close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Prosinec 2013

Advent podle Frantíků

19. prosince 2013 v 8:01 | HONZA F. |  Pojeď se mnou
Advent podle Frantíků
Představa o tom svatém čase podle Pařížanů je následující: příchod mrňavého Spasitele byl takovou událostí, že pastýři vařili svařák a betlémská hvězda přivedla tři krále - kuchaře, kteří mu darem přinesli dokřupava upečené klobásky, savojské brambory se sýrem a slaninou a tučná husí játra. Co je na tom pravdy se rozhodla probádat CK Plustour. 12.12. se v Praze naplnil bus společnosti Mirobus s Milanem a Jirkou za volantem a jelo se. Noc proběhla v té známé bolavé "pohodě", v šest už jsme se myli před Paříží a po sedmé už jsme projížděli dosud ztemělé a opuštěné ulice. Vzali jsme to přes most Austerlitz, minuli jsme Institut arabského světa, pozdravili se s katedrálou Notre Dame, ukázali si Latinskou čtvrť, do které se budeme rádi vracet, okoukli nejstarší místní most, který se jmenuje Nový, už tu byl Louvre na protějším břehu a na tom našem muzeum Orsay, přes další most, Concorde, jsme se dostali na stejnojmenné náměstí a po Champs Elysées jsme doputovali k Vítěznému oblouku a od něho to byl už jenom kousek na Trocadéro, a tady jsme si poprvé šlápli na pařížskou dlažbu. Za majestátní Eiffelovkou zrovna vychází slunce, no řekněte, může být krásnější entrée do města nad Seinou ? Nebíčko je čím dál modřejší, to budou, panečku, fotečky ! Po těch výškových pohledech na bílé město pod námi se vydáváme procházkou přes zahradu muzea Branly do přístavu Alma. A tady, ještě než vstoupíme na palubu lodi společnosti Bateaux Mouches, marně odoláváme našemu prvnímu svařáčkovi. Plujeme si to pod modrou oblohou prostředkem již obživlé Paříže a nabíráme síly pro pokračovaní našeho adventního poznávání. Vlakem se přemísťujeme do jiného světa. Na náměstí Svatého Michala již vidíme stromečky postříkané umělým sněhem, tady je všechno takové nějak srozumitelně menší, malé obchůdky, malé kavárny, malé trafiky i malé sámošky s pultíky zaplněnými pomeranči a jablky. Taky tu všude prodávají knížky, procházíme tím světem k rujnám lázní , které tu zbyly po éře Římanů. V Malých Athénach, tak se tu říká čtvrti, která se skládá ze samých řeckých hospod, čmucháme ty vůně gýrosů, fotíme si čistokrevnou gotiku kostela St. Severin, nejmenší pařížský dům a nejstarší místní strom a ejhle! Stojíme před katedrálou Notre Dame a máme volníčko na posezení v kavárničkách. Od kostela, kterým se prohnaly dějiny Francie, ale i Evropy, se přesouváme k novorenesanční radnici a spouštíme se do metra, abychom se vzápětí octli ve zcela jiném prostředí. Zíráme na skleněné mrakodrapy v La Défense, už se setmělo , všecha okna kanceláří svíti a vůbec to není špatný pohled. A uprostřed tech zářících kolosů stojí tržnice vybudovaná z dřevěných domečků, nabídka v nich vánočně přepestrá, ale hlavně tu jihnou srdce nás badatelů, kteří se sem vydali zjistiit, jak to s tím adventem vlastně je. Bodejť by ne ! V ohromných pánvích se tu smaží mnoho druhů klobás, v jiných pánvicích tu taví alpské sýry a mísí je s tou suchou, žvýkací šunkou, jinde zase visí celé vyuzené vepřové kýtičky, objevíte tu ale i celou řadu sladkostí a v litinových kotlících se vaří svařáček a na hladině mu plují plátky jablek a pomerančů. Odjíždíme krásně zasekanou dálnicí do našeho hotelu Premiére classe do čtvrti Epinay sur Orge.
Ráno je modroučko s bílými čarami od letadel, po snídani míříme zpět do centra. Zajíždíme až k samému úpatí montparnasského mrakodrapu a odtud k Invalidovně, vyfotit si místo, kde odpočívá pod zlatou kopulí ten jejich Napoleon Bonaparte. Přes krásný most Alexandra III. přejíždíme na pravý břeh k veletržním, secesním palácům, znovu na Concorde a podél Tuilerijskývh zahrad sjíždíme do podzemních prostor největšího muzea na světě Louvru. A máme volno až do dvou, kdo chce, jde za obrazy, kdo ne, prochází si ty úžasné prostory pod skleněnou pyramidou. Venku se mezitím udělal nádherný slunný den, projít si Paříž jen tak, beze stresu, fotit si tu nádheru a čmuchat ty adventní vůně, takhle má vypadat poznávání tohoto nádherného, kulturního města. Scházíme se pod ocasem Karlova koně u katedrály a jedeme už zase společně krásně narvaným metrem k tomu slavnému Moulin Rouge. A je před námi výstup na kopec Montmartre, aby nám to lépe stoupalo, procházíme předzahrádkami restaurací a koukáme Frantíkům do talířů , zdravíme se s kovovým mužem, který prochází zdí a už jsme na samém vrcholku u baziliky Sacré Coeur a co by to bylo za advent, kdyby to tu opět nevonělo. Tržnice pod bazilikou překypuje dobrotami, svařák voní přímo neodolatelně, užívame si to náramně a do toho nám ještě hraje na harmoniku krásná květinářka ! Ale musíme dál. Opět metrem se ocitáme přímo pod Vítězným obloukem, čeká nás senzační pohled na rozsvícených dvanáct ulic, které paprskovitě od Oblouku míří do všech stran, tou nejnačančanější jsou Champs Elysées a my si tu v té záplavě světel kráčíme a jsme součástí těch davů, které dělají to samé. A znovu do metra a šup! Jsme u našich Řeků a jdeme na večeři , ovšemže francouzskou a někteří z nás dokonce rozšiřují tu velkou rodinu Žabožroutů! A úplně naposledy sedáme do metra a vynořujeme se tam, kde jsme včera začínali. Jsme na Trocadéru, veledílo pana Eiffela je fantasticky nasvícené, teď teprve vidíme z jak subtilního krajkoví ji mistr Gustav utkal. V deset je taková úlitbička Japončíkům, Nemčourům a Amíkům, věž se rozstříbří dalšími žárovčičkami, trvá to pár minut a pro nás to je signál odebrat se do busu a zamířit domů. Zdaleka ne všechno jsme stihli vidět, holt, musíme sem zpět. A až to nastane, chtěl bych být u toho, ahoj váš Honza
portrait


jde to i bez dudlajdá

8. prosince 2013 v 10:28 | HONZA F. |  Pojeď se mnou

S CAMPANA TOUR DO VÍDNĚ



Určitě by se na adventní Vídni dala najít řada chyb. Vždycky, když se někam nahrnou davy, znamená to zmatky, tlačenice a fronty. Ale tohle všechno se dá pozapomenout, když převáží klady. CK CAMPANA TOUR zorganizovala na 7.12. 2013 trochu zvláštní cestu, v busu se totiž shromáždila sešlost od Přeštic, Dobřan, Plzně, Prahy , Boleslavi a Liberce, autobusáci firmy RUBEŠ Martin a Robert byli Středočeši . Zmrzlou Vrchovinou jsme dojeli až na Pálavu a v Mikulově si ověřili, že to žádná sranda nebude, fronta na dámských záchodech byla z kategorie těch gigantických. Ale každá fronta jednou skončí, i my se hnuli dál a po desáté už jsme se mohli vnořit do davu turistů, kteří si přišli pohladit oči pohledem na Hundertwasserovu architektonickou parádu. Jeho výstřední dům vyvedený v lahodných barvách i Village naproti jsou skutečnou lahůdkou pro ty, kteří fandí různým extravagancím. A tady u té paráda se nám podařilo ztratit dva klienty, to není legrace ! Abychom se vyhnuli tomu strašnému masakru, který doprovází odjezdy soukmenovců z centra, vystupujeme u hotelu Intercontinental a jdeme si trochu protahnout nohy. Po pravé ruce máme Městský park se sochami hudebních skladatelů, na ringu nakukujeme do těch přeslavných kaváren Schwarzenberk, Muzeum či Imperial, u Opery si ukazujeme místo, kde se večer sejdeme, zdravíme se s pomníkem pana Goetha, máváme na trůnící Marii Terezii a odbočujeme do areálu Hofburgu. Ten nový , Franze Josefa, slouží, krom jiného, jako obrovská knihovna a archiv a ze zdejšího balkonu vyhlásil Hitler "anchluss". Vévoda Evžen Savojský i arcivévoda Karel, oba na koních, jsou na rozdíl od čalouníka hrdiny, ke kterým Rakušané budou vzhlížet navždy. Mezi nimi stojí řada fiakrů a nedaleko vyčnívají k nebi špičky místní radnice a bílá budova Burgtheatru, mezi nimi je ta slavná vánoční tržnice, do které se taky půjdeme nechat dobrovolně semlít. Starý Hofburg, to je historie Rakušanů, tady sídlili císařové říše Římské, ale i panovníci našich zemí, odtud byla řízena celá Evropa. V reprezentačních komnatách jsou uloženy rodinné skvosty, korunovační klenoty, dokonce i pilník, kterým byla prokláta ta hubeňoučká Sisi. Vedle sídlí koníci Lipicání a ta přeslavná Španělská škola drezůry. My míjíme malý areál vykopávek na Michalském náměstí a noříme se do toho nesmírného mraveniště, které pulzuje na pěších zónách. Kohlmarkt je první z nich, pokukujeme po výlohách firmy Demel, která se dodnes soudí se Sacherovými o to, čí že je ten proslulý sacherův dortík. Tam, kde sídlí další neméně slavná rodina Meinlových, začíná Graben - Příkopy. U morového sloupu si odskakujeme do barokního kostala Svatého Petra podívat se na zlatou plastiku s naším Janem Nepomuckým, jak je surově shazován do vltavských vod. To byla ale pořádná porce baroka, navíc jsme se zdarma ohřáli u tisícovky rozsvícených svící ! Dostat se do Dómu Svatého Štěpána vyžaduje trpělivost i drzost zároveň, tu my nemáme a velebné tóny varhan a zpěv těch, kteří se sem přišli přiblížit Bohu si poslechneme individuálně. U Figarohausu vzpomínáme na geniálního pana Mozarta a vydáváme se po Korutanské třídě až k hotelu Sacher a k Albertině, kde se zrovinka koná výstava francouzských "šelem" neboli Fauvistů s panem Matissem v čele. A máme rozchod a jde se Vídeň poznávat očima, ušima, nosem, ale hlavně nohama. Kdo chodí s nosem dokořán, nemůže si nevšimnout vůní, které k nám ještě nedorazily. Kombinace pečených kaštanů a brambor ve slupce, skořice na sladkém pečivu i ve svařáčcích, smažené ryby z obchodů Nordsee, vůně pomerančového punče a čerstvě mleté kávy a těch jejich braatwurstů, nesmíme zapomenout ani na odér koňských kobližek ! Kdo se umí dívat, určitě mu neuniklo neuvěřitelné vánoční osvětlení, stovky světelných reklam nad obchody, nasvícená divadla, secesní interiery kaváren a fronty před nimi, nemluvě o té spoustě uměleckých děl v té nesmírné záplavě obrazáren a muzejí. A komu ještě slouží sluch, určitě si vychutnal zvuk kostelních zvonů, varhan a zpěvu v nich a pouličních muzikantů. Ale žádné "rolničky", žádní ovce pasoucí Valaši, nikdo s nikým nejde do Betléma, tohle jsou tóny vyhrazené intimitě domácností v té správné chvíli. A ti, kteří se sem přijeli nadlábnout, také nejsou zklamáni. Všudypřítomné stánky s klobásami, spousty sladkostí, vídeňské řízky u Figlmüllera velké jako pizzy, tuny obložených chlebů. A kdo přikvačil třeba jenom na punč nebo svařáčka, nestačí zírat. Jednak si můžete za dvě a půl "éčka" koupit hrneček, ale hlavně vám Vídeňské hospodyňky napekly metráky vanilkových rohlíčků, které jsou nabízeny gratis, abychom na Vídeň jenom v dobrém vzpomínali. Bodejť bychom nevzpomínali ! Nohy nás sice bolí, ale ještě dlouho budeme mít před očima to lidské mraveniště, party známých i neznámých v družné debatě u venkovních pultíků s hrnkem v ruce, v uších klapot kopyt trpělivých koníků zapřažených do fiakrů a na jazyku ty všeliké chutě vánoční. Ale největším dárečkem byl návrat našich ztracených oveček v policejním autě ! A tak se dozajista do tohoto města zase vrátíme, jeden den nestačí. Tak ahoj někdy příště, váš Honza





. a kdo se pustí do vlastní výroby sacherdortu, tady má návod :



10 vajec

¼ kila hladké mouky

¼ kila cukru písku

¼ kila hořké čokolády

¼ kila másla

vanilkový cukr

meruňková marmeláda



žloutky, máslo, mouku, cukr, vanilkový cukr , polovinu čokolády a sníh z bílků zpracujeme na vláčné těsto, vlijeme do vymaštěné a moukou vysypané dortové formy a upečeme ve středně vyhřáté troubě. Vychladlý korpus rozpůlíme a slepíme marmeládou, vršek potřeme čokoládovou polevou z druhé půlky čokolády.

S Campanou do Vídně

8. prosince 2013 v 10:24 | HONZA F. |  Pojeď se mnou

S CAMPANA TOUR DO VÍDNĚ



Určitě by se na adventní Vídni dala najít řada chyb. Vždycky, když se někam nahrnou davy, znamená to zmatky, tlačenice a fronty. Ale tohle všechno se dá pozapomenout, když převáží klady. CK CAMPANA TOUR zorganizovala na 7.12. 2013 trochu zvláštní cestu, v busu se totiž shromáždila sešlost od Přeštic, Dobřan, Plzně, Prahy , Boleslavi a Liberce, autobusáci firmy RUBEŠ Martin a Robert byli Středočeši . Zmrzlou Vrchovinou jsme dojeli až na Pálavu a v Mikulově si ověřili, že to žádná sranda nebude, fronta na dámských záchodech byla z kategorie těch gigantických. Ale každá fronta jednou skončí, i my se hnuli dál a po desáté už jsme se mohli vnořit do davu turistů, kteří si přišli pohladit oči pohledem na Hundertwasserovu architektonickou parádu. Jeho výstřední dům vyvedený v lahodných barvách i Village naproti jsou skutečnou lahůdkou pro ty, kteří fandí různým extravagancím. A tady u té paráda se nám podařilo ztratit dva klienty, to není legrace ! Abychom se vyhnuli tomu strašnému masakru, který doprovází odjezdy soukmenovců z centra, vystupujeme u hotelu Intercontinental a jdeme si trochu protahnout nohy. Po pravé ruce máme Městský park se sochami hudebních skladatelů, na ringu nakukujeme do těch přeslavných kaváren Schwarzenberk, Muzeum či Imperial, u Opery si ukazujeme místo, kde se večer sejdeme, zdravíme se s pomníkem pana Goetha, máváme na trůnící Marii Terezii a odbočujeme do areálu Hofburgu. Ten nový , Franze Josefa, slouží, krom jiného, jako obrovská knihovna a archiv a ze zdejšího balkonu vyhlásil Hitler "anchluss". Vévoda Evžen Savojský i arcivévoda Karel, oba na koních, jsou na rozdíl od čalouníka hrdiny, ke kterým Rakušané budou vzhlížet navždy. Mezi nimi stojí řada fiakrů a nedaleko vyčnívají k nebi špičky místní radnice a bílá budova Burgtheatru, mezi nimi je ta slavná vánoční tržnice, do které se taky půjdeme nechat dobrovolně semlít. Starý Hofburg, to je historie Rakušanů, tady sídlili císařové říše Římské, ale i panovníci našich zemí, odtud byla řízena celá Evropa. V reprezentačních komnatách jsou uloženy rodinné skvosty, korunovační klenoty, dokonce i pilník, kterým byla prokláta ta hubeňoučká Sisi. Vedle sídlí koníci Lipicání a ta přeslavná Španělská škola drezůry. My míjíme malý areál vykopávek na Michalském náměstí a noříme se do toho nesmírného mraveniště, které pulzuje na pěších zónách. Kohlmarkt je první z nich, pokukujeme po výlohách firmy Demel, která se dodnes soudí se Sacherovými o to, čí že je ten proslulý sacherův dortík. Tam, kde sídlí další neméně slavná rodina Meinlových, začíná Graben - Příkopy. U morového sloupu si odskakujeme do barokního kostala Svatého Petra podívat se na zlatou plastiku s naším Janem Nepomuckým, jak je surově shazován do vltavských vod. To byla ale pořádná porce baroka, navíc jsme se zdarma ohřáli u tisícovky rozsvícených svící ! Dostat se do Dómu Svatého Štěpána vyžaduje trpělivost i drzost zároveň, tu my nemáme a velebné tóny varhan a zpěv těch, kteří se sem přišli přiblížit Bohu si poslechneme individuálně. U Figarohausu vzpomínáme na geniálního pana Mozarta a vydáváme se po Korutanské třídě až k hotelu Sacher a k Albertině, kde se zrovinka koná výstava francouzských "šelem" neboli Fauvistů s panem Matissem v čele. A máme rozchod a jde se Vídeň poznávat očima, ušima, nosem, ale hlavně nohama. Kdo chodí s nosem dokořán, nemůže si nevšimnout vůní, které k nám ještě nedorazily. Kombinace pečených kaštanů a brambor ve slupce, skořice na sladkém pečivu i ve svařáčcích, smažené ryby z obchodů Nordsee, vůně pomerančového punče a čerstvě mleté kávy a těch jejich braatwurstů, nesmíme zapomenout ani na odér koňských kobližek ! Kdo se umí dívat, určitě mu neuniklo neuvěřitelné vánoční osvětlení, stovky světelných reklam nad obchody, nasvícená divadla, secesní interiery kaváren a fronty před nimi, nemluvě o té spoustě uměleckých děl v té nesmírné záplavě obrazáren a muzejí. A komu ještě slouží sluch, určitě si vychutnal zvuk kostelních zvonů, varhan a zpěvu v nich a pouličních muzikantů. Ale žádné "rolničky", žádní ovce pasoucí Valaši, nikdo s nikým nejde do Betléma, tohle jsou tóny vyhrazené intimitě domácností v té správné chvíli. A ti, kteří se sem přijeli nadlábnout, také nejsou zklamáni. Všudypřítomné stánky s klobásami, spousty sladkostí, vídeňské řízky u Figlmüllera velké jako pizzy, tuny obložených chlebů. A kdo přikvačil třeba jenom na punč nebo svařáčka, nestačí zírat. Jednak si můžete za dvě a půl "éčka" koupit hrneček, ale hlavně vám Vídeňské hospodyňky napekly metráky vanilkových rohlíčků, které jsou nabízeny gratis, abychom na Vídeň jenom v dobrém vzpomínali. Bodejť bychom nevzpomínali ! Nohy nás sice bolí, ale ještě dlouho budeme mít před očima to lidské mraveniště, party známých i neznámých v družné debatě u venkovních pultíků s hrnkem v ruce, v uších klapot kopyt trpělivých koníků zapřažených do fiakrů a na jazyku ty všeliké chutě vánoční. Ale největším dárečkem byl návrat našich ztracených oveček v policejním autě ! A tak se dozajista do tohoto města zase vrátíme, jeden den nestačí. Tak ahoj někdy příště, váš Honza





. a kdo se pustí do vlastní výroby sacherdortu, tady má návod :



10 vajec

¼ kila hladké mouky

¼ kila cukru písku

¼ kila hořké čokolády

¼ kila másla

vanilkový cukr

meruňková marmeláda



žloutky, máslo, mouku, cukr, vanilkový cukr , polovinu čokolády a sníh z bílků zpracujeme na vláčné těsto, vlijeme do vymaštěné a moukou vysypané dortové formy a upečeme ve středně vyhřáté troubě. Vychladlý korpus rozpůlíme a slepíme marmeládou, vršek potřeme čokoládovou polevou z druhé půlky čokolády.

S CAMPANA TOUR DO VÍDNĚ



Určitě by se na adventní Vídni dala najít řada chyb. Vždycky, když se někam nahrnou davy, znamená to zmatky, tlačenice a fronty. Ale tohle všechno se dá pozapomenout, když převáží klady. CK CAMPANA TOUR zorganizovala na 7.12. 2013 trochu zvláštní cestu, v busu se totiž shromáždila sešlost od Přeštic, Dobřan, Plzně, Prahy , Boleslavi a Liberce, autobusáci firmy RUBEŠ Martin a Robert byli Středočeši . Zmrzlou Vrchovinou jsme dojeli až na Pálavu a v Mikulově si ověřili, že to žádná sranda nebude, fronta na dámských záchodech byla z kategorie těch gigantických. Ale každá fronta jednou skončí, i my se hnuli dál a po desáté už jsme se mohli vnořit do davu turistů, kteří si přišli pohladit oči pohledem na Hundertwasserovu architektonickou parádu. Jeho výstřední dům vyvedený v lahodných barvách i Village naproti jsou skutečnou lahůdkou pro ty, kteří fandí různým extravagancím. A tady u té paráda se nám podařilo ztratit dva klienty, to není legrace ! Abychom se vyhnuli tomu strašnému masakru, který doprovází odjezdy soukmenovců z centra, vystupujeme u hotelu Intercontinental a jdeme si trochu protahnout nohy. Po pravé ruce máme Městský park se sochami hudebních skladatelů, na ringu nakukujeme do těch přeslavných kaváren Schwarzenberk, Muzeum či Imperial, u Opery si ukazujeme místo, kde se večer sejdeme, zdravíme se s pomníkem pana Goetha, máváme na trůnící Marii Terezii a odbočujeme do areálu Hofburgu. Ten nový , Franze Josefa, slouží, krom jiného, jako obrovská knihovna a archiv a ze zdejšího balkonu vyhlásil Hitler "anchluss". Vévoda Evžen Savojský i arcivévoda Karel, oba na koních, jsou na rozdíl od čalouníka hrdiny, ke kterým Rakušané budou vzhlížet navždy. Mezi nimi stojí řada fiakrů a nedaleko vyčnívají k nebi špičky místní radnice a bílá budova Burgtheatru, mezi nimi je ta slavná vánoční tržnice, do které se taky půjdeme nechat dobrovolně semlít. Starý Hofburg, to je historie Rakušanů, tady sídlili císařové říše Římské, ale i panovníci našich zemí, odtud byla řízena celá Evropa. V reprezentačních komnatách jsou uloženy rodinné skvosty, korunovační klenoty, dokonce i pilník, kterým byla prokláta ta hubeňoučká Sisi. Vedle sídlí koníci Lipicání a ta přeslavná Španělská škola drezůry. My míjíme malý areál vykopávek na Michalském náměstí a noříme se do toho nesmírného mraveniště, které pulzuje na pěších zónách. Kohlmarkt je první z nich, pokukujeme po výlohách firmy Demel, která se dodnes soudí se Sacherovými o to, čí že je ten proslulý sacherův dortík. Tam, kde sídlí další neméně slavná rodina Meinlových, začíná Graben - Příkopy. U morového sloupu si odskakujeme do barokního kostala Svatého Petra podívat se na zlatou plastiku s naším Janem Nepomuckým, jak je surově shazován do vltavských vod. To byla ale pořádná porce baroka, navíc jsme se zdarma ohřáli u tisícovky rozsvícených svící ! Dostat se do Dómu Svatého Štěpána vyžaduje trpělivost i drzost zároveň, tu my nemáme a velebné tóny varhan a zpěv těch, kteří se sem přišli přiblížit Bohu si poslechneme individuálně. U Figarohausu vzpomínáme na geniálního pana Mozarta a vydáváme se po Korutanské třídě až k hotelu Sacher a k Albertině, kde se zrovinka koná výstava francouzských "šelem" neboli Fauvistů s panem Matissem v čele. A máme rozchod a jde se Vídeň poznávat očima, ušima, nosem, ale hlavně nohama. Kdo chodí s nosem dokořán, nemůže si nevšimnout vůní, které k nám ještě nedorazily. Kombinace pečených kaštanů a brambor ve slupce, skořice na sladkém pečivu i ve svařáčcích, smažené ryby z obchodů Nordsee, vůně pomerančového punče a čerstvě mleté kávy a těch jejich braatwurstů, nesmíme zapomenout ani na odér koňských kobližek ! Kdo se umí dívat, určitě mu neuniklo neuvěřitelné vánoční osvětlení, stovky světelných reklam nad obchody, nasvícená divadla, secesní interiery kaváren a fronty před nimi, nemluvě o té spoustě uměleckých děl v té nesmírné záplavě obrazáren a muzejí. A komu ještě slouží sluch, určitě si vychutnal zvuk kostelních zvonů, varhan a zpěvu v nich a pouličních muzikantů. Ale žádné "rolničky", žádní ovce pasoucí Valaši, nikdo s nikým nejde do Betléma, tohle jsou tóny vyhrazené intimitě domácností v té správné chvíli. A ti, kteří se sem přijeli nadlábnout, také nejsou zklamáni. Všudypřítomné stánky s klobásami, spousty sladkostí, vídeňské řízky u Figlmüllera velké jako pizzy, tuny obložených chlebů. A kdo přikvačil třeba jenom na punč nebo svařáčka, nestačí zírat. Jednak si můžete za dvě a půl "éčka" koupit hrneček, ale hlavně vám Vídeňské hospodyňky napekly metráky vanilkových rohlíčků, které jsou nabízeny gratis, abychom na Vídeň jenom v dobrém vzpomínali. Bodejť bychom nevzpomínali ! Nohy nás sice bolí, ale ještě dlouho budeme mít před očima to lidské mraveniště, party známých i neznámých v družné debatě u venkovních pultíků s hrnkem v ruce, v uších klapot kopyt trpělivých koníků zapřažených do fiakrů a na jazyku ty všeliké chutě vánoční. Ale největším dárečkem byl návrat našich ztracených oveček v policejním autě ! A tak se dozajista do tohoto města zase vrátíme, jeden den nestačí. Tak ahoj někdy příště, váš Honza





. a kdo se pustí do vlastní výroby sacherdortu, tady má návod :



10 vajec

¼ kila hladké mouky

¼ kila cukru písku

¼ kila hořké čokolády

¼ kila másla

vanilkový cukr

meruňková marmeláda



žloutky, máslo, mouku, cukr, vanilkový cukr , polovinu čokolády a sníh z bílků zpracujeme na vláčné těsto, vlijeme do vymaštěné a moukou vysypané dortové formy a upečeme ve středně vyhřáté troubě. Vychladlý korpus rozpůlíme a slepíme marmeládou, vršek potřeme čokoládovou polevou z druhé půlky čokolády.

S CAMPANA TOUR DO VÍDNĚ



Určitě by se na adventní Vídni dala najít řada chyb. Vždycky, když se někam nahrnou davy, znamená to zmatky, tlačenice a fronty. Ale tohle všechno se dá pozapomenout, když převáží klady. CK CAMPANA TOUR zorganizovala na 7.12. 2013 trochu zvláštní cestu, v busu se totiž shromáždila sešlost od Přeštic, Dobřan, Plzně, Prahy , Boleslavi a Liberce, autobusáci firmy RUBEŠ Martin a Robert byli Středočeši . Zmrzlou Vrchovinou jsme dojeli až na Pálavu a v Mikulově si ověřili, že to žádná sranda nebude, fronta na dámských záchodech byla z kategorie těch gigantických. Ale každá fronta jednou skončí, i my se hnuli dál a po desáté už jsme se mohli vnořit do davu turistů, kteří si přišli pohladit oči pohledem na Hundertwasserovu architektonickou parádu. Jeho výstřední dům vyvedený v lahodných barvách i Village naproti jsou skutečnou lahůdkou pro ty, kteří fandí různým extravagancím. A tady u té paráda se nám podařilo ztratit dva klienty, to není legrace ! Abychom se vyhnuli tomu strašnému masakru, který doprovází odjezdy soukmenovců z centra, vystupujeme u hotelu Intercontinental a jdeme si trochu protahnout nohy. Po pravé ruce máme Městský park se sochami hudebních skladatelů, na ringu nakukujeme do těch přeslavných kaváren Schwarzenberk, Muzeum či Imperial, u Opery si ukazujeme místo, kde se večer sejdeme, zdravíme se s pomníkem pana Goetha, máváme na trůnící Marii Terezii a odbočujeme do areálu Hofburgu. Ten nový , Franze Josefa, slouží, krom jiného, jako obrovská knihovna a archiv a ze zdejšího balkonu vyhlásil Hitler "anchluss". Vévoda Evžen Savojský i arcivévoda Karel, oba na koních, jsou na rozdíl od čalouníka hrdiny, ke kterým Rakušané budou vzhlížet navždy. Mezi nimi stojí řada fiakrů a nedaleko vyčnívají k nebi špičky místní radnice a bílá budova Burgtheatru, mezi nimi je ta slavná vánoční tržnice, do které se taky půjdeme nechat dobrovolně semlít. Starý Hofburg, to je historie Rakušanů, tady sídlili císařové říše Římské, ale i panovníci našich zemí, odtud byla řízena celá Evropa. V reprezentačních komnatách jsou uloženy rodinné skvosty, korunovační klenoty, dokonce i pilník, kterým byla prokláta ta hubeňoučká Sisi. Vedle sídlí koníci Lipicání a ta přeslavná Španělská škola drezůry. My míjíme malý areál vykopávek na Michalském náměstí a noříme se do toho nesmírného mraveniště, které pulzuje na pěších zónách. Kohlmarkt je první z nich, pokukujeme po výlohách firmy Demel, která se dodnes soudí se Sacherovými o to, čí že je ten proslulý sacherův dortík. Tam, kde sídlí další neméně slavná rodina Meinlových, začíná Graben - Příkopy. U morového sloupu si odskakujeme do barokního kostala Svatého Petra podívat se na zlatou plastiku s naším Janem Nepomuckým, jak je surově shazován do vltavských vod. To byla ale pořádná porce baroka, navíc jsme se zdarma ohřáli u tisícovky rozsvícených svící ! Dostat se do Dómu Svatého Štěpána vyžaduje trpělivost i drzost zároveň, tu my nemáme a velebné tóny varhan a zpěv těch, kteří se sem přišli přiblížit Bohu si poslechneme individuálně. U Figarohausu vzpomínáme na geniálního pana Mozarta a vydáváme se po Korutanské třídě až k hotelu Sacher a k Albertině, kde se zrovinka koná výstava francouzských "šelem" neboli Fauvistů s panem Matissem v čele. A máme rozchod a jde se Vídeň poznávat očima, ušima, nosem, ale hlavně nohama. Kdo chodí s nosem dokořán, nemůže si nevšimnout vůní, které k nám ještě nedorazily. Kombinace pečených kaštanů a brambor ve slupce, skořice na sladkém pečivu i ve svařáčcích, smažené ryby z obchodů Nordsee, vůně pomerančového punče a čerstvě mleté kávy a těch jejich braatwurstů, nesmíme zapomenout ani na odér koňských kobližek ! Kdo se umí dívat, určitě mu neuniklo neuvěřitelné vánoční osvětlení, stovky světelných reklam nad obchody, nasvícená divadla, secesní interiery kaváren a fronty před nimi, nemluvě o té spoustě uměleckých děl v té nesmírné záplavě obrazáren a muzejí. A komu ještě slouží sluch, určitě si vychutnal zvuk kostelních zvonů, varhan a zpěvu v nich a pouličních muzikantů. Ale žádné "rolničky", žádní ovce pasoucí Valaši, nikdo s nikým nejde do Betléma, tohle jsou tóny vyhrazené intimitě domácností v té správné chvíli. A ti, kteří se sem přijeli nadlábnout, také nejsou zklamáni. Všudypřítomné stánky s klobásami, spousty sladkostí, vídeňské řízky u Figlmüllera velké jako pizzy, tuny obložených chlebů. A kdo přikvačil třeba jenom na punč nebo svařáčka, nestačí zírat. Jednak si můžete za dvě a půl "éčka" koupit hrneček, ale hlavně vám Vídeňské hospodyňky napekly metráky vanilkových rohlíčků, které jsou nabízeny gratis, abychom na Vídeň jenom v dobrém vzpomínali. Bodejť bychom nevzpomínali ! Nohy nás sice bolí, ale ještě dlouho budeme mít před očima to lidské mraveniště, party známých i neznámých v družné debatě u venkovních pultíků s hrnkem v ruce, v uších klapot kopyt trpělivých koníků zapřažených do fiakrů a na jazyku ty všeliké chutě vánoční. Ale největším dárečkem byl návrat našich ztracených oveček v policejním autě ! A tak se dozajista do tohoto města zase vrátíme, jeden den nestačí. Tak ahoj někdy příště, váš Honza





. a kdo se pustí do vlastní výroby sacherdortu, tady má návod :



10 vajec

¼ kila hladké mouky

¼ kila cukru písku

¼ kila hořké čokolády

¼ kila másla

vanilkový cukr

meruňková marmeláda



žloutky, máslo, mouku, cukr, vanilkový cukr , polovinu čokolády a sníh z bílků zpracujeme na vláčné těsto, vlijeme do vymaštěné a moukou vysypané dortové formy a upečeme ve středně vyhřáté troubě. Vychladlý korpus rozpůlíme a slepíme marmeládou, vršek potřeme čokoládovou polevou z druhé půlky čokolády.

S CAMPANA TOUR DO VÍDNĚ



Určitě by se na adventní Vídni dala najít řada chyb. Vždycky, když se někam nahrnou davy, znamená to zmatky, tlačenice a fronty. Ale tohle všechno se dá pozapomenout, když převáží klady. CK CAMPANA TOUR zorganizovala na 7.12. 2013 trochu zvláštní cestu, v busu se totiž shromáždila sešlost od Přeštic, Dobřan, Plzně, Prahy , Boleslavi a Liberce, autobusáci firmy RUBEŠ Martin a Robert byli Středočeši . Zmrzlou Vrchovinou jsme dojeli až na Pálavu a v Mikulově si ověřili, že to žádná sranda nebude, fronta na dámských záchodech byla z kategorie těch gigantických. Ale každá fronta jednou skončí, i my se hnuli dál a po desáté už jsme se mohli vnořit do davu turistů, kteří si přišli pohladit oči pohledem na Hundertwasserovu architektonickou parádu. Jeho výstřední dům vyvedený v lahodných barvách i Village naproti jsou skutečnou lahůdkou pro ty, kteří fandí různým extravagancím. A tady u té paráda se nám podařilo ztratit dva klienty, to není legrace ! Abychom se vyhnuli tomu strašnému masakru, který doprovází odjezdy soukmenovců z centra, vystupujeme u hotelu Intercontinental a jdeme si trochu protahnout nohy. Po pravé ruce máme Městský park se sochami hudebních skladatelů, na ringu nakukujeme do těch přeslavných kaváren Schwarzenberk, Muzeum či Imperial, u Opery si ukazujeme místo, kde se večer sejdeme, zdravíme se s pomníkem pana Goetha, máváme na trůnící Marii Terezii a odbočujeme do areálu Hofburgu. Ten nový , Franze Josefa, slouží, krom jiného, jako obrovská knihovna a archiv a ze zdejšího balkonu vyhlásil Hitler "anchluss". Vévoda Evžen Savojský i arcivévoda Karel, oba na koních, jsou na rozdíl od čalouníka hrdiny, ke kterým Rakušané budou vzhlížet navždy. Mezi nimi stojí řada fiakrů a nedaleko vyčnívají k nebi špičky místní radnice a bílá budova Burgtheatru, mezi nimi je ta slavná vánoční tržnice, do které se taky půjdeme nechat dobrovolně semlít. Starý Hofburg, to je historie Rakušanů, tady sídlili císařové říše Římské, ale i panovníci našich zemí, odtud byla řízena celá Evropa. V reprezentačních komnatách jsou uloženy rodinné skvosty, korunovační klenoty, dokonce i pilník, kterým byla prokláta ta hubeňoučká Sisi. Vedle sídlí koníci Lipicání a ta přeslavná Španělská škola drezůry. My míjíme malý areál vykopávek na Michalském náměstí a noříme se do toho nesmírného mraveniště, které pulzuje na pěších zónách. Kohlmarkt je první z nich, pokukujeme po výlohách firmy Demel, která se dodnes soudí se Sacherovými o to, čí že je ten proslulý sacherův dortík. Tam, kde sídlí další neméně slavná rodina Meinlových, začíná Graben - Příkopy. U morového sloupu si odskakujeme do barokního kostala Svatého Petra podívat se na zlatou plastiku s naším Janem Nepomuckým, jak je surově shazován do vltavských vod. To byla ale pořádná porce baroka, navíc jsme se zdarma ohřáli u tisícovky rozsvícených svící ! Dostat se do Dómu Svatého Štěpána vyžaduje trpělivost i drzost zároveň, tu my nemáme a velebné tóny varhan a zpěv těch, kteří se sem přišli přiblížit Bohu si poslechneme individuálně. U Figarohausu vzpomínáme na geniálního pana Mozarta a vydáváme se po Korutanské třídě až k hotelu Sacher a k Albertině, kde se zrovinka koná výstava francouzských "šelem" neboli Fauvistů s panem Matissem v čele. A máme rozchod a jde se Vídeň poznávat očima, ušima, nosem, ale hlavně nohama. Kdo chodí s nosem dokořán, nemůže si nevšimnout vůní, které k nám ještě nedorazily. Kombinace pečených kaštanů a brambor ve slupce, skořice na sladkém pečivu i ve svařáčcích, smažené ryby z obchodů Nordsee, vůně pomerančového punče a čerstvě mleté kávy a těch jejich braatwurstů, nesmíme zapomenout ani na odér koňských kobližek ! Kdo se umí dívat, určitě mu neuniklo neuvěřitelné vánoční osvětlení, stovky světelných reklam nad obchody, nasvícená divadla, secesní interiery kaváren a fronty před nimi, nemluvě o té spoustě uměleckých děl v té nesmírné záplavě obrazáren a muzejí. A komu ještě slouží sluch, určitě si vychutnal zvuk kostelních zvonů, varhan a zpěvu v nich a pouličních muzikantů. Ale žádné "rolničky", žádní ovce pasoucí Valaši, nikdo s nikým nejde do Betléma, tohle jsou tóny vyhrazené intimitě domácností v té správné chvíli. A ti, kteří se sem přijeli nadlábnout, také nejsou zklamáni. Všudypřítomné stánky s klobásami, spousty sladkostí, vídeňské řízky u Figlmüllera velké jako pizzy, tuny obložených chlebů. A kdo přikvačil třeba jenom na punč nebo svařáčka, nestačí zírat. Jednak si můžete za dvě a půl "éčka" koupit hrneček, ale hlavně vám Vídeňské hospodyňky napekly metráky vanilkových rohlíčků, které jsou nabízeny gratis, abychom na Vídeň jenom v dobrém vzpomínali. Bodejť bychom nevzpomínali ! Nohy nás sice bolí, ale ještě dlouho budeme mít před očima to lidské mraveniště, party známých i neznámých v družné debatě u venkovních pultíků s hrnkem v ruce, v uších klapot kopyt trpělivých koníků zapřažených do fiakrů a na jazyku ty všeliké chutě vánoční. Ale největším dárečkem byl návrat našich ztracených oveček v policejním autě ! A tak se dozajista do tohoto města zase vrátíme, jeden den nestačí. Tak ahoj někdy příště, váš Honza





. a kdo se pustí do vlastní výroby sacherdortu, tady má návod :



10 vajec

¼ kila hladké mouky

¼ kila cukru písku

¼ kila hořké čokolády

¼ kila másla

vanilkový cukr

meruňková marmeláda



žloutky, máslo, mouku, cukr, vanilkový cukr , polovinu čokolády a sníh z bílků zpracujeme na vláčné těsto, vlijeme do vymaštěné a moukou vysypané dortové formy a upečeme ve středně vyhřáté troubě. Vychladlý korpus rozpůlíme a slepíme marmeládou, vršek potřeme čokoládovou polevou z druhé půlky čokolády.

S CAMPANA TOUR DO VÍDNĚ



Určitě by se na adventní Vídni dala najít řada chyb. Vždycky, když se někam nahrnou davy, znamená to zmatky, tlačenice a fronty. Ale tohle všechno se dá pozapomenout, když převáží klady. CK CAMPANA TOUR zorganizovala na 7.12. 2013 trochu zvláštní cestu, v busu se totiž shromáždila sešlost od Přeštic, Dobřan, Plzně, Prahy , Boleslavi a Liberce, autobusáci firmy RUBEŠ Martin a Robert byli Středočeši . Zmrzlou Vrchovinou jsme dojeli až na Pálavu a v Mikulově si ověřili, že to žádná sranda nebude, fronta na dámských záchodech byla z kategorie těch gigantických. Ale každá fronta jednou skončí, i my se hnuli dál a po desáté už jsme se mohli vnořit do davu turistů, kteří si přišli pohladit oči pohledem na Hundertwasserovu architektonickou parádu. Jeho výstřední dům vyvedený v lahodných barvách i Village naproti jsou skutečnou lahůdkou pro ty, kteří fandí různým extravagancím. A tady u té paráda se nám podařilo ztratit dva klienty, to není legrace ! Abychom se vyhnuli tomu strašnému masakru, který doprovází odjezdy soukmenovců z centra, vystupujeme u hotelu Intercontinental a jdeme si trochu protahnout nohy. Po pravé ruce máme Městský park se sochami hudebních skladatelů, na ringu nakukujeme do těch přeslavných kaváren Schwarzenberk, Muzeum či Imperial, u Opery si ukazujeme místo, kde se večer sejdeme, zdravíme se s pomníkem pana Goetha, máváme na trůnící Marii Terezii a odbočujeme do areálu Hofburgu. Ten nový , Franze Josefa, slouží, krom jiného, jako obrovská knihovna a archiv a ze zdejšího balkonu vyhlásil Hitler "anchluss". Vévoda Evžen Savojský i arcivévoda Karel, oba na koních, jsou na rozdíl od čalouníka hrdiny, ke kterým Rakušané budou vzhlížet navždy. Mezi nimi stojí řada fiakrů a nedaleko vyčnívají k nebi špičky místní radnice a bílá budova Burgtheatru, mezi nimi je ta slavná vánoční tržnice, do které se taky půjdeme nechat dobrovolně semlít. Starý Hofburg, to je historie Rakušanů, tady sídlili císařové říše Římské, ale i panovníci našich zemí, odtud byla řízena celá Evropa. V reprezentačních komnatách jsou uloženy rodinné skvosty, korunovační klenoty, dokonce i pilník, kterým byla prokláta ta hubeňoučká Sisi. Vedle sídlí koníci Lipicání a ta přeslavná Španělská škola drezůry. My míjíme malý areál vykopávek na Michalském náměstí a noříme se do toho nesmírného mraveniště, které pulzuje na pěších zónách. Kohlmarkt je první z nich, pokukujeme po výlohách firmy Demel, která se dodnes soudí se Sacherovými o to, čí že je ten proslulý sacherův dortík. Tam, kde sídlí další neméně slavná rodina Meinlových, začíná Graben - Příkopy. U morového sloupu si odskakujeme do barokního kostala Svatého Petra podívat se na zlatou plastiku s naším Janem Nepomuckým, jak je surově shazován do vltavských vod. To byla ale pořádná porce baroka, navíc jsme se zdarma ohřáli u tisícovky rozsvícených svící ! Dostat se do Dómu Svatého Štěpána vyžaduje trpělivost i drzost zároveň, tu my nemáme a velebné tóny varhan a zpěv těch, kteří se sem přišli přiblížit Bohu si poslechneme individuálně. U Figarohausu vzpomínáme na geniálního pana Mozarta a vydáváme se po Korutanské třídě až k hotelu Sacher a k Albertině, kde se zrovinka koná výstava francouzských "šelem" neboli Fauvistů s panem Matissem v čele. A máme rozchod a jde se Vídeň poznávat očima, ušima, nosem, ale hlavně nohama. Kdo chodí s nosem dokořán, nemůže si nevšimnout vůní, které k nám ještě nedorazily. Kombinace pečených kaštanů a brambor ve slupce, skořice na sladkém pečivu i ve svařáčcích, smažené ryby z obchodů Nordsee, vůně pomerančového punče a čerstvě mleté kávy a těch jejich braatwurstů, nesmíme zapomenout ani na odér koňských kobližek ! Kdo se umí dívat, určitě mu neuniklo neuvěřitelné vánoční osvětlení, stovky světelných reklam nad obchody, nasvícená divadla, secesní interiery kaváren a fronty před nimi, nemluvě o té spoustě uměleckých děl v té nesmírné záplavě obrazáren a muzejí. A komu ještě slouží sluch, určitě si vychutnal zvuk kostelních zvonů, varhan a zpěvu v nich a pouličních muzikantů. Ale žádné "rolničky", žádní ovce pasoucí Valaši, nikdo s nikým nejde do Betléma, tohle jsou tóny vyhrazené intimitě domácností v té správné chvíli. A ti, kteří se sem přijeli nadlábnout, také nejsou zklamáni. Všudypřítomné stánky s klobásami, spousty sladkostí, vídeňské řízky u Figlmüllera velké jako pizzy, tuny obložených chlebů. A kdo přikvačil třeba jenom na punč nebo svařáčka, nestačí zírat. Jednak si můžete za dvě a půl "éčka" koupit hrneček, ale hlavně vám Vídeňské hospodyňky napekly metráky vanilkových rohlíčků, které jsou nabízeny gratis, abychom na Vídeň jenom v dobrém vzpomínali. Bodejť bychom nevzpomínali ! Nohy nás sice bolí, ale ještě dlouho budeme mít před očima to lidské mraveniště, party známých i neznámých v družné debatě u venkovních pultíků s hrnkem v ruce, v uších klapot kopyt trpělivých koníků zapřažených do fiakrů a na jazyku ty všeliké chutě vánoční. Ale největším dárečkem byl návrat našich ztracených oveček v policejním autě ! A tak se dozajista do tohoto města zase vrátíme, jeden den nestačí. Tak ahoj někdy příště, váš Honza





. a kdo se pustí do vlastní výroby sacherdortu, tady má návod :



10 vajec

¼ kila hladké mouky

¼ kila cukru písku

¼ kila hořké čokolády

¼ kila másla

vanilkový cukr

meruňková marmeláda



žloutky, máslo, mouku, cukr, vanilkový cukr , polovinu čokolády a sníh z bílků zpracujeme na vláčné těsto, vlijeme do vymaštěné a moukou vysypané dortové formy a upečeme ve středně vyhřáté troubě. Vychladlý korpus rozpůlíme a slepíme marmeládou, vršek potřeme čokoládovou polevou z druhé půlky čokolády.