close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Květen 2014

Jaký si to uděláš...

11. května 2014 v 17:29 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
Jaký si to uděláš, takový to máš ...

Ano, půjčili jsme si tenhle slogan známé skupiny, hodí se ! Protože zájezdy CK Plustour jsou postaveny na tom, že v hlavní roli jsou klienti a jim přizvukují řidiči a průvodce. Nejinak tomu bylo i 7.5. odpoledne před Hlavním nádražím v Praze. Těmi řudiči byli Míra s Frantou a průvodcem Honza . Nehoda dvou kamionů na německé dálnici byla takovým malým zádrhelem a zdržením, větším problémem se ukázalo být zvládnout předpařížskou hygienu, neboť kdo měl kola, vyrazil právě sem a vytvořil naprosto nechutné fronty na dvou posledních pumpách. My zvolili otužování , na dálničním hajzlíku teče jenom studená voda, ale zato jsme tam úplně sami ! Francouzi dnes slaví svátek konce vály, dálnice je prázdná, ve městě jsme cobydup, dopřáváme si luxus malé projížďky po městě, okolo nové knihovny a travou porostlé pyramidy přijíždíme na most Austerlitz, po nábřeží s Univerzitou manželů Curriových a Institutem arabského světa se dostáváme až ke katedrále Notre Dame, potom na pravém břehu Louvre a na tom našem Musée Orsay, vjíždíme na náměstí Concorde a jsme posledním busem, který proklouzl na Champs Elysées, kvůli odpolední vojenské parádě se Pole zavírají, Vítězný oblouk máme sami pro sebe a za chvíli už vystupujeme z autobusu na Trocadéru a zíráme na Eiffelovku na pozadí s mraky se deroucím sluníčkem . Jelikož je začátek dlouhého víkendu, pod věží už je solidní frontička, neváháme a jdeme se do ní postavit, abychom byli nahoře ještě před tím, než se probudí Japončíci a udělají lidskou tsunami. Potom se jde k muzeu Branly, tady se dozvíte vše o třetím světě, my na to ale čas nemáme, procházíme aspoň zajímavou zahradou a přes lávku pro pěší přecházíme Seinu k Muzeu moderního umění. V nedalekém přístavu pod mostem Alma na nás čeká ohromná loď a my si to plujeme po řece okolo obou ostrovů, na obou březích je toho spousta k vidění, odpočíváme , ještě toho máme dnes dost před sebou. Tak třeba hnedle po plavbě jdeme na stanici vlaku a čeká nás první souboj s turnikety. Jedeme s jedním přestupem do Latinské čtvrti, vystupujeme už za deště u kostela St. Sulpice a jdeme se podívat dovnitř na obrazy od pana Delacroixe, na Linii růže známou z románu Dana Browna, na lastury zévy obrovské, na kopii Turínského plátna, ale hlavně spěcháme pohladit nožičku svatému Petrovi, aby nám hezké počasí vrátiti ráčil . Zatím prosba k jeho uším nedoputovala, inu jdeme v dešti do Luxemburské zahrady a na bulvár St. Michel a sestupujeme kolem věhlasné Sorbonny k troskám římských lázní a odtud do uliček Malých Athén zbaštit něco v některé z mnoha hospůdek. Sraz máme pod ocasem koně Karla Velikého u katedrály a jdeme k mohutné radnici a znovu do podzemí, metro nás veze na konečnou, do mrakodrapové čtvrti La Défense. A tady je už náš bus a naši kluci zlatí šoférští s vychlazeným kozlíkem a jedeme bydlet na předměstí do hotelu Premiére classe v Herblay.
Oblaka jsou potrhaná, vykukuje modř, svatý Petr nás včera nechal zvlhnout, dnes nás bude vysušovat . Jedeme přes několik dálnic do Fontainebleau, je to sakra dálka, ale aspoň je dost času na povídání o krásných francouzských ženách, které dohlížely na to, aby byl zámek postaven k obrazu jejich. Jindy idylický objekt usazený v krásných zahradách je dnes v zajetí zvědavců, kteří, stejně jako my , se tlačí dovnitř , i v zahradách je nečekaně živo, městečko, kde se zastavil čas někdy na přelomu minulých dvou století , vypadá jako vpředvečer nějakého svátku, davy a davy ! Ale je pátek, a to znamená, že se dobrovolně zapojujeme do mumraje místní tržnice. Výběr sýrů, ryb, masa, zeleniny, koření a pečiva se zdá být bez konce, do toho křik trhovců a ty vůně ! Odjíždíme a mnozí si vezou v bříšku pečenou křepelku nebo jinou dobrůtku. Před námi jsou Versailles, to je, panečku, jiná káva! Už když se přijíždí, jde z toho mraveniště na hlavním nádvoří hrůza, ale fronta není až tak nekonečná, za pár minut jsme uvnitř té Ludvíkovské parády a davem jsme posunováni a hněteni k východu. V zahradách je volněji, je před námi docela dlouhý špacír k Trianonům a do vesničky Marie Antoinetty. Ta je tvořena několika hrázděnými chalupami s doškovými střechami, na hřebeni kosatce, zahrádkami, kde mezi živými plůtky rostou kořeníčka, artyčoky, ale i nádherné kaly, rybníkem s loudivými kapříky, mlýnem s dřevěným kolem a farmou s domácími zvířátky. Na zpáteční cestě , u Velkého Trianonu ochutnáváme delikatesu ! Pojízdná firma Parmentier tu prodává ohromné pečené brambory plněné tu fazolemi s masem, tu lososem nebo savojskou šunkou, mňam ! Po návratu k hotelu v debužírování pokračujeme, kluci šoférští nám grilují vynikající uzená kuřecí stehna, párky , pikantní francouzské klobásky a došlo i na sýrové fondue, zábava se tahne až přes půlnoc.
Dnes asi opět zvlhneme, prší a prognóza je špatná, opouštíme náš hotýlek a míříme do centra. Končiny za kopcem Montmartrem jsou až děsivě temné, budí strach ve dne , natož se sem zatoulat v noci ! Přes náměstí Republiky vjíždíme a velké bulváry a po nich ke krásné budově Opery, od ní na náměstí Vendome se sloupem ulitým z tisíce tří set děl ukořistěných v bitvě u Slavkova a se slavným hotelem Ritz, dále po rue Rivoli nanáměstí Concorde a už jsme u Seiny a zajíždíme do podzemních prostor Louvru. Do dvou hodin je volno, v tomhle počadí asi bude nejlepší zdržovat se v některém z muzejí. Pod ocasem našeho koníka se scházíme načas a cestujeme kupodivu jindy narvaným metrem k Moulin Rouge. Na fukaru před kabaretem se dělají hezounké fotečky s rozevlátymi vlásky, tedy pokud na té hlavě ještě nějaké jsou. A stoupáme na nejvyšší pařížskou horu Montmartre k bazilice Sacré Coeur, proplétáme se lidstvem, které proudí sem a tam a přestává pršet ! Když jdeme tím slavným parkem dolů k metru, je teploučko, snad už nám to vydrží do konce. Znovu na vzduchu se vynořujeme před Vítězným obloukem a zdoláváme těch 294 schodů, abychom si dopřáli pohled, jakých moc není. Dvanáct ulic se paprskovitě rozbíhá do všech stran ! A tady se tak trochu rozpadáme, část z nás jde rovnou k Eiffelovce, někteří na loď, zbytek se přesouvá znovu do Latinské čtvrti, čeká nás společná večeře v restauraci Le Bourbon a jde se do žab i šneků, nejsme žádné Kelišové. Už je tma, uličky napěchované hladovými svítí a před námi je úplně poslední cestování metrem, které jsme si fakt užili, jedeme na Trocadéro k našemu busu dát sbohem nasvícené Eiffelovce. Ještě voláme na starého seržanta " salut ! " , on totiž zařídí, že se do města nad Seinou znovu vrátíme. Chtěl bych být u toho, ahoj váš Honza , jaké jste si to udělali, takové jste to měli !

Sobí lejno
1,5 kg masa v celku / krůtí, vepřové, hovězí / posol a popepři a potři dijonskou hořčicí. Vlož do pekáče, podlij půl litrem šlehačky, přidej nakrájené, neoloupané jablko a dvě palice rozebraného a též neoloupaného česneku. Přikryj a dej dusit do rozpálené trouby . Po deseti minutách ztlum na 140 a " táhni " dle druhu masa 90, 120 nebo 150 minut. Maso vyndej a omáčku přeceď přes husté síto, podávej s knedlǐkem :
4 nakrájené housky
3 lžíce polohrubé mouky
2 vejce
1 tvaroh

Alsaské kuře
Na pánvi rozškvař na kostičky nakrájenou anglickou slaninu a v ní prohřej sklenici kysaného zelí. Směs nacpi do osoleného kuřete, vlož do pekáčku, podlij pivem / desítkou /, poklaď vločkami másla a upeč dozlatova. Kuře naporcuj , zelí smíchej s bramborovou kaší a přelij výpekem.

Provencálské paličky
Pekáč vytři lžičkou olivového oleje a hustě poklaď osolenými a opepřenými kuřecími paličkami. Posyp nahrubo nasekaným česnekem, provencálským kořením a rozpůlenými černými olivami. Do všech mezírek nacpi čtvrtky neoloupaných rajčat a dej nezakryté zprudka zapéct na čtyřicet minut do trouby .

Jogurtové medailonky
Nakrájenou a nenaklepanou panenku osol, opepři a vlož do směsi :
3 bílé jogurty, 3 vejce , 3 lžíce dijonské hořčice a nech přes noc macerovat. Potom je pečlivě obal ve směsi strouhanky a parmezánu, upěchuj rukou a smaž v oleji dozlatova. Do zbytku jogurtové směsi nasyp zbylou strouhankovou směs, zamíchej a usmaž palačinky, které použij jako vložku do polévky.








Konvalinky všude

5. května 2014 v 7:40 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
KONVALINKY VŠUDE !

Jak asi " Frantíci" dbají na to, aby jim jejich milé neuschly ? Expedice, vypravená v den, kdy se u nás slaví čarodějnice, CK Plustour, tomu měla přijít na kloub. V Praze před "Hlavákem" se sešla zdánlivě nesourodá společnost, starší ročníky byly ovšem vhodně doplněné mladší populací, rovněž poměr mužů a žen byl v rovnováze, jenom mladých studentek mohlo být více. Cestu neosvětleným Německem jsme zvládli bez zádrhelů, přežili jsme i dvě hodně husté průtrže mračen, před šestou jsme se už myli a soukali do sebe párky, které nám připravila dvojice našich řidičů Jirka s Martinem. I když na parkovišti u pumpy kvetla višeň, žádný Francouz k ní za ruku nevlekl svou milou, aby ji ze známých důvodů zlíbal. Zvláštní , ale budeme pátrat dál. Takhle vymetenou dálnici svět ještě neviděl, je první máj, lásky čas, mladí i staří Pařižané provádějí své milostné rituály patrně na svých chalupách, sláva, budeme všude první . A taky jo! Přes most Austerlitz, jindy narvaný k prasknutí, jedeme jako páni, to samé platí i o nábřežní komunikaci nad Seinou, míjíme budovy Univerzity a Institut arabského světa s mžourajícími okny, už je tu katedrála Notre Dame a za ní Svatá Kaple, přes most přejíždíme na pravý břeh a i přes zákaz zajíždíme až k samé pyramidě na nádvoří v Louvru, po rue Rivoli míříme na náměstí Concorde a u obelisku zastavujeme, abychom si prvně ošlapali pařížský asfalt. Svítí nám k tomu sluníčko, vypadá to na skvostný den. Ještě jednou sedáme do busu a stoupáme Elysejskými poli k Vítěznému oblouku. Za chvíli jsme na náměstí Trocadéro a definitivně opouštíme náš autobus, uvidíme se s ním až večer. Co to tu , hrome, tak intenzivně voní ? No jasně ! Všude tu prodávají kytičky konvalinek, tohle je tedy ta jejich protiusychací metoda ! A tou vůní my z plošiny mezi křídly paláce Chaillot kráčíme a fotíme si Eiffelovku z toho nejkrásnějšího místa odkud to vůbec jde. Konvalinky nás provázejí až pod věž , mladí i staří muži je kupují pro své milé a věří , že ta drobná rostlinka zapůsobí jako elixír lásky a bude fungovat až do příštího prvního máje. Ale my musíme dál, čeká nás plavba lodí po Seině . Místo idylického plutí po krásné řece s krásnými břehy se duchláme ve spodním, krytém patře, venku leje jako z konve, a protože jsou dnes všechna muzea zavřená , ten turistický lid bere útokem vše, co dnes funguje. Nakonec máme tu sardinkářskou loď za sebou, nezbývá než ji zařadit mezi bonusy, které se někomu hned tak nepřihodí. Vlakem a metrem se přemisťujeme do stanice St. Sulpice. To už jsme v Latinské čtvrti a stáváme se tvůrci zázraku. Do stejnojmenného kostela s obrazy od pana Delacroixe, s kopií Turínského plátna a s vyznačenou " linií růže " v podlaze přicházíme za hustého deště a když z něho po čtvrt hodině vycházíme, venku svítí sluníčko! Způsobilo to intenzivní hlazení nožky svatého Petra, kterého se zůčastnili všichni účastníci zájezdu ! V Luxemburské zahradě je skvostně, vzduch je vyčištěný, přicházíme na zaplněný bulvár St. Michel, tepnu místní končiny. Okolo slovutné Sorbonny a toho, co zbylo z kdysi obrovských římských lázní, se vnořujeme do labyrintu uliček " Malých Athén " , jedna hospůdka vedle druhé, tady se sluší naše kroky zastavit, přestat být " Japonci " a začít si Paříže užívat . Sraz máme pod ocasem jezdecké sochy Karla Velikého před katedrálou Notre Dame, kolem radnice jdeme na stanici metra a naposledy dnes se přesouváme. La Défense je končina mrakodrapů, fotíme ta skleněná monstra, nastupujeme do autobusu a jedeme bydlet na předměstí do čtvrti Chelles do hotelu Premiéra classe.
Den začínáme tím, že vezeme partičku disneylanďáků do toho jejich zábavního parku, a potom teprve do Versailles . Je velmi těžké popsat bez emocí, co se dělo na nádvoří. Sešel se tu strašidelný, nekonečný had turistů ze všech končin světa, vlnil se v mnoha meandrech a stoupnout si na jeho konec zavánělo začínající demencí. Jde se napřed do zahrad a potom se uvidí. Ještě pořád nejsou záhony osázené, na cestách jsou obrovské kaluže po včerejším lijáku, ale jaro je již v nezadržitelém rozpuku, jdeme k vodnímu kříži a od něho k Velkému Trianonu Ludvíka XIV. Naším cílem je ale vesnička Marie Antoinetty, do které se musí projít Trianonem Malým Ludvíka XV. Ouha ! Oni otvírají až v poledne ! Francie je krásná země, až na ty Francouze . Honem tedy do fronty a čekáme, až nás pustí dovnitř. Ale čekání se vyplatilo, hrázděné chalupy s doškovými střechami, nahoře kosatce, leknínový rybník s loudivými kapříky, zahrádky se zeleninou a kořením, farma s domácími zvířátky, rozkvetlé rododendrony a azalky a .... konvalinky ! Mezitím se fronta zredukovala asi na polovinu, ale pořád je nekonečná, nezbývá, i když se to nemá, než předbíhat. Za pár minut jsme uvnitř a o tu sebeprezentaci jednoho jediného člověka jsme přece jenom nepřišli. Ve Fontainebleau jsme na knop, hned za námi se kasa zavírá, v zámku , na jehož krásu dohlížely velké ženy, jsme sami, jaká to neuvěřitelná úleva po těch strašných masakrech ! A i město samé stojí za zkouknutí, jakoby se tu čas zastavil někdy na začátku minulého století a dobře se tu nakupují vínečka i smraďoši . Doma jsme ještě za světla, balíme, zítra vyrážíme na další zteč !
Konečně je nebe v modrém, snad prožijeme aspoň jeden den bez deštníků. Po prázdné dálnici svištíme do centra, přivstali jsme si, abychom se vyhnuli strašlivé frontě v Louvru. Zadařilo se, v podzemí jsme včas a noříme se do toho mraveniště zvědavců, většina z nich míří za Monou Lisou a my , pochopitelně , také. A máme volníčko, můžeme šmejdit, můžeme utrácet, můžeme sedět v parku a koukat na ten cvrkot, můžeme usrkávat vínečko či kávičku, do dvou času dost . Linka metra číslo čtyři je známá tím, že z ní postupně vystupují všichni bílí a nastupují ti opačně zabarvení , až jedinými bílými jsme ve vagónech my. Na Barbés to vypadá spíš jako v Nairobi než v Paříži, musíme tím třetím světem prokličkovat až ke strmým a dlouhým schodům a vyškrábat se na vrcholek Montmartru. Pod bazilikou Sacré Coeur je nemlich takové termitiště jako tam, kam jsme se doposud vrtli, ale je tu zato na co koukat, těch kšeftíků, hospůdek a galerií ! Když se jde prostředkem kopce, jdete samými hospodami, je zábavné sledovat, co zrovna " frantíci" konzumují. U Moulin Rouge děláme fotozastávku, proud vzduchu z útrob metra nám čechrá vlasy a holky jsou rády, že dnes nemají sukně ! A znovu jedeme podzemím a vystupujeme přímo pod Vítězným obloukem. A je tu smůla, minuty poztrácené čekáním nám teď chybí, oblouk nám zavírá doslova před nosem, bude tu rej stařečků veteránů, všechno musí jít stranou. Ještě musíme přejet do Latinské čtvrti, je před námi pravá, nefalšovaná francouzská večeře v restauraci Le Bourbon. Nabídka je přepestrá, poskládat si kompletní menu vyžaduje i trochu odvahy, v nabídce jsou totiž žáby, šneci i mušle, nutno libě konstatovat, že rodina " žabožroutů" přijala nové členy i z našeho zájezdu. Už se stmívá, uličky Latinské čtvrti jsou neprůchodné, my se jimi dereme ven a naposledy míříme pod zem, musíme se přemístit na Trocadéro, kde na nás čeká náš zlatý bus s vychlazeným kozlíkem. Ještě poslední dobrodrůžo, metro z Monparnassu nejezdí, musíme na malou okružku linkovým busem , Eiffelovka už svítí a my vidíme její krajkoví, dáváme jí sbohem , projíždíme noční Pařiží, voláme na seržanta " salut!" a to je konec expedice " vláha" , držme se svých zvyků , líbejme své ženy když to tu a tam vylepšíme kytičkou konvalinek, naše holky budou šlapat jako hodinky ! Ahoj váš Honza

Vepřové nožičky a´ la St.Menehoud
Očištěnou nožičku podélně rozpůl, řez posol, popepři a vlož bobkový list, obě půlky spoj a považ provázkem a dej pomalinku vařit na čtyři hodiny do osolené vody se zeleninou a černým kořením. Provázek odstraň, bobkový list vyhoď a obě polovičky ještě horké a lepkavé obal v chlebové strouhance. Opeč na grilu dozlatova. Podávej s dijonskou hořčicí a chlebem.

Provencálské paličky
Pekáč vymaž lžičkou olivového oleje a zcela zakryj osolenými a opepřenými kuřecími paličkami. Posyp nahrubo nasekaným česnekem, provencálským kořením a půlkami černých oliv a do všech mezírek nastrkej čtvrtky neloupaných rajčat. Nepodlévej ! Vlož do rozpálené trouby, po deseti minutách uber na 180 stupňů a peč ještě tři čtvrtě hodiny . Podávej s listovým salátem a cherry rajčátky s dresinkem z olivového oleje, česneku, citronové šťávy a dijonské hořčice.

Burgundské řízky
Naklepané a osolené maso z krůty, krkovice, kuřete ponoř do " pácu" ze třech bílých jogurtů, třech vajec a třech lžic dijonské hořčice, klidně přes noc . Nech okapat a obal ve strouhance s parmazánem půl na půl. Rukou vytvaruj pěkné řízečky a smaž na olivovém oleji, podávej s novým brambůrkem a okurkovým salátem s kysanou smetanou a koprem.

Pařížská cibulačka
Dohněda usmaženou cibuli dej do zapékací misky, zalij silným vývarem, přidej skleničku bílého vína, zakryj topinkami z bagety a hustě posyp nastrouhaným sýrem . Dej zapéct do trouby až do zhnědnutí sýra