close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Září 2015

To nejlepší nakonec

29. září 2015 v 6:41 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
To nejlepší nakonec
Svátek svatého Václava nám vyšel pěkně na pondělí , je chvályhodné , že bus Neoplán firmy Mirobus s Davidem a Petrem za volantem , je z více než z poloviny zaplněn omladinou. Je vidět , že volba termínu na 24. - 28. 9. , tak jak ji vymysleli v CK Plustour , padla na úrodnou půdu a mlaďoši vyrazili za poznáváním krás Paříže. Ale i ti dříve narození, kteří tvoří druhou půlku , budtež pochváleni , navíc to vypadá na krásné podzimní počasí . Cesta v pohodě , Německo je sice podobně rozkopané jako Česko , ale tak nějak to všechno jede a těsně po šesté už se disciplinovaně řadíme do velefronty na WC na poslední pumpě před Paříží. I do města samého jsme proklouzli bez problémů , jedeme po levém břehu , prohlížíme si pěkně zblízka katedrálu Notre Dame , okukujeme Latinskou čtvrť , Pont Neuf , nejstarší pařížský most , za chvili si projíždíme nádvoří Louvru a poprvé vidíme tu slavnou skleněnou pyramidu , na Place de la Concorde si vyprávíme o obelisku uprostřed i o popravách , které se tu odehrávaly za té jejich Revoluce a už jsme na Champs Elysées a míříme k Vítěznému oblouku . Tady v tom guláši aut aby se jeden vyznal , kroužíme v tom chaosu a odbočujeme směrem na Trocadéro a poprvé si ošlapáváme pařížskou dlažbu . Naším prvním cílem je , jak jinak , přeslavná Eiffelovka . Pod ní už se kroutí dav turistů, my se ukázněně stavíme na konce front a trpělivě čekáme až na nás přijde řada a my si koupíme lístek, abychom se doma mohli pochlubit, že jsme na NÍ byli.
Do přístavu Alma, odkud za chvíli vyplujeme po Seině se společností Bateaux Mouches, je to procházka zvící dvaceti minut , cestou vzdycháme nad krásou stěny muzea Branly , ta je kompletně porostlá šťavnatou , zelenou vegetací . Samu plavbu absolvujeme na horní palubě , je krásný den , Paříž kolem nás pluje také a my nabíráme nové síly na další poznávání města . Poprvé jedeme pod zemí , je to vlak RER , veze nás do stanice St. Michel , zde přesedáme na metro a zpod země se vynořujeme v Latinské čtvrti , u kostela St. Sulpice . Je zvláštní zvenčí , ještě zvláštnější je ale uvnitř . Ukrývá v sobě kopii Turínského plátna , lastury zévy obrovské , poslední obrazy od pana Delacroixe a sochu svatého Petra , tomu povinně hladíme nožičku , on nám na oplátku ponechá to krásné počasí až do nedělního večera . Nedaleko odtud se rozkládá nefalšovaná oáza klidu , nádherná Luxemburská zahrada s osázenými záhony, kovovými křesilky pro unavené kolemjdoucí, s palácem královny Marie Medičejské a se spoustou soch slavných žen , to proto, aby jim nebylo líto, že v nedalekém Pantheonu jsou pohřbeni slavní francouzští mužové . Po bulváru , kterému se od nepaměti přezdívá " bulmiš" , oficiálně se jmenuje boulevard St . Michel se jde dolů okolo kaple Sorbonny a toho, co zbylo z římských lázní do labyrintu uliček , do kterých není radno vstupovat na lačno . Hospoda na hospodě , vůně , barvy , zkrátka past, ze které není úniku . Nasyceni se scházíme u katedrály Notre Dame pod ocasem koně Karla Velikého a jdeme k radnici , za ní se noříme do metra a po půhodině jízdy se ocitáme v jiném století , jsme v La Défense . Zakláníme hlavy, abychom dokoukli na vršky mrakodrapů , ale i nakupujeme vínka a sýry , v hotelu Premiére classe ve čtvrti Epinay sur Orge je hnedle po ubytování nachystaná grilovačka , komu se to poštěstí grilovat v Paříži, že ?
Ráníčko je modroučce přítulné , hezké počasí budeme potřebovat protože dnes nás čeká courání po královských zámcích a jejich zahradách . Začíname ve Fontainebleau , k dnešní kráse se objekt dopracoval během několika staletí , vystřídala se tu řada stavitelů a nad nimi bděly sem odklizené královské milenky . Zámek má " normální " lidské dimenze , netísní se tu ti protivní cvakající Japončíci , po Kapřím rybníce plují majestátní labutě , listí na stromech se barví do podzimna a pod nohama už křupají první napadané kaštany . V městečku je sobotně rušno , kavárny a jejich předzahrádky jsou plné pohodářů a z místní boulangerie to pekelně voní ! To Versailles, to je jiná káva ! Když parkujeme , vidíme na nádvoří několikanásobného hada dychtivců stojících ve zdánlivě nekonečné frontě do " zámku zámků " . Ale nakonec jsme uvnitř a poháněni silou těch šikmookých fotofanatiků jsme posunováni z místnosti do místnosti , abychom ve finále částečně zdevastováni vypadli na čerstvý vzduch do zámeckých zahrad . A ty stojí za to ! Fontány fontají , záhony jsou osázené podzimní generaci kvítek , k tomu barokní muzika , paráda . A ještě dostáváme bonus , na ploše v té hlavní perspektivě , se koná umění ! Obrovská rezavá skulptura se sužujícím se otvorem , zavalená balvany , je přezdívána jako " Vagína Marie Antoinetty " . Neznámým aktivistům se podařilo ji zhanobit rasistickými nápisy , ty jsou překryté zlatými nátěry , jsme přímými účastníky dějinné kulturní události, o které se mluví v médiích. Do vesničky majitelky " vagíny " se jde přes Malý Trianon , hrázděná stavení , došky na střechách s kosatci , zahrádky a vinohrad , loudící kapři , zvířecí farma , exotické stromy v anglické zahradě , Amorův pavilonek s umělou jeskyní , to všechno máme v nabídce mimo ten zámecký blázinec . Vracíme se utahaní, leč spokojení , viděli jsme toho skutečně hodně . A večer se koná grilovačka číslo dvě , účast je opět hojná .
Oblohová modř nám drží , odjíždíme po jednodenním oddychu od ruchu velkoměsta zpět do Paříže . U Invalidovny děláme fotozastávku , kupole chrámu, pod kterou je pohřben Napoleon , je ryze zlatá , to budou hezké fotečky ! Ale musíme se posunout dál , dnes je Den bez aut , je potřeba odklidit náš bus do bezpeči , v Louvru jsme mezi prvními , obvyklé fronty přijdou později , jdeme za obrázky a potom máne volníčko až do čtvrt na tři , zkusíme si užít Paříž posvém . Je zvláštní vidět jindy auty narvané ulice prázdné . Jezdí jenom taxíky a mezi nimi se motají cyklisti , procházka tímto světem vůbec nemá chybu . Pod ocasem našeho koníka před katedrálou se scházíme a čeká nás další přesun metrem . Tentokrát to bude úpatí opravdického kopce Montmartru , je naprosto čirý vzdoušek , fotečky baziliky Sacré Coeur ,mimochodem dnes tu v těch posvátných prostorách hraje rocková kapela , náměstí Tertre , kde malují malíři jako o život , výhledy na Paříž pod námi , všechno tit ťop ! Dole u stařičkého kolotoče máme sraz , procházíme celou řadou hospůdek a už zase mačkáme spouště , jsme totiž přímo před tou hambatou tančírnou, kabaretem Moulin Rouge a hupky znovu do metra a za chvíli jsme v jiném světě . Champs Elysées jsou tou úplně nejslavnější ulicí na světě , my se vynořujeme pod jejich dominantou , pod Vítězným obloukem . Z posledních sil se škrábeme po dvě stě osmdesáti čtyřech schodech na vyhlídkovou terasu , ale to , co vidíme , totiž dvanáct rozebíhajících se ulic , nám tu námahu bohatě vynahrazuje . Znovu pod zem a jede se večeřet . Polovička zájezdu jde organizovaně , ta druhá má na výběr z bezpočtu hospůdek , které se v této končině u Notre Dame nacházejí. Kdo zašel do Le Bourbon mohl ochutnat exotiku a stát se členem té velké rodiny žabožroutů , šnekožroutů a mořské havětižroutů . A bonbónek nakonec . Jedeme metrem do stanice Montparnasse , tam trčí k nebi nejvyšší pařížský mrakodrap a my jedeme rychlovýtahy do osmapadesátého patra a napřed z prosklené a poté z otevřené terasy s otevřenými ústy zíráme na to moře světel pod námi . Bulváry, avenue , řeky už opět proudících aut , nasvícené památky a mezi tím vším do zlata oděná Eiffelovka . A když se v deset rozstříbřila , dala tomu všemu korunu . Ani se nám nechce sjet dolů a vydat se na cestu zpět . Voláme na seržanta " salut ! " , potom ještě v hluboké noci zatmění měsíce v úplňku a je tu konec naší Paříže . Až pojedete zpět, dejte vědět, rád se s vámi svezu , ahoj Honza
Receptíky na mém webu - www.pojedsemnou.cz v rubrice "mňam"


Babí létíčko v Paříži

23. září 2015 v 19:33 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
Babí létíčko v Paříži

První dekáda září bývá spolehlivě ještě letní , hezky se cestuje . Proto také CK Plustour vypsala termín návštěvy Paříže na 9. - 13. 9. Sešlo se nás šestapadesát , tedy pořádná porce , bus Magic firmy Mirobus nás vstřebal a Tomáš Honzou za volantem s námi vyrazili daleko na západ. Velmi nemilým překvapením byla zavřená pumpa Kateřina, obvyklou hygienu před dlouhatánským přejezdem Německa musíme dělat v Německu ! Ale nešť , když to není nic horšího … Nakonec jsme tu velkou zemi zdolali a chvilinku před šestou už parkujeme na poslední pumpě před Paříží , soukáme do sebe dlouhé párky z kuchyně našich pánů šoférů a osvěženi začínáme poznávat to slavné město na Seině . Napřed z okének autobusu pozorujeme dění v probouzejícím se městě . Vidíme víc aut než lidí, ale to se brzy změní. Zatím se musíme spokojit s Národní knihovnou, pyramidou porostlou travou v Bercy, mostem Austerlitz , po našem Slavkovském, s botanickou zahradou a dosud zavřenými krámky bukinistů, s Institutem arabského světa s mžourajícími okny , s majestátní budovou Notre Dame , jedeme Latinskou čtvrtí, která nám odpoledne krásně ožije, koukáme na staré kavárny na nábřeží a na Nový most , dnes nejstarší ze všech , na druhém břehu už je nekonečný Louvre a jeho Tuilerijské zahrady , na tom našem zachráněné Orleánské nádraží, dnes proslulou Galerii Orsay a přes most Concorde přejíždíme na stejnojmenné náměstí a ošlapáváme si poprvé pařížskou dlažbu . Slunce nám evidentně fandí, vytváří kouzelné scenerie , můžeme se ufotit . Ještě jednou do busu , před námi jsou Champs Elysées s Vítězným obloukem na horizontu , ten složitě , v provozu, kdy si každý dělá co chce, objíždime a už bez zádrhelů zastavujeme na Tocadéru , mezi křídly paláce Chaillot je plošina a z ní ten nejdojemnější pohled na Starou dámu, pardon na Eiffelovku . Za chvíli jsme u ní , někdo stoupá po schodišti pěšky , někdo se veze výtahy , pod námi je to nekonečné a překvapivě světlé město . Naší další " štací " je plavba lidí po Seině . Zvolili jsme společnost Bateaux Mouches , mají nejvyšší palubu a my si na ní hovíme ve sluncesvitu a užíváme si Paříž zase trochu jinak. A z lodě šup na vlak a z vlaku na metro a za chvíli se vynořujeme v jiném světě . Jsme v rušné Latinské čtvrti , uličky s krámky nás vedou ke kostelu St Sulpice , koukáme na kopii Turínského plátna , na lastury zévy obrovské , hladíme nožku svatému Petříkovi , aby nám počasíčko zachovati ráčil a jdeme si od pouličního hluku odpočinout do Luxemburské zahrady . Je to malý zázrak ! Únik z civilizace do krajiny záhonů, kovové židličky vybízejí ku spočinutí , ale my musíme od paláce, kde dnes sídlí Senát, zpět do té vřavy . Jdeme po bulváru St Michel okolo věhlasné Sorbonny a zbytku římských lázní do kadlubu hospůdek mezinárodní provenience. A tady naše dosud dobrá disciplina dostává trhlinu . Ta přemíra pečených mas , vůní a barev je na nás moc . Rozprcháváme se za jídlem, památky musí jít na hodinu stranou . Sraz máme pod ocasem koně Karla Velikého přímo před katedrálou Notre Dame , domem plným orchidejí procházíme na nábřeží, povídáme si o starém královském paláci Conciergerii , o divadlech na náměstí Chatelet, o věži svatého Jakuba a zničehonic jsme před novorenesanční radnicí , za ní nastupujeme do metra a za chvíli " vyfáráváme " mezi mrakodrapy moderní čtvrti La Défense . Nákupy dobrůtek na večer a jedeme bydlet do Velké Paříže , do hotelu Premiére classe ve čtvrti Epinay sur Orge .
Dobře jsme Péťovu nožičku včera hladili , je azurově , vypravujeme partičku Disneylanďáků do Parku a míříme do Fontainebleau . Cestou si povídáme o francouzských královnách i milenkách , ty svým bystrým ženským okem bedlivě dohlížely na budoucí krásu zámku situovaného v hlubokých lesích . Dnes stoji okolo městečko poskládané z malých obchůdků se vším možným , voní to tu čerstvým pečivem a zralými sýry , čas se tu zastavil na přelomu minulých dvou století . Zámek sám je roztomile přehledný , vystřídaly se tu trendy , nábytek je průřezem historie , ale kouzelné jsou i zahrady , ta anglická se tváří jako by ji stvořila příroda sama , ta francouzská je ukázkou lidské tvořivosti , je symetrická s dlouhými perspektivami a vodními plochami , mezi nimi je rybník plný macatých kaprů s platany na březích . A protože je dnes pátek , mají tu trh , který je barevný , ukřičený a nebezpečně , poněvadž je poledne, voňavý . Do Versailles se sviští po dálnici , za tu hodinku jízdy si sotva stačíme popovídat o hlavním autorovi nejvyhledávanější královské rezidence , o Králi Slunce, Ludvíkovi XIV . Na nádvoří se moc Japonců nehemží , za chvíli jsme uvnitř , procházíme se tou nádherou , tady se rodilo, tančilo , tady se dělala politika , tady se prováděly nemravnosti , pochopitelně se tu intrikovalo . Prohlídka trvá více než hodinu , jsme trochu okouzleni, trochu pomačkáni a okopáni , honem na vzduch do zahrad ! Aj , jaké překvápko ! Na trávníku té hlavní perspektivy stojí obrovské monstrum , kovový , rezavý trychtýř zavalený pyramidou kamení , říká se tomu " Vagína Marie Antoinetty " , jsme ovšem svědky historického okamžiku, v noci někdo dílo znesvětil hanlivými nápisy vápnem , televize tuhle zprávu zařadila ještě před " běžence " . Dnes je to bez muziky a prýštících fontán , je všední den , míříme k Malému Trianonu a za něj do vesnice Hameau , tady královna Marie Antoinetta plnila vize filosofa Rousseaua o návratu člověka k přírodě . Ještě stále tu stojí několik hrázděných stavení s doškovými střechami , mlýn má mlýnské kolo a v potoce, který napájí rybník, se perou kapři o sousta housky . Na farmě pobíhají domácí zvířátka , je to jedinečná kulisa pro natáčení pohádek či historických filmů . Ještě se ale musíme pomazlit s exotickými stromy , s altánkem pro zamilované na břehu jezírka a už se otáčíme zpět k zámku , abychom došli včas k našemu busu na parkoviště . V hotelu jsme ještě za světla .
Ráno je pod mrakem , ani předpověď nevěstí nic příjemného , ale zatím to jde . Odjíždíme načas, projíždíme Gobelínkou a stoupáme na Montparnasse , míjíme ty slavné kavárny , kde se rodily - ismy , zavracíme hlavy , abychom dohlédli na vrcholek mrakodrapu " Rukávu " , zastavujeme na fotopauzu u Invalidovny a vystupujeme definitivně u Louvru . Fronta jako blázen , vše zdržuje detektor kovů , ale nakonec jsme uvnitř v tom brableništi a spěcháme za těmi vysněnými objekty . A máme volno , užíváme si Paříže bez koukání na hodinky , můžeme se najíst , posedět v kafírničce nebo si pošmejdit po krámech . Počasí se nám konečně umoudřilo, po dvou slunečných dnech se ochladilo a začalo hustě pršet . Tak to asi bude až do odjezdu . Setkáváme se pod ocasem našeho koníka před katedrálou Notre Dame a honem do metra a přesun pod kopec Montmartre . Tady nám déšť jako zázrakem ustal a dovolil nám užít si Montmartre i s malíři , v bazilice Sacré Coeur je hlava na hlavě , pod námi zase jiný pohled na nekonečnost Paříže . Uličkami pod kopcem se dojde k Moulin Rouge , červené lopatky se točí , fotíme si tuhle svatyni prostopášností a znovu do podzemí a přesun k Vítěznému oblouku. A už zase leje , s deštníky nad hlavou koukáme na tucet paprskovitě se rozbíhajících ulic pod námi a protože lijavec je nemilosrdný , uháníme se schovat opět do podzemky a je před námi večeře v uličkách Latinské čtvrti . Restaurace Le Bourbon je jedna z těch desítek voňavých zařízení na plnění útrob dobrůtkami , ryze mužské osazenstvo nás opečovává ve sklípku s kamennou klenbou a světová populace žabožroutů a šnekožroutů se rozrostla o další spokojené jedince. Mezitím se setmělo, uličky svítí , lidé se prodírají a my sedáme do vlaku a už úplně naposledy se přemisťujeme , tentokrát pod senzačně nasvícenou Eiffelovku, kde na nás čeká náš bus . Ještě si užíváme žárovčičkovou šou a odjíždíme noční Paříží , voláme na seržanta " salut sergeant ! " , on nás sem , totiž, dostane znovu . Rád bych byl u toho , ahoj Honza


Receptíky na mém webu www.pojedsemnou.cz , rubrika " mňam "






Languedoc

2. září 2015 v 7:26 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
Languedoc a Roussillon
Na začátku byly Holešovice , Hlavák, Plzeň a Kateřina . To všechno jsou nástupní místa pro předalekou cestu až do Pyrenejí ! Garantem je CK Geops , vozit nás budou " kluci " Aleš s Milanem busem Setra společnosti Alva tour . Německo, i když je ve víru prázdnin a dovolených, je průjezdné , ledva jsme si začali mnout ruce, jak nám to klape, bác ! U Lyonu leží přes celou dálnici kamion, přilítl z protisměru a být o dvacet vteřin rychlejší , měli jsme po zájezdu . Trčíme tu už přes dvě hodiny , čas je k nám nemilosrdný, nejpozději do jedenácti musíme odstavit bus. Znamená to první zásah do programu, v žádném případě nestihneme Aigues Mortes . Ale nevěšíme hlavu , město v hradbách máme slíbené na zítra večer . Za minutu jedenáct parkujeme v Palavas les Flots u Arény a jdeme rušnými uličkami k moři. I když jsme utahaní z té nekonečné cesty, ještě sbíráme síly na malý výlet za jedním historickým bonbónkem. Asi dva kilometry pěšky je nádraží malého, turistického vláčku a ten nás veze ke katedrále Maguelon na zeleném ostrůvku . Ještě máme čas na pošmejdění po krámcích, " íčku" a dozajista i na koupání a slunění na pláži. A je tu půl čtvrtá a odjezd místní linkou do Montpellier. Cestujeme linkovým busem s nevyzpytatelným jízdním řádem , potom dvěma hadovitými tramvajemi a jsme v rušném středu Montpellier. Začínáme u katedrály svatého Petra , ta byla v dobách ohrožení součástí městských hradeb , je masivně kamenná , uvnitř strohá , zvenku opatřená obrovitým baldachýnem na poctivých pilířích. Jakoby přilepená k ní tu stojí i jako další hrad vypadající budova fakulty medicíny . Nahoře na kopci si procházíme Promenade de Peyrou , komplet poskládaný z Vítězného oblouku, sochy Krále Slunce , Vodního zámku , akvaduktu a teras s vyhlídkami do krajiny . Potom scházíme do živého centra k divadlu , všude hospůdky plné žíznivých , my si nakupujeme v Monoprix dobroty na večer a pokračujeme obchodním blázincem Polygone do klidného , parkového prostředí čtvrti Antigona od katalánského architekta Ricarda Bofilla . A to je i konec našeho prvního dne , u skleničky růžáčku či dobré kávy čekáme na náš bus a jedeme bydlet do hotelu Premiére classe .
Jsme po snídani, odpočatí a dychtiví zúčastnit se programu dalšího dne . Chvilka na dálnici horami a sjíždíme do světa kamenných vesnic mezi vinohrady a zastavujeme u Ďáblova mostu z 11. století. Už tisíc let tu překlenuje kaňon řeky Hérault , pod ním se řeka rozlévá a sem se vrátíme poplavat si v ní a osvěžit se . Zatím ale nutně musíme vidět aragonitovou jeskyni Clamouse . Není jako ostatní jeskyně se stalaktity, stalagnity a stalagnáty , ty jsou tu jasně všudypřítomné , ale navíc zíráme na bělostné aragonitové krajkoví visící ze stropu , na fantastické útvary vytvořené po miliony let moudrou matkou přírodou . O tři kilometry dál ve vnitrozemí je zase jiná podívaná . Jsme ve vesnici St . Guilhem le Desert , je celá z kamene, střechy jsou z mechem porostlých prejzů , uzounké uličky s kostrbatými schůdky, krámky s výtvarnými věcičkami , všude kvetoucí nebo se pnoucí kytičky , vůně palačinek a zurčení mnoha vodopitek . Ani se nám odsud nechce , ale vidina koupání se v průzračné řece nám odchod usnadnila . Je vedro, noříme se do osvěžující vodičky , ještě je čas i na již téměř povinného růžáčka a posouváme se dále do pohořří Cévennes , na planině Larzac tu totiž stojí kamenná vesnice v hradbách , kdysi sídlo Templářů . Jmenuje se La Covertoirade , na hřbitůvku trčí ze země kamenné stély, taková masivní "lízátka" s erby před devíti sty léty zemřelými příslušníky tak tajemného a tolik nenáviděného řádu. V uličkách se podávají především palačinky s cidrem , nepohrdáme. Musíme si ale nechat v bříškách místečko
Konec formuláře
. na regulérní večeři , máme dloužek , včera jsme se do Aigues Mortes nedostali , dnes tam spěcháme zúčastnit se večerního ruchu . Město postavil Ludvík IX . zvaný Svatý ve třináctém století jako přístav pro křižácké výpravy , dnes je moře bůhvíkde , za hradbami se vypínají k nebi ohromné kupy bílé soli a uvnitř hradeb je to jedna hospoda vedle druhé , všude vaří ten jejich " gardiane " , takový guláš bez papriky zato s vínem , je z místních černých býků , které tu chovají pro corridu , jdeme do něj ! V hotelu jsme po desáté .
Ráno je pěkně vymeteno, to se nám hodí do krámu, začínáme totiž koupelí v moři v přístavu Séte. Tady v roce 1666 kopl poprvé krumpáčem pan Riquet do země a odstartoval veledílo francouzského inženýrství, totiž kanál Midi . Po čtrnácti letech výborně zorganizovaných pracích spojil Atlantický oceán se Středozemním mořem kanálem 240 km dlouhým , devadesáti jedna zdymadly překonal výškový rozdíl bezmála dvou set metrů a pozdvihl neuvěřitelným způsobem ekonomiku země . My parkujeme přímo u zcela prázdné pláže se sprchami a osvěženi jitřní plavbou v ledové tříšti pokračujeme v cestě na západ . Když se podíváte na mapu jižní Francie, objevíte zajímavý úkaz . Mezi mořem a obrovitým " rybníkem " Tau vede uzounká kosa , na kterou se jen taktak vejdou vedle sebe silnice a vlakové koleje . Jsme na místě pěstování ústřic a slávek ve velkém . Silnice nás vede do Béziers a my máme tu čest pokochat se idylickým kanálem Midi, který tu plyne pod platany až do města . My ale napřed musíme vystoupat do pěkného " prďáku" ke katedrále svatého Nazaira . Po masakru z roku 1209 , kdy bylo Šimonem z Monfortu vyvražděné veškeré obyvatelstvo katolík nekatolík , byla zde , jako úlitba pánubohu , vystavěna řada kostelů . Vracíme se do busu a přejíždíme kousek dál k devíti zdymadlům na Kanálu , je to zázrak techniky ze sedmnáctého století . Okolo nás jsou samé vinice , jsme v největším vinohradu na světě ! Nikde jinde není tolik vína jako tady , v kraji Corbiére . Jedeme tím bohatstvím do Narbonne . Město tu stálo už dávno před Římany , přežilo všechna historická protivenství , procházíme se bývalými arcibiskupskými apartmány , dnes tu visí hustě vedle sebe obrazy starých i mladých mistrů , hledáme překvapivě známá jména . Katedrála svatého Justa je ohromný kamenný výtvor , v křížové chodbě příjemně profukuje mezi sloupy s krásnými hlavicemi . Součástí prohlídkového okruhu je i výstup na donjon a sestup do římských sýpek Horreum . Kdo chce, prochází si sympatické město , je možno si i zanakupovat , přece jenom zásoby z domova se tenčí . Odjíždíme do zdánlivé pustiny , planina , kterou jedeme, nejeví žádné stopy civilizace , teprve ve chvíli, když parkujeme mezi vysokými cypřiši , zjišťujeme , že jsme v opatství Fontfroide . Prohlížíme si bezmála tisíc let staré kameny umně poskládané na sebe do zdiva budov , ze kterých se ozývaly modlitby a zpěv mnichů , jsme okouzleni prostotou staré gotiky , jemnou kamenickou prací na hlavicích sloupů v rajské zahradě o rozáriu nemluvě . Zeleným mořem vinohradů s pevností Salsa se přesouváme bydlet po tři noci do Perpignanu.
Modroučko od rána , to budou fotečky ! Jedeme totiž pod tu jejich posvátnou horu Canigou , do centra předrománského vědění . Mniši benediktýni tu v devátém století vybudovali klášter St. Michel de Cuxa , je ukrytý ve skalách , obklopen zalesněnými horami , nevíme co dřív fotit , jestli čtyřpatrovou zvonici , rajskou zahradu se subtilními sloupy a nádhernými hlavicemi, nebo rustikálnost opatského kostela, či kryptu s tisíc let starou Madonkou. A prodávají tu své vlastní vínko, jdeme do něho ! Abychom nevzdychali pouze nad díly lidských rukou, přemísťujeme se do areálu pískových útvarů . Jmenuje se tu Orgues , po našem Varhany , matka příroda tu spáchala nádherné skulptury sloupů, píšťal , labyrintů a členitých stěn. Perpignan je další zvláštní město na naší trase . Světaznalý člověk je zvyklý pohybovat se po Francii a najednou se tu mluví katalánsky , jsme v místě , kde se kultury mallorská , aragonská , katalánská , maurská , židovská a francouzská dokonale promísily . Kráčíme do města hradem Le Castillet , v katedrále svatého Jana Křtitele nestačíme zírat na tu tsunami baroka , za chvíli jsme u radnice s maurskými prvky , uličky jsou plné podivně mluvících lidí , voní to tu exotikou . Někteří stihli i hrad Mallorských králů , jiní si užívali v předzahrádkách pod slunečníky . Do Collioure se jede kolem městečka Eulne , je na kopečku a trčí z něho katedrála svaté Eulalie . Tady odpočíval Hanibal v roce mínus dvě stě osmnáct po namáhavém přechodu Pyrenejí . My jedeme odpočívat do města , ve kterém je hrad i pevnost , opevněný kostel Notre Dame des Anges, uličky plné domečků v pastelových barvách , samá květinka , na moři se houpou pestrobarevné bárky , není divu , že sem přesídlili malíři Derrain a Mattisse a odstartovali tu fauvismus . Městské pláže praskají ve švech , místečko na položení kapesníku jsme tu našli i my . Ještě než se vrátíme do hotelu, musíme navštívit obchoďák , dnes večer je před námi ochutnávka francouzských sýrů, vín a možná i něčeho dalšího .
Mejdánek se vydařil , vypilo se , kupodivu , všechno , co se nesnědlo , bereme na výlet . Je opět azzuro , patnáct lidí vezeme do Canet Plages, jednoho z letovisek , ostaní míří dobývat katarské hrady . Pyreneje před námi dramaticky rostou , projíždíme vinicemi a malými městečky a v jednom z nich začínáme stoupat serpentýnami a s úctou hledíme na to , co zbylo z kdysi hrdých a nedobytných hradů , do kterých se uchýlili Kataři před zlobou Vatikánu , protože chápali křesťanství po svém . Z parkoviště se jde k hradu Peyrepertuse silničkou , slunce do nás pere, ale za necelou půhodinku jsme u kasy a je před námi prohlídka mohutných rozvalin a odměnou fantastické výhledy do kraje Corbiére , víno a víno všude ! Další z hradů , Queribus , je už zdálky vidět , až skoro k němu se dá zajet busem , zbývá nám čtvrt hodiny chůze do mírného kopce a opět nesmírná " kochačka " . Ale musíme pro naši plážovou skupinku a taky rádi hupsneme do moře , přece jenom jsme si dnes mákli . Cestou do hotelu zastavujeme v obchoďáku Casino a nakupujeme tentokrát už dobrůtky domů . Holky do gala ! Máme před sebou společnou večeři v nedaleké Campanile . Podává se salátek z rajčat a rukoly se sýrem a tou jejich dobrou žvýkací šunkou , potom stejk z tuňáka s petrželkovou krustou a božská rýže a na závěr horký mufin v šódó a kopečky šlehačky . Vínko pijeme z pichetů .
A je tu den poslední . Výlet do hor je na organizaci náročný , posuďte sami . Skupina A zůstala ve Villefranche, kde jsme také u nádraží odstavili náš bus, a vydala se po místních památkách . Město je ve dvoupatrových hradbách , nad ním Vaubanova pevnost a nedaleko jsou jeskyně a opatství St . Martin de Canigou . Skupina B odjela žlutým vláčkem přes mosty , rokliny a tunely až do stanice Mont Louis , cestou ve Fontpedrousse vysadila skupinu C , která se šla koupat do termálů v kopcích a vydala se na tůru s neuvěřitelnými pyrenejskými panorámaty . Cílem byly termály St. Thomas, shledání s " Céčkem " a společná cesta zpět do výchozího nádraží . Všichni se ve zdraví a spokojení sešli u busu a vydali jsme se na tu předalekou cestu domů . Až budete plánovat další výlet s naší CK , dejte vědět , rád se s vámi svezu , ahoj Honza
Jak se dělá gardian de torreau
Kilo a půl loupané plece svaž provázkem do válečku, osol, opepři a opeč na oleji ze všech stran . Vyjmi na talíř a do výpeku dej dva sáčky oloupaných šalotek a osmahni je do hněda. Přidej pár koleček mrkve, petržele a řapíkatý celer , opékej se šalotkami , vlož dvě nakrájené papriky a čtyři rajčata i se slupkou, okořeň tymiánem , bobkovým listem a kuličkami červeného pepře . Vrať maso . Podlij silným vývarem , nebo dej dvě kostky bujónu , zalij celou sedmičkou červeného vína , nakrájej dva čokoládou polité perníky slepené švestkovými povidly , zakryj poklicí a dej do rozpálené trouby . Po patnácti minutách ztlum na 180 a dus ještě minimálně hodinu a půl . Maso zbav provázku a nech odpočinout , z omáčky vyhoď bobek a tymián a zpracuj tyčovým mixérem na hladkou omáčku. Naporcuj maso , na talíři ozdob kuličkami červeného pepře a podávej s rýží .
Honáci gardian dělají v kotli, maso krájí na kostky, podlévají i krví a zahušťují střídou z bagety , perník asi neznají , zkus obojí a uvidíš , dobrou chuť !