close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Duben 2016

Azuro nahoře i dole

24. dubna 2016 v 16:24 | HONZA |  Pojeď se mnou
Azuro nahoře i dole
Po třináct let jsme jezdili s OAMB vždy stejným směrem , od Boleslavi na západ . Doba je prapodivná , Paříž a spol. neskýtají ty cestovatelské požitky jako dříve , ale chuť cestovat zůstala , letos uděláme změnu a vyrazíme si na jih Evropy . Hlasováním bylo rozhodnuto , že to bude Azurové pobřeží . Je středa 20.4. 2016, v jednu po poledni nasedáme do bílé Bovy , za volantem se budou střídat Libor s Pepou . CK Pangea nám zajistila bydlení i dopravu a jedeme ! První čůrpauza se koná na poslední pumpě v ČR , potom neplánovaně, ale dobrovolně vjíždíme do Mnichova , gps nám hlásí zácpu na okruhu a bereme to po bavorském venkově přes GA-PA na Innsbruck . Studenti jsou zocelení a " držákují " více než pět hodin . Konečně stavíme v Rakousku , potom ještě jednou v Itálii a když se rozednívá , stojíme již na první francouzské pumpě za Monakem . Důkladně se myjeme a snídáme , je před námi celičký den v Nice . Z busu vystupujeme na Prommenade des Anglais a jdeme se přivítat s mořem . To je fakt azurové , název nelže , oblázky při pohybu hladiny krásně chrastí , našli se i tací , kteří do té " ledové tříště " dobrovolně vlezli ! A poté jdeme navštívit proslulou Nicejskou tržnici , která hýří barvami a vůněmi a je i správně hlučná . Za ní se rozkládá staré město , má charakter spíš italský nežli francouzský , nad uličkami chybí snad jen ty podvlíkačky na šňůrách ! Odpoledne tu bude nepředstavitelně rušno , teď po ránu je tu ospale . Stoupáme po nekonečných schodech a strmých uličkách na vrcholek kopce , kde až do dob Napoleona stával hrdý hrad . Teď tu je vyhlídková restaurace a krásné výhledy na město pod námi i na starý přístav . Po sestupu zpět do tržnice dostáváme volníčko , abychom si tohle krásné město prošli sami bez koukání na hodinky a s možností pošmejdit si po obchodech . Na kontrolním srazu ve dvanáct jsme všichni , můžeme si zase jít po svých . Druhý sraz v pět je již oficiální , musíme se přemístit osmdesát kilometrů na západ , do města Fréjus do hotelu F 1, který nám bude po dvě noci domovem .
Po slušné , sladké a křupavé snídani , sedáme do busu a odjíždíme prozkoumat tentokrát malá , pro kraj typická místečka . Je úplně nádherné počasíčko , azuro je i nad námi . Přejíždíme pohoří Maures , to jsou červené skály a háje korkových dubů objíždíme záliv, na jehož druhé straně je slavné St . Tropez . Ale ještě než do něj vjedeme , děláme malou odbočku a nenecháme si ujít roztomilé městečko plné úzkých uliček mezi kamennými domy s prejzovými střechami - Ramatuelle s hrobečkem Gerarda Philipa , předčasně zesnulého hereckého idolu omladiny . Do St. Tropez nejedeme stejnou cestou jakou jsme přijeli , ale sjíždíme k plážím , na kterých Cruchot honil nudisty . Vlastní přístav je přehlídkou těch nejsuprovějších jachet , ale najdou se tu i takové , které toho hodně pamatují a námořníci se na nich něco nadřou s plachtovím . Moře je totálně průzračné , pár odvážlivců do něho i hupslo , ti méně otužilí si mohou prohlédnout pitoreskní staré město okolo opevněného kostelíka , kult Brigitte Bardotte je tu poznat na plátnech místních malířů. Odjíždíme do Port Grimaud . To jsou takové malé Benátky , město je mladé , vzniklo jako komplet budov , marín a můstků na přírodní laguně . A zmrzlina tady je ta úplně nejlepší ! Je před námi osmdesát kilometrů po pobřeží , vpravo pláže se slunícími se rekreanty , vlevo červené skály pohoří Esterel , větší i menší města s nápaditými kruhovými objezdy a po dvou hodinách zatáček vystupujeme v přístavu v Cannes . Loď nás veze na ostrov svaté Margarety , tady se ve vězení na hradě zrodila legenda o muži se železnou maskou . Zpět plujeme asi za hodinu katamaranem /!/ a jdeme k filmovému paláci . Červený koberec kvůli nám nenatáhli , ale i tak se na tom slavném schodišti pěkně vyjímáme . V uličkách starého města jsme neměli šanci se udržet pohromadě , k busu jsme se ale dotrousili včas a všichni . A ještě jsme stihli otevřeného našeho Lidla a nakoupili si dárečky domů .
Po snídani vyrážíme už v osm , je azurově , jak jinak , chceme být v Monaku brzy , abychom mohli i brzy odjet , jedeme známými místy a v půl desáté vystupujeme ve skále z busu a jdeme rovnou do Oceánografického muzea podívat se na fantasticky uspořádaný podvodní svět . Stovky akvárek s exotikou , kostry obrovitých velryb , modely lidí , staré , černobílé fotografie , lovecké rekvizity ... Spousta krásných věciček k vidění ! Potom do katedrály za hrobečky knížete Reiniera a jeho krásné , leč tragicky zemřelé ženy Grace , a už jsme v uličkách sestávajících z hospůdek a závodnických kšiltovek . Z náměstí před knížecím palácem je senzační pohled na přístav a město pod námi , ostatně za chvíli už v něm jsme a máme kliku , zrovinka se připravují opatření pro blížící se Velkou cenu , tribuny už stojí , pneumatiky čekají na hromadách až budou rozmístěny na nebezpečná místa a celá trať už je oplocena kovovým plotem . Před Casinem stojí drahá auta , tady dostáváme volno a jdeme si pošmejdit po městě . " Devítka " nám končí v půl sedmé, začíná pršet , ještě jsme se stihli najíst a je před námi ta předlouhá cesta zpět . Čeká nás cesta přes šest států , ten šestý už je naše domovina . Tak zase příště , nebojte , něco pěkného vymyslíme ! Ahoj , váš průvodce Honza

ZA BRATRY POLÁKY

18. dubna 2016 v 8:33 | HONZA |  Pojeď se mnou
Za bratry Poláky
Je pátek 15.4. 2016 , ráno raníčko se scházíme v Liberci na místě , odkud odjíždějí busy do Prahy , nám CK HAPTOUR naordinovala poněkud jiný směr . Bus se Zděnkem za volantem nás totiž poveze do Polského Krakova a Wieliczky . Nabíráme klienty ještě v Jablonci a Trutnově , je to tedy i takový malý vlastivědný výlet , granici paňstva zdoláváme v Sulawce a čeká nás sto kilometrů po okreskách přes malá města , s traktory s cisternami s hnojůvkou a s autoškolami, které zrovna dneska musí brzdit provoz. Konečně jsme na dálnici v řece kamionů , ale jede to , ve stanovený čas , s jednou čůrpauzou , jsme na parkovišti ve Wieliczce . Máme sympatickou, česky mluvící Polku Renatu , ta nás tím slaným labyrintem provede. Musíme sejít čtyřiapadesát pater do hlubokého podzemí , dvě a půl hodiny chodíme po chodbách , ale i halách a kapli , je to geniální dílo několika generací havířů , kteří odtud vyváželi to bílé zlato . Scházíme se u busu a přejíždíme do Krakova do našeho hotelu Chopin . Bydlíme fakt víc než slušně , dáváme se trochu do pucu a vyrážíme pěšky směr centrum . Je to bratru dvacet minut , ušetřili jsme za tramvaj . Od Barbakánu , předsunuté pevnosti před hradbami , jdeme Floriánskou branou po pěší zóně , trochu nám prší , na Rinku Glownem se před kostelem Mariackim rozcházíme za účelem posezení v některé z nepřeberného množství hospod. Cestou zpět do hotelu míjíme nádherně nasvícenou úžasnou Operu .
Snídaně v hotelové restauraci je monstrózní , všeho je dostatek , přejedeni se trousíme k autobusu , je před námi jakýsi hokus pokus , ještě jsme neslyšeli o nikom z Čechů , který by podnikl výlet na Kopiec Kosciuszki . Ten nad svou přírodní výšku 300 m navršili Poláci - vlastenci o dalších , úctyhodných 34 m tak , že ze všech koutů světa dovezli hlínu . Na tu homoli vede jako pentle spirálová cestička , nahoře je pamětní kámen a báječný výhled na Krakov pod námi . Vidět jsou i Beskydy dosud se sněhem ! Bus nás veze zpět k Visle , vystupujeme pod Wawelem a jdeme na královský vršek s hradem a katedrálou . Stejný nápad má ovšem i dav turistů , je tu hlava na hlavě , nad ruinami původních kostelíků kvetou magnólie , kopule nad Zykmundskou kaplí je slunečně zlatá , v katedrále odpočívá pod zlatým baldachýnem svatý Stanislav , dá se vyjít ke zvonu Zikmundovi nebo sejít do krypty za polskými velikány . Ale dá se jít i do zámku nebo si polebedit v některé z kafírniček , kterých tu je řada. Drak , který sužoval praobyvatele města dnes stávkuje a nedští , aspoň že ten věrný pejsek Džok na kamenném soklu stále čeká na svého páníčka . Sraz máme na hradbách nad řekou a jdeme do rušného centra , ještě jsme toho spoustu neviděli . Tak třeba jsme si dosud neužili baroko, v kostele svatých Petra a Pavla je ho požehnaně, postupujeme po Gradskej , takové rušné tepně , vidíme dominikánský i františkánský kostel a už jsme zpět na Rinku Glownem . Kousek odtud stojí kostel svaté Anny a ten je součástí Jagellonské univerzity , ta historická část s dvorem a arkádami se jmenuje Collegium Maius . A zpět na náměstí , procházíme vnitřkem Sukienice , je to tu samý jantar a než se znovu rozejdeme , ještě zavítáme do kostela Mariackiego . Tváříme se jako věřící a jdeme dovnitř vchodem jim vyhrazeným , v tom druhém , pro zvědavé turisty , se platí . Ozdobou kostela je ohromující , třináct metrů vysoký vyřezávaný oltář z patnáctého století od mistra Veita Stosse , z té vyšší věže v každou celou hodinu troubí trubač melodii " hejnal " , přerušenou ve chvíli , kdy jeho předchůdce kdysi dávno trefil šípem do hrdla tatařín . Máme rozchod , už víme , kam jít , Krakov už nám nepřipadá tak tajemný jako včera , už se tu pohybujeme docela suverénně . Celý den bylo přímo letní počasí , ale to by nesměl být duben , aby nám večer neseslal vydatnou přeháňku !
Snídáme a balíme , v půl desáté budeme tašky nakládat do busu , potom se vezeme tramvají čtyři stanice , ta naše se jmenuje Miodowa a tady začíná Kazimierz - židovské město . Na Szerokej ulici, která spíš připomíná náměstí , zrovna číšníci aranžují stoly v předzahrádkách hospůdek , tady to večer fakt žije . Nás ale zajímá synagoga Remuh , muži dostávají jarmulky , vnitřek je popsán nápisy v jidyš , je to zajímavý svět , ale ještě zajímavější je přilehlý hřbitov s prastarými náhrobky . Ty v různém stupni šikmosti a neuspořádanosti trčí z kopřiv a pampelišek , jsou prastaré , i když z jejich nápisů nejsme jejich stáří sto určit . Uličkami města ve městě kličkujeme okolo bazaru a kaváren až jsme se prokličkovali pod Wawel , kde už to známe . Někdo jde ještě nahoru donavštívit to , na co včera nebyl čas , jiní se rozprchávají po neuvěřitelně živém Krakově , máme poslední příležitost vrátit se na oblíbená místa nebo objevit další , taky je čas oběda , venkovní grily se předhánějí ve voňavostech , pomalu nám to tu končí. Je krásný den , na břehu Visly na nás čeká náš bus a před námi je už jen cesta domů . Až pojedete s Haptourem příště , dejte vědět , svezu se s vámi , ahoj váš Honza

S JERGYMÁČKY

13. dubna 2016 v 17:27 | HONZA |  Pojeď se mnou
S Jergymáčky do Polska
Pět hodin ráno je čas nekřesťanský, nemuslimský, nežidovský, nebudhistický, je to čas pohanský, ale jinak to nejde, kdo chce do Krakova a spol., musí si přivstat. Studenti Jergymu jsou tu načas , jako dozor jedou pánové Mára Dlouhý a Honza Divíšek Je 7.4.2016 , v čiré tmě se scházíme Na Rybníčku . CK Campanatour nám přistavila autobus s Vaškem a Jirkou za volantem a vyrážíme do Polska , konkrétně do Wieličky, Krakova a Osvětimi .
K dálnici A4 je to pěkná dálka , ale už se nám ty zatáčky srovnaly a uháníme s dvěma čůrpauzami do Malopolska a míříme do Wieliczky, kde začíná naše poznávání . Jsme v solném dole, starém sedm set let, v hloubce 145 m, kam jsme se dostali po svých po zdolání 54 pater ! Provází nás česky mluvící Polka Renatka a česky mluvící Hanačka Eliška , chodíme po nekonečných chodbách, občas si smíme olíznout zeď, vidíme slané sochy slavných, u každé se dozvídáme nějakou legendu, scházíme k lesklým jezerům a do olbřímích hal se slanými cingrlátky na lustrech, havíři si tu vykutali dokonce rozlehlou kapli, ve které se konají bohoslužby i svatby. Po dvou a půl hodinách se vynořujeme na denní světlo a jedeme se ubytovat do hostelu Giraffe do vícelůžkových pokojů . Po hodince relaxu vyrážíme do města. Zatím neprší , jdeme k Barbakánu a Floriánskou branou vstupujeme do historického centra. Vinciho Dáma s hranostajem je přestěhována z muzea Czartoryjskich na Wawel, necháme si ji na zítra. / pokud někdo vůbec bude chtít / . Florianskou ulicí , jinak pěší zónou se dojde na Rynk Glowny, obrovité náměstí se Sukienicou uprostřed, s radniční věží, asymetricky umístěným kostelíkem svatého Vojtěcha, ale hlavní dominantou je Mariánský kostel s nestejně vysokými věžemi. A z té vyšší troubí trubač melodii zvanou "hejnal" až do momentu, kdy jeho předchůdce zasahl šíp Tatarů. Náměstí je ze všech stran obklíčené předzahrádkami hospod a parkuje tu řada kočárů s načančanými koňmi a s krásnými Polkami v cylindrech na kozlících . Krakov , tedy jeho historické centrum , je obklíčen ze všech stran parkem Planty , vypěstovaným na místě bývalých hradeb , my jím postupujeme do Kaziměře , městské čtvrti , kdysi veskrze židovské . I dnes tu můžeme spatřit synagogy , hřbitůvek a na ulici Szeroka je to jedna hospoda vedle druhé s nápisy v jidiš a tu a tam je k zahlédnutí i pravý žid s pejzy a s jarmulkou na hlavě . Tady také končí naše společné putování, bufety se zapieczonkami jsou neodolatelné ! Znovu se skoro všichni scházíme ve fotbalovém baru u obrazovky , dnes hraje ve Španělsku Sparta ! Cestou domů pěkně mokneme .
Snídaně je lehce švédská , chybí snad jen porridge . Po těch dobrotách se těžce zvedáme, ukládáme si věci do autobusu a nalehko jdeme zpět do starého Krakova protože včera jsme si ho užívali ve světle luceren , dnes si ho prohlédneme v denním světle leč v drobném deštíčku . . Začínáme u monumentální sochy Vladislava II. Jagellonského , vítěze nad Řádem německých rytiřů ve slavné bitvě u Grunwaldu 1410, ve které přišel o oko náš Žižka . Ideální místečko pro společné foto ! Ještě jednou procházíme okolo Barbakánu přes Floriánskou bránu do centra a mířime znovu na Rink Glowny , kolem Sukienice jsme se vydali k druhé nejstarší univerzitě ve Střední Evropě , k Univerzitě Jagiellonskej . Založila ji královna Jadwiga a centrální část zvaná Collegium
Maius je goticky dokonalá . Po Gradskej lemované mnoha kostely míříme k Wawelu. Katedrála je směsicí mnoha stylů , krypta s mrtvými velikány a mezi nimi stále čerstvý náhrobek Lecha Kacinského. Třešničkou na dortu je sešup po schodech do Smacziej jamy , do jeskyně, kterou obýval strašný drak, na kterého vyzrál pomocí ovčí kůže nadité sírou hrdinný princ Krakus. Ještě si ale musíme pohladit pejska Džoka , tedy jeho sochu . Odjížíme od řeky Visly a naší další zastávkou je Osvětim. Cesta tam vede přes vesnice, aspoň máme představu, jak si stojí polský venkov a asi bychom neměnili. V Auschwitzu neboli v Osvětimi je narvané parkoviště autobusy, narvaná vstupní hala a narvaný appelplatz, kdysi továrna na smrt se proměnila v past na turisty. Jenom kdyby bratři Poláci pomysleli na nějaké to zázemí pro pocestné , stačilo by víc laviček a nějaký ten bufík, za ostnatými dráty ale člověk stejně moc velké pomyšlení na popíjení a jídlo nemá . Svědectví o lidském utrpení a o nesmyslné krutosti je tak intenzivní, že by sem měla zavítat povinně omladina všech zemí, která koketuje s klíčícím náckovstvím. Birkenau - Březinka, ovšem všechny ty místní hrůzy ještě překonává! Jsme rádi, že nás naši česky mluvící Poláci průvodci opouštějí a my můžeme domů. Aby nám bylo veseleji, pouštíme si krutého Pána prstenů a zrcadlově jako jsme přijeli, se vydáváme do těch našich končin. Tak zase někdy příště , ahoj váš Honza
v


S MAXITOUREM ZA ZÁŽITKY

13. dubna 2016 v 17:25 | HONZA |  Pojeď se mnou
S Maxitourem za zážitky
Na Pražského povstání se rozbřeskuje , je krátce před šestou , sobota 9.4 16 a my se zvědavě okukujeme , neb je před námi dlouhé a doufejme i zajímavé cestování na západ . Bus společnosti TAD s Vráťou a Liborem za volantem je tu přesně načas i s Brňáky , kteří si museli přivstat ještě dříve než my , před hranicemi nabíráme ještě trojičku sympatických chlapíků a jsme komplet . Pumpa Kateřina nám slouží jako poslední domácí relax a už si to svištíme po německé dálnici . Abychom Německem neprojeli " jen tak " , činíme zastávku v roztomilém městečku Rothenburg nad Tauberou . Hradby kolem dokola , strážní věže , uličky s hrázděnými domy , náměstí s nezbytnými radnicemi , ano , mají tu hnedle dvě ! Gotický kostel svatého Jakuba a jeho dvě věže trčí nad střechami měšťanských domů . Ulice jsou plné turistů , však jsou tu na ně nakladené pasti ! Ještě musíme zdolat bratru 400 km , abychom pro dnešek definitivně zakotvili v pěkném hotelu Ibis v historií prošpikovaných Métách . Po hodince odpočinku jdeme společně do centra . To je nedaleko , stačí přejít most přes Moselu a jste u katedrály svatého Štěpána ze žlutého pískovce . Máme smůlu , je už hodinu zavřená , věhlasné vitráže neuvidíme , ale máme i kliku , vidíme ji senzačně nasvícenou zapadajícím sluníčkem . Pěší zóna , která nás vede k Arsenálu , je krásně živá , Métští evidentně nehodlají trávit sobotní večer před obrazovkou . V bývalém skladišti zbraní a střeliva je dnes středisko místní kultůry , provozuje se tu hudba a tanec . A dva ranně románské kostelíky hnedle za ním nás vrací zpět do historie . Kdo má hlad či žízeň , má mnoho šancí je ukojit , kdo ne , míří do vodorovna do hotelu pošetřit síly na zítřek .
Je tu neděle , v místní restauraci už to voní kávou , pečivem a dalšími dobrotami , jenom s těmi vajíčky jsou trable , ale nakonec s plnými bříšky sedáme do busu a jedeme do Remeše . Jsme hosty šampaňského sklepa rodiny Pommery , ten má tu zvláštnost , že ho přivedla ke slávě teprve devětatřicetiletá vdova po majiteli Luisa . Učila se za pochodu a vybudovala impérium , které dnes obchoduje se stopětatřiceti zeměmi včetně té naší . Průvodkyní nám je hezounká a sympatická Francouzka , velmi zapáleně a s pořádnou dávkou patriotismu nás zasvěcuje do historie sklepa i do vlastní výroby šampaňského . Prohlídka končí ochutnávkou brut royale a společným focením . Od sklepa , coby kamenem dohodil , stojí architektonický skvost , basilika St. Remi . Je románsko - gotická , světec, který pokřtil prvního krále Chlodovecha , odstartoval v roce 496 ve Francii křesťanství . Dovnitř nás nepustili , zrovna probíhala nedělní mše , museli jsme se spokojit s exterierem, který ovšem nemá chybu . Kilometr odtud je další perla gotiky - katedrála Notre Dame . Hned u vchodu se na nás tlemí ten veselý anděl , na středověké poměry věc nevídaná , uvnitř obdivujeme katedrální vznešenost podtrženou úžasnými vitrážemi , ta Chagallova je unikátní , my se však dmeme pýchou nad okny našeho Josefa Šímy . Jindy živé město je nedělně mrtvé , sedíme na sluníčku po kavárnách a chystáme se na Paříž . Za dvě hodiny už jí projíždíme , systémem vpravo , vlevo vidíte , si prohlížíme Národní knihovnu, travou porostlou pyramidu v Bercy, na náměstí Bastilly si povídáme o té hrozné pevnosti a o té jejich Revoluci , obdivujeme ale i moderní budovu Opery , míříme na náměstí Republiky a honem jej opouštíme , neb se tu koná jakýsi monstrózní koncert spojený , jak jinak , s nějakými protesty . Jedeme po Velkých bulvárech ke vznešeně Opeře Garnier , zahýbáme na náměstí Vendome s obeliskem ukutým z ukořistěných děl v bitvě u Slavkova a s hotelem Ritz, po rue Rivoli míříme na náměstí Concorde s obeliskem - darem Egypta za rozluštění hieroglyfů a šup ! Jsme na Champs Elysées. Úplně nahoře musíme obkroužit Vítězný oblouk a za chvíli si už osaháváme pařížskou dlažbu a jdeme si pofotit Eiffelovku z plošiny Trocadéro . A potom se stáváme účastníky toho šíleného dopravního guláše , ale nakonec vykládáme kufry u hotelu Ibis ve čtvrti Bagnolet . Po chvilce volna na vzpamatování jdeme na metro a přesouváme se pod kopec Montmartre . I tady je živo , na schodech pod bazilikou hudou muzikanti , hospůdky jsou narvané , je tu moc příjemně . Ale ještě musíme přece vidět roztočené lopatky Moulin Rouge a teprve tady náš pařížský den končí a odebíráme se na kuťe .
U snídaně už jsme mazáci , vajíčka jíme uvařená , v osm nasedáme do busu a vracíme se do města . Tentokrát jedeme po levém břehu a v momentě , kdy vystupujeme u Eiffelovky , začíná pršet . Ale fronty jsou zanedbatelné , za chvíli už koukáme na město z výšky a radujeme se z toho , že jsme někde , kde touží stanout každý ! A to v tu chvíli netušíme , že staneme někde , kde moc našich soukmenovců nestačilo stanout ! Fondation Louis Vuitton ještě voní novotou , v Buloňském lesíku je teprve 15 měsíců , je to provokující dílo Franka Gehryho , jakási ohromná loď s napnutými plachtami na vodní hladině , uvnitř je systém galerií s až moc moderním uměním , všechno si to musí ještě " sednout ", snad i ta neskutečná buzerace a byrokracie u vchodu . Máme k dispozici ing. Davida , ten pracuje v české firmě Sipral , která se na spoustě technických " vychytávek " přímo podílela . A jedeme do Louvru . Cestou trochu verbální historie a už jsme zase v kadlubu zvědavých turistů . Na obrázky moc času nemáme , jde spíš o to , dostat na ně chuť při příští návštěvě Paříže . Ale trochu nás honí čas , program je " hustý " , už také musíme myslet na krmi pro naše těla , duše je syta dost . Jsme hosty restaurace Le Bourbon a máme na výběr z celé škály předkrmů, hlavních jídel a moučníků . Ti odvážní rozšířili velkou rodinu žabožroutů a šnekožroutů . Ti , na které se nedostalo , našli odpovídající zázemí v jedné ze spousty okolních hospůdek . Ještě ale program nekončí , hodláme se podívat na Paříž opět z výšky , tentokrát z montparnasského Rukávu . A je to pohled úchvatný , deštíček , který už je minulostí , nám vyčistil vzduch , pod námi je to nekonečné město tentokrát rozsvícené , historické objekty jsou nasvícené tak , že je lehce identifikujeme . Vracíme se nočním metrem .
Dnes si můžeme poležet , po snídani jdeme vyplenit sousední obchoďák Auchan , vínečko a smraďochy si ukládáme do kufrů a potom teprve míříme znovu na metro , první dnešní štací je moderní čtvrť mrakodrapů La Défense . Na dva přestupy se ocitáme ve světě skla , mramoru a oceli , čeká nás překvapení , Archu , jinak dominantu celé čtvrtě, opravují , je v lešení a levá strana je obnažená až na " střeva " . Je čas oběda , příležitostí se najíst je tu dostatek . A jedeme naposledy metrem , ten další přesun už bude vlakem . Vystupujeme na stanici St Sulpice , stejně tak se jmenuje i masivní kostel , do kterého se jdeme podívat . Je tu toho k vidění dost . Tak například takové Turínské plátno , vlastně jeho kopie , je v něm otištěná evidentně mužská postava a věřící odtud dočerpávají energii, kterou někde poztráceli. Linie Růže , známá ze " Šifry " vede kostelem od severu k jihu a v lasturách zévy obrovské , které tu slouží jako nádoby na svěcenou vodu , jako již tradičně voda, natož svěcená , není . V Luxemburské zahradě už vyvážejí z oranžerie stromy v květináčích , záhony jsou osázené maceškami a tulipány , kaštany jsou v listí , my tou nádherou procházíme znovu do pouličního mumraje . U Panthéonu si čteme venkovní kartotéku Sorbonny , sestupujeme k Seině po Bulmiši , jak študáci přezdívají bulvár St. Michel , na pravém břehu míjíme dvě divadla , u věže svatého Jakuba se dozvídáme o pokusech pana Pascala, u Pompidoua trochu kroutíme hlavou nad tím nápadem postavit sem ten barevný kvádr , potom radnice a rozchod u katedrály Notre Dame a úplně poslední přesun , poprvé vlakem a naloďujeme se na plavidlo společnosti Bateaux Mouches, zapadající sluníčko svítí , budeme mít krásné fotečky , hezky se nám , Paříži, na tebe bude vzpomínat ! Salut sergeant !!!Ahoj , váš Honza
Vepřové nožičky
Pieds de cochon á la St-Menehoud
Očištěné nožky podélně rozpůl, řeznou plochu osol, opepři, na jednu dej bobkový list, půlky znovu spoj a svaž provázkem. Vlož do studené, osolené vody, přidej sklenku bílého vína , cibuli a kořenovou zeleninu a vař na mírném plameni klidně přes noc. Nožky vyndej z vývaru, nech trochu zchladnout, zbav provázku a bobkového listu a každou půlku obal důkladně v chlebové strouhance . Ulož na později do lednice. Vlož na mřížku , na dno pekáče nalij trochu vody a dej pod gril zezlátnout . Jez rukama jako neandertálec s chlebem , dijonskou hořčicí , kyselou okurkou a pivem !