close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Červen 2014

Když Paříž stávkuje

16. června 2014 v 20:29 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
Když Paříž stávkuje

V CK Plustour mají smysl pro humor, posuďte sami . Letošní již tři Paříže přinesly krupobití, vichřici, přívaláček , ale jakoby to nestačilo, tentokrát nám seslali stávku železničářů a taxikářů. Ale pěkně popořádku. V Praze na Hlaváku jsme se sešikovali do té pěkné, různorodé společnosti, usadili se v busu firmy Fejfar , za volant se posadili Vlasta a Honza a vydali jsme se na západ . Tentokrát nám Noři předpověděli super počásko, nic zlého se nám nemůže stát ! Jo houbeles ! Tak totálně zasekanou dálnici jsme snad ještě nikdy nezažili. A už i víme, proč tomu tak je. Všichni ti normální, kteří cestují do práce vlaky , dnes sedli do svých mazlíčků a lapili nás do toho nesmírného " bušonu " . Těžké je se stávkujícími se solidarizovat, vždyť berou dvojnásobek našich platů, žijí v sociální vatě , pro nás jejich nenasytnost znamená jenom komplikace a zmatky. Nakonec jsme přiskákali pod Eiffelovku a poslušně se zařadili do příslušných front a začal náš první pařížský den . Slunce nad námi i sluníčko v duši nám na jItřní křivdy daly zapomenout, užíváme si plavbu po Seině i cestování vlakem, který sice jezdí v podivných intervalech, ale jezdí . Zpod země vylézáme v Latinské čtvrti kousínek od kostela St. Sulpice. V něm je toho dost k vidění! Tak třeba poslední malby od Eugéna Delacroixe, obří lastury jakéhosi živočicha z Japonského moře, Linii růže, tak známou z románu " Šifra mistra Leonarda " , kopii Turínského plátna a nesmíme zapomenout ani na kovovou sochu Svatého Petra, kterému hladíme nožičku, aby nám krásné počasíčko zachovati ráčil. V Luxemburské zahradě je živo, kovová křesílka mezi krásně osázenými záhony jsou obsazena lenochy, kteří tu, kousíček od pouličního mumraje, nacházejí klídek a pohodičku. Na tu my , bohužel , nemáme dost času, ještě musíme vidět několik úžasných objektů. Slovutný Panthéon je kompet v lešení, Foucaultovo kyvadlo je též mimo kopuli, vynecháváme, zastavujeme se na bulváru St. Michel u kaple Sorbonny a u trosek bývalých mohutných římských lázní a už jsme v té spleti voňavých uliček Malých Athén, voní to tu gýrosy, ale snaží se i Číňani, Savojci či Libanonci, sem není radno chodit na lačno! A protože to je přesně náš případ , rozprcháváme se po hospůdkách a užíváme si Paříž i jako konzumenti pošušňáníček. U katedrály Notre Dame , v dalším mraveništi národů se scházíme načas, míříme z ostrova Cité na pravý břeh, ještě se zastavujeme u radnice a šup do metra a přesouváme se na opačný konec Paříže do čtvrti La Défense pofotit si rozpálené mrakodrapy a koupit si nějakou mňamku k dnešní večeři, kterou organizujeme hnedle za naším hotelem Premiére classe ve čtvrti Fleury .
Páteční ráníčko je přítulně slunečné, po snídani jedeme do Fontainebleau navštívit jeden z královských zámků. Ten tu již stojí pěknou řádku století, ovšem prošel mnohými přestavbami a vylepšeními, na jeho kráse se podílely královské manželky a milenky, ty koukají na svět jinýma očima nežli " páni tvorstva " . Interiéry jsou prázdňoučké, nikde nikdo, máme čas na kochání a óchání. A máme i čas na takový malý špacír okolo rybníka s macatými kapry, na anglickou zahradu s exotickými dřevinami, i na tu francouzskou s živými plůtky kolem osázených záhonů a s fontánami, ta nejfotogeničtější je ta Dianina. Město samé má také svůj půvab, dýchá to tu začátkem dvacátého století a dnes tu mají ten nefalšovaný ukřičený, barevný a voňavý trh ! Přesouváme se do Versailles. To je , panečku, jiná káva. ! Proč se třeba pořádají autokarové autosalóny, stačí jet na místní parkoviště , jsou tu všechny myslitelné značky , tu naši jsme ztěží mezi ty ostatní umístili. Ale zámek je kupodivu volnější než jindy, žádné umačkání nehrozí. A jde se do zahrad !Ty jsou dnes grátis, placené vodní šou a muzika půjdou až o víkendu, bereme to od fontány k fontáně, všechny vyprávějí nějaký příběh - Latonina, Apolonova , Enceladova, docházíme až k Trianonům a do vesničky Marie Antoinetty, tady to je nejhezčí ! Stavení s doškovými střechami, na hřebenech kosatce, zahrádky s artyčoky a kořeníčkem, leknínový rybník s mlýnem a loudivými kapříky, zvířecí farma hnedle za vinohradem a unikátní stromiska , fakt pěkné pokoukáníčko. Cestu zpět k busu nám zkomplikovala nějaká důležitá státní návštěva, celý areál je uzavřen, musíme šlapat okolo, naše sympatie k pomazaným hlavám opět o něco stouply ! Večerní posezení u smraďochů a vínka ovšem nemělo chybu.
Protivenství jakoby neměla konce. Náš sjezd na dálnici je uzavřený, proč ? Jedeme tedy vnitrozemím a velmi záhy se ukazuje, že všechno zlé je na něco dobré. Jedeme totiž přímo pod ranvejemi letiště Orly, vidíme nejen ty odstavené kolosy, ale rovnou pod nosem máme toho elegantního Concorda ! V centru si projíždíme Montparnasse a vysazujeme první skupinu u Invalidovny a se zbytkem jedeme k Louvru . Tady se mísíme s obyvateli Babylonu, každý mluví jiným jazykem, společné mají to, že stejně jako my , míří k Moně Lise. Někteří z nás ještě spěchají přes řeku do Musée d´ Orsay pokochat se uměním devatenáctého a dvacátého století . Sraz máme pod ocasem našeho koníka u katedrály a je před námi opět společné putování do míst, kde jsme dosud nebyli. Z metra se vynořujeme přímo pod lopatkami přeslavného Moulin Rouge a stoupáme do regulérního kopce Montmartre. Nahoře, jak jinak, termitiště, všude malé galerie, tričkárny, suvenýry, hospůdky a bary, mezi tím muzikanti a malíři a nad tím veselým světem ční k nebi zvláštní kupole bělostné baziliky Sacré Coeur . Času je tak málo a my toho chceme ještě tolik vidět ! Spouštíme se dolů k metru a pod zemí se stěhujeme k Vítěznému oblouku. U věčného plamene se chystá obvyklá paráda se stařečky veterány, nahoru ale ještě můžeme a odměnou za tu šichtu, zdolali jsme 294 schodů, nám jsou neskutečné výhledy na dvanáct rozbíhajících se ulic a na panorámata za nimi. A ještě je čas potoulat se po nejslavnější ulici na světě, po Champs Elysées. Další podzemní přesun nás stěhuje do Latinské čtvrti, velká část z nás jde totiž na pravou francouzskou večeři a kdo není zvědavý na žáby a šneky, odebírá se k večerní Eiffelovce. Rodina žabožroutů přijala vlídně mezi sebe nové členy, chlapi v Le Bourbon se mohli přetrhnout, my si pochutnali na francouzských dobrůtkách a vláčkem patráčkem se odebrali k Eiffelovce, počkali si na její rozsvícení a vydali se k domovu. A vy , Frantíci , si klidně dál stávkujte, my si s tím dokážeme poradit ! Ahoj někdy příště, Honza