umělecká škola , naproti přes řeku nekonečný Louvre a Tuilerijské zahrady , my koukáme vlevo na Musée Orsay se sbírkou impresionistů , zdravíme se se zlatou kopulí Invalidovny , pod ní odpočívá ten jejich Napoleon Bonaparte , skleněné střechy veletržních paláců za mostem Alexandra III. vyprávějí o Světové výstavě 1900 a už tu je Eiffelovka a my parkujeme hnedle naproti za Jenským mostem . A studenti mají celý den na to , aby se seznámili s městem a zbavili se strachu z něj a ti odvážní si jestě mohou ověřit své jazykové schopnosti . Scházíme se u busu před sedmou a je před námi prodírání se po bulváru Péripherique k našemu hotelu. Bydlíme ve čtvrti Montreuil v hotelu Premiére classe .
Po dobré snídani vystrkujeme ze dveří hotelu ručky a kroutím hlavou , jak se mohl ten kouzelný včerejšek proměnit v upršené a chladné ráno . Ale co , nejsme z cukru , nějak to přežijeme . Suneme se přes město docela zajímavými čtvrtěmi , Belleville nám dala Edith Piaf , na náměstí Republiky stojí ohromná Mariana ve frigidské čapce , vjíždíme na Grands Boulevards a sledujeme ten cvrkot po obou stranách dalšího centra . Vystupujeme za Operou a jsme docela paf z té mohutnosti a krásy budovy , kterou postavil Charles Garnier . My ale jdeme do muzea parfémů rodiny Fragonardů . To je velmi důmyslně umístěno do prostor bývalého divadla , na balkóně jsou exponáty a historie famílie , na jevišti potom vlastní prodejna produktů . Dozvídáme se velmi zajímavé věci , ale náš hlavní zájem směřuje právě k těm prknům , která znamenají svět , v našem případě ovšem svět vůní . Nakupuje se ve velkém , jistě jsme pokladnu vrcholně uspokojili ! Po bulváru Opéra jdeme do parku Královského paláce , jeho starobylá část musí vedle sebe snést i modernu , jakési pyje trčící ze země , na jeden se marně pokoušíme umístit minci , která by znamenala skvělé vylepšení našich mladých životů ! Potom procházíme Louvrem , tedy tou jeho pozemní částí okolo skleněných pyramid , u kostela St Germain de l ´ Auxerois si připomínáme Bartolomějskou noc a mezi krámky se zvířátky a vystavenými rostlinami pro zahrádkáře přicházíme na náměstí Chatelet a za mostem už máme La Sainte Chapelle . Je nádherná ! Má dvě patra , to spodní sloužilo dvoru , to vrchní samotnému králi , je tu víc vitráží nežli kamenných stěn . Právě sem ukryl Ludvík IX. Svatý trnovou korunu zakoupenou ve Svaté zemi . Kousek odtud stojí katedrála Notre Dame a před námi je další volníčko až do večera , kdy se sejdeme na mostě Alma a nastoupíme na palubu lodi společnosti Bateaux Mouches . Ono jen tak si sedět na horní palubě a tu Paříž , ze které nás už trochu bolí nohy , si nechat pomalu plynout okolo nás , je velmi příjemné . Spoustu budov už bezpečně poznáváme , jako bonus dostáváme cvrkot na náplavkách , lidé nám mávají z mostů a hele ! Támhle pán venčí prase ! Přesně v momentě , kdy plujeme okolo Eiffelovky , se nám " Stará dáma " převlékla do zlatých , krajkových šatečků , ano , rozsvítila se . Protože si můžeme zahýřit s časem , ještě se nám nechce domů , dopřejeme si malou projížďku po nočním městě . Na náměstí Concorde zrovna rozebírají nevábné ruské kolo , vjíždíme na Champs Elysées a máme z toho velebné pocity , vždyť jsme na nejznámější ulici na světě ! Hýří světly aut i obchodů , autosalónů , hambatých divadel a opulentních restaurací , okolo Vítězného oblouku krouží spousta aut , motorek a busů , z nedalekého Trocadéra si honem fotíme již zcela zlatou Eiffelku , i na nábřeží je na co koukat , divadla , radnice a na druhém břehu středověká Conciergerie . Honem do pelechů , už tu je hodina hotelového klidu !
Půlhodinka spánku navíc bodne , odjíždíme v půl deváté a máme za lubem zdolat po svých nejvyšší pařížský kopec Montmartre . Provoz je z kategorie strašidelných , ale nás čas netlačí , ten blázinec bez pravidel si vychutnáváme , jednu chvíli jedeme čtvrtí La Chapelle pod kolejištěm metra a vidíme špínu a neskutečný bordel , který tu způsobili " uprchlíci " , přítomnou flotilu policejních antonů a těžkooděnců dnes nečeká nic snadného . Vystupujeme už v civilizovanější končině a jdeme po bulváru , který vede pod kopcem . Fotečky od Moulin Rouge budou ještě ozvláštněny o vlající pačesy našich vlasatic , stojíme na vzduchotechnice z metra pod námi . Na vrcholku " hory " se vydýcháváme a roztahujeme deštníky , kdo chce , může ještě vidět Muže, procházejícího zdí , posmrtnou bustu šansoniérky Dalidy , kabaret Lapin Agile , tady hospodský s dobrým srdcem bral od malířů místo peněz obrázky , dnes jeho prapotomci nevědí co s penězi , hrozny na poslední místní vinici jsou nalité a připravené na tu velkou událost - vinobraní , které tu proběhne první víkend v říjnu. V bazilice Sacré Coeur je plno , dnes posloužila i jako úkryt před deštěm . A pod námi je ta nekonečná Paříž a nad ní modro , snad jsme si to špatné počasí už vybrali ! No jasně , hnedle jak vysvitl punťa , poplenili jsme jim ty jejich krámky ! Přesun busem se konal okolo stadionu Stade de France , do centra čtvrti St Denis se zajíždí nesmírně komplikovaně , ale bazilika St Denis , kterou začala gotika a ve které jsou dějiny Francie pěkně pohromadě už na nás čeká . Jo , holenkové , to si jenom myslíme ! V obci se bude konat velká demonstrace , vše je zavřené , i naše bazilika , a obklíčené policajty , horko těžko se proplétáme přes hamam tržnici a zakřivené uličky mimo nebezpečí , nevydařenou návštěvu si kompenzujeme nákupem v obrovitém obchodním centru Cora kdesi na předměstí . V hotelu jsme brzičko , kdo chce , může si pošmejdit po místních kšeftech nebo pojíst v nedaleké pizzerii .
Ajajaj ! Je mrholivo a frišno , a tak to má být celý den , to je mi pěkný konec léta ! Odjíždíme s " plnou polní " , ahoj Paříži , naší další štací je Remeš . Cesta tam trvá , i s čůrpauzou , dvě hodinky , vystupujeme u bazilky svatého Remigia a jdeme žasnout na místo , kde bylo nastartováno francouzské křestanství . Tehdy v roce 496 se křest franckého krále Chlodovecha odehrál ve skromných podmínkách , dnes stojíme uvnitř obrovské románsko- gotické baziliky pod převysokou klenbou a obklopeni neuvěřitelnými vitrážemi . Biskup Remigius je uložen ve zlatém relikviáři a putují k němu tisíce věřících ročně . Přesouváme se k dalšímu architektonickému skvostu , ke katedrále Notre Dame . Ta je bohužel částečně ukryta v lešení , ale i to , co je viditelné , vzbuzuje úžas a úctu . Nás pochopitelně přitahují vitráže , jsou tu ty původní , ale i pestře moderní / Knoeblovy / a v absidě ta od Marca Chagalla . Ty abstraktní , zelinkavé , jsou od našeho Josefa Šímy , ten měl nad okny vrchní výtvarný dozor při rozsáhlé rekonstrukci chrámu po druhé světové válce . A je volno , volníčko , Remeš má velmi živé centrum plné mlaďochů , honem se zapojujeme a pleníme butiky i hospůdky . Cestou do hotelu ještě nákup jídla na dnešek i zítřek neb je před námi neděle a s nákupy to bude všelijaké . Bydlíme v hotelu Fast na předměstí Taissy.
Už jsme si zvykli , že zkrátka každé ráno mrholí . Jedeme na sever do města Sedan , jeho pevnost bude dnes tou první ze tří , ano , čeká nás den plný bojů . Ta sedanská je skutečně gigantická , okolo nádvoří se tyčí k nebi masa kamení , věže , brány, tunely a sedm pater schodů , silná posádka , a přesto se obránci v té Francouzsko - Pruské válce vzdali a zapsali tak rok 1870 černým písmem do dějin Francie . Do Verdunu jedeme kouzelnou krajinou , déšť je ten tam , rybníky , řeka Maasa , vesnice s pradávnými kostelíky a už tu jsou bitevní pole verdunská , země dodnes zjizvená granáty , ohromný les křížů na hřbitově před Kostnicí a naše druhá pevnost Douomont . Hory železobetonu jsou svědkem nesmiřitelné bitvy v té Velké válce , snažíme se vžít se do situace obránců a z té představy nám běhá mráz po zádech. Cestou k další pevnosti Le Vaux děláme pauzu za Kostnicí a dobýváme záchodek a za chvíli už jsme opět v útrobách betonových kasemat a znovu prožíváme ten děs , který tu vládl letech 14 - 18 . Na fasádě tu mají plastiku s holoubkem , ten létal mezi pevností a Verdunem a zajišťoval komunikaci mezi velením a obránci . Po válce dostal Řád Čestné Legie a doživotní státní rentu v luxusním holubníku . Ani náš poslední holubník nevypadá špatně , bydlíme v hotelu Ibis budget na kraji města.
Že nám ten týden ale utekl ! Je tu den poslední , jedeme do Mét , protože nám do sbírky katedrál schází ještě jeden superkousek . Ta místní , zasvěcená svatému Štěpánovi je ze žlutého vápence vytěženého v pohoří Jaumont , má neuvěřitelných 6.500 metrů čtverečních vitráží , tři z nich jsou od " našeho " Chagalla a je třetí nejvyšší ve Francii . Město je dosud ospale prázdné , zbytečně se nezdržujeme a odjíždíme na sever na návštěvu pevnosti Maginotovy linie Hackenberg . A nestačíme zírat ! Betonové monstrum s dokonale vymyšleným zázemím , sklady nafty , oleje , vody , munice , vzduchotechnika s filtry na odfiltrování jedovatých bojových plynů , dieslové agregáty na výrobu elektřiny , kuchyně i nemocnice . A když jsme přejeli vláčkem tři kilometry chodeb , dostali jsme se k dělostřeleckým věžím s důmyslným systémem vyjíždění a zajíždění na palposty a s dokonalou muniční logistikou . Po dvou a půl hodinách v podzemí se vracíme do busu a jedeme domů . A nezbývá nám než si popřát šťastnou cestu a zase někdy si tak krásný zájezd zopakovat . Klidně pojedu znovu , bylo mi s vámi moc fajn ! Ahoj váš Honza

Pyreneje

20. září 2016 v 11:41 | HONZA |  Pojeď se mnou
Hory a moře
V neděli ve tři je na Florenci rušno i bez nás . Natož s klienty CK Geops , kteří nakládají svá zavazadla do busu Setra společnosti Alva tour s Milanem a Davidem za volantem. Jedeme tam , kam už se autokary nejezdí a letadla tudy jenom prolétají . Název naší expedice je totiž Languedoc a Roussillon ! Cesta tam je dlouhá , nikoli však svízelná . Musíme si tu a tam počkat v německých zácpách , jejich dálniční síť se dává komplet do pucu , ale netlačí nás čas , ve Francii to frčí , když se rozednívá máme vpravo Ardéche a vlevo Luberon . A po deváté jsme u Arény v Palavas les Flots , v letovisku ve Lví zátoce . Je pod mrakem , ideální chvíle pro malý výlet . Pěšky podél hambatých pláží na parkoviště a odtud vláčkem na ostrůvek mezi rybníky ke katedrále Maguelon. Ta už tu stojí tisíc let a mohla by vyprávět . Třeba o Saracénech , o Karlu Martellovi , o barbarech a křesťanech , o hugenotech a kardinálu Richelieu . Je ale i čas na poležení v písku a plavbě v moři , vyčasilo se totiž a je azuro azuroučko . Palavas je vlastně takový kadlub hospůdek , bister , barů , zmrzlináren , picérek a kafírniček , v obrovitých pánvích se povalují sepie , které vypadají jako naše plněné papriky , tamhle mají paellu , tuhle zase grilovaná kuřata a tamo voní kroužky z olihně obalené v těstíčku z kukuřičné mouky a růžového vínka ! Voda v moři je přiměřeně teplá , dá se v ní řádit i důstojně plavat , lenošení končí a my se musíme docela složitě přesunout do Montpellier . Náš bus nás totiž opustil a už táboří u našeho hotelu , jedeme ve dvou partách místním emhádéčkem a potom dvěma tramvajemi do centra . Jelikož dnes je " Nanebevzetí panny Marie " , je skoro všechno zavřené , to je mrzuté , třeba katedrála svatého Petra je zvenčí jako hrad , byli jsme zvědaví na interiér , leč dveře jsme našli zamklé . Promenáda Peyrrou je takový krásný park z osmnáctého století , platany , magnólie , aquadukt a vodní zámek a nádherné výhledy do kopcovité krajiny . Pěší zóna zaplněná Montpellieřany , stejně jako Operní náměstí , svědčí o tom , jak mladé a živé město jsme to navštívili . Polygona je vlastně obrovské obchodní centrum , dnes ovšem bez lidí , areálem zavřených obchodů se dojde do Antigóny , komplexu budov připomínajících řecké uspořádání města . Katalánec Ricardo Boffil tu stvořil pýchu Montpellier . Na konci cesty máme sraz s naším busem a jedeme bydlet do hotelu Premiére classe .
Ráno je zakaboněno , a to se máme dnes poledni koupat . Jedeme do vnitrozemí , do hor a do údolí řeky Herault . Poprvé stavíme jenom kvůli fotečkám u Ďáblova mostu. Ten je starý tisíc let a je tak krásný, že jej mohl postavit jenom sám ďábel. Nedaleko je jeskyně Clamouse pojmenovaná podle podzemní řeky , která ji vytvořila . Procházka trvá hodinu a my jdeme kamennou slují do světa stalagtitů a spol. a končime v pohádkovém světě aragonitových krajek . A mezitím uhodila vedra , nedalekou vesnici St Guilhelm le Dessert s malým opatstvím na svém konci a s uličkami plnými šikovných řemeslníků a hospodských už procházíme se zpocenými tričky . Naštěstí je nedaleko náš Ďáblův most a pod ním senzační koupáníčko ve vyhřáté řece . Míříme dále do vnitrozemí, do pohoří Causes na planinu Larnac. Templáři se tu ukryli před zlým světem do kamenné vesnice La Couvertoirade . Hradby jsou velemasívní , tašky na střechách jsou z těžkých břidlicových desek , na hřbitůvku trčí ze země stély s templářskými znaky a v uličkách se prodávají místní produkty . Pohled z vyhlídky na most v Millau nám zhatilo počasí , jedeme si zanakupovat do Lodéve do obchoďáku.
Odjíždíme zbaleni , stěhujeme se na západ . Den začínáme ranní koupeli na liduprázdné pláži v Séte a osvěženi putujeme přes uzounkou spojnicí mezi Séte a Agde , vpravo ústřicový " rybník " Thau , vlevo Středozemní moře a jeho kempingy . Do Béziers se jede podél kanálu Midi , pod platany tu plují rekreační loďky a vedle nich cyklisté , my zastavujeme pod katedrálou St Nazaire , ten kopec musíme vydupat , odměnou nám je obrovitá stavba chrámu Božího a krásné výhledy na vinice a řeku Orb pod námi . Propustě na kanálu , veledílo geniálního stavitele Riqueta , jsou v rekonstrukci , bohužel je neuvidíme , musíme se pohnout dál . Narbonne je bývalé hlavní město římské provincie Gallia Narbonnensis , vystupujeme u tržnice , která teda žije a jdeme do centra . Na náměstí stojí opět opevněný arcibiskupský palác se čtverhranným donjonem , z nádvoří se stoupá do nečekaně bohaté pinakotéky . Katedrála St Just má ambit v rekonstrukci , interiér vlastního dómu je impozantní . Ještě se jdeme podívat do Horrea , bývalých římských sýpek a máme do odjezdu volno . Vjíždíme do kraje Corbiére , tady je mezi kopci a vinicemi dobře schované opatství Fontfroide. Potulujeme se mezi jeho osm set let starými zdmi a prohlídku končíme v rozáriu . Po dálnici se posouváme až do Perpignanu a ubytováváme se opět v hotelu Premiére classe .
Snídani máme obohacenou o croissanty a sýr , sedáme do busu a jedeme do Pyrenejí . Ty se před námi zvedají , nejvyšši horou této východní části je Canigou vysoká 2.774 m a je zároveň i posvátnou horou Katalánců , kterých tu je už víc než Francouzů . Pod horou , v cypřišovém háji , stojí už po tisíc let klášter St Michele de Cuxa . Má čtyřpatrovou zvonici , úžasnou rajskou zahradu s filigránsky vytesanými hlavicemi , kostel s kryptou s jedním centrálním sloupem a zázračnou soškou Panny Marie . V butiku nakupujeme víno a sýry , večer je okoštujeme . Další zastávkou jsou Orgues , pískovcové varhany , neuvěřitelný výtvor matky přírody . Ale my se vracíme do světa lidí , je před námi společná procházka po starém Perpignanu. Vstupní branou je Le Castillet , hrad z červených cihel s cimbuřím , od něho už to není daleko ke katedrále svatého Jana Křtitele . Ten stojí vyzáble nad zastřešeným vchodem , fasáda je prostinká , zato interier je samé baroko , inu , Španělsko je za rohem . Střed je rušný , je zrovna čas oběda a hospody jsou plné , ještě se jdeme podívat na dvůr staré , důstojné radnice a dokonce smíme i do svatebního sálu . Kdo chce , může se vydat na hrad Mallorských králů , ostatní mají volno na šmejdění . A už je načase opět se přivítat s mořem . Sjíždíme na Cote Vermeille do městečka Collioure . Na svazích okolo jsou pevnosti , mají tu i dva hrady , kostel Panny Marie je zároveň pevností a kdysi býval i majákem , městské pláže jsou narvané , živo je v barevných uličkách plných krámků a hospůdek a vyrábějí tu ančovičky . Cestou domů se stavujeme v obchoďáku a nakupujeme dobroty na večerní ochutnávku pokud možno místních specialit . Debatilo se až přes půlnoc .
Dnes se musíme rozdělit , jedna část zůstává v letovisku Canet u moře , druhá jede do kopců pokořit dva katarské hrady . Tím prvním je Peyrpertuse , od parkoviště k němu je to pěkná šichta , ale odměnou nám je neskutečný pohled do sluncem zalitého kraje vína Corbiére . Na Queribus už to taková makačka není , dá se skoro k němu zajet busem a dojít ten kousek do kopce je pro nás , rozchozené , už hračkou . Dojídáme přebytky ze včerejška a odjíždíme na pláž , loučíme se s těmi leteckými pohledy na hory a vinohrady a za chvíli se ocitáme v totální civilizaci v Canet . Moře je živé , naháčů požehnaně , velehory zmzliny a vůně pečených ryb , ale i tohle je ta pravá dovolená , dnešek byl opět dobře namíchán . Ale ještě není konec , ještě nakupujeme v místnim Casinu francouzské pochoutky domů , až budeme vyprávět , bude dobré k tomu i něco zakousnout a usrknout . Polovička účastníků má i zaplacenou večeři , den končíme nad kachními prsíčky , poněkud natvrdlými , salátkem a sladkostmi .
Poslední den je už tradičně turisticko- koupací . Vystupujeme ve Villefranche již dost hluboko v Pyrenejích . Skupina A zůstává a vyráží za místními pamětihodnostmi , jako je například Vaubanova pevnost nebo klášter " zašitý " ve skalách , jmenuje se St Martin de Canigou . Ono i samo městečko je kouzelné , má dvoupatrové hradby a je celé z kamení . Skupiny B a C usedají do žlutého vláčku , Béčko vystupuje ve Fontpedrouse a jde se koupat do lázní St Thomas . Céčko jede dál, vystupuje v Mont Louis a je před ním jedenácti kilometrová tůra . Obě skupiny se šťastně sešly v teplých vodách bazénů a společně vyrazily do Fontpedrouse na vláček zpět . Ještě chvíli v hradbách , náš bus je ze zákona odpočatý , páni řidiči též a už je před námi jenom dlouhatánský přejezd domů. Až s námi pojedete příště , vemte mě s sebou , ahoj , váš Honza
Gardian
Kilo a půl kližky nebo loupané plece nakrájej na velké kostky , osol, opepři , posyp mletým novým kořením a poctivě obal v hladké mouce . Zprudka osmaž na slunečnicovém / řepkovém / oleji dohněda a vyndej z kastrolu . Ve výpeku opeč čtvrtky cibule a celé stroužky česneku , vrať maso , podlij silným vývarem a dus asi hodinu . Potom přidej velké kusy mrkve , rozpůlená rajčata , přepůlené lusky papriky a zalij červeným vínem . Dus ještě hodinu , ke konci přidej čerstvý tymián , šťávu zredukuj na polovinu a podávej .