close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Květen 2015

Márinka

22. května 2015 v 12:56 | HONZA F. |  Po 22. hodině
portrait
Jan Flégl (flegl.jan@seznam.cz)
Márinka
Dnes 22. 5. 2015, 12:30:25
Komu: flegl.jan@seznam.cz
Márinka

Přijíždím na Valašsko jako novopečený vysokoškolák, kupodivu mě , špatného studenta a syna ze školství vyražených rodičů přijali na VŠE , což vypovídá o nezralosti normalizace . Tedy , přijíždím vláčkem do Nového Hrozenkova užít si prázdniny , které budou letos jiné , mám před sebou čtyři měsíce sladkého nicnedělání . Táta s mámou už nade mnou zlomili hůl, jsou šťastní , že jsem se někam posunul a přestali řešit mé stále četnejší prohřešky proti vzorné životosprávě. Valašsku se žertem říká " alkoholická rezervace " , ono se asi chlastá všude , ale tady to má jakousi dlouhou tradici , Valaši jsou paliči všeho , co vykvasí a dá se pálit . Navíc se tu nedělá věda z popíjení omladiny , protože nasává tata , nasával staříček aj jeho staříček. Chudinky robečky , které škudlily a všemožně se údělu svých matek bránily , ale mnohdy neubránily . Usmiřování vedlo zhusta k početí dalšiho potomka a já měl to štěstí , že toho potomstva v mém věku byla plná dědina . A já přeochotně těm nezdravým svodům podlehl a časem jsem se stal i jakýmsi " frontmenem " všech polozakázaných akcí . Ono to všechno ale bylo způsobeno i probouzejícími se pohlavními touhami, a tak se naše partička pěkně poskládala z ogarů i cérek v pěkném, rovnovážném poměru . To léto bylo mimořádně příznivé právě pro ty naše touhy , a to nemluvím jenom o těch klučičích , i holky , i když se tvářily velmi panensky , ony totiž bez vyjímky pannami byly , už hořely zvědavostí a my si mysleli, že je to panenství bolí ! Počasí bylo plavečkovité , zrovna frčely " adamky " , takové pestrobarevné panské plavky , které měly rozepínání na boku, daly se tedy svléknout pod suchými trenkami . Holky nosily dvoudílné plavky a uvědomovaly si , že je příroda pěkně vesnicky obdařila , bály se sice udělat nějaký prudší pohyb, aby se jim ty zázraky nějak neslušně nerozpohybovaly , nicméně to , co horní díl plavek ukrýval , bylo nade vší pochybnost patrné . Dole jim roztomile vykukovaly chloupky v rozkroku, tenkrát to ale žádná z nich neřešila , to jenom pro nás to byl důkaz , že se fakt máme na co těšit, kdyby se nám náhodou zadařilo . Abychom mohli zahlédnout více, vymysleli jsme takovou kratochvilnou zábavičku . Dlouhé sucho způsobilo, že jinak čisťounká Bečva byla zarostlá zeleným žabincem , na jednu stranu nám vadil při potápění a lovení pstruhů na vidličku , na druhou stranu posloužil jako vynikající materiál pro zlobení našich cérek . Když se chuchvalec toho hnusu utrhnul a strčil holkám za plavky, mělo to dvojí efekt . Jednak šlo zahlédnout jak to s těmi chloupky vypadá i pod plavkami a taky to dotyčnou rozpohybovalo a to byla teprve podívaná ! Holky patřičně ječely , ale když si za vrbím ten šperk očistily , vrátily se pod splav a absolvovaly další kolo, protože to byla hra, která neomrzí . Asi už je načase, aby tu padla nějaká jména . Tak do toho . Dvě Aničky , Jana , Fanka a Márinka. To byl ten kvintet valašských cérek , jedna Anička byla taková tichá voda , měla dlouhé , tmavé vlasy a postavičku " ham ham ", druhá byla taky " jedlá " , mluvilo jí to , že jsme ji někdy nestačili sledovat , vlasy měla kratší , Jana byla fakt kočka se svádivýma očima , Fanka byla prototypem dnešních atletek , pevná a pružná , ale já měl oči jenom pro Márinku . Snědá, rozcuchaná holčina s tmavými kukadly , hubená , ale úžasně " obdarovaná " . A asi mě milovala , ale neuměla mi to říct , nebylo to nějakou puritánskou výchovou , naopak , pocházela z rodiny , která byla v rozvalinách , otec ochlasta mimo domov , naštěstí , matka Róza unavená životem , dva malí brášci , o puritánské výchově nemohlo být řeči , všechnu kuráž spotřebovávala na tu domácí chudobu . A na vyznání lásky už jí žádná nezbývala . A já jí v tom nepomohl , na to jsem byl velké kápo , nechtěl jsem vypadat změkčile , já blbec . Holky možná na Márinku žárlily , přece jenom těch žabinců schytala nejvíc , ale jestli , parta tím netrpěla . Márinka , dřív než se mohla připojit k nám , co jsme si užívali prázdnin od rána do večera , musela zaopatřit usmrkané brášky a potom vyrazit na kopec Humenec , kde měla Róza pronajatou malou loučku , s kravkou a kozenkou na pastvu. Naučili jsme se tam chodit za ní , v lese okolo rostly holubinky a " mléče" , houby , které se daly opékat na klacku a svou , dosud neznámou touhu, jsme jí projevovali tím, že jsme ji tu a tam popadli za nohy a protáhli ji kravincem, tak jsme byli blbí . Mívala na sobě své jediné plavečky , červené s bílými puntíky a vždy po našem " aktu náklonnosti " se běžela umýt se slzičkami v očích do nedaleké studánky. Když se něco líbí , je tu tendence dělat to omrzení a já časem objevil moudro, že opakovaný vtip již není vtipem a stal se ze mě Márinčin ochránce . Už jsem nikdy tu stupidní zábavu nedopustil a začal jsem se do té krásné holčiny zamilovávat . Našli jsme si jiné kratochvíle , vesele jsme pytlačili , pstruhů byla tenkrát plná Bečva , ovládali jsme chytání ryb do rukou, šlo o to zahnat pstruha pod rozpadlou regulaci, prsty ho nahmatat a uklidnit, potom ho zlehka vzít do obou dlaní a rychle to kluzké tělo zmáčknout a vyhodit na břeh. Pod splavem v jedné " ďůře " jsme měli schovanou vydličku , trojzubec se zpátečkami , ten nám vykoval kovář Jura . To jste si nasadili potápěčské brýle , ponořili jste se do dvou metrů, všude okolo macatí pstruzi , našli jste si vidličku , napíchli rybu, zalomili jí vaz, ukryli do plavek a vrátili vražedný nástroj do ďůry a teprve potom se vynořili , vše na jedno nadechnutí ! A večer se šlo na kopec si ten vodní lup pěkně upéct na panvičce na plotýnce položené na dvou kamenech . Pil se oranžpunč , větší svinstvo jste nikdy nepili , ale tenkrát po něm bylo blaze a toužebně . Až jednou odpoledne nastal velký rozruch , král pytláků Zdeňa objevil nad splavem úhoře ! Honem pro vidličku a začal lov, na který nikdy nezapomenu . Úhoř prchal a ukrýval se pod kameny, my nohama kalili vodu, několikrát jsme si mysleli, že nám ta potvora zdrhla , ale vždy se někde vynořila , nakonec ji Zdeněk odborně napíchl těsně za hlavou a triumfálně ji vytáhl z vody . Ten večer se konalo slavné opékání ryby, která změřena dosahla jednoho metru a devíti centimetrů , já seděl vedle Márinky pěkně natěsno a najednou jsem ucítil , že i ten můj , mnohem a mnohem menší úhořík , se probouzí k životu . A já si všimnul , že mi Márinka kouká na tepláky a potutelně se usmívá a aniž bychom si něco řekli, vypařili jsme se daleko od společnosti a ve stínu mohutné plané třešně jsme se začali líbat a já začal zkoušet , jestli bych nemohl rukama okoštovat to , na co jsme beztak všichni čučeli . Márinka jako slušná dívka se chabě bránila , když jsem se jí dostal pod tričko a už už .... zastavil jsem se těsně pod vrcholem, sama mě vzala za ruce a položila si je na ty dvě senzační polokoule , které samozřejmě žádnou podprsenku nepotřebovaly . Šup tričko dolů ! Když jsem takto s Márinčinou pomocí dobyl horní polovinu těla , pustil jsem se do té spodní . Nechala si stahnout tepláky , ale gaťky si hlídala , ale dlouho neuhlídala . A já se jí zabořil prsty do té houštiny , prodral se k tomu pokladu a opájel se pocitem , který , kdo to neprožil, se nedá převyprávět. A její zadek ? Tuhá a hladká paráda!!! Márinka stála přede mnou úplně a nádherně nahatá , nic si stydlivě nezakrývala a teď byla řada na ní , aby ona strhala ze mě můj šat . Abych jí to usnadnil , přetahl jsem si tričko přes hlavu a čekal , jak zaůtočí na mé tepláčky, pod kterými jsem nic nenosil . A pak se to stalo ! Když se mě poprvé dotkla " tam dole " , vyletělo to ze mě , nedalo se tomu zabránit , tepláky vepředu zmáčené , takhle jsme se k ohni mezi ostatní vrátit nemohli . Galantně jsem odvedl Márinku domů , ještě jsme se před jejich chaloupkou dlouze políbili a já šel domů zahrabat tepláky hluboko pod špinavé prádlo a vleže snít s otevřenýna očima o nádheře nahatého holčičího tělíčka . Asi to na nás oba nějak divně padlo , do konce prázdnin jsme byli nezvykle zakřiknutí, skoro jsme se jeden druhému vyhýbali a už jsme si to nikdy , ani v budoucnu , nezopakovali . Možná to tak mělo být

My jsme Valaši

11. května 2015 v 5:29 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
My jsme Valaši, jedna rodina

Osazenstvo busu společnosti Mirobus s Davidem a Petrem za volantem bylo vskutku přepestré , posuďte sami : duet Pražand, trio Liberečáků , kvartet Trutnováků , sextet Jičínských a celé těleso Valachů , chacharek nepočítaně . Navíc dvaačtyřicet žen a pouhopouhých osm zástupců " pánů tvorstva " ! Děkujeme CK PLUSTOURE , hezkys nám to namíchal ! Je 6.5. 2015 a my jedeme do Paříže . Už cestou bylo veselo , busem se rozvoněla slivovice a ozýval se chechot . Ztemnělým Německem a rozednívající se Francií jsme profrčeli a před šestou se už omýváme na pumpě před Paříží . Je krásné ráníčko , dálnice do metropole ani není nijak děsivě zasekaná , za chvíli už kroutíme hlavou zleva doprava a posloucháme výklad o všem, co se odehrává za okénky . Pyramida porostlá travou, čtyři knihy mrakodrapy otevřené proti sobě , Slavkovský most, kterému tu říkají Austerlitz, botanická zahrada za ním , Arabský institut s mžourajícími okny, dosud zavřené zelené bedýnky bouquinistů , už je tu katedrála Notre Dame na ostrově Cité a špička Svaté kaple v bloku budov Justičního paláce , jedeme po nábřeží prvních kaváren , za Novým mostem , který je tu nejstarší , stojí obchoďák La Samaritaine , který kdysi vyvolal obrovskou senzaci , na tomtéž břehu už začíná Louvre , na tom našem Musée Orsay se skandálními obrazy , zahýbáme doprava a poprvé si osaháváme dlažbu na náměstí Concorde a horečně mačkáme spouště našich foťáčků , neboť poprvé vidíme Eiffelovku ! Potom jedeme po Champs Elysées k Vítěznému oblouku a odtud na náměstí Trocadéro a definitivně opouštíme náš dočasný příbytek na kolečkách , začíná náš první pařížský den . Z plošiny mezi křídly paláce Chaillot je úžasný pohled na veledílo pana Eiffela s vycházejícím sluncem za ním . A do toho všude kvetou vistárie a azalky , paráda ! Někdo na " Starou dámu " jde po svých , jiní používají výtahy , pohled na nekonečné a nečekaně světlé město pod námi je úžasný . Na loď společnosti Bateaux Mouches jdeme po nábřeží kolem zlatého pomníku té nešťastnice princezny Diany. Seina je po deštích zvednutá, nedoplouváme až za ostrovy , nevešli bychom se pod mosty , jako bonus dostáváme plavbu k soše Svobody , k té se normálně neplouvá . Vlakem se přemísťujeme do Latinské čtvrti a začínáme v kostele St. Sulpice , ten proslavil román Šifra mistra Leonarda , krom toho tu mají kopii Turínského plátna, lastury zévy obrovské a sochu svatého Petra, kterému poctivě leštíme nožku, aby nám to pěkné počasíčko zachovati ráčil . V Luxemburské zahradě si lebedí staří i mladí na kovových židličkách , nedaleký obrovitý Pantheon s Foucaultovým kyvadlem je celý v lešení , bulvár St . Michel je živý , kaple Sorbonny vypadá veledůstojně a to , co zbylo z bývalých římských lázní , zavání dávnou historií . Před námi je ještě cesta ke katedrále a hurá do hospůdek nebo cukráren , máme volníčko ! Scházíme se pod ocasem koně Karla Velikého a jdeme omrknout i pravý břeh . Květinovým pavilonem přicházíme k mostu , po něm se jde ke zvonici kostela St . Jacques , tady startuje pochod k hrobu světce do Španělska . V nedalekém čistě gotickém kostele St. Merri je převzácný obraz napravené hříšnice svaté Marie Egyptské . Kulturní dům Pompidou je fakt pecka a nedivíme se tomu, že staromilci byli pořádně vypěnění , když se tu , ve staré zástavbě , zjevila ta " Rafinerie " , jak jí mazlivě přezdívají místní . Fontána Stravinskij s gotikou na pozadí je taky solidní úlet . U radnice nastupujeme do metra a po chvíli se ocitáme ve zcela jiném světě . Všude okolo nás trčí k nebi skleněné mrakodrapy s Archou jako dominantou . S nakoupenými dobrotami na večer se přesouváme do našeho hotýlku Premiére classe ve čtvrti Villejuste . Večerní grilovačka s vínem byla takovým milým bonusem za náročným dnem .
Po snídani vyrážíme mimo Paříž , celý den budeme procházet historií Francie , máme před sebou návštěvu dvou královských zámků . Tím prvním je Fontainebleau . Dnešní jeho velkolepá podoba je výsledkem fantazie a vkusu královských manželek a milenek . Ty druhé sem byly " odklízeny " , aby nedráždily ty prvé , zámek je velkolepý , ale i mile rodinný , je obklopen zahradami , ta nejhezčí je zahrada Dianina se sochou dotyčné se čtyřmi jindy čůrajícími pejsky . Dnes tu mají trh , to je , panečku , podívaná , toho všemožného zboží , všechno čerstvé , radost vařit ! Asi po hodině jízdy se ocitáme ve Versailles . Naštěstí je na nádvoří jenom symbolická fronta , za chvíli jsme v té obrovské sebeprezentaci jednoho jediného člověka . Tím byl Ludvík XIV . král Slunce . Kdybychom tu byli sami , určitě bychom si ty úžasné prostory vychutnali , jenomže tu sami nejsme , zrovinka dnes tu je i půlka Japonska , ti na komnaty koukají pouze přes objektivy fotoaparátů , jsou neurvalí a bezohlední a my jsme rádi , když se pokopaní a potlučení vypotácíme na vzduch . Za utrpěná příkoří jsme ale odměněni procházkou po zahradách a vesnička Marie Antoinetty je přímo kouzelná kulisa pro natáčení historických filmů či pohádek . Chalupy s doškovými střechami , nahoře kosatce , mlýn s dřevěným kolem , loudiví kapři v rybníce , zvířecí farma , exotické stromy , dva zámečky Trianony , fakt pohádka . A večerní grilovačka ? To byla pohádka na druhou !
Počasíčko nám drží , snídáme , balíme , fotíme si hotýlek a vracíme se do Paříže . Fotozastávku děláme u Invalidovny a spěcháme do Louvru . A máme volno ! Paříž nám patří ! Kdo má chuť mrknout se impressionisty nebo na skandální obrazy , jde naproti do Musée Orsay , ale většina si užívá toho ruchu a kvasu města měst . Sraz u ocasu našeho koníka , dobrodružná cesta metrem pod kopec Montmartre , výstup k bazilice Sacré Coeur , svět galerií, hospůdek , tričkáren , malířů a muzikantů je dalším milým pařížským místečkem . Cestou k Moulin Rouge koukáme frantíkům do talířů , fotíme se před točícími se lopatkami té hambaté tančírny a protože se nám čas krátí, spěcháme opět podzemkou k Vítěznému oblouku . Kvůli stařečkům veteránům je ochoz dnes zavřený , ale my si to užíváme na velerušných Elysejských polích . Naposledy cestujeme metrem , jedeme večeřet do světa restaurací ve čtvrti Malé Athény . A světe div se , rodina žabožroutů a šnekožroutů se rozrostla o dalších pár členů ! Vláčkem patráčkem se vracíme tam , kde jsme začínali . Eiffelovka , jako správná žena , se nám převlékla , má večerní zlaté šatičky a na rozloučenou nám ještě předvádí své stříbrné šperky . Na starého seržanta, který nás sem zase dostane , halasně voláme " salut sergeant !" , moc bych stál o to , abych u toho mohl být ! Ahoj váš Honza strýc Matalík



https://track.adform.net/adfserve/?bn=6230521;1x1inv=1;srctype=3;ord=1431313456https://i.imedia.cz/impress?spotId=1872519&r=0.633322

Jak jsme překonávali protivenství

4. května 2015 v 11:39 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
Jak jsme překonávali protivenství

To, že výlet s CK PLUSTOUR od 29.4. do 3.5. neproběhne hladce , nám bylo jasné hned v Praze. Čekali jsme dvacet minut na pána , který nakonec nedorazil . Na dálnici do Plzně si klidně shořel kamion a my tam museli trčet víc než hodinu . K dovršení všeho , ledva jsme srovnali poztrácené minuty, vyhnali nás Němci z dálnice , objížďku nikterak neoznačili , starejte se . Nakonec jsme se znovu octli na naší dálnici a jakž takž v dobrém čase jsme vykonali jitřní hygienu na pumpě před Paříží. Díky kluci , Mirku a Milane od Mirobusů . A do toho začalo pršet a pršelo celý den . Navíc jsme se dozvěděli, že Frantíci slaví první máj tak vehementně , že v pátek bude vše zavřené , a to jsme měli namířeno na královské zámky ! Ale nejsme z cukru , roztahli jsme deštníky a vykročili poznávat místa, kvůli kterým sem zajíždí celý kulturní svět . Eiffelovka v dešti je stejně hezká jako ve sluncesvitu , aspoň to tvrdí ti, kteří už tu byli . Vystoupali či vyvezli jsme se do druhého patra a odvážlivci se pustili průhledným tubusem až na samý vrcholek . Město pod námi je světlé a nekonečné ! Od věže jsme vykročili pěkně po svých k zastávce metra Bir Hakeim a přejeli do stanice Montparnasse . Chodbou, tedy mimo dešťové kapky , jsme se dostali až na platformu , odkud odjíždějí vlaky TGV . Zrovinka jich tam pár stálo, pofotili jsme si je a vynořili se pod černým mrakodrapem Montparnasským rukávem. Opět mimo déšť se dá jít areálem obchodního domu Gallerie Lafayette , potom už pod deštníky po rue de Rennes až ke kostelu Saint Sulpice . V kostele je teplo a je tu řada věcí k vidění . Tak třeba " linie růže " známá z románu o Šifře mistra Leonarda, poslední obrazy pana Delacroixe, lastury zévy obrovské , svatý Petr s ohlazenou nožičkou nebo kopie Turínského plátna . Luxemburské zahrady jsou bez lelkujících studentů smutné , nic jim není platné , že záhony jsou přepečlivě osázené . Nedaleký Pantheon je celý v lešení , my jdeme po bulváru St. Michel okolo Sorbonny a zbytků římských lázní do labyrintu uliček s restauracemi a máme volno , abychom vlhkost a únavu vykompenzovali něčím teplým do žaludku . Scházíme se u katedrály Notre Dame a čeká nás ještě malé kolečko . Květinovou tržnicí přicházíme na most, po kterém se jde na pravý břeh k věži svatého Jakuba , startovního místa k hrobu světce do španělského Santiaga de Compostella. Kousíček odtud je gotický kostel St. Merri , zíráme na vzácný obraz svaté Marie egyptské na vitráži . Kulturák Pompidou je fakt pecka a nedivíme se staromilcům , že ho do dneška nerozdýchali . U radnice hup do metra a na jeden přestup se ocitáme u mostu Alma a naloďujeme se na plavidlo , které má naštěstí vytápěný vnitřek , sedíme v teplíčku , neprší na nás a po přistání nasedáme do busu a živým centrem města se prokousáváme k předměstí La Ville du Bois do našeho hotýlku Premiére classe .
Co byste řekli , jaké je asi počasí ? Chčije a chčije, jak by řekl děda Komárek, vezeme pár lidí na stanici vlaku, míří do Disneylandu , ostatní mají dnes zámecký den . Je první máj , Francie se zastavila, všechno je zavřené , taky zámky , my se musíme spokojit se zahradami . Ta ve Fontainebleau je dvojí . Napřed vstupujeme do " anglické " , ta je vytvořena tak , aby vypadala , že si tu matka příroda poradila sama, ale to je jenom zdáni. . Exotické dřeviny jako sekvoj, sofora či katalpa zde byly vysazeny geniálními zahradníky na ta správná místa , moc hezky se na ně dívá . A do toho kvetou rododendrony . Macaté kapry v rybníce jsme museli vylákat k hladině kousky chleba , ve " francouzské " zahradě se čeká na zmrzlíky, teprve po nich se budou osazovat záhony . Ani pejsci na Dianině fontáně ještě nečůrají . Ve městě je dnes ta správná tržnice , tady je živo , jenom tiše závidíme ta kvanta všeho , co se dává do úst . V poledne se krásně průjezdnou dálnicí přemisťujeme do Versailles. Zámek zavřený , couráme po dosud neosázených zahradách , ale můžeme si pořádně prohlédnout fontány , každá vypráví nějaký dávný příběh , jdeme kolem toho dlouhého vodního kříže až k oběma Trianonům a vracíme se ohřát do autobusu. Program ještě nekončí , historii nahrazujeme součastností , se zakloněnými hlavami zíráme na skleněné plochy mrakodrapů ve čtvrti La Défense . Doma v hotelu jsme po sedmé , jdeme na kutě , zítra nás čeká ještě jedna turistika po Paříži .
Ráno opatrně otvíráme dveře pokojů , abychom zjistili zda se nám počasí umoudřilo , a co byste řekli ? No jasně , mrholí a je zima ! Začínáme pořádným nákupem v nedalekém marketu , ukládáme si smraďochy a vínko do zavazadel a jedeme do centra . Bereme to přes Montparnasse k Invalidovně a vystupujeme u Louvru . Hnusné počasí zahnalo spoustu turistů právě sem , " užíváme si " velkou frontu , ale nakonec jsme uvnitř a míříme za obrázky , kvůli kterým je tu ta velká tlačenice . A máme volno, můžeme si pošmejdit a něco slupnout , zpod ocasu našeho koníka u katedrály putujeme už zase společně . Metrem pod kopec , pardon horu, a makáme pěkně k bazilice Sacré Coeur. Okolo ní brableniště , jako ostatně všude , tričkárny, suvenýry, hospůdky , galerie, malíři na Place du Tertre malují jako o život a všude pod námi ta nekonečná Paříž . Šup do metra a jsme přímo pod Vítězným obloukem na Champs Elysées. Už zase prší , u pokladen je fronta , ale my už jsme vyučení v trpělivosti a těch 294 schodů nakonec zdoláváme, odměnou nám je fantastický pohled na dvanáct paprskovitě se rozbíhajících ulic. Přichází čas něco povečeřet , v Latinské čtvrti je bludiště uliček s hospůdkami, do jedné , jmenuje se Le Bourbon, jdeme na společnou večeři otestovat naši odvahu strčit do úst něco tak neuvěřitelného jako jsou žáby či šneci ! A je tu úplně poslední cesta vláčkem patráčkem , vracíme se na místo , kde jsme ve čtvrtek začínali , tedy k Eiffelovce, tentokrát je ovšem oblečená do zlatých šatiček , čekáme na stříbření , nasedáme do busu a míříme k seržantovi zahalekat na něj " Salut " , on nám zařídí, že se zase někdy do Paříže vrátíme . A já doufám, že u toho budu , ahoj váš Honza