close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Srpen 2016

ech, vezu révu z Burgund sem

13. srpna 2016 v 10:16 | HONZA |  Pojeď se mnou
...ech, vezu révu z Burgund sem …
Na světelné tabuli v odjezdové hale na Florenci svítí CK GEOPS 22.00. Je sedmého srpna a pokyn patří nám - Burgunďanům ! K nástupišti 7 přistává bílý bus firmy Marfi s Gabim a Zdeňkem za volantem , nastupujeme a vyrážíme na cestu do krajiny , která je tak trochu mimo akční rádius " Japončíků " , tak se nazývají ti turisté , kteří jdou pouze po jistotách . Německo je sice plné kamionů , ale nakonec jsme ve Francii , na pumpě , která se jmenuje Brána Alsaska . Je totální azuro , konáme hygienicko- gastronomickou pauzu a začínáme se konečně za bílého dne okukovat . Na to bude ještě času dost , teď je před námi program prvního dne . Začátek je mohutně velkolepý ! Jsme v Belfortu pod Vaubanovou prvností z červených cihel. Ta odolala masivnímu bombardování za Prusko - Francouzské války v roce 1870 . Místní rodák , pan sochař Bartholdi , na počest statečných obránců vysochal ohromného lva a nechal ho cenit chrup směrem na východ . Ach , jak mu rozumíme ! Město ještě totálně spí , jdeme si do katedrály pro požehnání od svatého Kryštofa a jedeme do Ronchamp . V roce 1955 tu postavil vysoko na kopci architekt Le Corbussier sněhobílou kapli Panny Marie a dokázal tak , že se dá beton zužitkovat i jinak než průmyslově . Další architektonický mág Renzo Piano přistavěl ještě stejně moderní klášter klaristek . A teď nás čeká cesta vnitrozemím . Ještě fotozastávka v Les Ils sur la Doubs , jsme ve Franche Comté , v zemi drsné , však taky vesnické stavby jsou svými podezdívkami a kamennými stěnami jakoby rozkročené , střechy mají z mohutných trámisek . Zastavujeme ve vesnici Grandfontaine a jdeme na návštěvu do prastaré udírny , která je zároveň malým muzeem místního života . Kdy se vám poštěstí procházet se pod čtyřmi sty zavěšenými šunkami ? V prodejně místních dobrot necháváme nemalý peníz a pokračujeme do Besanconu . Vystoupat k další Vaubanově pevnosti je v tom vedru pěkná makačka , ale nakonec jsme nahoře a pod námi je město , které pamatuje Kelty i Římany . Vede jím dlouhá ulice Grand rue od katedrály svatého Jana okolo rodných domů Victora Huga a bratří Lumiérů až k řece Doubs . Bydlíme na okraji města v hotelu Premiére classe .
Jsme po snídani a vydáváme se do přirody v pohoří Jura . Po včerejším modroučku je dnes pod mrakem a dle " metea" schytáme i pár kapek . Začínáme v Ornans , to je vám takové milounké městečko na řece Loue , domy u vody stojí na pilířích , kamenný most je samá květinka a narodil se tu slavný malíř Courbet. V bistru " U Pytláka" si dáváme první skleničku místního bílého . Potom se musí vyšplhat mnoha serpentýnami na hřeben pohoří a šup zase dolů k prameni té naší pěkné řeky Loue . Ale jestli si myslíte , holenkové , že se jedná o nějaký pramínek , jste na pěkném omylu ! Voda se valí z jeskyně a mizí v zarostlém kaňonu , nádherná podívaná ! V Arc et Senans stojí na zelené louce pokus architekta Nicolase Ledouxe vybudovat město , které bude soběstačné . Vše se mělo odvíjet od výroby soli , leč pokus ztroskotal a my procházíme těmi ohromnými budovami , ve kterých je dnes expozice modelů architektových staveb . Dopřáváme si ale i sympatické občerstvení ve vinotéce paní Valerie . Všichni účastníci jsme namačkáni mezi lahvinkami a po ochutnání šesti vzorků místních víneček i mohutně nakupujeme . Do Dijonu pospícháme po dálnici , to už jsme v Burgundsku , krajina se nám změnila . Město burgundských vévodů je neuvěřitelně živé . Od náměstí Darcy vede ke kostelu svatého Michala dlouhatánská rue Liberté a je to pěší zóna plná lidiček a pochopitelně i obchůdků s hořčicemi a perníky . My to bereme od kostela Notre Dame se sovičkou na fasádě do nádvoří Vévodského paláce , od Michala jdeme na hlavní náměstí a Justiční čtvrtí se dostáváme ke svatému Philibertovi a ke karedrále St Benign . A máme rozchod na nákupy dárků či posezení u piva nebo vínka . Bydlíme v Premierce na jihu města .
Je opět modrá obloha a my najíždíme na silnici zvanou " Route des Grands Crus " . Jsme v epicentru burgundských vín , po pravé ruce máme Cotes d´ Or , svahy s těmi nejvěhlasnějšími vinicemi , co vesnice , to světová značka vína . Abychom navodili tu správnou atmosféru , posloucháme Romanci o Karlu IV. Cesta vinohrady se zámečky utekla jako víno a jsme pod hradbami městečka Beaune. Začínáme hospicem , ktery nechal postavit kancléř burgundských vévodů Nicolas Rolin , jako odpustek za nemravný život , který provozoval . Jeho přísná žena Guigona na stavbu ostražitě dohlížela a výsledkem je nádherná stavba se střechou z barevných tašek , hezčí už neuvidíme . V muzeu se dozvídáme, jak špitál fungoval , třešničkou na dortu je Poslední soud na oltáři od Roggiera van der Weidena z patnáctého století . Ve městě je krásný trh s potravinami i rukodělnými výrobky , my jdeme omrknout obrovité lisy na víno z masivních dřevisek v místním Muzeu vína , procházíme bazilikou Notre Dame , nakupujeme v sámošce a někteří si i pochutnávají na těch věhlasných vínech na zahrádce milé hospůdky . Další zastávkou je Tournus . Mají tu přenádhernou baziliku svatého Philiberta , dostáváme se až pod střechu úžasné románské stavby a máme i čas na šmejdění v malé galerii či krámku s místními dobrotami . Od řeky Saony odjíždíme do " vnitrozemí " Burgund . Viničky , vesničky , kosteliky , kravičky a vystupujeme v Brancionu . Vesnice patří na TOP mapu francouzských obcí , je vlastně podhradím polorozbořeného hradu , na konci stojí kamenný kostelík svatého Petra se senzačními výhledy do krajiny . Okolo zámku Cormatin přijíždíme do Cluny podívat se na to , co provedla zloba revolucionářů . Kdysi duševní centrum Evropy je v troskách , zůstaly jenom fragmenty bývalé pýchy křesťanského světa. Oč působivější je pohled na dílo přírody uprostřed vinohradů pod skalou Roche de Solutré . Obrovité skalisko trčí naprosto neuvěřitelně z toho zeleného klídku , kdysi sem pralidé dokázali zahnat stáda koní , svrhnout je do hlubin a díky tomu přežít zimu. Jedeme bydlet do Chalons sur Saone .
Náš poslední burgundský den začíná v Autunu u zbytků římského divadla . Ty jsou volně přístupné , můžeme se po nich rozeběhnout a nadělat si nečekaně zajímavé fotečky . To v katedrále svatého Lazara si zvěčňujeme nádhernou plastiku " Posledního soudu" v tympanonu portálu a jdeme si omrknout obchody ještě chrnícího města . Fotečky římské brány Porte Arroux a jedeme za Kelty . V pohoří Morvan měli svou posvátnou horu Mont Beuvray , dá se na ni vyjít po svých nebo vyjet malým buskem a rozhlédnout se po krajině . Na úpatí je muzeum Bibracte , tady se o tom zvláštním národě dozvídáme víc . Přes hory a údolí s bílými kravičkami putujeme do Vezelay . Ano , putujeme , jsme totiž na poutním místě u baziliky Máří Magdalény , její ostatky v kryptě sem přivádějí tisíce poutníků i zvědavců . Bazilka je uvnitř přenádherná , dvoubarevná a se sloupy s hlavicemi s biblickými motivy . Dole pod kopcem cinkají skleničky , to se totiž loučíme s burgundským vínem . Naší konečnou je pro dnešek Troyes a společná a dobrá večeře v restauraci La Boucherie .
Odjíždíme až v půl desáté , na programu je procházka po starém Troyes . Centrum je složené z kostelů , hrázděných domů a tržnice , vše je nám k dispozici . A ještě roztomilý hrázděný kostelík v Longsols a honem do Epernay projít si sklepy plné šampaňského rodiny Castellanů, provází nás roztomilá , prdelatá Maďarka Lily a odpolední Remeš s naší poslední katedrálou , ta místní je stejně slavná jako ta pařížská , nakupujeme na živé pěší zóně , usmívající se anděl nám přeje šťastnou cestu a naše cestování po dalším dílku francouzského puzzle končí . Doplníme nějaký další ? Rád se s vámi znovu svezu , ahoj váš Honza
Kohout na víně /coq au vin /
Kohouta rozeber na dílky, osol, opepři a obal důkladně v hladké mouce. Porce zprudka opeč na oleji, vyndej a do výpeku dej nahrubo nakrájené tři velké cibule a osmaž je do hněda. Vrať kohouta, podlij sedmičkou červeného, přidej šálek silného vývaru, tymián, lžíci dijonské hořčice a lžíci kakaa, celou, neoloupanou palici česneku překrojenou napůl, přikryj poklicí a dus na velmi mírném ohni dvě hodiny. Maso vyjmi a uchovej v teple, omáčku rozmixuj tyčovým mixérem / nezapomeň vyndat slupky od česneku / a dej do ní prohřát hlavičky malých žampionů. Podávej vždy kousek prsou a kousek stehna, jako příloha je vhodná rýže.
Burgundské hovězí /boeuf bourgignon /
Kilo a půl loupané plece svaž provázkem do pravidelného válce, osol, opepř a opeč na oleji ze všech stran. Do výpeku dej dva balíčky oloupaných šalotek / cca 0,5 kg / a opeč je dohněda. Vrať maso, podlij sedmičkou červeného a šálkem silného vývaru, přidej malý rajčatový protlak, bobkové listy a kuličky nového koření, na velké kusy nakrájenou mrkev a dus aspoň dvě a půl hodiny na mírném ohni. Maso, mrkev a koření vyndej, do omáčka nakrájej dva čokoládou polévané perníky se švestkovými povidly, povař asi deset minut a vše rozmixuj. Maso nakrájej na stejné porce, každou ozdob kousky mrkve, přelij omáčkou a podávej s knedlíkem:
4 housky na kostičky
3 lžíce polohrubé mouky
2 vejce
1 tvaroh / 0,25 kg /


Šutry a hortenzie

7. srpna 2016 v 12:13 | HONZA |  Pojeď se mnou
Šutry a hortenzie
V hale holešovického nádraží je dnes kromobyčejně rušno . Je sobota 30.7. večer a ten ruch obstarávají klienti CK Geops , kteří se tu sešli za účelem předlouhé cesty do Bretaně . Přijíždí bílá Scania se dvěma Michaly za volantem , nastupujeme , v Žebráku a v Plzni přibíráme další účastníky a už si to jedeme na západ . V neděli jsou dálnice bez kamionů , noc je bezproblémová a když se rozednilo , konali jsme již hygienu hluboko ve Francii . Je před námi ale jeden oříšek k rozlousknutí . Musíme se dostat za Paříž . Neděle neneděle , je to pořád stejné . Tady tomu říkají " bouchon " , my tvrdíme , že to je zatracená zácpa , kam proboha ti " Frantíci " pořád cestují ? Ale nakonec jsme z té šlamastiky venku a míříme k Chartres . Katedrála Notre Dame , kvůlí ní sem zajíždíme , je viditelná zdaleka , čím víc se blížíme , tím jsme zvědavější , co spatříme . A že toho je ! Na západním průčelí stojí hubené sochy svatých , nad nimi v mandorle sám Ježíš s apoštoly , veže jsou každá jiná , uvnitř mírně stoupající podlaha z kamenných kachlí , labyrint ošoupaný koleny věřících , kovový bodík , na který dopadá chybějícím sklíčkem ve vitráži vždy v poledne o letním slunovratu paprsek sluníčka , a vůbec ty vitráže ! Je jich tu 176, jedna krásnější než druhá , z jedné na nás zírá přísným pohledem Modrá Madona . Ve zlatém relikviáři tu uchávají převzácný šál Panenky Marie , kterým si zakrývala tvář před písečnou bouří při útěku do Egypta a který přežil zázračně bez úhony ničivý požár . Okolo Černé Madony hoří svíce , ta je starší než křesťanství samo , oslavovali ji již staří galové a dnešní církev si ji přivlastnila k obrazu svému . Dole pod katedrálou teče roztomilá říčka Eur s kamennými mostíky a s původními prádelničkami , v hospůdkách nad vodou se zrovinka obědvá , my jdeme , hnáni zvědavostí , do románského kostela svatého Ondřeje , který slouží jako výstavní síň , podívat se na moderní barevné skulptury . Tak ahoj Chartres , ještě musíme zdolat poslední porci kilometrů , bydlíme ve městě Le Mans v hotelu Premiére classe přímo v centru města . Po nezbytné hodince na vysprchování a převlek do čistého jdeme na procházku do historického centra . Od řeky Sarthe je nádherný pohled na mohutné fragmenty římských hradeb , nad nimi na kopci je ta správná změť uliček s hrázděnými domy a dominantní katedrála svatého Julia , k té se ještě v noci vrátíme , bude nádherně nasvícená . Znaveni usedáme na náměstí Republiky do židliček velké restaurace a popíjíme růžové vinko a činíme tak tečku za naším prvním dnem .
Snídaně je vynikající ! Posuďte sami : ještě teplé croissanty , křupavá bagetka , briošky a celozrnný toustový chlebík , marmeládičky a máslíčka , teplé nápoje a džus , jogurtíky ! Odjíždíme na západ a po jedné čůrpauze jsme konečně v Bretani . Abychom začali nějakou " peckou " , zastavujeme ve Vitré . Střed starého města vypadá jako nějaká stavebnice z různě šišatých a různě barevných domečků , nad nimi se pyšně vypíná kamenný hrad , kostel má strop lodi vyrobený lodníky jako obrácený škuner a v hodpůdce na růžku jsou už dopoledne Bretonci s červenými nosy a my si s nimi dáváme skleničku muškátku . V nedaleké Guerche zase obdivujeme dřevěná podloubí na ospalém náměstíčku a pokračujeme za kulturou mnohem starší . Obrovitý dolmen sestavený z mnohatunových kamenů do podoby pohřební komory je tak stavebně nepochopitelný , že ten zázrak byl přisouzen nadpřirozeným schopnostem křehkých víl , které ty balvany nanosily ve svých závojích . Však se to celé jmenuje Roches aux fées / víly / ! V přírodě se nám líbí , zajíždíme ještě do Paimplonského lesa , tady pátrali Artušovi rytíři po tajemství Svatého grálu , tady se odehrály legendy o Merlinovi a krásné Vivian . Stojíme nad čarodějovým hrobečkem , místo květin sem obdivovatelé nakladli klacíky a šišky a ve Vivianině fontáně Věčného mládí si rehabilitujeme nefunkční orgány . A ještě nemáme dost , ještě jdeme lesem k úžasnému dubisku , cedulka praví , že mu je pět set let ! Míříme zpět do civilizace . Nad kanálem Nantes - Brest se hrdě prsí mohutné hradisko rodu Rohanů . Jsme v Josselin , procházíme si přemalebné městečko , do kterého se dá nakouknout z vysoké věže místního kostela . Dobře se tu i nakupuje a popíjí vínko či cidre . Dnešek se nám pomalu naplňuje , ještě se ubytováváme ve Vannes a po chvíli jedeme do přístavu omrknout další hrázděné šišatosti , nadechnout se vůně moře , zaposlouchat se do pokřikování racků a pohladit si patro tou jejich báječnou galetkou z pohankové mouky .
Snídáme o něco skromněji nežli včera , ale nestěžujeme si , dnes nás čekají další pěkné věci . Carnac je místo , kde je možno vidět pohromadě na pět tisíc menhirů . My se musíme spokojit s " pouhou " tisícovkou , obcházíme alej Kermario , napřed si fotíme ty několika tunové macky , čím víc se vzdalujeme od parkoviště , tím jsou ty " šutérky " menší a menší , z kamenné rozhledničky si potom děláme celkový obraz . Nedaleko je na první pohled přírodní kopec s bílým kostelíkem nahoře . Chyba lávky ! Dnes už víme , že se jedná o tumulus , neboli pod masou hlíny a kamení se skrývají pohřební komory ! Městečko samo je pohádkově kouzelné , okolo kostela svatého Cornelia , patrona rohatého dobytka , je kadlub rybáren , pekáren , cukráren , krámků s oblečením a suvenýry a nezbytné kafírničky . Pokračujeme po celé délce poloostrova Quiberon . Najeho jižním konci jsou pláže , a co bychom to byli za suchozemce , kdybychom do toho Atlantiku aspoň nenamočili nohy , pár otužilých jedinců udělalo i pár temp . A je před námi výlet po skaliscích nad divokým pobřežím . Rozeklané skály , zálivy , bílé hřbety vln , rackové a silný vítr , hodinu inhalujeme , potom s rozcuchanými vlasy do busu a jedeme za zážitky jiného druhu . Městečko Auray nám nabízí řadu ateliérů , kamenný most přes řeku Loches , spoustu hospůdek a velmi působivý kostelík svatého Spasitele na kopečku nad městem . Ještě jednou ale musíme zastavit, a to v Pont Aven, vždyť tu působil Paul Gogin a nastartoval touhy dalších malířů vydat se svou cestou . Dnes jsou tu výrobny sladkostí , odevšad to voní hřebíčkem a badyánem , čokoládou a karamelem . Prodejna sardinek firmy Belle- Illoise si na nedostatek kunčaftů také nemůže stěžovat . Bydlíme v Quimpér .
No konečně bretaňské počasí ! Mrholí a je mlha ! To budou panorámata ! Začínáme v úplně mrtvém centru , v katedrále svatého Corantina jsou běloruské jeptišky , v tržnici okukujeme machry , kteří filetují zákaznicím ryby a nakupujeme si zásoby na celý den . A potom vyrážíme na poloostrov Sizun . V jeho nejzápadnějším bodě končí Francie, jde se k němu cestou vedoucí vřesovišti , ale spíš tušíme než vidíme útesy a Atantik . Na parkovišti je slušné zázemí občerstvení , počasí se nám vylepšuje , s nadějí v duši se přesouváme " o dům dál ". Tím domem je tisíc let starý kostelík svatého Thye usazený za kamennou zídkou nad Atlantikem a najednou je modro a my vidíme vše , o co jsme byli ochuzeni . V Locronan , to je taková vesnice složená z kameni a hortenzií , je dnes trh , u nás se říká blešák . Nepřeberné množství pokladů tu přehrabuje nepřeberné množství nakupujících nebo jenom očumujících . V Pleybenu se potkáváme s naší první kalvárií , kamenný kříž je pokryt spoustou figurek , hrají nám představení z bible , i když svérázně posvém . Naším posledním zastavením pro dnešek je minivesnička Guimiliau, ovšem farní dvůr , okrasné artyčoky a vynikající cidre , nemluvě o fantastickém farním dvoře , nám ze zastavení činí vrcholek dnešního putování . Spíme v PC v Saint Brieux.
Je tu poslední bretaňský den . Cestou k majáku Fréhel nestačíme zírat , jaká tu mají kouzelná letoviska ! Od majáku vede stezka po útesech , vlavo La Manche , vpravo fialové vřesy namíchané se žutými kručinkami , nad námi modro. A na horizontu silueta pevnosti La Latte , k té musíme dojít , abychom se opět shledali s naším busem . Cestou do Dinan činíme nákup v obchoďáku , přece neprijedeme domů z výletu s prázdnou . Dinan je jedna velká roztomilost , na našem larkovišti se to hemží lidmi , je čtvrteční trh , centrum je hrázděně pitoreskní , v kostele St Malo je na vitráži ta jejich milovaná Anna Bretaňská a v tom druhém - St Sauveur zase srdce jejich hrdiny Du Guesclina . Idylka končí na parkovišti pod Mont Saint Michel . Kopes s klášterem nahoře je zdálky naprosto fascinující , když do jeho útrob vstoupíte , máte pocit , že jste uprostře šílenství . A taky že jste ! Davy nahoru , davy dolů , zdolat ten zázrak se rovná fakt zázraku . Jedeme se v průtrži mračen ubytovat do St Malo a ihned vyrážíme do hradeb starého města . Už zdálky jsou cítit dobroty , sem se jezdí za účelem nacpání si břicha něčím , co ještě ráno plavalo v moři . Ještě musíme odolat a podívat se z hradeb na fascinující západ slunce nad ostrůvky s pevnostmi a už " jdeme " do mušlí a spol.
Je tu ráníčko , jsme zbaleni a odjíždíme do Paříže . Na Trocadéru jsme v jednu , na Eiffelovku nejdeme , volíme nádraží Montparnasse a kontrolujeme zblízka vlaky TGV , po bulváru v proslulými kavárnami , ve kterých se z vášnivých debat rodily " ismy " , přicházíme do Luxemburské zahrady a pod kaštany a za zvuků džezové kapely chvili odpočíváme . Okolo Sorbonny a zbytků římských lázní se dostáváme do světa hospůdek a do jedné z nich , do Bistro de Moulin , jdeme na společnou večeři . A úplnou tečkou je plavba po Seině , už je tma a na březích je to jeden velký mejdan . Na cestě zpět jsme si prožili neuvěřitelné drama , mikrospánek nás poslal mimo dálnici , naštěstí se pan šofér vzpamatoval a přivedl nás zpět tam, kam autobusy patří . Konec dobrý , všechno dobré , příště jedeme zase , že jo ? Ahoj , váš Honza
Sobí " lejno "
Kilo a půl masa / krůta , hovězí , vepřové / posol , opepři a potři dijonskou hořčicí . Vlož do pekáče , do třetiny zalij šlehačkou , rozeber dvě palice česneku a i se slupkami dej k masu , přidej jedno nakrájené jablko , přiklop a dej dusit do trouby do změknutí . Šťávu propasíruj , maso naporcuj a podávej s oblíbenou přílohou
Vepřové nožičky St Menehoud
Nožky podélně rozpůl , osol, opepři , do řezu vlož bobkový list , nožky svaž provázkem a dej vařit do vody s cibulí , česnekem , solí a kořenovou zeleninou . Vař pomaličku celou noc . Poté provázek odstraň a každou , dosud horkou polovičku nožky , pečlivě obal v chlebové strouhance . Do pekáče dej trochu vody a mřížku , polož nožky a griluj dozlatova
Bretaňské galetky
Smíchej půl kila pohankové hladké mouky s třemi vejci , hrnkem mléka , solí a třemi lžícemi rozpuštěného sádla . Vyšlehej do hladkého , tekutého těsta . Pánev potři sádlem vyšlehaným s jedním žloutkem a smaž dohněda z obou stran . Ještě v pánvi zasyp strouhaným sýrem , slož do psaníčka a ještě jednou otoč a dopeč