close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Srpen 2013

Kdzž jsou Pařížané na dovolené

11. srpna 2013 v 16:03 | HONZA F. |  Pojeď se mnou

Když jsou Pařížané na dovolené
Vyhřáti z mimořádně horkého léta sešli se klienti z celé republiky, aby pod hlavičkou CK PLUStour odjeli do " teplých krajin" , myšleno do Paříže, kde je vždy tepleji nežli u nás doma. Renault dopravců od Balcarů, Tibor s Čendou nás pojal do posledního sedadla, poutráceli jsme si na Kateřině a vjeli do nočního Německa. Ráno před šestou už jsme se myli před Paříží a v nečekaně mírumilovném provozu jsme za chvíli byli už v centru. Zajeli jsme si na Bastilu, přes most Austerlitz přejeli na levý břeh Seiny, minuli botanickou zahradu, techniku a Institut arabského světa, za chvíli už jsme obdivovali kamennou krásu katedrály Notre Dame, projeli se po nábřeží k Novému mostu, který je dnes nejstarší, povyprávěli si o Louvru a galerii Orsay, mrkli na obelisk uprostřed náměstí Concorde a už jsme si to šupajdili po nejznámější ulici na světě, po Champs Elysées. A na Paříž jsme šlápli poprvé na Trocadéru, ze kterého je ten nejkrásnější pohled na Eiffelovku. Dole pod ní už se řadí fronta, pospícháme do ní, abychom byli mezi prvními, kdo si tenhle div světa prohlédne. Po návštěvě třistametrové věže nás čeká plavba lodí po Seině a po ní procházka po avenue Georges V . kolem těch proslulých butiků až k Vítěznému oblouku, tady poprvé sedáme do metra a vezeme se žlutou jedničkou na konečnou do čtvrti La Défense. Skleněné mrakodrapy jsou velmi fotogenické , my ale musíme ještě do centra. Z metra vystupujeme u radnice a jdeme kolem hřišť , kde se hraje turnaj v plážovém volejbale ke katedrále, mraky lidí nám ale velí odložit návštěvu na sobotu a jdeme místo toho nakupovat, abychom měli v hotelu Premiére classe ve čtvrti Villejust co zakousnout a čím to zapít.
Ráno je trochu pod mrakem, po tom včerejším vedru nám to bodne. Odjíždíme po snídani do Fontainebleau. Zámek byl postaven pod bedlivým dozorem královských manželek a milenek, nejviditelnější stopy na něm zanechala o dvacet let starší milenka krále Jindřicha II. Diana z Poitiers. Prohlídka je bez hektiky, zahrady září barvami, pejsci pod sochou Diany vzorně a mocně čůrají, městečko je živé a přívětivé a trh je správně ukřičený, barevný a voňavý. To Versailles, do kterých jsme zkraje odpoledne přejeli, to je jiná káva. Nejsme vůbec sami, kdo si chce prohlédnout tu obrovskou sebeprezentaci jednoho jediného člověka. Tím byl Ludvík XIV. , který sám sebe nazval Králem Slunce, obklopil se svou šlechtou, aby proti němu neintrikovala, vybudoval rezidenci, podobnou v Evropě nikde nenajdete. Na nádvoří se vine dlouhý had nedočkavců, postupuje se krokem, ale za půl hodinky už jsme uvnitř té okázalé nádhery a pereme se s Japonci o nejvýhodnější pozici k fotografování, abychom si domů přivezli i obrázkové vzpomínky na ty skvostné interiery. V zahradách je nám lépe, fontány sice " nefontají " a hudba nezní, ale i tak je na co se koukat, barevné záhony, sochy poschovávané v labyrintu, vláček , který nás vozí k Trianonům a my tak můžeme do vesničky Marie Antoinetty Hameau. Ale i pěšáci si přišli na své, nemluvě o těch, kteří si vyjeli na jezero na lodičkách. V hotelu jsme po sedmé, je čas tak trochu si zabilancovat v kufrech našeho busu.
Ráno je opět vymetýno, předpověď je příznivá, po snídani vyrážíme opět do Paříže. Dálnice v protisměru je totálně zasekaná, Pařížané prchají na své chalupy, my jedeme jako páni, jedeme místy, do kterých nemáme šanci se dostat po svých, Otalské nǎměstí, Gobelǐnka, Val de Grace, to je ten starý špitál, Montparnasse a jeho slavné kafírny, mrakodrap zvaný Rukáv a už je tu Invalidovna se svou zlatou kupolí nad hrobem Napoleona.o krátké fotozastávce pokračujeme přes krásný most Akexandra III. k Velkému a Malému paláci a za chviličku už vjíždíme do podzemních útrob Louvru. A máme volno na obrázky, ale i na pošmejdění po městě bez průvodce, sraz máme na místě, které už známe, pod ocasem koně s Karlem Velikým v sedle, přímo před katedrálou Notre Dame. Spouštíme se do kovové hlubiny stanice metra Cité a tísníme se s barevnými spolucestujícími až pod kopec Montmartre. Původní plán dojet až k Moulin Rouge nám zhatila rekonstrukce naší přestupní stanice , stoupáme tedy po svých až na vršek kopce k bazilice Sacré Coeur a mísíme se do toho nesmírného davu turistů, kteří tu putují mezi galeriemi, krámky se suvenýry, tričkárnami a hospůdkami. Zpět pod kopec se dostáváme po dlouhých schodech, opět nasedáme do metra a na světlo boží vystupujeme na Place St. Michel. A jde se na večeři! Někdo sám, někdo v partě na večeři společnou, podávají se šneci, mušle a žáby, kdo se nebojí, stává se členem té početné rodiny žabožroutů. Vlak z naší zastávky nejede, volíme metro a přes Montparnasse se dostáváme na Trocadéro, kde jsme ve čtvrtek začínali. Eiffelovka se právě rozsvěcí, náš bus stojí přímo u Seiny, kozlík je vychlazený, čekání na " stříbření" nám pěkně utíká a když ten halóefekt skončil, nasedli jsme do busu a vydali se domů. Když jsou Pařížané na dovolené, jsou dálnice prázdné, ale na kulturu se přiřítí snad celý svět ! Až zase někam pojedete, dejte vědět, svezu se rád s vámi ! Ahoj, Honza

Sobí lejno - vepřovou krkovici posol, popepři a důkladně potři dijonskou hořčicí. Vlož do pekáče, přidej tři palice česneku rozebrané na stroužky i se slupkou, jedno nakrájené jablko a dva kelímky šlehačky. Dus v troubě pod poklicí hodinu a půl, potom přeceď, maso nakrájej a podávej s oblíbenou přílohou.

Provencálské paličky - pekáč vytři olivovým olejem a vylož osolenými a opepřenými kuřecími paličkami. Posyp nahrubo nakrájeným česnekem , provencálským kořením a nakrájenými černými olivami. Do všech mezírek nacpi čtvrtky neloupaných rajčat a dej nepřikryté péct do rozpálené trouby na čtyřicet minut a ihned podávej.

Pařížská cibulačka - do ohnivzdorné misky dej pořádnou dávku dohněda upražené cibule, zalij silným vývarem a skleničkou bílého vína, poklaď plátky topinek z bagety a posyp strouhaným sýrem. Dej do rozpálené trouby zapéct až sýr začne hnědnout. Podávej nejlépe po opici

O jedné pihatce

7. srpna 2013 v 7:31 | HONZA F. |  Po 22. hodině

O jedné pihatce
"Ahoj, já jsem Honza", povídám před kulturákem v jednom okresním městě pihaté holce, která pojede jako pedagogický dozor se mou do Pařiže. Od nastupujících studentek se ničím neliší, možná není tak vyvinutá jako některé čtvrťandy. Má milý úsměv a já vím, že se jmenuje Blanka, je drobná a asi energická, dá se to poznat podle pokynů, které udílí studentstvu. Že se mnou pojede, vím od cestovky, která zájezd zorganizovala a poslala mi jmenný seznam, na kterém mě ze všeho vždy nejvíc zajímají data narození účastnic. Tentokrát jede omladina, tahle starost mi odpadá, ale o Blance vím , že jí ještě není třicet, to ostatní zjistím cestou. Ale hlavně vím, že budeme sedět v buse vedle sebe neb je totálně plno, ale protože jako další dozor jedou manželé, budeme sdílet i stejný pokoj v hotelu. A protože to bude ve Formuli, je jasné, že budeme spolu v jedné posteli a dokonce pod jednou dekou. Tyhle detaily Blanička zatím nezná, v cestování je novicka, jistě si představuje, že budeme každý zvlášť obývat svůj koutek ! Na to, abych jí vyjevil pravdu , je času dost, pomaličku se seznamujeme, vyprávíme si o sobě, dozvídám se , že ta malá úča bydlí v podzámčí, že studovala v cizině , že má kluka, to zdůraznila několikrát a že se bude za čtrnáct dní vdávat! Asi abych si dal bacha a o nic se nepokoušel. Uvidíme. Odpoledne jsme dali omladině v Latinské čtvrti volno a šli jsme na skleničku, pozval jsem Blanku do své oblíbené hospůdky Santorini, majitelem je Egypťan, pinglové jsou z Kypru, francouzská jídla vaří pákistánští kuchaři, už se známe, jsem pro ně monsieur Moustache, pan Knír, jsou srdeční a jsou na baby! A já jim jeden takový pěkný kousek naservíroval na stříbrném podnose. Jasně, že se mohli přetrhnout, vtipkovali svou francouzštinou a já to Blance překládal, ne vždy úplně přesně. Vkládal jsem tam slůvka, která vůbec nezazněla, skládal jsem jí poklony, lichotil jí a jen tak jsem do překladu vložil slogan, který jsem si vymyslel, že totiž milování v Paříži se nepočítá jako nevěra ! Blanka se tomu všemu smála, byla veselá a šťastná jako bývají všechny holky, kterým je lichoceno, alkohol jí půvabně stoupal do hlavy, ale museli jsme se zvednout a jít počítat děti. Ubytovali jsme "havěť" , dali si se šoféry po pivu a šli jsme bydlet. Hořel jsem zvědavostí , jak zereaguje na tu manželskou postel, jasně , že na ni zírala, ale nakonec to skousla a zamluvila si půlku dál ode dveří. Jako galantní muž jsem pokoj opustil, aby na sobě mohla provést ta ženská kouzla, dal jsem si v buse další pivko a byl jsem, to přiznávám , na rozpacích, co bude dál. Blanka mě těch trablů ale zbavila, vyšla z hotelu přečesaná, lehce namalovaná v šatečkách, které odhalovaly její krásné, hubené nohy. Teď byla řada na mě, abych ze zpustlíka udělal člověka, záchůdek, sprška, čisté tričko a už jsem byl venku. Právě včas, šofér Ládínek už ji zpracovával, zachránil jsem ji a šli jsme na večeři do nedalekého Buffala. Nad kusem grilovaného hovězího jsme si krásně popovídali, umocnili jsme to ještě dvěma či třemi sklenkami vína a do hotelu jsme se vraceli už ruku v ruce. V pokoji se odehrál tento dialog: já : " mám vypadnout, abys mohla hupsnout do košilky ?"
Blanka: " klidně tu zůstaň, jenom se otoč"
Já : " já si skočím na záchod a dám si ještě sprchu"
Blanka: " ty jsi na mě tak hodný!"
Já: " tak pa, vrátím se voňavý"
Blanka: "hele, nezačínej si, vím, co máš za lubem" úsměv
Po návratu z WC.
Já : " je tu tma, nevím, kde jsi, nerad bych tě zalehl!"
Blanka: " v čem spíš ?"
Já: " v ničem "
Blanka: " tak to je jasné"
Co jako má být jasné? Vymotal jsem se z ručníku a zalehl vzorně na svou půlku.
Blanka: " co bude teď?" jasná provokace
Já: " co kdybych ti spočítal pihy?"
Blanka se smíchem: " to se ale nadřeš!"
Já: " já se dřiny nebojím"
Blanka: " ale to budeme muset rozsvítit"
Blik a bylo světlo. Páni, já čuměl! Ta potvora byla taky nahatá, minimálně byla nahoře bez, jenom po prsa zakrytá přikrývkou. Dal jsem se do počítání, zlehounka jsem ji hladil po tváři, občas jsem ji pohladil na hlavě, pomaličku jsem postupoval od čela přes nos a tváře stále níž a níž a čekal jsem, kdy dostanu přes ruku, kde je ta hranice, za kterou se už nesmí. Dopočítal jsem se až té přikrývce a slušně se zeptal, jestli můžu dál. Blanka už byla vzrušená, začala oddychovat , já hořel zvědavostí na ty dvě veliké pihy pod tím hadrem. Opatrně jsem ho sroloval až po pupík a zíral na ten zázrak přírody, který jsem spatřil. Dvě prsíčka, velikost jedna, obě posetá pihami, tady na mě číhala ta pravá dřina. Polehoučku jsem se dopočítával k bradavkám, to už Blanička sebou začínala šít.
Já: " chceš vidět, co jsi se mnou provedla?"
Blanka: " schválně, ukaž!"
Odhrnul jsem pokrývku a ukázal jí to své vzrušení.
Blanka: " hů, to je fakt kvůli mně? Můžu si na něj šáhnout?"
Ty vado, to nebylo ve scénáři!
Já : " klidně"
Blanka: " hm, a co teď s ním?
Stahl sem z ní deku, měla kalhotky, takové ty festovní, černé, ty se nosí , když mají holky své dny nebo když si chrání to své složité zařízení před mužskými vetřelci.
Já: " jak v takové hrůze můžeš spát?"
Blanka: " kdo říká, že v nich budu spát?"
Zajel jsem jí za tu škrtící gumku rukou, žádná obrana, vnořil jsem prsty do hustého porostu a zašel ještě dál, pořád žádná obrana, druhou rukou jsem jí nadzvedl zadek a z toho ohavného textilu jsem ji vysvobodil. A byla taky nahatá! U holek je blbé říkat, že jí "stojí", ale jak jinak tu vlhkou vstřícnost nazvat? A když jsem jí za to pochválil a ona se začala svíjet, najednou se něco stalo.
Blanka: " Honzi, prosím , prosím, dělej si se mnou co chceš, jenom mi ho tam nesrkej. To bych se dopustila něčeho hrozného, vždyť mám před svatbou, mám svého nastávajícího moc ráda, spokoj se s tím ostatním, prosím!"
Tak jo, já tahle přání rad plním, nebylo to koneckonců poprvé, její krásné tělíčko mi poskytlo celou řadu " náhradních" požitků, mazlili jsme se dlouho do noci a prý abych měl krásné sny , pomohla mi od těch přetlaků tam dole.
Ráno jsem na tom byl skvěle, ale nechtěl jsem tu naši hru pokazit, dal jsem si studenou sprchu a když jsem se vrátil do pokoje, byla Blanka oblečená do fajnového prádla, ručník kolem krku a vyrazila také za hygienou. A když se vrátila a dooblékla, dala mi pusu a řekla: " Honzi, bylo to senzační, ale já se musím vrátit do normálu, nemůžu si dovolit zaplést se tak těsně před svatbou, máme před sebou ještě jednu noc, snažně tě prosím, nedotýkej se mě, jinak to nevydržím a zkomplikuju si život, slib mi to jako chlap!"
Slíbil jsem a slib splnil, i když se v jednu chvíli odkopala a vystrčila na mě své půlečky vylezlé zpod košilky, takový jsem chlap !
Rozloučili jsme se jako kámoši, jeden čas jsme si psali, Blanka se vdala a v rychlém sledu dvakrát porodila, potom jsme se jeden druhému ztratili. Nedávno jsem ji potkal, vypadá pořád stejně, když jsem jí navrhl, že bych jí přepočítal pihy, potutelně se usmála, v tom úsměvu byl souhlas, ale tentokrát jsem to já, kdo to nechce podělat!






To jsme se ale ohřáli !

6. srpna 2013 v 6:57 | HONZA F. |  Pojeď se mnou

To jsme se ale ohřáli !
Je pátek 2. srpna , Česko má za sebou neuvěřitelnou šňůru tropických dní, to je dobře, protože skupina čtyřiadvaceti zvědavých klientů pod patronátem CK HAPTOUR se vydává na jih, za ještě většimi vedry do Itálie. Aklimatizace je totiž v našem případě velice důležitá, jak se později ukáže. Jedeme po dálnici přes Rozvadov, Mnichov, Kuffstein, Innsbruck, Brenner, Brixen, Bolzáno a Trento, naši páni řidiči Honza s Karlem konají zastávky po čtyřech hodinách , a tak v pět ráno již děláme poslední pauzu pod vysokými kopci, za nimiž už je Lago di Garda, naše první zastavení. Parkujeme v Rivě na severním konci, jezero tu je živé, půzračné a kupodivu hned od rána i teplé, máme celý den na to , abychom se tu pováleli, pokoupali a dospali tu neregulérní noc v busu. Kdo je ale zvědavý i na něco jiného nežli je vodorovná poloha u vody, má možnost zavýletovat si k jeskyni Grotta Varone omrknout jeden z divů přírody , skalní vodopád. Den nám příjemně uplynul, jsme vykoupaní a jedeme podél té nekonečné vodní plochy do Verony. Z okének autobusu pozorujeme rekreanty , sledujeme architekturu jednotlivých letovisek a komu se chce, a jsou to kupodivu muži, může počítat holky nahoře bez. Projíždíme ale i mezi vinohrady, nacházíme se v oblasti Bardolino a Valpolicella, i Italové mají svá proslulá vínečka! Bydlíme v hotelu Sud Point, na samém okraji města hnedle u dálnice A4, po které jsme přijeli. Po hodinové pauze na zušlechtění zevnějšků odjíždíme do centra, procházíme si Veronu od Arény po ulici Mazzini na náměstí delle Erbe, to byl kdysi administrativní , obchodní a kulturní pupek města, na vedlejším náměstí della Signoria, kde sídlil mocný rod Scaligerů, se koncertuje , hned vedle okázalých hrobek těch vládců celého kraje. Slavný balkon Capuletů, z jejichž rodiny pocházela Julie , je už zavřený, nezbývá, než si to dozlatova ohlazené Julčino ňadérko vyfotit aspoň skrz mříž. Naší hlavní náplní večera je ale návštěva Verdiho Aidy v Aréně. Davy fanoušků již stojí u dosud zavřených bran, každý chce mít to nejvýhodnější místo, aby příběh o lásce Aidy a Radamése, o zradě a intrikách a o krutém konci obou hlavních protagonistů, mohl sledovat z té nejvýhodnější pozice. Čtyřhodinová šichta na rozpálených kamenech s podprdelníkem pod zadkem končí v jednu po půlnoci, vracíme se na krátkou noc do hotelu.
Po fakt nečekaně dobré snídani vyjíždíme už v devět směr Benátky. Nemíříme přímo do města na lagunách, celý ten zvláštní kraj objíždíme a z busu vystupujeme v Punta Sabbioni. Odtud se totiž dá velmi efektně připlout lodí přímo do centra tohoto neuvěřitelného města. Od nábřeží Schiavoni jdeme ke Svatému Markovi, na náměstí před ním obdivujeme knihovnu Marciana s dvěma patry arkád nad sebou stavitele Sansovina, naproti stojí gotický Dóžecí palác, před bazilikou San Marco jsou pochopitelně davy turistů, fotíme si i dlouhé budovy Prokurácií s Napoleonovým křídlem jako jejich spojnicí , zakláníme hlavy, abychom dokoukli na vršek zvonice a pod branou Hodinové věže s dvěma Maury bušícími vždy v celou do zvonu se dostáváme do toho neuvěřitelného bludiště uliček , kanálů a mostků . Přes ten největší z nich, Ponte Rialto se dostáváme na druhou stranu Canale Grande, v kostele Santa Maria Gloriosa del Frari obdivujeme oltářní obraz Nanebevzetí od mistra Tiziana, ale i Donatellova Jana Křtitele čí Belliniho mladičkou Madonu. Z Piazzale Roma plujeme po tom Velkém kanále lodičkou, jako na dlani máme ty úžasné, leč časem poznamenané, paláce benátké honorace. Na náměstí Svatého Marka se rozcházíme, abychom si město užili i jako nakupující nebo vyhládlí turisté. Loď nás odvezla zpět k busu, a protože do odjezdu zbývají ještě dvě hodiny, máme možnost koupele v teplém, mělkém moři. A to je vlastně konec našeho krátkého seznámení se severní Itálií, před námi je už jenom cesta zpět přes Udine, Villach, Salzburg a Linz na naše hranice a domů utřídit si ty zážitky, které nás potkaly. Snad vám tohle povídání pomůže. Ahoj někdy jindy , váš Honza.