close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Srpen 2015

Burgundy

16. srpna 2015 v 10:28 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
Burgundy v kraťasech
Letní vedra v Česku jsou už nesnesitelná , kdo se chce ochladit , jede s CK Geops do Burgundska ! V deset večer na Holešovickém nádraží devátého srpna si otírá znoj z čela skupina cestovatelů z různých částí naší zemičky , nasedáme do busu Setra Alva tour s Petrem a Milanem za volantem a s přibranými Plzeňáky míříme do Francie. Ráno, za příjemného mrholení , konáme snídaňovou hygienu a v osm vjíždíme do totálně spícího Belfortu . Nikde ani živáček, vítají nás pouze přemohutná citadela mistra Vaubana s hradem nahoře . Stoupáme k němu kasematy , vyprávíme si o statečnosti francouzské posádky , která tu za války s Pruskem odolala několikanásobné přesile protivníka . Na počest obránců vytvořil sochař Bartholdi plastiku ohromného lva , " přilepil " ji na stěnu pod hradem a to strašné zvíře cení výhružně zubiska směrem na východ . Dáváme mu zapravdu . Ve městě , v katedrále z červeného pískovce, se zdravíme s naším ochráncem , svatým Kryštofem . Protože se počasí ne a ne umoudřit , volíme místo plavby po jezeře Chaillexon návštěvu velmi zvláštního kostela Notre Dame du Haut na kopci nad městečkem Ronchamp . Jeho autorem je Le Corbusier , postavil ho z betonu , ale vdechl mu atmosféru klidu , pohody a boží milosti . Další z architektonických " ďáblů " , Renzo Piano opatřil areál monastýrem pro řád klaristek . Po těchto zážitcích nás čeká putování vnitrozemím , masivní, jakoby rozkročené domy , vědčí o drsných zimách , přitom v pohoří Jura v regionu Franche Comté se nepohybujeme v žádných závratných výškách . O tom , jak důležité je vytváření zásob na krutou a dlouhou zimu , svědčí nejlépe prastará udírna a sýrárna v obci Grandfontaine . Nad námi visí snad stovka šunek a hrbolatých salámů , smíme i do místností rodiny uzenáře a sýraře a v přilehlém butiku utrácíme za místní dobroty . Ještě krásně provoněni tím úchvatným odérem přijíždíme do Besanconu . Trať nové tramvaje nám zpřeházela jednosměrky v náš neprospěch , ale šikovnost našich kluků šoférských nás nakonec ze světa miniuliček dovedla k parkovišti . Někteří zvolili pohodlnou cestu vláčkem k citadele vysoko nad městem, ostatní to berou pěkně popořádku od katedrály svatého Jana přes řimské vykopávky k rodným domům pánů Viktora Huga a bratrů Lumiérových , koukáme na měšťanskou jednolitou zástavbu ulice Grande rue , kostel svatého Petra a radnice naproti tvoří střed města , ruch se tahne až na nábřeží . Nakupujeme dobroty na večer a ubytováváme se v hotelu Premiére classe na předměstí .
Po sladké snídani , v ustupující mlze , vyrážime ráno do hor . To sluníčko, prodírající se těmi chuchvalci, nutně potřebujeme ! Vždyť jedeme do přírody , přímo do kopců a lesů Jury . Městečkem Ornans protéká čisťounká řeka Loue a domy podél ní jsou do ní zapuštěné na pilířích ! Na mostech jsou trsy muškátů , kamenný kostelík svatého Vavřince a nad tím vším vysoko na skále hrad . A narodil se tu pan malíř Courbet , to je ten , který namaloval slavný " Ĺ origine du monde " , kdo neví , co to je, nechť se dostaví do Musée d´ Orsay v Paříži. Malíř , jako mladý pytlák, je tu vysochán na kašně před hospodou, všichni jsme se v ní sešli na ochutnávce vychlazeného bílého ! Pokračujeme dál podél té kouzelné řeky a začínáme stoupat do kopců . Pohoří Jura je divoké , kaňon , nad kterým jedeme , je přehluboký , v jednom místě můžeme odstavit bus a tu zalesněnou roklinu si vyfotit . Parkujeme asi kilometr od pramene té naší řeky . Jestli si , holenkové , myslíte, že to je idylický pramínek, který známe z našich končin , tak se pletete ! Voda se valí z útrob jeskyně , je to zážitek tak mocný , že si musíme dát, a opět skoro všichni , skleničku dobrého muškátku . Královský solivar v Arc et Senans je soubor mohutných staveb , mělo to být ideální město , prosperující ze soli , leč doba a státní kasa , byly proti a projekt byl zastaven . Dnes tu je muzeum solivarnictví . Ochutnáváme opět v plné sestavě místní vínka , hlavně to žluté Savagnin a loučíme se s Franche Comté . Burgundsko nás vítá vesnicemi , které jsou jiné ! Charakter krajiny se nám totálně proměnil , ještě naposledy hladíme pohledem řeku Doubs a vítáme se se Saonou , ta nás teď bude provázet . Zastavujeme v zajímavém městečku Auxonne . Na to , jak je malé , tu trčí k nebi neuvěřitelná katedrála , samozřejmě Notre Dame , na jednom ze sloupů je neuvěřitelně zachovalá osm set let stará freska s výjevem svatého Huberta na lovu jelena . Je nádherný podvečer a my chodíme po Dijonu . Z parkoviště Square Darcy jdeme pěší zónou , ulice se jmenuje Liberté , zmrzlinkárny , perníkárny, hořčičárny , bagetkárny , jedna hospoda vedle druhé , mezi tím památky , kostel ND s třípatrovou fasádou a se sovičkou na fasádě , ta po pohlazení zlepší potenci tomu, na koho v tu chvíli myslíte , uvidíme ráno v autobuse ! Vedle je Palác s tou typickou barevnou střechou , za chvíli jsme už na nádvoří dnes zavřeného , je úterý , Vévodského paláce , kolem divadla přicházíme ke kostelu svatého Michala , potom ještě jednou Vévodský palác a Justiční čtvrť , kostel svatého Jana , odsvěcený a proměněný v divadlo , románský Philibert a konečně katedrála svatého Benigna . A volno na šmejdění a nakupování a sraz u autobusu a cesta do hotelu .
Azurko ! A jedeme po " Rue Grands Crus " , kdo neví , co to je , vysvětlím. Jsou to ta nejrenomovanější vínečka na světě , co vesnice , to světová značka , vinohrady vlevo i vpravo , z nich tu a tam trčí zámeček a za tím vším pohoříčko zvané Cotes d´ Or , nejvýznamější světová oblast pěstování vína . K tomu máme Romanci o Karlu IV. , za chvili už vystupujeme v Beaune a jdeme se projít po městě , kde je toho spousta k vidění. Hospic, postavený kancléřem Rolinem a jeho nepůvabnou ženou Guigonou , je skvostem středověké architektury . Pod typickou barevnou střechou se dnes ukrývá muzeum , procházíme sálem chudých , kaplí , ložnicí významných občanů , výstavkou lékařských nástrojů , ze kterých jde hrůza , replikou kuchyně , lékárnou a končíme u polyptichu " Poslední soud " od Rogiera van der Weydena . Ve městě je dnes trh , to je vždy takové vylepšení , my jdeme na nádvoří vévodské rezidence omrknout neskutečné lisy na víno , v kostele ND koukáme na výšivku s obrazy ze života Panny , míjíme strážní věž a na hlavním náměstí míříme do restaurace a na její zahrádce " koštujeme " ta jejich věhlasná vína . Po dálnici se přesouváme do Tournus . Až sem přestěhovali mniši ostatky svatého Philiberta z Nouimoutiers , kde byly ohroženy dotěrnými Vikingy a nad nimi vyrostla románská bazilika s nečekaně světlým interierem a s možností vystoupat pod klenbu a popatřit do interieru shůry ! Cestou do Cluny děláme zastávku v obci Brancion s hradem , ves patří na seznam top vesnic , je celá ze světlých kamenů s též kamennými střechami a s románským kostelíkem, od kterého je krásný výhled do té bohem požehnané krajiny. Okolo stád bílých kraviček přijíždíme do Cluny a stáváme se svědky toho , jak zloba revolucionářů překonala bohabojnost a z kdysi duchovního centra celé Evropy udělala ruiny . A ještě den nekončí , šplháne se silničkou mezi vinohrady k Roche de Solutré . To je vám ohromné skalisko , které se vypíná v tom nekonečně zeleném moři vinic , dnes tu je archeologické muzeum . Bydlíme v Chalons sur Saone.
Dnes musíme vystartovat o půl hodiny dřív , čeká nás den dlouhých přejezdů . Začínáme u zbytků římského divadla v Autunu . Pod mohutnými platany je ve svahu dva tisíce let staré přírodní divadlo , bývalá kapacita je už minulostí , ale místní tu pořádají i nadále různé kulturní počiny . Na hlavním náměstí se chystá nějaké monstrózní hudební vystoupení , místo barevného a ukřičeného trhu tu stojí kamiony. Škoda . Ke katedrále svatého Lazara se stoupá prudkou ulicí , odměnou za tu šichtu je nám fantastický románský tympanon zachráněný krunýřem sádry před hněvem revolučních primitivů . Uvnitř jsou Lazarovy ostatky a plátno od malíře Ingrese " Umučení svatého Symphoriena " . A jedeme do kopců pohoří Morvan , po keltsku Černých hor , v muzeu v Bibracte je život Keltů v celé Evropě velmi didakticky přiblížen . Na tu jejich posvátnou horu Beuvray jede malý busek , obědvající řidiči nám trochu hýbli s časem , ale Petr za volantem vše dohnal a v Troyes se ubytováváme v sedm a máme i čas dát se do gala před společnou večeří v hotelu Campanile . Podává se zeleninová paštika v barvách vlajky Pobřeží slonoviny s majonézovým salátem , kuře se smetanové omáčce s rýží a ratatouille a na závěr jablečný koláč s vanilkovým přelivem , vínko popíjíme z pichetů .
Protože musíme splnit zákony cestování po Evropě , odjíždíme z hotelu až v půl desáté , začínáme prohlídkou města Troyes . To je známé svými gotickými kostely s nádhernými vitrážemi , bereme je pěkně popořádku - Nicais, Petr a Pavel , Urban , Jan , Máří Magdaléna , tady stop , úžas vzbuzující interier , vitráže a jako bonus chórová přepážka jubé , mistrná kamenická práce . Kostely jsou fajn , ale dřevěné město , každé hrázdění má jinou barvu a tržnice v hale ze začátku toho minulého století přetéká dobrotami, to jsou zážitky srovnatelné. Na trhu si nakupujeme proviant na zbytek dne a jedeme do útrob Champagne pofotit si místní kuriozitku - hrázděný kostelík v Longsols . Epernay je město složené ze samých bohatých rodin vinařů . Jsme v Champagni na návštěvě u famílie Le Castellane , po sklepích nás provází mrňavá a usměvavá Bella , dozvídáme se vše důležité o výrobě moku, který zná každý . Prohlídka končí ochutnávkou bublinek a nákupem lahvinek . Remeš je naší úplně poslední zastávkou . Od baziliky St . Remi , perly románského stavitelství , přejíždíme ke katedrále Notre Dame , perle gotiky. Na pěší zóně , která praská ve švech , si nakupujeme dárky domů , dáváme si poslední skleničku , nasedáme do busu a uháníme domů . Až se budete chystat na další cestu , dejte vědět , rád se s vámi svezu ! Ahoj Honza

Kuře na mrkvi
Kuře naporcuj , osol, opepři a zprudka opeč na oleji. Vyjmi a do pánve dej vrstvu plátků libové anglické slaniny , na ni vrstvu na kolečka nakrájené mrkve , kuře a podlij šálkem vývaru. Dus na mírném ohni cca 40 minut , potom odkryj a poklaď drůbežími , neochucenými játry a vlož do rozpálené trouby na čtvrt hodiny zazlátnout.

Burgundské hovězí

Kilo a půl loupané plece osol a svaž provázkem do válečku. Opeč ze všech stran na oleji a vyjmi. Do výpeku dej dva sáčky oloupaných šalotek vcelku a opeč je dohněda. Vrať maso , podlij sedmičkou červeného, přidej dvě kostky masoxu , čerstvý tymián, bobkový list a pár kuliček nového koření, malý rajský protlak , lžíci dijonské hořčice a na kusy nakrájenou mrkev. Peč pod poklicí v troubě na 180 stupňů hodinu a půl , potom přidej na kostičky nakrájené dva perníčky s povidly a ještě dvacet minut podus . Vyjmi bobek, tymián a nové kořrní, maso a mrkev dej stranou a tyčovým mixerem omáčku promixuj .

Pstruh po arboisku

Osoleného pstruha celého naplň kuličkami bílého vína , zabal do vinných listů a obal plátky slaniny . Pstruhy narovnej do pekáče , podlij skleničkou bílého vína a peč v troubě nepřikryté až slanina zezlátne .

Další receptíky na www.pojedsemnou.cz


Do Bretaně

8. srpna 2015 v 17:01 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
Do Bretaně s panem Kožíkem
Když se vrací letní vedra , je dobře vypadnout někam , kde to trochu fouká . CK Geops nás proto vyslala hóóodně na západ, jedeme do Bretaně ! Okukujeme se na nádraží Holešovice , je prvního srpna , devět večer . Přjíždí náš bus s dvěma Jardy za volantem a už nám nic nestojí v cestě pokusit se aspoň trochu poznat zemi , která je tak trochu jiná . Než se tam ale dojede , je potřeba to dlouhé sezení v busu aspoň trošku oanimovat . A tak si povídáme o městě květin a žluté katedrály Metách , o meandrech řeky Mosely , o krutostech té první války neb míjíme verdunská bojiště , o tom , jak se dá z obyčejné vepřové nožky vyrobit delikatesa , o smůle Ludvíka XVI . , který vystrčil hlavu z kočáru v ten nejméně vhodný okamžik , a přišel o ni , o šampaňském vínečku pana Perignona , o hrázděných kostelících i o katedrále v Remeši , která viděla korunovace francouzských králů . Hezky nám to utíká , už jsme před Paříží na očistné pumpě a před námi je navzdory neděli svět " bouchonů " na okružních dálnicích . Ale nakonec jsme v Chartres a jdeme se podívat na architektonický zázrak ze dvanáctého století , na zdaleka viditelnou katedrálu Notre Dame . To by snad ani nebyli Frantíci, kdyby nepřišli s nějakou novinkou ! Do odjakživa volně přístupného chrámu se vybírá vstupné ! A to , prosím , je dobrá třetina včetně labyrintu pod lešením ! Ale dostáváme sluchátka a s výkladem postupujeme po místech , která objevili neznámí megalitičtí lidé , po nich Keltové a Římané a křesťané tu vybudovali dóm z kategorie těch neuvěřitelných . Od kaple , ve které se po své korunovaci modlil Jindřich IV. za slávu Francie , jdeme k tajemnému mosaznému bodu v podlaze , na který dopadá o letním slunovratu paprsek slunce , necháváme se polepšit pod přísným pohledem Modré Madony , obdivujeme filigránskou jemnost z kamene vytesaných postav na chórovém ochozu , zíráme nemě na zázračný šátek panny Marie , který bez poškození přežil požár, při kterém hořelo i kamení , fotíme si černou Madonu s dítětem vyrobenou Kelty dávno před legendou o neposkvrněném početí té " naší ". Do krypty k zázračné studni nás nepustili , nezbývá než si udělat procházku kolem říčky Eure s hospůdkami na obou březích . A jsme znovu na dálnici a ještě musíme ujet dobrých sto kilometrů západním směrem , abychom se k té naší Bretani o něco přiblížili . Bydlíme v Le Mans v hotýlku Premiére classe , musíme odstavit unavený bus , ale mají tu tramvaj a ta nás veze do historického centra . Šmejdime uličkami s hrázděnými domy , katedrála St. Julien je goticky mohutná , hradby ještě po Římanech jsou nečekaně růžové a růžové je i dobře vychlazené vínečko, které společně usrkáváme na náměstí pod žutými slunečníky a připíjíme si na zdar toho našeho bretaňského dobrodružství .
Po sladké snídani a za sympatického sluncesvitu sedáme opět do busu a jedeme konečně do Bretaně . Modrou oblohu vystřídalo padesát odstínů šedi , i se kapánek ochladilo , holt blízkost Anglie pověstné svými rozmary se nezapře . Vitré je první bretaňské městečko a hned se do nás pustilo s plnou vehemencí . Křivolaká hrázděná hospoda hned pod parkovištěm, křivolaké uličky s barevnými domky , vše se někam kácí , hrad je mohutný , však také sloužil jako bašta proti nenechavým Francouzům , na náměstí je mohutná stavba kostela Notre Dame , místo kamenné klenby nad hlavní lodí je loď obrácená dnem vzhůru , levné , rychlé a tuze bretaňské . Ve městě je možno zakoupit pečivo a už jedeme dál . O pár kilometrů na jih zastavujeme v městečku La Guerche de Bretagne . I tady mají náměstí z hrázděných domů, ale ty mají dřevěná podloubí ! Protože je Bretaň zemí pověstí a legend , jedeme se přesvědčit , jak to bylo s tím Artušem , Merlinem a spol. Merlinův hrobeček v Broceliandském lese je sestava kamenů v kamenném kruhu , u Fontány věčné mladosti , ve které se koupala nestárnoucí víla Viviana , máme sto chutí si omýt součástky , které by potřebovaly omladit , ale stud nám nedovoluje než si ochladit hlavu , prý kvůli mozku . Přejíždíme na další parkoviště a jdeme pořád tím naším lesem podívat se na pět set let staré dubisko s obvodem kmene více než pět metrů . Je fakt nádherný ! A za ním je opravdický milíř , takový , jaký jej známe z Pyšné princezny . Osvěženi hodinou a půl v přírodě se vracíme do světa památek . Jsme v Josselin , odtud ovládali Bretaň Rohanové . Jejich hrad jim částečně pobořil kardinál Richelieu , to , co tu zůstalo je ovšem úžasné , věže se zrcadlí v kanálu Nantes - Brest , z druhé strany je to zámek s krásnou zahradou . To vše víme díky vyhlídce ze zvonice místního kostela . A máme i čas na ochutnávku cidru , národního to nápoje místních , ale asi nám nějaký čas bude trvat než mu přijdeme na chuť . A už prší ! Za deště se ubytováváme v další Premierce , tentokrát ve Vannes . Po půl hodině se opět scházíme v autobuse a jedeme do starého města v přístavu . A už slyšíme racky a cítíme slanost moře, město leží na břehu Morbihanu , což znamená po bretoňsku Malé moře. V centru se to hemží palačinkárnami , skoro všechny jsou v přízemí nebo sklepích hrázděných domů , ledva absolvujeme kolečko po památkách , jdeme si do některé z nich zamlsat . Galetkyjsou ty slané , z pohankové mouky , podávají se se sýrem , šunkou nebo vajíčkem , sladkým , pšeničným , tu říkají crépes . Do hotelu se vracíme v deset .
Asi nás má pánbíček rád, nad námi je azuro, to potřebujeme , dnes se přivítáme s Atlantikem ! Ale ještě předtím musíme do Karnaku, tady totiž stojí ty aleje menhirů , jmenují se Kermario , je jich víc než tisíc a jsou pěkně vyrovnané do dlouhých řad , od těch obrovitých po ty malé , už se nad nimi mudruje řadu let , nedají spát vědcům ani obyčejným amatérům , ani my jsme to jejich mlčenlivé tajemství nerozlouskli. Fotečky ale máme náramné , nízké sluníčko nám ten nesmírný kamenný atelier senzačně nasvítilo . Ještě musíme přejet do městečka a vystoupat na tumulus ke kostelíku svatého Michala a popatřit na hladinu opravdického Atlantiku v dáli . Město Karnak je živoučké , vše se odehrává okolo kostelíka svatého Cornelyho , takto patrona rohatého dobytka . Poloostrov Quiberon je takový apendix zavěšený pod Bretaní , šouráme se krokem v koloně aut , moře vlevo i vpravo , nakonec vystupujeme na jeho nejjižnějším konci a ti odvážní jdou zkusit , co s nimi ta studená voda udělá . Ze světa zmrlináren , butiků s " hadry " , kaváren a pohledničáren se přemisťujeme na západní břeh a je před námi špacír nad útesy " Divokého pobřeží " . Je odliv, moc divoké to není , ale modrost moře , běloba racků a hřebenů vln a černota rozeklaných calanques nám k focení bohatě stačí. A ta hudba ! A vůně řas ! Hodinku se procházíme nad tím krásným živlem a nevíme , co dřív zvěčnit . Ještě ale máme další program , opouštíme poloostrov a míříme do Auray . Je to takové dvojměstí . To horní okolo kostela svatého Guildase je živé obchodní centrum s renesanční radnicí , do toho spodního , historického , hrázděného