close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Říjen 2014

Konec října v Paříži

28. října 2014 v 18:54 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
portrait
Jan Flégl (flegl.jan@seznam.cz)
Začalo to děsivě . CK Plustour vypsala termín 24.
Dnes 28. 10. 2014, 17:32:31
Komu: flegl.jan@seznam.cz
Začalo to děsivě . CK Plustour vypsala termín 24. - 28. 10. , to je v pořádku, svátek letos vyšel na úterý , ve školách jsou prázdniny, seznam klientů se přímo hemžil rodinkami s dětmi, většina z nich má v neděli namířeno do Disneylandu. Oranžový bus Neoplan firmy Mirobus s Davidem a Petrem za volantem sbíral lidi od Nového Boru po Prahu, tady měla nasednout početná skupina Moraváků z Ostravy a Olomouce, jenže ouha ! Vpředvečer prázdnin vyrazila i spousta lufťáků a zasekala již tak zasekanou Dé jedničku, zprávy o našem uvízlém busu jsou zničující. Nedá se nic dělat, musíme čekat a litovat přitom Plzeňáky a Berouňáky, které máme naložit cestou . Nakonec se sjíždíme s více než dvouhodinovým zpožděním na Rudné a spěcháme do Paříže . Naštěstí je Německo průjezdné, Francie jakbysmet, u poslední pumpy před naším cílem už jsme jakž takž a sobotní prázdná dálnice A4 nás přivádí pod Eiffelovku v reálném čase. Cestou zíráme z okének busu na Národní knihovnu, travou porostlou pyramidu - Všesportovní palác, přejíždíme po Slavkovském mostě, kterému tu říkají Austerlitz, míjíme Institut arabského světa s mžourajícími okny a už tu je katedrála Notre Dame a na levém břehu Latinská čtvrť, na tom pravém už jsou budovy Louvru a za nimi náměstí Svornosti s obeliskem z Luxoru, koukáme na zlatou kupoli Invalidovny s hrobečkem Napoleona a šup, vystupujeme pod rozkročenýma nohama " Staré dámy " , tak si přezdili Pařížané svou věž když ještě byla mladá . Je pod mrakem, ale teploučko, po zážitku z ptačí perspektivy se přemisťujeme na loď a užíváme si Paříž z perspektivy žabí . Jde se na Champs Elysées, nejslavnější ulici na světě, škrábeme se do dalších schodů, abychom z vyhlídkové terasy Vítězného oblouku skoukli dvanáct hvězdicovitě se rozebíhajících ulic. První naše cesta metrem vede přímo do útrob Louvru, věnujeme hodinu a půl prohlídce věhlasného muzea, příště tu strávíme více času, dnes ještě musíme do mrakodrapové čtvrti La Défense pofotit si ty velikány a také si trochu zanakupovat. Bydlíme ve Velké Paříži v končinách zvaných La Ville du Bois v hotelu Premiére classe .
Ráno je navzdory přívětivé předpovědi pošmourné, ale nám stačí , že neprší. Dnes se rozdělíme na několik partiček . Ta největší míří do Disneylandu, ti to mají jasné a cestují naším busem s Denisou jako průvodkyní. Jedna čtveřička se nám osamostatnila a stráví celý den couráním po Paříži bez " medvědáře " . A zbytek, osmnáct lidí, se vydává vlakem do Versailles užít si naposledy v tomto roce fontající fontány a barokní muziku z repráků poschovávaných v korunách stromů . Z nádraží se jde nedělně ospalým centrem města k zámku, ale tady veškerá idylka končí, noříme se do masakru na nádvoří, je tu celé Japonsko a přilehlé sousední země, interiery vzdáváme a jdeme do zahrad a do Trianonů. Ve vesnici Marie Antoinetty už je krásně dýchatelno, podzimní barvy celému areálu dodávají úžasnou pestrost, chaloupky s doškovou střechou, rybník s mlýnem, majákem, loudivými kapry a volně courajícími nutriemi, potom zvířecí farma s funícím kaňourem a bachyněmi s vytahanými břichy, v ohradách kozenky, ovečky, oslíci a kravky, vzorně sklizený a ošetřený vinohrad. Když se jde od Malého k Velkému Trianonu, nutně vás bací do nosu vůně pečených brambor. To firma Parmentier rozbila svůj stánek před zámeckým nádvořím, ohromné upečené brambory ve slupce se podávají s různými doplňky , nelze odolat ! Vracíme se zpět k hlavnímu zámku, fronta je neutuchající, jedeme vlakem do Paříže. Cesta vede předměstími, obloha nám zmodrala, za půl hodinky vystupujeme u Invalidovny a na jeden přestup se ocitáme přímo před Operou. Na schodech se džezuje, dovnitř nás hlídací černoušek nepouští , obchodní dům Lafayette je zavřený neb je neděle, otevřeno ale mají v parfumérii Fragonard, jdeme se aspoň ovonět. Na bulváru Kapucínů si ukazujeme dům, ve kterém bratři Lumiérové poprvé předvedli svůj kinematograf, v Olympii stojí fronta na lístky na koncert jubilantky Mathieu, v kostele Máří Magdalény je mše doprovázená hodně moderními varhanami a v okolních kavárnách aspoň na chvilku usedáme, abychom dali odpočinout našim utahaným nožkám. Jdeme po přeslavné ulici Faubourg St Honoré, je to jeden věhlasný butik vedle druhého a na konci stojí Elysejský palác - sídlo prezidenta . U Grand Palais lezeme pod zem a metrem frčíme mezi mrakodrapy, tady se opět sejdeme všichni a vrátíme se do našeho hotelu.
Ráno je baskervilská mlha, jedeme do Fontainebleau . I když zámek v tom " mlíce " vypadá víc skotsky než francouzsky, my podle vyprávění víme, že právě sem doputovala renesance a odtud se rozšířila do celé Francie . Uvnitř je idylicky prázdno, nikdo nás neokopává, máme čas prohlédnout si běh času v místnostech, které kdysi žily královskými radovánkami. Park je rozdělen na anglický, vypadá , jakoby si příroda poradila sama s minimální pomocí člověka, ten francouzský je naopak ukázkou, jak člověk dokázal přizpůsobit přírodu k obrazu svému . V rybníce se líně pohybují majestátní kapřiska. My ale musíme zpět do Paříže, ještě je před námi bohatý program . Z busu vystupujeme u Luxemburské zahrady, je nádherně barevná osázenými záhony, navíc se sluníčko tou mlhou prosvítilo a je skvostný podzimní den . Luxemburský palác , dnes Senát, je dílem královny Marie Medicejské, které se stýskalo po rodné Florencii. Do nedalekého Panthéonu nejdeme , je celý v lešení, vykračujeme si po bulváru St Michel, míjíme starobylou Sorbonnu a zbytky římských lázní a noříme se do uliček, kterými není radno procházet s prázdným žaludkem . Však také ihned po rozchodu u katedrály Notre Dame sem míříme a dáváme si teplý oběd . Metrem potom cestujeme k Moulin Rouge a stoupáme do kopce k vrcholku Montmartru. Na něm ční k nebi bílá budova baziliky Sacré Coeur, pod ní je termitiště malířů a zpěváků v kulisách roztomilé a živé vesnice . Nastupujeme opět do metra a vystupujeme u radnice. Mezitím se setmělo a my vidíme Paříž osvětlenou ! Jdeme si skouknout tu proslulou " hrůzu " , kulturák George Pompidou, z jedné strany je to jakási barevně trubková " rafinerie " , z té druhé kompaktní skleněná stěna opatřená průhledným tubusem s exkalátory. Hned vedle s pozadím gotického kostela St Merri je komická fontána Stravinskij s pohyblibými moduly. Od věže St Jacques jdeme na náměstí Chatelet s dvěma divadly, přecházíme na levý břeh a čeká nás večeře , pro polovičku z nás společná v restauraci Le Bourbon. Nebojsové jdou do žab, šneků či mušlí, po předkrmech následují chutné francouzské speciality a po nich ještě sladká tečka . A je tu naše úplně poslední cesta metrem, končíme na Trocaderu a zíráme na nádherně nasvícenou Eiffelovku, náš bus na nás číhá dole u kolotoče, čekáme na " stříbření " , po něm sedáme na své sedačky a je před námi dlouhatáský přejezd domů. Tak zase někdy příště , ahoj váš Honza

Paříž na skok

13. října 2014 v 7:33 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
Paříž na skok
Už od rána si lámeme hlavu, proč na skok. CK Plustour takto pojmenovala nejkratší verzi poznávání metropole na Seinou, kluci šoféři Jirka a Milan od Mirobusů nás sem přivezli cobydup, doskákali jsme do centra zacpanou dálnicí, to všechno souhlasí, ale kůrec proč na skok, když tu všichni běhají ? První běžci jsou k vidění hned proti Mitterandově knihovně, běhá se na mostu Austerlitz, uřícené blázny vidíme i u katedrály Notre Dame, vyplazené jazyky registrujeme na nábřeží u Louvru, ale nejvíc jich je pod Eiffelovkou, ke které jsme dojeli okolo náměstí Svornosti s obeliskem z Luxoru uprostřed, Velkého a Malého paláce ze skla a oceli, Invalidovny s Napoleonovým hrobem a muzea Branly, ve kterém se dozvíte vše o třetím světě . Na Eiffelovku se dá dostat dvojím způsobem, buď do druhého patra po svých a s dojezdem výtahem do " trojky " , nebo rovnou dvěma výtahy až na vrchol. Je desátého října, máme i kliku na počasí, sluníčko svítí a je čirý vzduch, bílá Paříž pod námi je nekonečná. S věží pana Eiffela se neloučíme, ještě si ji užíváme z paluby lodi společnosti Bateaux Mouches, na které se sluníme a necháváme tu krásu na obou březích plynout okolo nás . A teď do té pravé Paříže ! Kde jinde začít než na Champs Elysées . Od přístavu je to sem dvacet minut po avenue Georges V. , restaurace, butiky , hotely . Na nejslavnější ulici na světě, fakt " Elyzejky " nikdo jiný nemá , je už pořádně rušno, máme volníčko, abychom si pro změnu vystoupali dalších bezmála tři sta schodů na vrcholek Vítězného oblouku nebo se jen tak pocourali po ulici plné kin, butiků, hambatých kabaretů, restaurací a autosalónů. Před námi je první část plnění " bobříka odvahy ", pojedeme totiž poprvé metrem ! Jednička je k výuce jako stvořená, do vlaku se nastupuje teprve po otevření bezpečnostních dveří, vidíme na sebe a ve stanici Hotel de Ville způsobně vystupujeme . Radnice je úctyhodná, od ní jdeme k asi největší architektonické provokaci - ke kulturáku zvanému Pompidou. Aby těch barevných trubek nebylo málo, vedle se kroutí a srší vodu ta nejpodivuhodnější pestrobarevná fontána jakou si dokážete představit! A kulisu jí tvoří fasáda gotického kostela St. Merri ! Ale toto vše jsou ty pařížské " vylomeniny " započaté již stavbou Eiffelovky . U krásně opískované věže svatého Jakuba si povídáme o pouti ke světcovu hrobu do Santiaga de Compostella, která tu začíná, na náměstí Chatelet o herečce Sarah Bernhartové, která byla milenkou našeho malíře Muchy, pavilonen orchidejí procházíme ke katedrále Notre Dame a v tom mraveništi turistů si dopřáváme volníčko k nákupu dobrot na večer a k posezení v kafírničce . A potom jdeme uličkami Latinské čtvrti, kterými není radno procházet nalačno, je to tu samá voňavá hospůdka, stoupáme po bulváru St. Michel kolem zbytků římských lázní a věhlasné univerzity Sorbonne k Luxemburské zahradě a za ní nasedáme do našeho busu a " frčíme " do čtvrti Fleury do našeho hotelu Premiére classe.
V noci trochu napršelo, ráno je zachmuřené, dnes se musíme rozdělit na tři party. Jedna opouští bus před výstavištěm Porte de Versailles, koná se tu slavný Pařížský autosalon, druhá se s námi loučí ve čtvrti La Défense a míří do Disneylandu, ta třetí pokračuje v prohlídce Paříže. Do přistaveného busu si ukládáme kořist nakoupenou v supermarketu a nalehko se spouštíme do útrob světa mrakodrapů, abychom se přesunuli do Louvru. Před námi je volno až skoro do čtyř, každý si ho užívá jak dovede, mezitím se nám krásně vyčasilo a Paříž už opět skvěle funguje. Pod ocasem našeho koníka u katedrály se odpočítáváme pomocí lístků do metra a přemísťujeme se přímo pod lopatky Moulin Rouge. Kdo si myslí, že Paříž nemá žádný kopec, šeredně se mylí! Na vrcholku Montmartru mocně oddechujeme a noříme se do neskutečného mumraje, dnes tu totiž probíhá vinobraní! U stánků se prodávají vína snad ze všech francouzských regionů, k tomu voní opékané klobásky, kdo je na sladké, nechá si mohutným pořízem ukrojit kusanec tureckého medu. Docela rádi sestupujeme dolů a za zvuků dudácké kapely přecházíme k metru, abychom se vrátili tam, kde se nám včera tak líbilo. Jsme opět v uličkách Latinské čtvrti a jdeme povečeřet , někdo individuálně, jedna silná skupina jde do sklípku restaurace Le Bourbon povečeřet, jak se v Paříži sluší a patří. Žáby porazily šneky 6 : 5, slušný výsledek, že ? V devět večer už jsme skoro všichni opět pohromadě, jedeme vlakem k nádherně nasvícené Eiffelovce, vítáme se s Disneylenďáčky a čekáme na " stříbření ", ledva skončí, nasedáme do busu a adieu Paris, jednou se sem vrátíme a třeba si i zaběháme, ono to k té Paříži tak nějak patří . Ahoj Honza