close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Červen 2013

Sněženky a gauneři

23. června 2013 v 17:04 | HONZA F. |  Pojeď se mnou

Sněženky a gauneři
Je čtvrtek 13. června, před nádražím v Liberci se šikují gauneři a sněženky.
Sněženky od gaunerů se poznají tak, že jsou posazené na svých místech, necourají po autobuse , poslouchají své maminky a vůbec jsou takové hodňoučké. Gauneři jsou rozmístěni na těch nejposlednějších místech v busu , někteří, ti nejgaunerovatější , stojí dokonce za opěradly těch nejzazších křesel! Mají ale kliku, šoféři najatí CK Plustour, Jarda s Jirkou z firmy LI - TOUR jsou dobračiska , jiní by s nimi pěkně vyběhli. A jedeme si to Paříže. Náš program je jednoduchý. První den si prohlédneme město, ten druhý strávíme v Disneylandu. V Německu nás chytla pořádná bouřka, ale čím víc jsme se blížili do středu Francie, tím lepší bylo počasí , na poslední pumpě už je hezky, myjeme se a přemýšlíme co na sebe. Děláme i malou projížďku po historickém středu města. Přes most Austerlitz vjíždíme na levý břeh Seiny, míjíme Technickou univerzitu a Institut arabského světa, koukáme s úžasem na mohutnou katedrálu Notre Dame, těšíme se na uličky Latinské čtvrti, kocháme se špičkou Svaté kaple, na nábřeží už pomaličku otvírají kavárníci i bukinisté, most Umělců je celý ozámečkovaný, projíždíme přímo středem paláce Louvre a vidíme tak i tu slavnou skleněnou pyramidu, po Rivoli přijíždíme na náměstí Concorde s obeliskem uprostřed a už jsme na Champs Elysées, na nejslavnější ulici na světě, objíždíme Vítězný oblouk a za chvíli už vystupujeme na náměstí Trocadéro a doslova zíráme na Eiffelovku, protože odtud je nejkrásnější. Dnes otvírají už v devět, hurá na ni a ještě máme čas na croissant a bílé kafíčko a jsme tím pádem Pařiží políbeni! Na horní palubě obrovského plavidla společnosti Bateaux Mouches je dobře, klimbáme na sluníčku a okolo nás plyne to krásné město. Vláčkem patráčkem se přesouváme od přístavu ke katedrále Notre Dame a máme skoro dvě hodiny na pocourání po těch roztomilých uličkách, kde to voní až běda. Sraz máme pod ocasem sochy mohutného koně s císařem Karlem v sedle a jdeme na pravý břeh k radnici a hup do metra a svištíme si to do mrakodrapové čtvrti La Défense. Tady se dá nakoupit něco dobrého domů, ale i na večer, protože ledva jsme se ubytovali v pěkném hotelu Campanile , už jsme se natěšeně setkali u autobusu s lahvinkou, abychom ten dnešní den ještě trochu probrali. Zatímco sněženky zavřely očka a po namáhavém dni ihned usnuly, nezničitelní gauneři pokračovali ve zbojničení , zahnat je do pelechů bylo nad síly jejich nebohých maminek.
Sobotní ráno je opět přívětivé, dnes nebude takový pařák, pro naše plány je to počasí přímo ideální. Jedeme totiž do Disneylandu , celičký den budeme částí těch nesmírných davů , obrovský park přitahuje velké i malé, gaunery i sněženky. Kdo si usmyslel , že si zaječí na horské dráze, vydal se do světa dobrodružství , Indiana Jones nebo vláček po starých dolech adrenalinem přímo srší. Kde se chtěl pobát, zavítal do strašidelného domu, ti, kteří milují svět pirátů, nasedli na lodičku a vpluli do největší námořní vřavy. Sněženky si to užívaly v pohádkových světech , gauneři zamířili do vesmíru. A k tomu všude spousty jídla, vzorně čisté toalety a haldy tahačů peněz z kapes nebohých rodičů. V sedm večer jsme se dočkali defilé všech těch známých postaviček, potom už to uběhlo jako voda, do našeho autobusu jsme nasedli utahaní jako koťata, ale nabití zážitky. Tak milé sněženky, drazí gauneři a sympatičtí a svatou trpělivostí vybavení rodiče, bylo to s vámi moc fajn a až se rozhodnete pro repete, dejte vědět, rád se svezu s vámi, ahoj Honza

Sněženky a gauneři
Je čtvrtek 13. června, před nádražím v Liberci se šikují gauneři a sněženky.
Sněženky od gaunerů se poznají tak, že jsou posazené na svých místech, necourají po autobuse , poslouchají své maminky a vůbec jsou takové hodňoučké. Gauneři jsou rozmístěni na těch nejposlednějších místech v busu , někteří, ti nejgaunerovatější , stojí dokonce za opěradly těch nejzazších křesel! Mají ale kliku, šoféři najatí CK Plustour, Jarda s Jirkou z firmy LI - TOUR jsou dobračiska , jiní by s nimi pěkně vyběhli. A jedeme si to Paříže. Náš program je jednoduchý. První den si prohlédneme město, ten druhý strávíme v Disneylandu. V Německu nás chytla pořádná bouřka, ale čím víc jsme se blížili do středu Francie, tím lepší bylo počasí , na poslední pumpě už je hezky, myjeme se a přemýšlíme co na sebe. Děláme i malou projížďku po historickém středu města. Přes most Austerlitz vjíždíme na levý břeh Seiny, míjíme Technickou univerzitu a Institut arabského světa, koukáme s úžasem na mohutnou katedrálu Notre Dame, těšíme se na uličky Latinské čtvrti, kocháme se špičkou Svaté kaple, na nábřeží už pomaličku otvírají kavárníci i bukinisté, most Umělců je celý ozámečkovaný, projíždíme přímo středem paláce Louvre a vidíme tak i tu slavnou skleněnou pyramidu, po Rivoli přijíždíme na náměstí Concorde s obeliskem uprostřed a už jsme na Champs Elysées, na nejslavnější ulici na světě, objíždíme Vítězný oblouk a za chvíli už vystupujeme na náměstí Trocadéro a doslova zíráme na Eiffelovku, protože odtud je nejkrásnější. Dnes otvírají už v devět, hurá na ni a ještě máme čas na croissant a bílé kafíčko a jsme tím pádem Pařiží políbeni! Na horní palubě obrovského plavidla společnosti Bateaux Mouches je dobře, klimbáme na sluníčku a okolo nás plyne to krásné město. Vláčkem patráčkem se přesouváme od přístavu ke katedrále Notre Dame a máme skoro dvě hodiny na pocourání po těch roztomilých uličkách, kde to voní až běda. Sraz máme pod ocasem sochy mohutného koně s císařem Karlem v sedle a jdeme na pravý břeh k radnici a hup do metra a svištíme si to do mrakodrapové čtvrti La Défense. Tady se dá nakoupit něco dobrého domů, ale i na večer, protože ledva jsme se ubytovali v pěkném hotelu Campanile , už jsme se natěšeně setkali u autobusu s lahvinkou, abychom ten dnešní den ještě trochu probrali. Zatímco sněženky zavřely očka a po namáhavém dni ihned usnuly, nezničitelní gauneři pokračovali ve zbojničení , zahnat je do pelechů bylo nad síly jejich nebohých maminek.
Sobotní ráno je opět přívětivé, dnes nebude takový pařák, pro naše plány je to počasí přímo ideální. Jedeme totiž do Disneylandu , celičký den budeme částí těch nesmírných davů , obrovský park přitahuje velké i malé, gaunery i sněženky. Kdo si usmyslel , že si zaječí na horské dráze, vydal se do světa dobrodružství , Indiana Jones nebo vláček po starých dolech adrenalinem přímo srší. Kde se chtěl pobát, zavítal do strašidelného domu, ti, kteří milují svět pirátů, nasedli na lodičku a vpluli do největší námořní vřavy. Sněženky si to užívaly v pohádkových světech , gauneři zamířili do vesmíru. A k tomu všude spousty jídla, vzorně čisté toalety a haldy tahačů peněz z kapes nebohých rodičů. V sedm večer jsme se dočkali defilé všech těch známých postaviček, potom už to uběhlo jako voda, do našeho autobusu jsme nasedli utahaní jako koťata, ale nabití zážitky. Tak milé sněženky, drazí gauneři a sympatičtí a svatou trpělivostí vybavení rodiče, bylo to s vámi moc fajn a až se rozhodnete pro repete, dejte vědět, rád se svezu s vámi, ahoj Honza

Sněženky a gauneři
Je čtvrtek 13. června, před nádražím v Liberci se šikují gauneři a sněženky.
Sněženky od gaunerů se poznají tak, že jsou posazené na svých místech, necourají po autobuse , poslouchají své maminky a vůbec jsou takové hodňoučké. Gauneři jsou rozmístěni na těch nejposlednějších místech v busu , někteří, ti nejgaunerovatější , stojí dokonce za opěradly těch nejzazších křesel! Mají ale kliku, šoféři najatí CK Plustour, Jarda s Jirkou z firmy LI - TOUR jsou dobračiska , jiní by s nimi pěkně vyběhli. A jedeme si to Paříže. Náš program je jednoduchý. První den si prohlédneme město, ten druhý strávíme v Disneylandu. V Německu nás chytla pořádná bouřka, ale čím víc jsme se blížili do středu Francie, tím lepší bylo počasí , na poslední pumpě už je hezky, myjeme se a přemýšlíme co na sebe. Děláme i malou projížďku po historickém středu města. Přes most Austerlitz vjíždíme na levý břeh Seiny, míjíme Technickou univerzitu a Institut arabského světa, koukáme s úžasem na mohutnou katedrálu Notre Dame, těšíme se na uličky Latinské čtvrti, kocháme se špičkou Svaté kaple, na nábřeží už pomaličku otvírají kavárníci i bukinisté, most Umělců je celý ozámečkovaný, projíždíme přímo středem paláce Louvre a vidíme tak i tu slavnou skleněnou pyramidu, po Rivoli přijíždíme na náměstí Concorde s obeliskem uprostřed a už jsme na Champs Elysées, na nejslavnější ulici na světě, objíždíme Vítězný oblouk a za chvíli už vystupujeme na náměstí Trocadéro a doslova zíráme na Eiffelovku, protože odtud je nejkrásnější. Dnes otvírají už v devět, hurá na ni a ještě máme čas na croissant a bílé kafíčko a jsme tím pádem Pařiží políbeni! Na horní palubě obrovského plavidla společnosti Bateaux Mouches je dobře, klimbáme na sluníčku a okolo nás plyne to krásné město. Vláčkem patráčkem se přesouváme od přístavu ke katedrále Notre Dame a máme skoro dvě hodiny na pocourání po těch roztomilých uličkách, kde to voní až běda. Sraz máme pod ocasem sochy mohutného koně s císařem Karlem v sedle a jdeme na pravý břeh k radnici a hup do metra a svištíme si to do mrakodrapové čtvrti La Défense. Tady se dá nakoupit něco dobrého domů, ale i na večer, protože ledva jsme se ubytovali v pěkném hotelu Campanile , už jsme se natěšeně setkali u autobusu s lahvinkou, abychom ten dnešní den ještě trochu probrali. Zatímco sněženky zavřely očka a po namáhavém dni ihned usnuly, nezničitelní gauneři pokračovali ve zbojničení , zahnat je do pelechů bylo nad síly jejich nebohých maminek.
Sobotní ráno je opět přívětivé, dnes nebude takový pařák, pro naše plány je to počasí přímo ideální. Jedeme totiž do Disneylandu , celičký den budeme částí těch nesmírných davů , obrovský park přitahuje velké i malé, gaunery i sněženky. Kdo si usmyslel , že si zaječí na horské dráze, vydal se do světa dobrodružství , Indiana Jones nebo vláček po starých dolech adrenalinem přímo srší. Kde se chtěl pobát, zavítal do strašidelného domu, ti, kteří milují svět pirátů, nasedli na lodičku a vpluli do největší námořní vřavy. Sněženky si to užívaly v pohádkových světech , gauneři zamířili do vesmíru. A k tomu všude spousty jídla, vzorně čisté toalety a haldy tahačů peněz z kapes nebohých rodičů. V sedm večer jsme se dočkali defilé všech těch známých postaviček, potom už to uběhlo jako voda, do našeho autobusu jsme nasedli utahaní jako koťata, ale nabití zážitky. Tak milé sněženky, drazí gauneři a sympatičtí a svatou trpělivostí vybavení rodiče, bylo to s vámi moc fajn a až se rozhodnete pro repete, dejte vědět, rád se svezu s vámi, ahoj Honza

Sněženky a gauneři
Je čtvrtek 13. června, před nádražím v Liberci se šikují gauneři a sněženky.
Sněženky od gaunerů se poznají tak, že jsou posazené na svých místech, necourají po autobuse , poslouchají své maminky a vůbec jsou takové hodňoučké. Gauneři jsou rozmístěni na těch nejposlednějších místech v busu , někteří, ti nejgaunerovatější , stojí dokonce za opěradly těch nejzazších křesel! Mají ale kliku, šoféři najatí CK Plustour, Jarda s Jirkou z firmy LI - TOUR jsou dobračiska , jiní by s nimi pěkně vyběhli. A jedeme si to Paříže. Náš program je jednoduchý. První den si prohlédneme město, ten druhý strávíme v Disneylandu. V Německu nás chytla pořádná bouřka, ale čím víc jsme se blížili do středu Francie, tím lepší bylo počasí , na poslední pumpě už je hezky, myjeme se a přemýšlíme co na sebe. Děláme i malou projížďku po historickém středu města. Přes most Austerlitz vjíždíme na levý břeh Seiny, míjíme Technickou univerzitu a Institut arabského světa, koukáme s úžasem na mohutnou katedrálu Notre Dame, těšíme se na uličky Latinské čtvrti, kocháme se špičkou Svaté kaple, na nábřeží už pomaličku otvírají kavárníci i bukinisté, most Umělců je celý ozámečkovaný, projíždíme přímo středem paláce Louvre a vidíme tak i tu slavnou skleněnou pyramidu, po Rivoli přijíždíme na náměstí Concorde s obeliskem uprostřed a už jsme na Champs Elysées, na nejslavnější ulici na světě, objíždíme Vítězný oblouk a za chvíli už vystupujeme na náměstí Trocadéro a doslova zíráme na Eiffelovku, protože odtud je nejkrásnější. Dnes otvírají už v devět, hurá na ni a ještě máme čas na croissant a bílé kafíčko a jsme tím pádem Pařiží políbeni! Na horní palubě obrovského plavidla společnosti Bateaux Mouches je dobře, klimbáme na sluníčku a okolo nás plyne to krásné město. Vláčkem patráčkem se přesouváme od přístavu ke katedrále Notre Dame a máme skoro dvě hodiny na pocourání po těch roztomilých uličkách, kde to voní až běda. Sraz máme pod ocasem sochy mohutného koně s císařem Karlem v sedle a jdeme na pravý břeh k radnici a hup do metra a svištíme si to do mrakodrapové čtvrti La Défense. Tady se dá nakoupit něco dobrého domů, ale i na večer, protože ledva jsme se ubytovali v pěkném hotelu Campanile , už jsme se natěšeně setkali u autobusu s lahvinkou, abychom ten dnešní den ještě trochu probrali. Zatímco sněženky zavřely očka a po namáhavém dni ihned usnuly, nezničitelní gauneři pokračovali ve zbojničení , zahnat je do pelechů bylo nad síly jejich nebohých maminek.
Sobotní ráno je opět přívětivé, dnes nebude takový pařák, pro naše plány je to počasí přímo ideální. Jedeme totiž do Disneylandu , celičký den budeme částí těch nesmírných davů , obrovský park přitahuje velké i malé, gaunery i sněženky. Kdo si usmyslel , že si zaječí na horské dráze, vydal se do světa dobrodružství , Indiana Jones nebo vláček po starých dolech adrenalinem přímo srší. Kde se chtěl pobát, zavítal do strašidelného domu, ti, kteří milují svět pirátů, nasedli na lodičku a vpluli do největší námořní vřavy. Sněženky si to užívaly v pohádkových světech , gauneři zamířili do vesmíru. A k tomu všude spousty jídla, vzorně čisté toalety a haldy tahačů peněz z kapes nebohých rodičů. V sedm večer jsme se dočkali defilé všech těch známých postaviček, potom už to uběhlo jako voda, do našeho autobusu jsme nasedli utahaní jako koťata, ale nabití zážitky. Tak milé sněženky, drazí gauneři a sympatičtí a svatou trpělivostí vybavení rodiče, bylo to s vámi moc fajn a až se rozhodnete pro repete, dejte vědět, rád se svezu s vámi, ahoj Honza


Nebojte se bujabézy

23. června 2013 v 17:02 | HONZA F. |  Pojeď se mnou

Nebojte se bujabézy!
Po předlouhých přípravách a drobných změnách v programu, ubytování i dopravě je tu " den dé ", píše se pondělí 17. června, u nás doznívají povodně a pod nohama duní politické zemětřesení, my si sedáme do krásného busu pojednaného symboly fotbalového týmu Slovanu Liberec, za volantem se střídají dva šediví vlci Jirka s Boříkem, garantem je CK GEOPS z Prahy. V pravé poledne za krásného počasí vyrážíme vstříc objevit tu tolik opěvovanou končinu Azurové pobřeží. Na poslední naší pumpě před Rozvadovem si dáváme pravou mekdonaldskou dávku životabudičů a svištíme si to přes Německo, Rakousko a Itálii na jih. Dokud je vidět , kocháme se pohledy na okolní kopce Alp, v noci se zabavujeme drsným filmem " Ďáblova dílna" . Poslední hygienu již za nesmělého rozednívání konáme ve Ventimiglia a přesně v sedm zastavujeme na Promenade des Anglais v Nice , vlevo hotely a Casino, vpravo modroučké moře. A hup do něho ! Mnozí neodolali a dopřáli si dozajista první letošní slanou vodu. Po hodině lenošení jdeme na procházku městem, tím starým, zajímavým. Tržnice se teprve probouzí, uzounké uličky rovněž, když stoupáme ku hradu na vysoký kopec, potkáváme jenom pejskaře, normální lidi jsou asi ještě v pelechu. Ta panorámata ! Pod námi město s červenými střechami, křivolaké ulice, věže kostelů a vlevo azurové moře s dosud opuštěnou pláží. U přístavu jachet a trajektů si dáváme rozchod, většina míří na oblázkovou pláž nechat do sebe bušit to nemilosrdné sluníčko, po kterém se nám skoro celé jaro tak stýskalo. Ale u vody vydrží jenom ti nejotrlejší, ti rozumní jdou šmejdit po městě, za hotelem Negresco je pěší zóna, tady se to pěkně utrácí! Vedro graduje okolo čtvrté, scházíme se v jediném stínku široko daleko, tísníme se pod košatou palmou a vyhlížíme náš slovaňácký bus. Konečně jsme pod klimatizací a po tom věhlasném pobřeží plném letovisek se blížíme do našeho kempu Antibes - Antipolis. Bydlíme v trochu stísněných mobilhomech, tak to ve Francii holt chodí, ale máme tu bazény, vedle je vodní park s tobogány, ale hlavně docela bohatý program před námi.
Kemp už máme přečtený, víme kde co hledat, tady je azurový i ten bazén, vypadá moc lákavě, ledva skončí náš dnešní program, hupsneme do něj. Dnes totiž cestujeme do Mentonu. Je to tak trochu opomíjené letovisko, všichni, kteří míří k pobřeží, se ženou do Nice nebo Cannes, pro nás je to dobře, neprodíráme se žádnými davy, a přitom tu mají jeden barokní skvost- katedrálu Sv. Michala, nekonečné a prázdné pláže, kouzelný střed starého města, vše je tu laděno dožluta, jsme ve městě citrónů. Citrony tu mají pochopitelně na trhu, citrony jsou v ošatkách na stolech malých restaurací, mýdla mají tvar i vůni citrónů. A nad městem převysoká skaliska uspořádaná do věnce. Kdo se chtěl vykoupat, měl tu jedinečnou možnost. Půl hodiny po poledni nasedáme do našeho busu a jedeme do Roquebrune a na Cap Martin, ještě toho moře nemáme dost. Ale ouha! Všude značky zákaz vjezdu autobusům, z koupání nic nebude, zato jedeme horními předměstími Monte Carla, pod námi mrakodrapy a na hladině moře obrovské jachty. V kempíčku mažeme do bazénu, je nádherný, nečekaně veliký, u něho hospůdka, tak to má být. A večer ještě máme ochutnávku bujabézy, dnes jsme o ní slyšeli při našich každodenních referátech v autobusu, leč účast byla hanebná, překládá se na zítřek.
V noci párkrát zahřmělo, ráno docela vydatně zapršelo, počasí jako nazavolanou, potřebujeme jeden slunečný den vynechat a poléčit si bolístky. Jedeme do vnitrozemí , stoupáme do strmého kopce a vystupujeme v městečku Grasse. Tady sídlí ty slavné voňavkářské rodiny, k Fragonardům jdeme na návštěvu nechat se provést historickými provozy a dole v butiku si zanakupovat. Věnuje se nám brunetka Nadja, její výklad je tak přesvědčivý, že do nakupování se pouští i kluci! Ovoněni pokračujeme v probádávání vnitrozemí a naší další zastávkou je městečko ve středověkých hradbách Tourettes sur Loup. Uzounké uličky, zdi domů polezlé kvetoucími keři, hospůdky, ve kterých se právě obědvá. A ještě jednu štaci máme před sebou. Místo, do kterého míříme , se jmenuje St. Paul de Vence. Sem kdysi zajížděli slavní malíři za neopakovatelným světlem, třeba Marc Chagall, dnes tu vystavují v nekonečném množství minigalerií umělci, kteří se teprve proslaví. Městečko je sevřené v hradbách, v uličkách se dva skoro nevyhnou, voní to tu palačinkami a bagetami. Dnešní den končí v obchoďáku, doplňujeme zásoby a vracíme se do kempu. Večerní ochutnávka bujabézy klapla, jen se po ní zaprášilo, opozdilcům zbyly oči jen pro pláč. A vrátilo se nám i letní počasí!
A ráno po snídani máme milou změnu, jedeme vlakem podél fakt azurového pobřeží do Monaka. Nádraží tu mají ve skále, je to taková zajímavůstka, když jsme vyšli ven, zasahlo nás neskutečné jasno. Po včerejším deštíčku se vzduch úplně zázračně vyčistil, vše bylo ostré a velice fotogenické. Rozprchli jsme se do všech stran, někdo se šel koupat, jiný si pobloumal po starém městě, někteří si prošli část tratě, na které se jezdí závody Formule 1, dalo se zajít i do Casina nebo do některé z botanických zahrad. A všude mraky turistů, krámky s lákadly, vyměňující se stráže před knížecím palácem, zesnulý knížecí pár v katedrále a na modroučkém moři ty největší jachty, které si člověk dokáže představit. Domů jsme přicestovali tak šikovně, že jsme si ještě stačili zaplavat v našem báječném bazénu a už tu je balení, neboť zítra odjíždíme.
Nebíčko vypucované, po snídani míříme do Cannes. Máme dobrý čas, nejedeme po dálnici, ale podél moře přes Antibes a St. Juan, do města filmů přijíždíme přímo k filmovému paláci a jedeme parkovat hnedle vedle písečné pláže do přístavu jachet. Napřed všichni společně vystoupáme na kopec Suquet, tady je historické Cannes se spoustou hospod a hradem nahoře. Výhledy na Alpy na jedné straně a modré moře na straně druhé jsou nezapomenutelné. Potom ještě šmejdíme po uličkách s butiky, u Paláce filmů se společně fotíme na proslulém červeném koberci a máme do tří volno na nákupy či koupel v moři. Nastupujeme do lodě společnosti Riviera lines a plujeme si to na ostrov Svaté Margarety. Máme kliku, už jsme bez rady- rodičovských penízků , ale dnes je vstup do pevnosti zdarma! Kdo si sem udělá výlet, má za lubem přijít na kloub jedné dosud nerozlousknuté záhadě. Tady totiž po dlouhých jedenáct let pobýval ten slavný a tajemný " muž se železnou maskou" . Kdo to byl ? Na dveřích jeho cely si můžeme vybrat ze šedesáti různých jmen, jsou mezi nimi příbuzní Ludvíka XIV. , jeho ministr a další , dnes už se to těžko dozvíme , ale proč nežít s nějakým tajemstvím? Zpět plujeme katamaranem , poslední dvě hodiny volna věnujeme posledním nákupům, ale dá se ještě i hupsnout do modroučkého moře. A je večer, nasedáme do našeho Slovaňáckého busu a je před námi ta dlouhatánská cesta domů. Na dálnici jsou vyhlášeni vítězové naší referátové soutěže a obdarováni hodnotnými dary. A my máme čas si zavzpomínat na uplynulý týden, jistě je na co. Třeba na žabí koncerty za našimi mobilhomy , které se nedají snad nikdy zapomenout. Tak ahoj, hezké prázdniny, uvidíme se už jako čtvrťáci !

Nebojte se bujabézy!
Po předlouhých přípravách a drobných změnách v programu, ubytování i dopravě je tu " den dé ", píše se pondělí 17. června, u nás doznívají povodně a pod nohama duní politické zemětřesení, my si sedáme do krásného busu pojednaného symboly fotbalového týmu Slovanu Liberec, za volantem se střídají dva šediví vlci Jirka s Boříkem, garantem je CK GEOPS z Prahy. V pravé poledne za krásného počasí vyrážíme vstříc objevit tu tolik opěvovanou končinu Azurové pobřeží. Na poslední naší pumpě před Rozvadovem si dáváme pravou mekdonaldskou dávku životabudičů a svištíme si to přes Německo, Rakousko a Itálii na jih. Dokud je vidět , kocháme se pohledy na okolní kopce Alp, v noci se zabavujeme drsným filmem " Ďáblova dílna" . Poslední hygienu již za nesmělého rozednívání konáme ve Ventimiglia a přesně v sedm zastavujeme na Promenade des Anglais v Nice , vlevo hotely a Casino, vpravo modroučké moře. A hup do něho ! Mnozí neodolali a dopřáli si dozajista první letošní slanou vodu. Po hodině lenošení jdeme na procházku městem, tím starým, zajímavým. Tržnice se teprve probouzí, uzounké uličky rovněž, když stoupáme ku hradu na vysoký kopec, potkáváme jenom pejskaře, normální lidi jsou asi ještě v pelechu. Ta panorámata ! Pod námi město s červenými střechami, křivolaké ulice, věže kostelů a vlevo azurové moře s dosud opuštěnou pláží. U přístavu jachet a trajektů si dáváme rozchod, většina míří na oblázkovou pláž nechat do sebe bušit to nemilosrdné sluníčko, po kterém se nám skoro celé jaro tak stýskalo. Ale u vody vydrží jenom ti nejotrlejší, ti rozumní jdou šmejdit po městě, za hotelem Negresco je pěší zóna, tady se to pěkně utrácí! Vedro graduje okolo čtvrté, scházíme se v jediném stínku široko daleko, tísníme se pod košatou palmou a vyhlížíme náš slovaňácký bus. Konečně jsme pod klimatizací a po tom věhlasném pobřeží plném letovisek se blížíme do našeho kempu Antibes - Antipolis. Bydlíme v trochu stísněných mobilhomech, tak to ve Francii holt chodí, ale máme tu bazény, vedle je vodní park s tobogány, ale hlavně docela bohatý program před námi.
Kemp už máme přečtený, víme kde co hledat, tady je azurový i ten bazén, vypadá moc lákavě, ledva skončí náš dnešní program, hupsneme do něj. Dnes totiž cestujeme do Mentonu. Je to tak trochu opomíjené letovisko, všichni, kteří míří k pobřeží, se ženou do Nice nebo Cannes, pro nás je to dobře, neprodíráme se žádnými davy, a přitom tu mají jeden barokní skvost- katedrálu Sv. Michala, nekonečné a prázdné pláže, kouzelný střed starého města, vše je tu laděno dožluta, jsme ve městě citrónů. Citrony tu mají pochopitelně na trhu, citrony jsou v ošatkách na stolech malých restaurací, mýdla mají tvar i vůni citrónů. A nad městem převysoká skaliska uspořádaná do věnce. Kdo se chtěl vykoupat, měl tu jedinečnou možnost. Půl hodiny po poledni nasedáme do našeho busu a jedeme do Roquebrune a na Cap Martin, ještě toho moře nemáme dost. Ale ouha! Všude značky zákaz vjezdu autobusům, z koupání nic nebude, zato jedeme horními předměstími Monte Carla, pod námi mrakodrapy a na hladině moře obrovské jachty. V kempíčku mažeme do bazénu, je nádherný, nečekaně veliký, u něho hospůdka, tak to má být. A večer ještě máme ochutnávku bujabézy, dnes jsme o ní slyšeli při našich každodenních referátech v autobusu, leč účast byla hanebná, překládá se na zítřek.
V noci párkrát zahřmělo, ráno docela vydatně zapršelo, počasí jako nazavolanou, potřebujeme jeden slunečný den vynechat a poléčit si bolístky. Jedeme do vnitrozemí , stoupáme do strmého kopce a vystupujeme v městečku Grasse. Tady sídlí ty slavné voňavkářské rodiny, k Fragonardům jdeme na návštěvu nechat se provést historickými provozy a dole v butiku si zanakupovat. Věnuje se nám brunetka Nadja, její výklad je tak přesvědčivý, že do nakupování se pouští i kluci! Ovoněni pokračujeme v probádávání vnitrozemí a naší další zastávkou je městečko ve středověkých hradbách Tourettes sur Loup. Uzounké uličky, zdi domů polezlé kvetoucími keři, hospůdky, ve kterých se právě obědvá. A ještě jednu štaci máme před sebou. Místo, do kterého míříme , se jmenuje St. Paul de Vence. Sem kdysi zajížděli slavní malíři za neopakovatelným světlem, třeba Marc Chagall, dnes tu vystavují v nekonečném množství minigalerií umělci, kteří se teprve proslaví. Městečko je sevřené v hradbách, v uličkách se dva skoro nevyhnou, voní to tu palačinkami a bagetami. Dnešní den končí v obchoďáku, doplňujeme zásoby a vracíme se do kempu. Večerní ochutnávka bujabézy klapla, jen se po ní zaprášilo, opozdilcům zbyly oči jen pro pláč. A vrátilo se nám i letní počasí!
A ráno po snídani máme milou změnu, jedeme vlakem podél fakt azurového pobřeží do Monaka. Nádraží tu mají ve skále, je to taková zajímavůstka, když jsme vyšli ven, zasahlo nás neskutečné jasno. Po včerejším deštíčku se vzduch úplně zázračně vyčistil, vše bylo ostré a velice fotogenické. Rozprchli jsme se do všech stran, někdo se šel koupat, jiný si pobloumal po starém městě, někteří si prošli část tratě, na které se jezdí závody Formule 1, dalo se zajít i do Casina nebo do některé z botanických zahrad. A všude mraky turistů, krámky s lákadly, vyměňující se stráže před knížecím palácem, zesnulý knížecí pár v katedrále a na modroučkém moři ty největší jachty, které si člověk dokáže představit. Domů jsme přicestovali tak šikovně, že jsme si ještě stačili zaplavat v našem báječném bazénu a už tu je balení, neboť zítra odjíždíme.
Nebíčko vypucované, po snídani míříme do Cannes. Máme dobrý čas, nejedeme po dálnici, ale podél moře přes Antibes a St. Juan, do města filmů přijíždíme přímo k filmovému paláci a jedeme parkovat hnedle vedle písečné pláže do přístavu jachet. Napřed všichni společně vystoupáme na kopec Suquet, tady je historické Cannes se spoustou hospod a hradem nahoře. Výhledy na Alpy na jedné straně a modré moře na straně druhé jsou nezapomenutelné. Potom ještě šmejdíme po uličkách s butiky, u Paláce filmů se společně fotíme na proslulém červeném koberci a máme do tří volno na nákupy či koupel v moři. Nastupujeme do lodě společnosti Riviera lines a plujeme si to na ostrov Svaté Margarety. Máme kliku, už jsme bez rady- rodičovských penízků , ale dnes je vstup do pevnosti zdarma! Kdo si sem udělá výlet, má za lubem přijít na kloub jedné dosud nerozlousknuté záhadě. Tady totiž po dlouhých jedenáct let pobýval ten slavný a tajemný " muž se železnou maskou" . Kdo to byl ? Na dveřích jeho cely si můžeme vybrat ze šedesáti různých jmen, jsou mezi nimi příbuzní Ludvíka XIV. , jeho ministr a další , dnes už se to těžko dozvíme , ale proč nežít s nějakým tajemstvím? Zpět plujeme katamaranem , poslední dvě hodiny volna věnujeme posledním nákupům, ale dá se ještě i hupsnout do modroučkého moře. A je večer, nasedáme do našeho Slovaňáckého busu a je před námi ta dlouhatánská cesta domů. Na dálnici jsou vyhlášeni vítězové naší referátové soutěže a obdarováni hodnotnými dary. A my máme čas si zavzpomínat na uplynulý týden, jistě je na co. Třeba na žabí koncerty za našimi mobilhomy , které se nedají snad nikdy zapomenout. Tak ahoj, hezké prázdniny, uvidíme se už jako čtvrťáci !

Nebojte se bujabézy!
Po předlouhých přípravách a drobných změnách v programu, ubytování i dopravě je tu " den dé ", píše se pondělí 17. června, u nás doznívají povodně a pod nohama duní politické zemětřesení, my si sedáme do krásného busu pojednaného symboly fotbalového týmu Slovanu Liberec, za volantem se střídají dva šediví vlci Jirka s Boříkem, garantem je CK GEOPS z Prahy. V pravé poledne za krásného počasí vyrážíme vstříc objevit tu tolik opěvovanou končinu Azurové pobřeží. Na poslední naší pumpě před Rozvadovem si dáváme pravou mekdonaldskou dávku životabudičů a svištíme si to přes Německo, Rakousko a Itálii na jih. Dokud je vidět , kocháme se pohledy na okolní kopce Alp, v noci se zabavujeme drsným filmem " Ďáblova dílna" . Poslední hygienu již za nesmělého rozednívání konáme ve Ventimiglia a přesně v sedm zastavujeme na Promenade des Anglais v Nice , vlevo hotely a Casino, vpravo modroučké moře. A hup do něho ! Mnozí neodolali a dopřáli si dozajista první letošní slanou vodu. Po hodině lenošení jdeme na procházku městem, tím starým, zajímavým. Tržnice se teprve probouzí, uzounké uličky rovněž, když stoupáme ku hradu na vysoký kopec, potkáváme jenom pejskaře, normální lidi jsou asi ještě v pelechu. Ta panorámata ! Pod námi město s červenými střechami, křivolaké ulice, věže kostelů a vlevo azurové moře s dosud opuštěnou pláží. U přístavu jachet a trajektů si dáváme rozchod, většina míří na oblázkovou pláž nechat do sebe bušit to nemilosrdné sluníčko, po kterém se nám skoro celé jaro tak stýskalo. Ale u vody vydrží jenom ti nejotrlejší, ti rozumní jdou šmejdit po městě, za hotelem Negresco je pěší zóna, tady se to pěkně utrácí! Vedro graduje okolo čtvrté, scházíme se v jediném stínku široko daleko, tísníme se pod košatou palmou a vyhlížíme náš slovaňácký bus. Konečně jsme pod klimatizací a po tom věhlasném pobřeží plném letovisek se blížíme do našeho kempu Antibes - Antipolis. Bydlíme v trochu stísněných mobilhomech, tak to ve Francii holt chodí, ale máme tu bazény, vedle je vodní park s tobogány, ale hlavně docela bohatý program před námi.
Kemp už máme přečtený, víme kde co hledat, tady je azurový i ten bazén, vypadá moc lákavě, ledva skončí náš dnešní program, hupsneme do něj. Dnes totiž cestujeme do Mentonu. Je to tak trochu opomíjené letovisko, všichni, kteří míří k pobřeží, se ženou do Nice nebo Cannes, pro nás je to dobře, neprodíráme se žádnými davy, a přitom tu mají jeden barokní skvost- katedrálu Sv. Michala, nekonečné a prázdné pláže, kouzelný střed starého města, vše je tu laděno dožluta, jsme ve městě citrónů. Citrony tu mají pochopitelně na trhu, citrony jsou v ošatkách na stolech malých restaurací, mýdla mají tvar i vůni citrónů. A nad městem převysoká skaliska uspořádaná do věnce. Kdo se chtěl vykoupat, měl tu jedinečnou možnost. Půl hodiny po poledni nasedáme do našeho busu a jedeme do Roquebrune a na Cap Martin, ještě toho moře nemáme dost. Ale ouha! Všude značky zákaz vjezdu autobusům, z koupání nic nebude, zato jedeme horními předměstími Monte Carla, pod námi mrakodrapy a na hladině moře obrovské jachty. V kempíčku mažeme do bazénu, je nádherný, nečekaně veliký, u něho hospůdka, tak to má být. A večer ještě máme ochutnávku bujabézy, dnes jsme o ní slyšeli při našich každodenních referátech v autobusu, leč účast byla hanebná, překládá se na zítřek.
V noci párkrát zahřmělo, ráno docela vydatně zapršelo, počasí jako nazavolanou, potřebujeme jeden slunečný den vynechat a poléčit si bolístky. Jedeme do vnitrozemí , stoupáme do strmého kopce a vystupujeme v městečku Grasse. Tady sídlí ty slavné voňavkářské rodiny, k Fragonardům jdeme na návštěvu nechat se provést historickými provozy a dole v butiku si zanakupovat. Věnuje se nám brunetka Nadja, její výklad je tak přesvědčivý, že do nakupování se pouští i kluci! Ovoněni pokračujeme v probádávání vnitrozemí a naší další zastávkou je městečko ve středověkých hradbách Tourettes sur Loup. Uzounké uličky, zdi domů polezlé kvetoucími keři, hospůdky, ve kterých se právě obědvá. A ještě jednu štaci máme před sebou. Místo, do kterého míříme , se jmenuje St. Paul de Vence. Sem kdysi zajížděli slavní malíři za neopakovatelným světlem, třeba Marc Chagall, dnes tu vystavují v nekonečném množství minigalerií umělci, kteří se teprve proslaví. Městečko je sevřené v hradbách, v uličkách se dva skoro nevyhnou, voní to tu palačinkami a bagetami. Dnešní den končí v obchoďáku, doplňujeme zásoby a vracíme se do kempu. Večerní ochutnávka bujabézy klapla, jen se po ní zaprášilo, opozdilcům zbyly oči jen pro pláč. A vrátilo se nám i letní počasí!
A ráno po snídani máme milou změnu, jedeme vlakem podél fakt azurového pobřeží do Monaka. Nádraží tu mají ve skále, je to taková zajímavůstka, když jsme vyšli ven, zasahlo nás neskutečné jasno. Po včerejším deštíčku se vzduch úplně zázračně vyčistil, vše bylo ostré a velice fotogenické. Rozprchli jsme se do všech stran, někdo se šel koupat, jiný si pobloumal po starém městě, někteří si prošli část tratě, na které se jezdí závody Formule 1, dalo se zajít i do Casina nebo do některé z botanických zahrad. A všude mraky turistů, krámky s lákadly, vyměňující se stráže před knížecím palácem, zesnulý knížecí pár v katedrále a na modroučkém moři ty největší jachty, které si člověk dokáže představit. Domů jsme přicestovali tak šikovně, že jsme si ještě stačili zaplavat v našem báječném bazénu a už tu je balení, neboť zítra odjíždíme.
Nebíčko vypucované, po snídani míříme do Cannes. Máme dobrý čas, nejedeme po dálnici, ale podél moře přes Antibes a St. Juan, do města filmů přijíždíme přímo k filmovému paláci a jedeme parkovat hnedle vedle písečné pláže do přístavu jachet. Napřed všichni společně vystoupáme na kopec Suquet, tady je historické Cannes se spoustou hospod a hradem nahoře. Výhledy na Alpy na jedné straně a modré moře na straně druhé jsou nezapomenutelné. Potom ještě šmejdíme po uličkách s butiky, u Paláce filmů se společně fotíme na proslulém červeném koberci a máme do tří volno na nákupy či koupel v moři. Nastupujeme do lodě společnosti Riviera lines a plujeme si to na ostrov Svaté Margarety. Máme kliku, už jsme bez rady- rodičovských penízků , ale dnes je vstup do pevnosti zdarma! Kdo si sem udělá výlet, má za lubem přijít na kloub jedné dosud nerozlousknuté záhadě. Tady totiž po dlouhých jedenáct let pobýval ten slavný a tajemný " muž se železnou maskou" . Kdo to byl ? Na dveřích jeho cely si můžeme vybrat ze šedesáti různých jmen, jsou mezi nimi příbuzní Ludvíka XIV. , jeho ministr a další , dnes už se to těžko dozvíme , ale proč nežít s nějakým tajemstvím? Zpět plujeme katamaranem , poslední dvě hodiny volna věnujeme posledním nákupům, ale dá se ještě i hupsnout do modroučkého moře. A je večer, nasedáme do našeho Slovaňáckého busu a je před námi ta dlouhatánská cesta domů. Na dálnici jsou vyhlášeni vítězové naší referátové soutěže a obdarováni hodnotnými dary. A my máme čas si zavzpomínat na uplynulý týden, jistě je na co. Třeba na žabí koncerty za našimi mobilhomy , které se nedají snad nikdy zapomenout. Tak ahoj, hezké prázdniny, uvidíme se už jako čtvrťáci !

Nebojte se bujabézy!
Po předlouhých přípravách a drobných změnách v programu, ubytování i dopravě je tu " den dé ", píše se pondělí 17. června, u nás doznívají povodně a pod nohama duní politické zemětřesení, my si sedáme do krásného busu pojednaného symboly fotbalového týmu Slovanu Liberec, za volantem se střídají dva šediví vlci Jirka s Boříkem, garantem je CK GEOPS z Prahy. V pravé poledne za krásného počasí vyrážíme vstříc objevit tu tolik opěvovanou končinu Azurové pobřeží. Na poslední naší pumpě před Rozvadovem si dáváme pravou mekdonaldskou dávku životabudičů a svištíme si to přes Německo, Rakousko a Itálii na jih. Dokud je vidět , kocháme se pohledy na okolní kopce Alp, v noci se zabavujeme drsným filmem " Ďáblova dílna" . Poslední hygienu již za nesmělého rozednívání konáme ve Ventimiglia a přesně v sedm zastavujeme na Promenade des Anglais v Nice , vlevo hotely a Casino, vpravo modroučké moře. A hup do něho ! Mnozí neodolali a dopřáli si dozajista první letošní slanou vodu. Po hodině lenošení jdeme na procházku městem, tím starým, zajímavým. Tržnice se teprve probouzí, uzounké uličky rovněž, když stoupáme ku hradu na vysoký kopec, potkáváme jenom pejskaře, normální lidi jsou asi ještě v pelechu. Ta panorámata ! Pod námi město s červenými střechami, křivolaké ulice, věže kostelů a vlevo azurové moře s dosud opuštěnou pláží. U přístavu jachet a trajektů si dáváme rozchod, většina míří na oblázkovou pláž nechat do sebe bušit to nemilosrdné sluníčko, po kterém se nám skoro celé jaro tak stýskalo. Ale u vody vydrží jenom ti nejotrlejší, ti rozumní jdou šmejdit po městě, za hotelem Negresco je pěší zóna, tady se to pěkně utrácí! Vedro graduje okolo čtvrté, scházíme se v jediném stínku široko daleko, tísníme se pod košatou palmou a vyhlížíme náš slovaňácký bus. Konečně jsme pod klimatizací a po tom věhlasném pobřeží plném letovisek se blížíme do našeho kempu Antibes - Antipolis. Bydlíme v trochu stísněných mobilhomech, tak to ve Francii holt chodí, ale máme tu bazény, vedle je vodní park s tobogány, ale hlavně docela bohatý program před námi.
Kemp už máme přečtený, víme kde co hledat, tady je azurový i ten bazén, vypadá moc lákavě, ledva skončí náš dnešní program, hupsneme do něj. Dnes totiž cestujeme do Mentonu. Je to tak trochu opomíjené letovisko, všichni, kteří míří k pobřeží, se ženou do Nice nebo Cannes, pro nás je to dobře, neprodíráme se žádnými davy, a přitom tu mají jeden barokní skvost- katedrálu Sv. Michala, nekonečné a prázdné pláže, kouzelný střed starého města, vše je tu laděno dožluta, jsme ve městě citrónů. Citrony tu mají pochopitelně na trhu, citrony jsou v ošatkách na stolech malých restaurací, mýdla mají tvar i vůni citrónů. A nad městem převysoká skaliska uspořádaná do věnce. Kdo se chtěl vykoupat, měl tu jedinečnou možnost. Půl hodiny po poledni nasedáme do našeho busu a jedeme do Roquebrune a na Cap Martin, ještě toho moře nemáme dost. Ale ouha! Všude značky zákaz vjezdu autobusům, z koupání nic nebude, zato jedeme horními předměstími Monte Carla, pod námi mrakodrapy a na hladině moře obrovské jachty. V kempíčku mažeme do bazénu, je nádherný, nečekaně veliký, u něho hospůdka, tak to má být. A večer ještě máme ochutnávku bujabézy, dnes jsme o ní slyšeli při našich každodenních referátech v autobusu, leč účast byla hanebná, překládá se na zítřek.
V noci párkrát zahřmělo, ráno docela vydatně zapršelo, počasí jako nazavolanou, potřebujeme jeden slunečný den vynechat a poléčit si bolístky. Jedeme do vnitrozemí , stoupáme do strmého kopce a vystupujeme v městečku Grasse. Tady sídlí ty slavné voňavkářské rodiny, k Fragonardům jdeme na návštěvu nechat se provést historickými provozy a dole v butiku si zanakupovat. Věnuje se nám brunetka Nadja, její výklad je tak přesvědčivý, že do nakupování se pouští i kluci! Ovoněni pokračujeme v probádávání vnitrozemí a naší další zastávkou je městečko ve středověkých hradbách Tourettes sur Loup. Uzounké uličky, zdi domů polezlé kvetoucími keři, hospůdky, ve kterých se právě obědvá. A ještě jednu štaci máme před sebou. Místo, do kterého míříme , se jmenuje St. Paul de Vence. Sem kdysi zajížděli slavní malíři za neopakovatelným světlem, třeba Marc Chagall, dnes tu vystavují v nekonečném množství minigalerií umělci, kteří se teprve proslaví. Městečko je sevřené v hradbách, v uličkách se dva skoro nevyhnou, voní to tu palačinkami a bagetami. Dnešní den končí v obchoďáku, doplňujeme zásoby a vracíme se do kempu. Večerní ochutnávka bujabézy klapla, jen se po ní zaprášilo, opozdilcům zbyly oči jen pro pláč. A vrátilo se nám i letní počasí!
A ráno po snídani máme milou změnu, jedeme vlakem podél fakt azurového pobřeží do Monaka. Nádraží tu mají ve skále, je to taková zajímavůstka, když jsme vyšli ven, zasahlo nás neskutečné jasno. Po včerejším deštíčku se vzduch úplně zázračně vyčistil, vše bylo ostré a velice fotogenické. Rozprchli jsme se do všech stran, někdo se šel koupat, jiný si pobloumal po starém městě, někteří si prošli část tratě, na které se jezdí závody Formule 1, dalo se zajít i do Casina nebo do některé z botanických zahrad. A všude mraky turistů, krámky s lákadly, vyměňující se stráže před knížecím palácem, zesnulý knížecí pár v katedrále a na modroučkém moři ty největší jachty, které si člověk dokáže představit. Domů jsme přicestovali tak šikovně, že jsme si ještě stačili zaplavat v našem báječném bazénu a už tu je balení, neboť zítra odjíždíme.
Nebíčko vypucované, po snídani míříme do Cannes. Máme dobrý čas, nejedeme po dálnici, ale podél moře přes Antibes a St. Juan, do města filmů přijíždíme přímo k filmovému paláci a jedeme parkovat hnedle vedle písečné pláže do přístavu jachet. Napřed všichni společně vystoupáme na kopec Suquet, tady je historické Cannes se spoustou hospod a hradem nahoře. Výhledy na Alpy na jedné straně a modré moře na straně druhé jsou nezapomenutelné. Potom ještě šmejdíme po uličkách s butiky, u Paláce filmů se společně fotíme na proslulém červeném koberci a máme do tří volno na nákupy či koupel v moři. Nastupujeme do lodě společnosti Riviera lines a plujeme si to na ostrov Svaté Margarety. Máme kliku, už jsme bez rady- rodičovských penízků , ale dnes je vstup do pevnosti zdarma! Kdo si sem udělá výlet, má za lubem přijít na kloub jedné dosud nerozlousknuté záhadě. Tady totiž po dlouhých jedenáct let pobýval ten slavný a tajemný " muž se železnou maskou" . Kdo to byl ? Na dveřích jeho cely si můžeme vybrat ze šedesáti různých jmen, jsou mezi nimi příbuzní Ludvíka XIV. , jeho ministr a další , dnes už se to těžko dozvíme , ale proč nežít s nějakým tajemstvím? Zpět plujeme katamaranem , poslední dvě hodiny volna věnujeme posledním nákupům, ale dá se ještě i hupsnout do modroučkého moře. A je večer, nasedáme do našeho Slovaňáckého busu a je před námi ta dlouhatánská cesta domů. Na dálnici jsou vyhlášeni vítězové naší referátové soutěže a obdarováni hodnotnými dary. A my máme čas si zavzpomínat na uplynulý týden, jistě je na co. Třeba na žabí koncerty za našimi mobilhomy , které se nedají snad nikdy zapomenout. Tak ahoj, hezké prázdniny, uvidíme se už jako čtvrťáci !

Nebojte se bujabézy!
Po předlouhých přípravách a drobných změnách v programu, ubytování i dopravě je tu " den dé ", píše se pondělí 17. června, u nás doznívají povodně a pod nohama duní politické zemětřesení, my si sedáme do krásného busu pojednaného symboly fotbalového týmu Slovanu Liberec, za volantem se střídají dva šediví vlci Jirka s Boříkem, garantem je CK GEOPS z Prahy. V pravé poledne za krásného počasí vyrážíme vstříc objevit tu tolik opěvovanou končinu Azurové pobřeží. Na poslední naší pumpě před Rozvadovem si dáváme pravou mekdonaldskou dávku životabudičů a svištíme si to přes Německo, Rakousko a Itálii na jih. Dokud je vidět , kocháme se pohledy na okolní kopce Alp, v noci se zabavujeme drsným filmem " Ďáblova dílna" . Poslední hygienu již za nesmělého rozednívání konáme ve Ventimiglia a přesně v sedm zastavujeme na Promenade des Anglais v Nice , vlevo hotely a Casino, vpravo modroučké moře. A hup do něho ! Mnozí neodolali a dopřáli si dozajista první letošní slanou vodu. Po hodině lenošení jdeme na procházku městem, tím starým, zajímavým. Tržnice se teprve probouzí, uzounké uličky rovněž, když stoupáme ku hradu na vysoký kopec, potkáváme jenom pejskaře, normální lidi jsou asi ještě v pelechu. Ta panorámata ! Pod námi město s červenými střechami, křivolaké ulice, věže kostelů a vlevo azurové moře s dosud opuštěnou pláží. U přístavu jachet a trajektů si dáváme rozchod, většina míří na oblázkovou pláž nechat do sebe bušit to nemilosrdné sluníčko, po kterém se nám skoro celé jaro tak stýskalo. Ale u vody vydrží jenom ti nejotrlejší, ti rozumní jdou šmejdit po městě, za hotelem Negresco je pěší zóna, tady se to pěkně utrácí! Vedro graduje okolo čtvrté, scházíme se v jediném stínku široko daleko, tísníme se pod košatou palmou a vyhlížíme náš slovaňácký bus. Konečně jsme pod klimatizací a po tom věhlasném pobřeží plném letovisek se blížíme do našeho kempu Antibes - Antipolis. Bydlíme v trochu stísněných mobilhomech, tak to ve Francii holt chodí, ale máme tu bazény, vedle je vodní park s tobogány, ale hlavně docela bohatý program před námi.
Kemp už máme přečtený, víme kde co hledat, tady je azurový i ten bazén, vypadá moc lákavě, ledva skončí náš dnešní program, hupsneme do něj. Dnes totiž cestujeme do Mentonu. Je to tak trochu opomíjené letovisko, všichni, kteří míří k pobřeží, se ženou do Nice nebo Cannes, pro nás je to dobře, neprodíráme se žádnými davy, a přitom tu mají jeden barokní skvost- katedrálu Sv. Michala, nekonečné a prázdné pláže, kouzelný střed starého města, vše je tu laděno dožluta, jsme ve městě citrónů. Citrony tu mají pochopitelně na trhu, citrony jsou v ošatkách na stolech malých restaurací, mýdla mají tvar i vůni citrónů. A nad městem převysoká skaliska uspořádaná do věnce. Kdo se chtěl vykoupat, měl tu jedinečnou možnost. Půl hodiny po poledni nasedáme do našeho busu a jedeme do Roquebrune a na Cap Martin, ještě toho moře nemáme dost. Ale ouha! Všude značky zákaz vjezdu autobusům, z koupání nic nebude, zato jedeme horními předměstími Monte Carla, pod námi mrakodrapy a na hladině moře obrovské jachty. V kempíčku mažeme do bazénu, je nádherný, nečekaně veliký, u něho hospůdka, tak to má být. A večer ještě máme ochutnávku bujabézy, dnes jsme o ní slyšeli při našich každodenních referátech v autobusu, leč účast byla hanebná, překládá se na zítřek.
V noci párkrát zahřmělo, ráno docela vydatně zapršelo, počasí jako nazavolanou, potřebujeme jeden slunečný den vynechat a poléčit si bolístky. Jedeme do vnitrozemí , stoupáme do strmého kopce a vystupujeme v městečku Grasse. Tady sídlí ty slavné voňavkářské rodiny, k Fragonardům jdeme na návštěvu nechat se provést historickými provozy a dole v butiku si zanakupovat. Věnuje se nám brunetka Nadja, její výklad je tak přesvědčivý, že do nakupování se pouští i kluci! Ovoněni pokračujeme v probádávání vnitrozemí a naší další zastávkou je městečko ve středověkých hradbách Tourettes sur Loup. Uzounké uličky, zdi domů polezlé kvetoucími keři, hospůdky, ve kterých se právě obědvá. A ještě jednu štaci máme před sebou. Místo, do kterého míříme , se jmenuje St. Paul de Vence. Sem kdysi zajížděli slavní malíři za neopakovatelným světlem, třeba Marc Chagall, dnes tu vystavují v nekonečném množství minigalerií umělci, kteří se teprve proslaví. Městečko je sevřené v hradbách, v uličkách se dva skoro nevyhnou, voní to tu palačinkami a bagetami. Dnešní den končí v obchoďáku, doplňujeme zásoby a vracíme se do kempu. Večerní ochutnávka bujabézy klapla, jen se po ní zaprášilo, opozdilcům zbyly oči jen pro pláč. A vrátilo se nám i letní počasí!
A ráno po snídani máme milou změnu, jedeme vlakem podél fakt azurového pobřeží do Monaka. Nádraží tu mají ve skále, je to taková zajímavůstka, když jsme vyšli ven, zasahlo nás neskutečné jasno. Po včerejším deštíčku se vzduch úplně zázračně vyčistil, vše bylo ostré a velice fotogenické. Rozprchli jsme se do všech stran, někdo se šel koupat, jiný si pobloumal po starém městě, někteří si prošli část tratě, na které se jezdí závody Formule 1, dalo se zajít i do Casina nebo do některé z botanických zahrad. A všude mraky turistů, krámky s lákadly, vyměňující se stráže před knížecím palácem, zesnulý knížecí pár v katedrále a na modroučkém moři ty největší jachty, které si člověk dokáže představit. Domů jsme přicestovali tak šikovně, že jsme si ještě stačili zaplavat v našem báječném bazénu a už tu je balení, neboť zítra odjíždíme.
Nebíčko vypucované, po snídani míříme do Cannes. Máme dobrý čas, nejedeme po dálnici, ale podél moře přes Antibes a St. Juan, do města filmů přijíždíme přímo k filmovému paláci a jedeme parkovat hnedle vedle písečné pláže do přístavu jachet. Napřed všichni společně vystoupáme na kopec Suquet, tady je historické Cannes se spoustou hospod a hradem nahoře. Výhledy na Alpy na jedné straně a modré moře na straně druhé jsou nezapomenutelné. Potom ještě šmejdíme po uličkách s butiky, u Paláce filmů se společně fotíme na proslulém červeném koberci a máme do tří volno na nákupy či koupel v moři. Nastupujeme do lodě společnosti Riviera lines a plujeme si to na ostrov Svaté Margarety. Máme kliku, už jsme bez rady- rodičovských penízků , ale dnes je vstup do pevnosti zdarma! Kdo si sem udělá výlet, má za lubem přijít na kloub jedné dosud nerozlousknuté záhadě. Tady totiž po dlouhých jedenáct let pobýval ten slavný a tajemný " muž se železnou maskou" . Kdo to byl ? Na dveřích jeho cely si můžeme vybrat ze šedesáti různých jmen, jsou mezi nimi příbuzní Ludvíka XIV. , jeho ministr a další , dnes už se to těžko dozvíme , ale proč nežít s nějakým tajemstvím? Zpět plujeme katamaranem , poslední dvě hodiny volna věnujeme posledním nákupům, ale dá se ještě i hupsnout do modroučkého moře. A je večer, nasedáme do našeho Slovaňáckého busu a je před námi ta dlouhatánská cesta domů. Na dálnici jsou vyhlášeni vítězové naší referátové soutěže a obdarováni hodnotnými dary. A my máme čas si zavzpomínat na uplynulý týden, jistě je na co. Třeba na žabí koncerty za našimi mobilhomy , které se nedají snad nikdy zapomenout. Tak ahoj, hezké prázdniny, uvidíme se už jako čtvrťáci !


Paříž pod vietnamskou vlajkou

2. června 2013 v 19:18 | HONZA F. |  Pojeď se mnou

Paříž pod vietnamskou vlajkou
Jaké bylo mé překvapení, když na mě z počítače vykoukl seznam mých klientů na " klasiku", který mi doputoval z CK Plustour! Jednadvacet Ngujenů, tak jsem si zjednodušil jména mých vietnamských klientů. Datum 29. května bude v mých zápiscích červeně zakroužkováno. Do Prahy nám je přivezl bus z Moravy, naši páni řidiči David s Petrem mi je pomohli usadit v naší zlaté Scanii a vyrazili jsme směrem Paříž. Když jsme se myli na poslední pumpě, padaly na nás kapky deště, a tak tomu bylo i když jsme se s městem seznamovali z okének autobusu. Most Austerlitz, botanická zahrada, muzeum Arabskostí, bukinisté, katedrála Notre Dame, Svatá kaple, Latinská čtvrť, Pont Neuf, Institut a před ním zámečkový most a za ním obrovský Louvre, muzeum Orsay, náměstí Concorde a Champs Elysées a nakonec Trocadéro a tady si poprvé na vlastní nohy testujeme pařížskou dlažbu. Počasí se umoudřilo, věž od pana Eiffela na nás zasmušile zírá, pod ní už se zvědavci ukázněně řadí do front, které později budou nekonečné a my stoupáme či se necháváme vyvézt výtahy do třísetmetrové výšy, abychom , jako miliony zvědavců před námi, pohlédli na to nekonečné a nečekaně bílé město pod námi. Můj vietnamský tlumočník Martin svým soukmenovcům přetlumočil vše tak , jak jsem mu nakázal, jeho kmen s roztomilými oofinkovanými holčinami byl na místě srazu včas a my tak mohli nasednout na velkou loď, která nás povozila po rozvodněné Seině. Pořádná sprška nás všechny zahnala pod spodní krytou palubu, ale když jsme vystupovali, bylo po přeháňce a my se vlakem a metrem mohli bez deštníků přesunout až ke kostelu St. Sulpice okouknout obrazy od pana Delacroixe, postát před kopií Turínského plátna, ale hlavně si pohladit nožičku svatého Petra, aby nám pěkné počasí zachovati ráčil. Ta prosba k němu ještě nedorazila protože za chvíli už zase putujeme pod deštníky do Luxemburské zahrady, ta je opuštěná, ale i tak krásná. Po bulváru St. Michel kolem obrovitého Panthéonu, kaple Sorbonny a zbytků římských lázní přicházíme do uliček, do kterých není radno vcházet nalačno, voní to tu gýrosy a dalšími mňaminkami. U katedrály si dáváme rozchod, abychom aspoň na chvíli pocítili ty slastné pocity při pozorování toho cvrkotu z předzahrádky kavárny. Od radnice jedeme metrem do mrakodrapové čtvrti La Défense zafotit si ty mokré , skleněné velestavby, ale i si zanakupovat, neboť až se procpeme tou totálně zasekanou Paříží do našeho hotelu Premiére classe ve čtvrti St. Thibault, čeká nás grilování za autobusem.
Ráno je, jak jinak, vlhko, napřed vezeme naše Vietnamčíky do Disneylandu a pokračujeme seznámit se s francouzskou historií, je totiž před námi den plný královských zámků. Tím prvním je Fontainebleau. Jsme zvědaví vidět, jak se tu na té kráse podepsaly slavné milenky králů i jejich manželky, tady si plnily své představy o kráse, šly s dobou, ale vždy měly snahu být lepší než ta před nimi. Anna Bretaňská, Diana z Poitiers, Kateřina Medicejská, Marie Antoinetta , Josefína, Marie Louisa a Eugenie, to jsou ty z nejslavnějších. Zámek je dnes zadarmo, otvírá se výstava Historie v umění, my pospícháme ještě do zahrad a do centra městečka, dnes je pátek, a to znamená , že tu mají ten krásný, ukřičený, barevný a voňavý trh. Ve Versailles je dnes klidno, žádná velká fronta nás nečeká, po prohlídce té okázalosti Ludvía XIV. uvnitř vcházíme do těch nekonečných zahrad , abychom si prošli místa, kde se v tom Velkém století odehrávala milostná dostaveníčka , ale i intriky šlechty, která se vyhřivala v přízni krále Slunce. U Velkého Trianonu a se podávají velké, pečené brambory s rozličnými náplněmi, i to patří k zážitkům dnešního dne, který se obešel bez toho protivného deště. U večerního grilování se sešel celý autobus!
Ráno je azurové, že bychom se dočkali hezkého pařížského dne? Odjíždíme z hotelu po konečně prázdné dálnici, jedeme k Bastile, na náměstí Republiky, po Velkých bulvárech k Opeře, od ní k chrámu Máří Magdalény a přes Concorde k Louvru. A máme volno, můžeme ha obrázky buď sem nebo naproti do Orsay , anebo se jen tak courat, fotit a pozorovat ten cvrkot. Paříž nǎm pěkně ožila, zahrádky kaváren jsou narvané, inu chce to pěkné počasí jako je dnes, hlazení nožičky Svatého Petra konečně přináší své ovoce. Sraz pod ocasem našeho koníka před katedrálou klapl, jsme všichni na místě včas a sestupujeme do útrob železné zastávky Cité, abychom si taky užili metra, když je narvané tou pestrou směsicí barev místních obyvatel. Vynořujeme se přímo pod lopatkami Moulin Rouge a stoupáme do regulérního kopce Montmartre. Nahoře je krásně živo, pod baldachýnem z květin u baziliky Sacré Coeur zpívá kouzelná akordeonistka, malíři malují jako o život, v hospůdkách to příjemě šumí těmi známými zvuky a dole pod námi je ta nekonečná Paříž. Čtvrtí St. Pierre plnou látek a v nich se přehrabujících Arabek přicházíme k metru a naposledy si užíváme "blaha" tohoto přibližováku. Jsme opět v Latinské čtvrti, jdeme se najíst, mnozí dokonce dělají přijímačky do klubu žabožroutů a jedeme vláčkem patráčkem k Eiffelovce. A protože je dnes Den dětí, máme kliku, věž je nasvícena různobarevně, však si to zasloužíme, byli jsme vzornými turisty , sborové "satut sergeant!"při odjezdu z Paříže svědčí o tom, že se sem hodláme ještě někdy vrátit. Rád bych byl u toho, ahoj váš Honza