close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Říjen 2015

Krakov a spol.

17. října 2015 v 8:14 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
Krakov a spol. v mlze
Pět hodin ráno je čas nekřesťanský, nemuslimský, nežidovský, nebudhistický, je to čas pohanský, ale jinak to nejde, kdo chce do Krakova a spol., musí si přivstat. Je 15.10. 2015 , za deště a v čiré tmě se scházíme před naší " průmkou " , CK Campanatour nám přistavila autobus s Vaškem a Rosťou za volantem a vyrážíme do Polska , konkrétně do Vjeličky, Krakova a Osvětimi .
K dálnici A4 je to pěkná dálka , ale už se nám ty zatáčky srovnaly a uháníme s dvěma čůrpauzami do Malopolska . Stěrače stírají ," to nemusíte hlásit, to vidíme sami " , říkáme si známou filmouvou repliku a doufáme , že se nám počásko zlepší a míříme do Wieliczky, kde začíná naše poznávání . Jsme v solném dole, starém sedm set let, v hloubce 145 m, kam jsme se dostali po svých po zdolání 54 pater ! Provází nás česky mluvící Polky, chodíme po nekonečných chodbách, občas si smíme olíznout zeď, vidíme slané sochy slavných, u každé se dozvídáme nějakou legendu, scházíme k lesklým jezerům a do olbřímích hal se slanými cingrlátky na lustrech, havíři si tu vykutali dokonce rozlehlou kapli, ve které se konají bohoslužby i svatby. Po dvou a půl hodinách se vynořujeme na denní světlo a jedeme se ubytovat do hostelu Giraffe do vícelůžkových pokojů . Po hodince relaxu vyrážíme do města. Prší a prší , pod deštníky jdeme k barbakánu a Floriánskou branou vstupujeme do historického centra. Vinciho Dáma s hranostajem je přestěhována z muzea Czartoryjskich na Wawel, necháme si ji na zítra. Florianskou ulicí , jinak pěší zónou se dojde na Rynk Glowny, obrovité náměstí se Sukienicou uprostřed, s radniční věží, asymetricky umístěným kostelíkem svatého Vojtěcha, ale hlavní dominantou je Mariánský kostel s nestejně vysokými věžemi. A z té vyšší troubí trubač melodii zvanou "hejnal" až do momentu, kdy jeho předchůdce zasáhl šíp Tatarů. Náměstí je ze všech stran obklíčené předzahrádkami hospod a místním ten déšť vůbec nevadí . Část z nás jde na večeři do vyhlášené hospody Chlopskie jadlo, sedíme u dlouhého, masivního stolu a jíme polské dobroty, hlavně ty jejich pirožky s masem či zelím a houbami , ovšem omladina jásá nad nedalekostí Mc Donalda , tam jsou pochopitelně ty pravé a ne jiné mňamky !
Snídaně je lehce švédská , chybí snad jen porridge . Po těch dobrotách se těžce zvedáme, ukládáme si věci do autobusu a nalehko jdeme zpět do starého Krakova protože včera jsme si ho užívali ve světle luceren , dnes si ho prohlédneme v denním světle leč v husté mlze . Začínáme u monumentální sochy Vladislava II. Jagellonského , vítěze nad Řádem německých rytířů ve slavné bitvě u Grunwaldu 1410, ve které přišel o oko náš Žižka . Ještě jednou procházíme okolo Barbakánu přes Floriánskou bránu do centra a míříme znovu na Rink Glowny , kolem Sukienice jsme se vydali k druhé nejstarší univerzitě ve Střední Evropě , k Univerzitě Jagiellonskej . Založila ji královna Jadwiga a centrální část zvaná Collegium
Maius je goticky dokonalá . Po Gradskej lemované mnoha kostely míříme k Wawelu. Katedrála je směsicí mnoha stylů , krypta s mrtvými velikány a mezi nimi stále čerstvý náhrobek Lecha Kacsinského. Třešničkou na dortu je sešup po schodech do Smacziej jamy , do jeskyně, kterou obýval strašný drak, na kterého vyzrál pomocí ovčí kůže nadité sírou hrdinný princ Krakus. Odjížíme od řeky Visly a naší další zastávkou je Osvětim. Cesta tam vede přes vesnice, aspoň máme představu, jak si stojí polský venkov a asi bychom neměnili. V Auschwitzu neboli v Osvětimi je narvané parkoviště autobusy, narvaná vstupní hala a narvaný appelplatz, kdysi továrna na smrt se proměnila v past na turisty. Jenom kdyby bratři Poláci pomysleli na nějaké to zázemí pro pocestné , stačilo by víc laviček a nějaký ten bufík, za ostnatými dráty ale člověk stejně moc velké pomyšlení na popíjení a jídlo nemá . Svědectví o lidském utrpení a o nesmyslné krutosti je tak intenzivní, že by sem měla zavítat povinně omladina všech zemí, která koketuje s klíčícím náckovstvím. Birkenau - Březinka, ovšem všechny ty místní hrůzy ještě překonává! Jsme rádi, že nás naši česky mluvící Poláci průvodci opouštějí a my můžeme domů. Aby nám bylo veseleji, pouštíme si odlehčující filmíčky a zrcadlově jako jsme přijeli, se vydáváme do těch našich končin. Tak zase někdy příště , ahoj váš Honza


Holky a kluci

5. října 2015 v 9:04 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
Holky a kluci
Je dvacátého devátého září, devět hodin večer a před karlínským gymnáziem postávají studenti se svými rodiči a pedagogy Ivou, Evou a Martinem , aby naložili batožinu do busu Bova společnosti Pangea z Jablonce nad Nisou . Jede se totiž do Provence a na Azurové pobřeží za památkami, přírodou a za zbytky sluníčka . Cesta je to předlouhá , to musíte zdolat Německo od Rozvadova po Mylhůzy a potom je to ještě pořádná porce kilometrů . Ale dálnice jsou průjezdné , děláme pauzy po čtyřech hodinách a když se rozednívá , můžeme koukat na ubíhající krajinu napřed Alsaska , poté Franche Comté a Burgundska . Kolem teče řeka Saona , vidíme i ty slavné vinohrady a na lokách se pasou převážně bílé kravičky . Lyon je obrovský , objíždíme ho po okruhu a potom už koukáme jak se řeka Rhona zakousla do krajiny , kopce vlevo i vpravo , občas pevnost , už začínají olivové háje , jsme zkrátka v Provence ! Zastavujeme za středověkými hradbami Avignonu a je před námi návštěva Papežského paláce . Ten si tu postavili papežové ve čtrnáctém století , okolo vzniklo město a aby se jim nikdo nedostal " na kobylku ", veškeré zdivo je neskutečně masivní . Palácem se prohnala Stoletá válka , náboženské války a Revoluce , v interierech toho ke koukání moc nezbylo , spíš obdivujeme tu důmyslnou architekturu a fragmenty předmětů, které byly nalezeny při archeologických pracích . Je nádherný den , focení nám jde jako na drátkách , ždibínek času nám i zbyl na prošmejdění obchůdků se suvenýry . A protože máme kumulovaný lístek , můžeme i na nedaleký most , který známe z té francouzské odrhovačky "Sur le pont d´ Avignon" Po povodni ze šestnáctého století z původních dvaadvaceti pilířů zbyly pouze čtyři. Nasedáme do busu a jedeme se podívat na div světa , na Pont du Gard . Před dvěma tisíci lety tu Římané postavili akvadukt, kterým přiváděli vodu do Nimes . Z padesáti kilometrového díla zbyl už pouze tento most o třech patrech arkád, který překlenuje krásnou řeku Gardon . A jedeme bydlet . Náš hotýlek Lemon by za normálních okolností skýtal ten samý " komfort " jako podobné Ef jedničky . Ale normální okolnosti se nekonají , spolu s námi je tu ubytováno na padesátku běženců , samí muži , velmi oškliví , hlasitě se bavící a nebezpečně gestikulující . V zemi, kde je striktně zakázané kouření , klidně hulí s otevřenými dveřmi přímo v postelích a popíjejí koránem zakázané pivo . U Alláha, to je mi morálka ! Jsme rádi , že jsme společnou večeři ve vedlejším restaurantu a noc absolvovali bez zádrhelů a rádi se poroučíme do končin, kde doufáme , bude klidněji .
Uklidnění přichází hnedle po rozjezdu busu . Jedeme mezi vinohrady a olivovými háji , přejíždíme neuvěřitelnou Rhonu a vjíždíme do Tarasconu . Kdysi tu svatá Marta božím slovem zlikvidovala obludu Tarasca , dnes na ulicích nevidíte nikoho jiného než ženy zabalené v šátcích . Asi by to chtělo další svatou ! Stavíme u mohutného hradu , patří k nejzachovalejším podobným památkám v Evropě , to je sousto pro naše foťáčky ! Naproti přes řeku, kam zajíždíme , je městečko Beaucaire s též ohromným hradem . Ale mají tu marínu na rameni Rhony a živý trh . Po několika minutách vjíždíme do legračního pohoříčka . Protože se jeho " štíty " , vysoké asi čtyři sta metrů , tváří jako alpští velikáni, říká se mu Les Alpilles - Alpičky . A mezi bílými skalisky se vine horská vesnička Les Baux . Pokud název někomu něco připomíná , má pravdu , tady se narodil bauxit , po našem hliník. Vesnice se skládá z kamenných domečků a z rozbořeného hradu , všude jsou krámečky s keramikou, kosmetikou , látkami , sladkostmi a malé restaurace . Ani se nám odsud nechce . Navíc nás čeká Marseille , to je jiná káva ! Konečně jsme se tím brableništěm promotali do Starého přístavu, nastoupili jsme na loď a nechali se odvézt na ostrov If . Ten je plný Čechů ! Dnes hraje v Marseille Slovan Liberec , fanoušci popíjejí pastis a místní pivo a ladí hlasivky na večer . My šmejdíme po pevnosti , jednotlivé cely nesou jména slavných vězňů , ocitáme se ve světě románu Alexandra Dumase Hrabě Monte Christo . Po návratu do přístavu nás čeká výstup na kopec nad městem k bazilice Notre Dame , ta je plná obrazů lodí , letadel a vlaků , však má taky přívlastek " hlídací " , opatruje všechny , kteří plují , létají či jezdí po zemi . Výhledy na Frioulské ostrovy If , Ratonneau a Poméque jsou úžasné . V přístavu mají takovou střechu, zespoda je ze zrcadel, to je něco pro nás , fotíme Marseille vzhůru nohama . Kdo si myslí , že vymotat se z města je snadné , ten se těžce mýlí ! Trvá nám to přes půl hodiny , ale potom jedeme Národním parkem Calanques , silnice se vine skalnatými kopci , výhledy na moře z výšky jsou nezapomenutelné . Jenomže v Cassis , ouha , bus nám odklonili na nechutně vzdálené parkoviště , ovšem místní přibližovák do starého města nejezdí , nemáme šanci si tohle rybářské městečko prohlídnout . Nevadí , jedeme dál . Krajina se nám mění před očima , bílé skály nahradily skály červené , překonáváme pohoří La Ste Baume , potom kus dálnice a jsme před naším hotelem ve Fréjus . Omladina se hrne do nedalekého Lidlu , šup nákup na postel a jdeme do místní pizzerie na večeři. Mletý hambáč s hranolkama , ať se jdou píchnout !
Děda Komárek by řekl " chčije a chčije " , počasí se nám zvrtlo , a to máme dnes namířeno za plážovými radovánkami , míříme do Port Grimaud . Aby nám putování lépe uteklo, sledujeme slavný film pana Rogera Vadima " A Bůh stvořil ženu " s Brigitte Bardotte v hlavní , a v době vzniku , skandální roli . Cesta přes pohoří Maures háji korkových dubů by za normálních okolností byla skvělou krmí pro oči , takto v dešti a mlze se stala zkouškou našich žaludků , jednou stojíme za účelem nadýchání se čerstvého vzduchu, liják neliják . Port Grimaud, městečko postavené na laguně v šedesátých letech architektem Francoisem Spoerym , jindy tak živé , je dnes schlíple pusté . Popojíždíme do Saint Tropez , tady je už živěji , z přístavu vyplouvají jachty , hospody jsou slušně zaplněné , tričkárny též , ale na žádné duli, duli to není . Už jsme pěkně zmáchaní , snad cestou do Nice trochu proschneme . Kdepak proschnout ! Ceďák nepolevuje , v Nice jdeme pod deštníky od vzedmutého moře do starého města , uličky s italským šmrncem nabízejí voňavé dobroty , na náměstí Masséna si dáváme rozchod a pílíme se ukrýt někam kde je aspoň trochu sucho . Škoda , Nice je krásné město , má moře , Anglickou kolonádu s hotely a kasíny , živou pěší zónu a je plná galerií . Tak příště a bez paraplat ! Se stěrači puštěnými na plné pecky se vracíme do hotelu hupsnout do něčeho suchého a jít si sednout do restaurace tentokrát na fakt chutné boloňské špagety .
Balíme a po očku sledujeme oblohu , zatím z ní nic nepadá , aspoň Cannes bychom si mohli prohlédnout bez té protivné vody . A taky že jo ! Dokonce vylezlo sluníčko a slavný přístav máme jako na dlani . Stožáry jachet , Filmový palác s červeným kobercem , dnes nám zapovězeným a probouzející se uličky starého města , tržnice s paletou barev , vůní a křiků , první kavárenští " povaleči " . Ale musíme dál, v Monaku máme ještě bohatý program . Tak třeba takové Oceánografické muzeum . Nádherná budova na skále nad mořem a v ní v pěti patrech úžasná podívaná na podmořský svět , ale i na historii jeho zkoumání , koukáme na modely slavných lodí , kostry velryb , mrožů a kosatek , dokonce si můžeme pohladit i živého žraloka ! V nedaleké novorománské katedrále se musíme chovat pietně, jsme na místě, kde jsou mezi svými předky pochováni kníže Rainier III. a jeho tragicky zemřelá krásná manželka Grace. Uličkami s hospůdkami se dojde na Palácové náměstí , u sídla knížete Alberta II. se každou celou hodinu střídají naparáděné stráže. Přístav jachet je jedno staveniště , jeřáby, míchačky a těžké buchary tu cosi mohutně opravují , komplikují nám cestu ke Kasinu . Tam je to takový malý autosalón drahých značek , budovy Casina i Opery jsou úžasné , ale hlavně ! Máme volno !! Šmejdit po Monaku je krásné , mají tu toho ke šmejděni dost a dost . Mezitím ve starém městě vyhlásili konec sezony , hospody zavírají v šest , ještě že máme ten fantastický výhled na přístav a spodní město , záplava světel , nasvícené lodě a řeka aut s rozsvícenými reflektory . I nám ale výlet končí , scházíme se u busu a je před námi předlouhá cesta přes Itálii , Rakousko a Německo , jedeme domů v průtrži mračen utřídit si dojmy a povyprávět , co jsme všechno zažili . Až pojedete do Francie příště , přibalte mě s sebou , ahoj váš Honza