close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Leden 2016

Javorníky

5. ledna 2016 v 6:35 | HONZA F. |  Po 22. hodině
Javorníky
Co byste udělali, kdyby vám tři hezké holky řekly : "ogaři, teď se chvíli nekoukejte z okna " a vydaly se někam s ručníkem ? Garantuji vám, že byste se nahrnuli k oknu a s nosy na skle byste zírali na to divadlo, které se venku odehrálo. Nám ogarom bylo 20, 22 a 23 let, ten nejstarší jsem byl já , který tu událost nosí už hrůzu let v hlavě a teď se ji rozhodl zachovat v písemné podobě. Vedlo mě k tomu několik důvodů. Tak třeba ten nejmladší Jirka, můj bratranec , už tu není. Ten prostřední Jaryn, tu sice ještě je, ale má nevalnou životosprávu a já chci, aby mi , ještě než mu vypovědí játra, udělal takového editora a případně doplnil to , co jsem neviděl , když jsem se zaobíral svou nečekanou příležitostí. Musím se ale vydat trochu do minulosti, aby laskavý čtenář nepřišel o souvislosti. Nový Hrozenkov je obec, dnes už městys v srdci Valašska. Tady jsem, prosím, strávil celé dětství , které jsem vyplnil pytlačením a dospívání, které se vyznačovalo balením holek. Bylo jich tu požehnaně , a jedna hezčí než druhá. Okatá Jana, vyspělá Márinka, vysportovaná Fanka, hubená Anička Ó a ještě hubenější Anička Pé. To byla naše partička, my , ogaři, jsme ta jejich územíčka klopotně dobývali, ony, cérky , pištěly, plácaly nás přes ruce , ale evidentně je to bavilo a k žádným škodám nedošlo. Naše společenství se ale pomaličku začalo rozpadat příchodem nových tváří, objevili se nápadníci i nápadnice, ani já nezůstal pozadu a jednoho dne jsem si z Liberce přivezl krásnou Marcelu. Fakt byla krásná a já jí věnuji celou jednu kapitolku. Ale zpět do těch krásných dob. Marcela byla takový živel nespoutaný, upovídaná, srdečná, s krátkými, ježatými vlásky, pěkně stavěná, bez předsudků, zkrátka to byla trefa ! A okouzlila celou tu moji klučičí společnost. Abychom měli trochu soukromí, chodili jsme po výletech, je tu nepřeberná spousta možností. Asi na třetím tripu mi Marcela řekla, že už má dost těch příkoří vykonávaných na ženách a že nadále nehodlá dodržovat pravidlo o zakrytém vršku a že pokud já půjdu do půl těla, ona taktéž. A protože byl červenec a vedro jak v tanku a jenom blázen by chodil v triku nebo v košili, milá Marcelka si přetáhla tričíčko přes hlavu, podprsenku si takovým způsobem, který nás, kluky, nikdy neomrzí, vzadu rozepla s tím elegantním pohybem v ramenou a šup ! A emancipace byla na světě ! A jestli si myslíte, že se Marcela ostražitě rozhlížela, jestli někdo nejde, jste na omylu . Nosila ty své kouzelné kozičky hrdě a sebevědomě. Pochopitelně jsme potkávali řadu turistických dvojiček, muži byli vždy zaskočeni a v očích žen se dala číst závist, že by si taky troufly, ale neuspěly by u svých pánů tvorstva. Turistika na Valašsku, to je takové putování od jedné horské hospody k druhé, před nimi jsme se vždy slušně přioděli a dali si pivko, protože jsme málokdy měli na jídlo. Ale dost o nás dvou. Můj bratránek Jirka sbalil krásnou kočku Helenku, ale vztah mu nevydržel, na scénu razantně vstoupila Helena II a milého Jiříka si nemilosrdně přivlastnila. Nejkurióznější kotrmelec zvaný " láska " ovšem prodělal Jaryn. On, vyučený truhlář, se na jednom mejdanu nechal přemluvit k sexu od skutečně věhlasné klavíristky Gity a způsobil jí takový orgasmus, že byl odvlečen k oltáři a " uvězněn " v neprůstřelném chomoutu. Toto se mým kumpánům přihodilo v době, kdy jsem byl na vojně, tam také došlo k mému rozchodu s Marcelou a já se po dvou letech služby vlasti vrátil na Valachy jako svobodný mládenec. Ale nehodlal jsem to tak nechat . Svoboděnku jsem si hodlal ponechat, pohladit si holčičí tělíčko, to byla jiná ! Jenže , jak jsme byli neškodně zamilovaní před dvěma roky, nestarali jsme se o dorost a mezitím vykvetla další poupata, jenže ne už pro nás. V jiné dědině bychom byli zbiti , co naplat, oprášili jsme naši starou dobrou turistiku, holky jsou přece všude, proč ne na horách ? Naopak , ty , které chodí s batůžkem, jsou sportovní typy, ty jistě nepohrdnou mladými, vzdělanými, vtipnými a pohlednými mládenci. Aby se naše šance zvětšily, vybrali jsme trasu Melocik - Gregúši - Kasárna - Portáš - Kohútka. To všechno byly záchytné body, neboli horské chaty. U Melocika se vystoupí z autobusu, který pokračuje do Žiliny. To už jsme na Slovensku, tahle putyka se proslavila za SNP a tenkrát se tam scházeli údajní účastníci, aby vymyšlenými historkami kamuflovali černé svědomí, které jako pachuť všichni Slováci pociťovali, poněvač se pěkně hnusně zapletli s Němci. Dáváme si mlčky pivo, mlčky proto, protože nechceme provokovat češtinou, je sice ráno, ale " partyzáni " už mají nakoupíno a mohli by nás biť ako tenkrát fašistou . Ke Gregúšom , už na naší straně , se jde krásným chodníčkem mezi vysokými jalovci, je to samota a pocestný si tu může poručit lahváče nebo slivovičku, kterou tu podávají v hořčičácích. Jdeme dál, už nám trochu svítí očka a vykračuje se nám zlehka. Ještě jsme žádnou bytost ženského pohlaví nespatřili, nevadí, vyprávíme si o nich. Všichni tři už máme nějaké zkušenosti, když se historka trochu přifoukne, druzí koukají čím by ji trumfli, a tak nám cesta pěkně utíká. Na Kasárni bydlí i chataři se svými dcerkami , doufali jsme, že už je to panenství bolí a že jim od té bolesti pomůžeme. To jsme jen tak plkali, takovou blbost nemůže nikdo brát vážně. Skončili jsme zase u pultu, dali si další pivo, borovičku na kuráž , žádná kočka v dohledu, ale ještě byly před námi dvě štace. Formu jsme ladili vyprávěním historek s mládeži nepřístupnou tematikou, hoši se snažili, přeháněli, ale já je přebil story z vojny. Totiž hnedle po vojně jsem se zamotal v hospodě do debaty se stejně starými" veterány" , kdo že měl krutější vojnu. Jeden byl u paragánů, jiný u tankánů a další u pěchoty, když přišla otázka na mě, jakou že zbraň jsem třímal při obraně vlasti, odpověděl jsem : barbus, štětku,břitvu, řemen. Chvilka nechápavého mlčení. Teprve když jsem vysvětlil, že jsem jako lapiduch sloužil v nemocnici na operačním sále a před operací slepáku jsem musel mladým holkám oholit pindu / starší ročníky a chlapy si sestřičky holily na oddělení samy a ty kočky jsem dostával jako dárek /, válečníci ztichli a zahrnuli mě dotazy, k našemu stolu si přisedli i páni od vedlejších stolů. Takhle jsme si krátili čas, cesta pěkně ubíhala, po hřebeni Javorníků jsme v pohodičce dokráčeli k horskému hotelu Portáš. Jedinou ženou tu byla paní hospodská , jinak pár lesáků a partička stejně starých ogarů jako jsme byli my. Smůla. Na Kohútce to samé, lov jsme zabalili a sestupovali jsme do údolí Vranča, které vede k nám domů. A opět se potvrdilo rčení, že se nemá flinta předčasně házet do žita. Naše flintičky si totiž nečekaně přišly na své. Když jsme byli v půlce kopce, začalo se zatahovat a v dálce začalo hřmít. Na úplném konci údolí, těsně pod Javorníky je osada Hluchá, pár chalup ve svahu. Z jedné z nich vyběhly tři holky a začaly sundávat ze šňůry podprdy a spol. Jaryn na ně zavolal : " cérky schovajte nás !" a ony bez zaváhání byly pro ! Páni, pánbíček existuje ! Holky se tu rekreovaly, byly z Ostravy a jejich samečci tu s nimi byli pouze o víkendech a vraceli se fárat. Byly asi o pět let starší než my, dosud neprovdané a bezdětné. Na stole stála načatá lahev rumu a na prkýnku kus špeku se zabodnutým nožem. . Vypadalo to, že jsme narazili na holky do nepohody. Ta vypukla vzápětí. Spustila se nádherná letní bouřka, z oblohy padaly špagáty vody, skvostná průtrž mračen. " Ogaři, teď chvilku nekoukejte z okna" zazněla prosba, která přece nemohla být míněna vážně. Holky popadly ručníky a zmizely. Že jsou dívky a ženy stydlivé je pravda do chvíle, než mají možnost se " legálně" předvést. Tou chvílí je třeba koupel. Tři naše rusalky vyběhly pěkně úplně nahaté se šampónem v ruce a začaly si mydlit to, o čem jsme si celou cestu povídali. Nejpohotovější byl opět Jaryn : " honem, valíme za nima !" a už byl nahatý a popoháněl nás, abychom tuhle fantastickou příležitost neprošvihli. Vylítli jsme do té průtrže a považte, že si nás ty nahaté potvory rozebraly! Každý z nás vyfasoval jednu lazebnici a ta nám namydlila to, o čem si jistě také povídaly. Milovali jste se někdy v teplé průtrži mračen ? Vřele doporučuji ! S ochabující intezitou deště jsme ochabli i my, holky si sebe i nás důkladně vyftotýrovaly a šli jsme do seknice. Už nic dalšího nebylo, pokud nepočítám to, že se oblékly velmi ledabyle, spokojily se s kalhotkami a tričkem, pod kterým se to překrásně vlnilo. Snědli jsme společně špek a vypili rum, asi jsme si i nesouvisle popovídali, dostali jsme na cestu pusu a mazali jsme dom. I když jsme to byli my, kdo byl na lovu, nakonec jsme byli ul