close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Červenec 2016

Za vlčími máky do Pikardie

12. července 2016 v 10:36 | HONZA |  Pojeď se mnou
Za vlčími máky do Pikardie
Čtvrtý červenec je svátek Američanů , ale i těch , kteří se rozhodli zabalit si zavazadlo a vydat se s CK Geops do turisticky dosud neobjevené Pikardie. Odjíždí se z holešovického nádraží v deset večer modrým busem firmy Budos Bus s Bohoušem a Ottou za volantem . Cesta je klidná , žádné vzrůšo , přesně načas jsme na pumpě před Verdunem , konáme očistu a začíná nám program . Je sice sto let po té První válce , ale krajina ji stále ještě připomíná . Granáty tu vše mohutně rozbrázdily , jsou vidět i stopy po zákopech , sochy připomínají slavná jména , ve zrenovovanám Memoriálu je muzeum těch hrůz , mají ještě zavřeno a my máme program , který nám nedovolí na otevření počkat . Přesouváme se k obrovité Kostnici , v malých okénkách u země jsou vidět hromady lidských kostí , to jsou pozůstatky těch , které se nepodařilo identifikovat , a je jich na sto padesát tisíc ! Naproti je s úžasnou pietou opečovávaný hřbitov těch , kteří měli to " štěstí " , že se je identifikovat podařilo . Patnáct tisíc bílých křížů se jménem , u každého růžička , vše na přepečlivě sesekaném zeleném pažitu . A je tu ještě jedno místo , kde vám přeběhne mráz po zádech . V Zákopu bajonetů stojí francouzští kluci s puškami , zavalila je tu masa hlíny , v lijáku a za dělostřelecké palby Němců se jejich zákop slil a na věky je tu pohřbil . Zpět do světa živých jedeme po Voie Sacré , po cestě , která byla zásobovací tepnou a je lemována patníky s přilbičkami . V Remeši začínáme bazilikou svatého Remigia . To byl světec , který nastartoval ve Francii křesťanství , v roce 496 pokřtil franckého krále Chlodovecha . Na místě křtu tu od jedenáctého století stojí mohutný chrám , napůl románský , napůl gotický . To nedaleká katedrála Notre Dame je už čistokrevně gotická , zdravíme s usmívajícím se andělem a se směsí úcty a zvědavosti vstupujeme dovnitř . V absidě tu mají nádhernou vitráž od mistra Chagalla , náš Josef Šíma tu ovšem zanechal též markantní stopu , jeho zelinkavá abstraktní okna jsou též obdivuhodná . Galerie se spoustou krás je dnes zavřená , jdeme na pěší zónu pocourat po tomto sympatickém a živém městě . Ještě jeden bod programu musíme ale naplnit . Už zdálky vidíme ježatou katedrálu na vysokém ostrohu nad jinak zcela placatou krajinou . Ocitáme se v Laonu a do starého města se dostáváme legrační krabičkou Poma , vyváží nás po kovové šíně nahoru , pěšky bychom se pěkně nadřeli ! Notre Dame je opět nádherná , má pět veží a na fasádě jsou vysocháni volci , kteří při její stavbě mohutně spolupracovali . Interiér je nečekaně světlý a všechny boční kaple mají přepážku ve Francii zvanou jubé . Po jediné , a tím pádem hlavní uličce , se dojde k románsko gotickému kostelu svatého Martina . Zpět jdeme po hradbách , sjíždíme dolů a jedeme bydlet do hotelu Premiére classe .
Ráno je obloha vymeteňoučká , snídaně křupavě francouzská , zvedáme se a jedeme okolo pěkné řeky Aisne do Soissons . Katedrála St Gervais - St Protais je uvnitř naprosto harmonická , vitráže propuštějí dost světla na to , abychom pohlédli na našeho prvního Rubense - Zbožňování pastýřů . Ve městě je dnes středeční trh , to je také takové francouzské pohlazení na duši . Když se popojede pár set metrů , stanete před neuvěřitelně působivou troskou toho , co zbylo z kdysi přebohatého opatství St Jean de Vigne. Tady řádila zloba Napoleona Bonapartovic vůči klášterům . Ale fotečky máme náramné ! To nedaleký hrad Pierrefonds je přímo pohádkově zachovalý , trůní si na kopci nad rybníkem s lekníny a stulíky , má šest strážních veží , vnitřek už tak působivý není , ale i tak jsme spokojeni a užíváme si i přátelské a roztomilé podhradí . Compieňskym lesem se za pár minut přenášíme na další zajímavé misto . Navštivili jsme totiž vagón maršála Foche na Clairiére de ĺ Armistice. V něm byla v listopadu 1918 podepsaná kapitulace Německa , o dvaadvacet let později si ovšem Hitler Francouze vychutnal a vrátil jim to i s úroky . Uvnitř je velezajímavé muzeum se spoustou diapozitivů a válečných dokumentů a rekvizit. V Beauvais stojí fragment katedrály St Pierre , který je potvrzením pravidla , že pýcha předchází pád . NeuvěrItelně zpupný plán postavit gigantický svatostánek skončil zřícením klenby , ale i to , co nám zůstalo zachováno , vzbuzuje úžas . Osmačtyřicet metrů od podlahy k lomeným obloukům nikde jinde nenajdete . A ještě jedna zajímavost se ukrývá uvnitř . Astronomický orloj vyvedený ve zlaté od pana Verité má devadesát tisíc součástek ! Kdo chce , může ještě navštívit románský kostel svatého Štěpána a nebo si jen tak pocourat po centru . Ubytováním v Amiens , tentokrát převážně v hotelu Campanile , by mohl být den zakončen , ale není tomu tak , ještě se v deset večer přesouváme ke katedrále Notre Dame , abychom shlédli světelnou šou na fasádě . Na tisíc postaviček ožívá původními barvami , do toho muzika , paráda ! Cestou k busu narážíme na rozjařené Portugalce , jejich fotbalový tým zrovinka postoupil do finále ME , píšťalky , vlajky , ryk , kdo to má ? Máme my to štěstí !
Po snídani se balíme a míříme zpět do centra Amiens . Jedeme okolo 104 m vysokého mrakodrapu architekta Perreta , vystupujeme na nábřeží krásné řeky Sommy a jdeme zpět ke katedrále , tentokrát si ji prohlédneme za denního světla a také probádáme její interiér . A že toho tady je k vidění ! Už jenom ty čtyři a půl tisíce postav a postaviček , soška plačícího andělíčka , jeho obrázek nosili vojáci ve válce a věřili , že je ochrání . Část lebky Jana Křtitele učinila z katedrály významné poutní místo , labyrint vyznačený v podlaze slouží těm křesťanům , kteří se z nějakého důvodu nemohou vydat na pouť do Jeruzaléma nebo do Santiaga de Compostella . Přes most se potom přejde na pravý břeh Sommy a je před námi roztomilá čtvrť St Leu , kdysi to byly domečky , kde se tkal manšestr , dnes jsou to domečky , kde se debužíruje . Cesta nás vede do končin , které se jmenují Les Hortillonages , je to tři sta hektarový kus města protkaný kanály , na políčkách mezi nimi se pěstují květiny a zelenina a obsluhují se z loděk ! Na dálnici ven z města nás zastihl " bouchon" , hodinu jsme stáli a ta nám nabourala program . Osamělý kamenný křiž na místě , kde po bitvě u Kresčaku našli mrtvé tělo našeho krále Jana Luxemburského jsme ještě normálně zmákli , ale plánovanou zastávku u moře v Le Touquet Paris Plages jsme museli zredukovat na pohopouhou projížďku městem nádherných vilek v zahradách . Zastavujeme až v Boulogne sur Mer a dělíme se na skupinu " Středověk" , ta jde do starého města v hradbách , skupina " Nautilus" míří do podmořského světa akvária Nausicáa a skupina " Povaleči " uléhá na pláž nebo usedá do kafírny . Ještě ale musíme do Calais vyfotit si Rodinovo sousoší Občané Calais a ubytovat se v hotelu Bel Azur v centru . Většina má zaplacenou večeři v sousedním restaurantu Le coq d´ or , máme dva předkrmy , kachní prsa na víně s houbami , dušenou zeleninou a bramborovou kaší a jako sladkou tečku pudink s karamelovým přelivem a sympatickou hromádkou šlehačky . Je noc a ulice znějí klaksony a píšťalkami , Francie právě smázla Němce 2:0 !
Ráno trochu zmatky u snídaně , došlo všechno a recepce reagovala vlažně , ale nakonec odjíždíme nasyceni do St Omer . Zajímavé to město ! Není nikterak veliké , leč vlastní ohromnou katedrálu Notre Dame , prastarou , její začátky se datují do jedenáctého století , uvnitř visí náš druhý Rubens - Snímání z kříže , v příčné lodi shlíží z výšky zázračná Madona a na náhrobku svatého Erkemboda jsou seřazené dětské botičky , světec byl léčitel a dovedl řešit otropedické problémy dětí . Asi po půl hodině zastavujeme u kupole Helfaut Wizernes. Je to betonové monstrum o průměru jednasedmdesáti metrů z masivní vrstvy betonu , odtud měly být vystřelovány ničivé rakety V2 na Londýn . Spojencům se podařilo zařízení poškodit , Londýn byl zachráněn . Dnes je tu zajímavé muzeum . Cestou do Arrasu se zastavujeme v malé vísce La Targette , na jejím okraji je hřbitov Čechoslováků , kteří ve Francii zahynuli v obou válkách. Arras je úžasné město s vyloženě flanderským šmrncem . Jdeme z náměstí Grande Place na náměstí Hrdinů , obě jsou tvořena měšťsnskými domy s podloubími a špičatými štíty . Dominantou toho dolního je krásná radnice , z její věže sledujeme ten cvrkot pod námi a těšíme se , že pojíme něco dobrého v jedné z mnoha hospůdek . Kdo chce , může ještě zaskočit do Muzea krásných umění v bývalém opatství v sousedství katedrály . V Cambrais si doplňujeme sbírku Rubensů , v kostele svatého Geryho visí jeho Ukládání do hrobu . Na radnici odbíjejí dva mauři s křesťanskými jmény Martin a Martina celé hodiny , v katedrále odpočívá biskup - rebel Fenelon a my jdeme vyplenit regály do obchodního domu , už je načase myslet na naše blízké doma . Ještě přejezd velmi zajímavým pikardským vnitrozemím do Charleville- Méziers , tady spíme poslední noc .
Odjíždíme až v deset , je před námi dlouhatánské purování přes čtyři země , v Praze musíme být do šesti ráno . Na břehu řeky Maasy stojí impozantní dům , Starý mlýn , v něm je dnes muzeum Artura Rimbauda , ten se ovšem narodil v domku přes ulici . Jdeme na Place Ducale , náměstí jako by z oka vypadlo tomu Vosgeskému v Paříži . Někteří ještě jdou na místní hřbitov porozjímat si k hrobu prokletého básníka , jiní si dávají poslední francouzskou kávičku a přesouváme se do Sedanu . Pevnost , která je fakt obrovská , vydali Francouzi Prušákům bez jediného výstřelu , dodnes z toho mají kocovinu . My si ji celou obcházíme a fotíme, sedáme do busu a přes zalesněné kopce Arden jedeme do Belgie . Parkujeme v Bouillonu nad řekou Semois a pod ohromným hradem vojevůdce Gotfrýda a pokračujeme směr Lutych . Těsně před ním sjíždíme do údolí do vesnice Remouchamps , máme zalubem projít si jeskyni . Provází nás sympatický průvodce , vysvětluje nám okolnosti vzniku krasu a zpět nás veze na lodici po podzemní řece Rubicon . Opouštíme Belgii a parkujeme u sněhobílé budovy Opery v Cáchách . A máme úžasnou kliku ! Jindy již zavřená katedrála Panny Marie má stále ještě otevříno , honem spěcháme dovnitř pokochat se nebývalou nádherou interieru a podívat se na místo , kde odpočívá na věky císař Karel Veliký . Ještě uličky vedoucí k historickému náměstí s radnicí z přebudovaného Karlova hradu , středověká kašna a už sedíme s asi tisícovkou místních v některé z mnoha hospod . Odjíždíme načas , je před námi pořádná porce kilometrů domů . Až pojedete příště s Geopsem někam do Francie , vemte mě , prosím , s sebou ! Ahoj váš Honza