close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Leden 2014

Jak jsme pluli do Paříže

1. ledna 2014 v 19:16 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
Jak jsme pluli do Paříže
Normálně jezdíme s Plustourem do Paříže autobusy, dobrými, pohodlnými a s fajn kluky za volantem, ale tohle byl takový milý bonus. Na silvestrovský výlet nám byl přistaven nový Neoplán s Davidem a Martinem . Je sobota 28.12. 2013, starý, třináctkový rok to už má skoro spočítané, nabíráme lidi od Ostravy až po Plzeň a plujeme si to do metropole nad Seinou. Fakt, nekecám, je to spíš plavba než jízda. V šest ráno jsme na poslední pumpě, jsme tu kupodivu sami, myjeme se a snídáme slavné Davidovy párky a vjíždíme do nedělně vylidněného města. Navíc se tu rozednívá mnohem později než u nás, je těžko k uvěření, že se tohle tmavé , mrtvé a studené místo může rozsvítit a zalidnit. A tam spíš tušíme než vidíme náměstí Bastilly s moderním divadlem, siluetu Notre Dame z mostu Austerlitz vůbec nevidíme, neviditelná je i botanická zahrada a Institut arabského světa, malinko živěji je v Latinské čtvrti, jedeme i přes neosvětlené nádvoří Louvru s Vítězným obloukem Caroussel, u kterého se večer sejdeme, na Rivoli nevidno živáčka, zastavujeme na Concordu a fotíme si aspoň zpolovičky nasvícené obří ruské kolo a vydáváme se na spící Champs Elysées. Vítězný oblouk na jejich konci je již viditelnější a když vystupujeme z busu na Trocadéru, již nesměle svítá a Eiffelovka je ztepile rozkročená proti modrající se obloze. Bude pěkňoučce, hurá ! Ale ty davy pod věží, ty jsou už teď strašné a takhle to bude po všechny tři naše pařížské dny . Starou dámu máme zdolanou, z vršku byla vidět Plzeň, jak tvrdili Plzeňáci, je to samozřejmě nadsázka, ale na viditelnost máme obrovskou kliku, to samé platí i o plavbě lodí , z horní paluby se krásně fotí, dole je usínavé teploučko. Jdeme ke stanici metra Clemenceau, ale nejdeme tou nejkratší cestou, vyplatí se zajít na Elysejská pole a načuchat se báječných vánočních vůní na tržnici, advent tu stále pokračuje. Z metra vystupujeme přímo v Louvru a mísíme se do toho nesmírného mraveniště zvědavců, kteří, stejně jako my, mají v úmyslu si před silvestrovskou pařbou ještě pohladit oči. Za zaznamenání ale stojí i šmejdění v tom podzemním světě pod skleněnou pyramidou, je tu spousta krásných obchodů i příležitostí pozřít něco zajímavého před odjezdem do hotelu. Sraz máme u obřího ruského kola, bydlíme v hotelu Premiére classe ve čtvrti Epinay sur Orge.
Ráno je modroučko, kéž by nám to vydrželo celý den. Míříme do Fontainebleau prohlédnout si královskou rezidenci, stavěla se předlouho, z původního loveckého zámečku se stala napřed tvrz a z ní vyrostl zámek, který se stal pýchou Francie. Zajímavé na něm je, že si sem králové odkládali své milenky a ty potom dohlížely na různé přestavby a dostavby. Za všechny jmenujme Dianu z Poitiers a Gabrielu D´ Estrée, ve své době nejkrásnější ženy Francie. V zámku jsme skoro sami, to samé platí i o zahradách, v ostrém slunci jsou velmi fotogenické. I městečko samo je roztomilé, zastavil se v něm čas někdy na začátku minulého století. Když přejíždíme do Versailles, obloha proti nám temní, asi schytáme pár kapek, jak nám prorokuje předpověď počasí. Dnes je pondělí, takhle nám to holt vyšlo, zámek je zavřený, musíme se spokojit pouze se zahradami. A nejsme sami! Kupodivu se v nich prochází spousta lidí, vláček jezdí, funguje i půjčovna golfových vozíků, jediné, co je divné, všechny toalety jsou zavřené! Inu Francouzi . Procházíme se okolo rekonstruované Latoniny fontány, jdeme alejí soch, které jsou chráněny před zimou neslušivými kabátky, docházíme až k Velkému Trianonu, ten si nechal zbudovat kvůli své intimitě Ludvík XIV. , duševní autor celé ohromné stavby. Začíná pršet, mažeme zpět k autobusu a přesouváme se do mrakodrapové čtvrti La Défense. Všechny kanceláře v těch výškových budovách svítí, obchoďáky jsou narvané nakupujícími, silvestr je za dveřmi, Frantíci se musí zásobit mejdanovými specialitami, jako jsou ústřice nebo foie gras, tučná husí či kachní játra, která se konzumují na topince s cibulovou marmeládou ! Vracíme se do hotelu a je před námi poslední regulérní noc roku 2013 .
Po snídani s nedůvěrou koukáme na oblohu, je zamračená a drobně mrholí. Máme před sebou předlouhý den, plujeme si to naším Neoplánem do centra, ještě si musíme projít Latinskou čtvrť. Obrovitý Panthéon je celý v lešení, od kostela Sv. Štěpána a kolem knihovny Sorbonny jdeme po bulváru St. Michel ke katedrále Notre Dame. Cestou se zdravíme s univerzitní kaplí, tady odpočívá kardinál Richelieu, okukujeme to, co zbylo z kdysi mohutných římských lázní, nořímese do uliček s těmi vyhlášenými gýrosy a už jsme před katedrálou. Fronta dovnitř ještě není nijak dramatická, za chvíli jsme tam spolu s dalšími zvědavci a máme rozchod na drobné nákupy nebo posezení v kafírničce. Pod ocasem našeho koníka máme sraz a jdeme na pravý břeh k novorenesanční radnici. A hnedle za ní je vstup do metra a my jsme za pár minut na " našem " Concordu, tam už číhá autobus a my si to plujeme okolo St. Madelaine, lahůdkáře Fauchona a kostela St. Augustina k Moulin Rouge. Čeká nás pěkné stoupáníčko k bazilice Sacré Coeur a rozchod, ještě tu funguje roztomilá a voňavá tržnice, malíři se předhánějí v lovení klientů, v bazilice je hlava na hlavě , vracíme se na sraz s naším busem a naposledy v tomto roce plujeme, tentokrát zaparkovat do avenue Foch, odtud budeme po půlnoci odjíždět domů. Na Vítězný oblouk již nestíhame vystoupat, z bezpečnostních důvodů ho těsně před naším příchodem zavírají. Nevadí, jdeme na metro a přesouváme se na náměstí Bastily. Místo kdysi ponurého vězení´ tu dnes svítí, bliká a vydává zvuky lunapark, my putujeme pomaličku po ulici Svatého Antonína, tady není radno se pohybovat s lačným žaludkem, je to tu samá sýrárnička, pekárnička, vinotéčka či zelinář, všude fronty, Pařížané konají poslední nákupy před poslední nocí v roce. Přecházíme na ostrov Svatého Ludvíka a stejnojmennou , velice rušnou uličkou přicházíme ke katedrále. Prší, fouká, honem do restaurace Le Bourbon do příjemného sklípku, muži číšníci se mohou nad tou záplavou hezkých holek přetrhnout, jdeme do šneků i do žab, ničeho se nebojíme, vše zapíjíme vínkem. A úplně naposledy jedeme metrem, vystupujeme na načančaných Champs Elysées, v autobuse si bereme pití a jdeme se políbit a přivítat s rokem 2014 na náměstí Trocadéro, půlnoční , slavnostně blikající Eiffelovka nám vytváří takovou pěknou tečku za tím naším silvestrovským dobrodružstvím. A potom už plujeme domů. Tak někdy příště, ahoj váš Honza