close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Únor 2014

Waikiki

27. února 2014 v 7:18 | HONZA F. |  Po 22. hodině
Waikiki

Tohle povídání bude o jedné hodně zvláštní holce. A o hodně zvláštní shodě na sebe navazujících událostí . A nebude se cestovat do Tichomoří, jak by napovídal název , ale k teplému a špinavému Jadranu na severu Itálie, bude to i cesta časem, protože příběh se stal hnedle po té sametové revoluci, která nám otevřela napřed Evropu a potom i celý svět . Stal se ze mě podnikatel, ale ten v uvozovkách, vzal jsem si do pronájmu hospodu v dobré víře brzského zbohatnutí a vybaven jakýmysi kuchařskými povědomostmi a notnou dávkou naivity , pustil jsem se do kapitalizování svého majetku. Zpočátku se mi dařilo, na obědy ke mně chodily holky z nedaleké banky, já jim připravoval veselé pokrmy, na počest té nejprsatější z nich , Jitky , jsem servíroval stejnojmenný pokrm, plátek vepřového, na něm dvě polokoule broskve, vše zapečeno pod plátky sýra, navrchu, jako bradavky , se skvěly dvě rozinky, staří mládenci mívali z toho vlhké sny ! Když si kočky ztěžovaly, že je prsa nebaví, dostaly na kuřecím stejku půlku banánu s rozpůlenou švestkou na jednom konci, potaženou zapečeným ementálem, ty nejhubatější to měly ozdobeno ještě malým šprycem šlehačky na opačném konci nežli byla ta švestka. Takhle jsem blbnul, v poledne byl problém u mě sehnat místo a výsledek se brzy dostavil. Pan majitel mi pěkně zvedl nájem ! Abych měl prachy na podnikání a nemusel hospůdku zavřít, vrátil jsem se k cestování a o prázdninách jsem svěřil podnik kamarádovi číšníkovi a vyrazil jsem s Čechy do světa jako docela solidně placený průvoce. Mým úkolem bylo přivézt první várku do kempu Waikiki, jestli nevíte, kde to je, tak dávejte bacha . Je to na lautr severu Itálie, tam, kde je Bibiano, Caorle, Lignano a jak se všechna ta letoviska jmenují. Ale nebydlí se v panelácích, to je děsivá představa, že lidi z paneláku jedou k moři bydlet do paneláku !, v kempu měla cestovka své stany rozmístěné pod korunami borovic , pěkně na travičce a jednotlivé areálky byly od sebe odděleny živými, rozmarýnovými plůtky . Mým dalším úkolem bylo vozit klienty několikrát týdně do Benátek, šlo to snadno, od kempu odjížděl několikrát denně linkový bus do Punta Sabioni a odtud se plulo lodí, paráda ! Ale protože hlavní náplní bylo povalování se u bazénu či moře, nesmělo se to s Benátkami přehánět. Aby se naši Češi nenudili, byla pro ně připravena horská kola a prkna a s kaźdým turnusem přijela i holčina, která je proháněla po pláži a cvičila s ženami aerobik. Dny bez cestování byly pro mě nekonečné a abych nemusel bolavě ležet na rozpáleném písku a koukat holkám a kozenky, což bylo zábavné , ale ne dlouho, začal jsem se potulovat po okolí. A tak jsem zjistil, že v nedalekém městečku se koná každé ráno rybí trh a že se tu dají koupit ryby za zanedbatelnou cenu ve srovnání s tím, co budou stát za hodinu v rybárně . Zakoupil jsem jednu rybku, dnes vím , že to byla doráda , s tím, že si ji upeču k večeři. A protože jsem neměl ani gril ani dřevěné uhlí, ale jsem vybaven českou schopností improvizovat, na odlehlém místě kempu jsem zcizil kus drátěného plotu a upletl z něho primitivní rošt. Na topení stačily piniové šišky a trocha rozmarýnového jehličí a hned další večer už to u mého stanu vonělo a vůně přivábila první zvědavce. Druhý den už jsem měl čtyři objednávky a naše večeře dovoněla až na druhý konec kempu a u mého stanu se začali hromadit hladovci. Když jsem ráno na trhu oznámil, že beru celý tucet ryb, dostal jsem slevu a za zbytek peněz jsem pořídil regulérní gril a uhlí a stal se ze mě restauratér. Na konci týdne již byly přebytky tak velké , že jsem už měl grily dva a zásobil sem se i dobrým vínem na zapíjení. My Češi jsme nestydové , naše holky se na té katolické pláži poznaly podle chybějících podprsenek, ale nedosti na tom. Nám vyhražený prostor v kempu byl asi dvě stě metrů od oficiálních sprch, ale zato jsme měli za zástěnou živého plotu spršku pouze se studenou vodou na takovéto zbavení se písku. Já jsem ji každé ráno využíval k nahatému mytí, jednou jsem byl přistižen pěknou ženštinou a dotyčná se ihned svlékla také a klidně se vyspršila se mnou. Asi se pochlubila, protože hned další ráno přišla i s dvěma kamarádkami, takže skóre pinďour : pinda bylo 1:3 v můj neprospěch. Z nahatého sprchování se stal masový bohulibý zvyk, šlo se do něj i večer před společným grilováním. Tak to šlo turnus za turnusem, jak se party střídaly, vždy někdo doporučil nováčkům tuhle vymoženost až jednou přijela Laďka. To byla jedna z těch po pláži pobíhajících a předvičujících dívek, ovšem od nás se distancovala, na rybí hody a vinné orgie nechodila a na pláži se opalovala vzorně s horním dílem plavek. Navíc nebyla vyholená v podpaždí a z plavkových kalhotek se jí dralo tmavé ochlupení . U táborového grilu jsme to my, muži , patřičně komentovali, ta záhadná kočka v nás vzbuzovala touhu přijít tomu tajemství na kloub. Ve vedlejší vesnici se každý čtvrtek konala rybí slavnost, " festa marinaia " , akce to byla velmi populární, my, suchozemci , přece jenom k těm mořským potvorám máme i v součastnosti dost daleko, natož tenkrát v tom sametovém dávnověku. Na pódiu vyhrávala italská kapela takové ty cajdáky o slunci, moři a Marii, pod nimi byl parket, všude okolo dlouhé stoly s lavicemi a za nimi veliký stan a v něm tucet zpocených chlapů nořil košíky s v mouce obalenými mořskými plody do van s rozpáleným olejem. To výsledné jídlo se jmenuje frito misto a je to veliké mňam. Další chlapíci v námořnických tričkách a se slamáky na hlavách kuchali ryby, kořenili je a pokládali na rošty. Víno teklo proudem a zábava byla vynikající. A jednou se na ní objevila Laďka. V mini, na pěkných nožkách, tričko s holým pupíkem, krátké vlasy zježené, posadila se mimo tu vřavu, usrkávala z kelímku bílé víno a vůbec nedávala najevo, že patří k nám . Jako vedoucí výpravy , tedy i jí samé , jsem považoval za samozřejmé ji vyzpovídat. Poručil jsem si dvě misky frita mista , jednu pro ni a sedl jsem si k ní. Kupodivu tu svou záhadnou skořápku nechala doma, možná jí rozvázala jazyk i ta troška alkoholu, který zatím stačila polknout, hezky se rozpovídala . Studuje na VŠE , tam jsem studovával i já, docela mě zajímaly stávající poměry, hospody, které jsem navštěvoval já , jsou už zkrachovalé, zato existují různé bary pro vysokoškoláky, které Laďka neignoruje, jak by se zdálo. Sportuje, běhá za Slávii dlouhé štreky , tady každé ráno běží po pláži deset kiláků tam a deset zpátky , to vše dávno před tím, než ze kdokoli probudí. Ví o našem nahatém sprchování, ale ostýchá se zapojit se, ráda by s námi poseděla , ale neví , jak do toho . Pozval sem ji k tanci, šla nerada, tanec není její parketa, ale šla , aby nebyla za suchara. Tančila stejně kvalitně jako já, to nás napřed rozesmálo a posléze i sblížilo, už jsme to doseděli a dotančili spolu a slíbili si, že v tom budeme pokračovat i zítra . To měl být pátek , ráno jsem se šel podívat jak běhá, povaloval jsem se na studeném písku a pozoroval východ slunce, zaplaval jsem si na té zlaté hladině a když se Laďka vrátila zbrocená potem, pozval jsem ji do našeho sprchového zákoutí. Odmitla s tím, že potřebuje horkou vodu, čemuž se dalo i nedalo věřit. Ale nešť, ještě tu je jeden večer, zítra tu všechno končí a my pojedeme domů. Rozlůčka byla velkolepá, poslední ryby byly obrány, poslední lambrusko vypito , Laďka seděla s námi a byla švitořivá, ale odstup si udržovala nadále. A ráno se přihodilo to, co způsobilo, že všechno bude jinak. Mizerné počty někoho v cestovce zavinily, že u nástupu do busu se zjistilo, že na mě a na Laďku nezbylo místo ! Fakt dobrý ! Dotazem v CK jsem způsobil paniku, nakonec se našlo řešení, za zbývající služební peníze se dostaňte nějak domů . Na recepci nám vyšašili vlak z Benátek do Vídně a odtud do Prahy, odjezd v neděli dopoledne ze Santa Lucia . Zamávali jsme našim lidičkám a zůstali jsme sami s batůžkem s tím nejnutnějším, vše ostatní odcestovalo s lidmi. Šli jsme na kafe a Laďka se rozpovídala. Nikdy v takovéto situaci nebyla a strach z ní přímo čišel . Začala se mi svěřovat a mně došlo, proč je taková . Na koleji Na Jarově, tam jsem i já kdysi prožil tolik neopakovatelných chvilek s alkoholem a holčičími tělíčky, že mě to stálo studia, se přimotala do nějakého mejdanu a tam ji spolužáci opili a opilou " ošukali ", to jsou její slova. A tím pádem se ze sexu místo kouzelné kratochvíle stala noční můra. Aby se stala neatraktivní a nepoužitelnou , přestala si holit srst a zarostla v místech, která se tak stala pro vrstevníky odpudivá . / blbečci, dodávám já / . To všechno mi , pochopitelně po kapkách , svěřovala , kafe jsem nenápadně zaměnil za víno, a protože jsme neměli kam složit hlavu, odebrali jsme se si schrupnout a pláž. Po tom vínu to nebyl problém a oba jsme usnuli, naštěstí ne už na prudkém slunci. Probudil jsem se, Laďka mi spala na prsou a pravou rukou mě objímala, to bylo tak důvěrné, že jsem se neodvážil tuhle chvíli nějakým neopatrným pohybem pokazit. Den už se chýlil, pláž byla jako vymetená, když se Laďka probrala, nevěřícně koukala, v jaké že pozici se to ocitla a než stačila ruku i hlavičku ze mě odstranit, objal jsem ji taky a ona mi dala nesmělou pusu ! Jak se stmívalo, byli jsme k sobě důvěrnější a když se vyloupl úplněk obrovský jako pizza, navrhl jsem , že jí ukážu kouzlo. Když jsem jí řekl, jakou rekvizitu potřebuji, nevěřícně kroutila hlavou, ale usmívala se a nakonec svolila. A potom jsem ji uviděl nahou ! Na hubeném tělíčku měla ta sněhobílá , neopálená místa, uprostřed toho spodního na mě
" čučel " chomáč černých chlupisek. To byla ta rekvizita ! Totiž , když je bezvětří a moře se uklidní, vystoupá k hladině plankton, který je naakumulovaný slunečními paprsky a když se rozvíří, nachytá se na husté ochlupení a naspořené světlo se rozzáří. Zvláštní bylo, že i když jsme byli nahatí oba, svítila jenom Laďka . Co svítila ! Vypadalo to , že drží mezi nohama baterku ! Ta chvíle trvá jenom chvíli , nemohl jsem se nabažit a bylo mi líto, když ti živočichové , kteří jako já milují pouze ženské klíny, zhasli . Potom jsme plavali směrem do Egypta a když jsme se daleko od břehu obrátili a vrátili se na pláž, bylo nám blbé se obléknout a leželi jsme vedle sebe na ručníku a schylovalo se ke splynutí nejen duší. Laďka to cítila také, dobře věděla , že jsme oba v pohotovostní poloze, ale nakonec se na její přání nic nekonalo . Proklel jsem ty hajzly z Jarova ! Tu teplou noc jsme prospali nahatí na pláži, ráno opět plavbička a potom se Laďka omluvila a odebrala se do sprch. Když se vrátila, vzala mě za ruku a došli jsme k té hambaté sprše, tam se klidně svlékla a já zíral na tu proměnu . Podpaždí vyholeno , na nohou ani chloupek, kundička sestříhaná do decentního trojůhelníku, byl jsem svědkem jednoho velkého rozhodnutí, změny mladého života. A potom jsme jeli stopem do Punta Sabioni a lodí do Benátek a vaporettem k nádraží a vlakem do Vídně . V kupé si na mě Laďka zcela samozřejmě lehla, válela se po mně až do metropole nad Dunajem, ale bylo to takové to válení dcery po otci, také jsem tomu tak rozumněl. V Praze jsme si dali pusu a už jsme se nikdy neviděli. Docela by mě zajímalo jestli ta proměna, kterou jsem pomohl nastartovat, přinesla nějaké ovoce v podobě lepšího života. Teď už se to nedozvím. A pointa na závěr ? Když jsem se vrátil do své hospody, byla vytunelovaná, má pravá ruka, číšník Ďoďo, sbalil tržbu a zmizel ! Dnes už se tomu směju a žádné ponaučení jsem z toho nevyvodil, stálo to za to !