Jak se skáče do Paříže

2. října 2017 v 14:33 | Honza |  Pojeď se mnou
Jak se skáče do Paříže
Paříž " na skok " vůbec neznamená , že by byla nějak zkrácená či jinak ošizená , je to regulérní výlet, při kterém uvidíte vše , co začátečníci musí vidět , aby jim město zachutnalo a rozhodli se vrátit zpět . Začínalo se na Hlaváku , společnost klientů je zatím nesourodá , okukujeme se a usedáme na sedačky Modrého Beulasu firmy Mirobus s Martinem a Láďou za volantem . Od Plzně jsme komplet , Je svátek Státnosti , my říkáme svatého Václava a Němci jakoby slavili s námi , jejich jindy totálně zatarasené dálnice kamiony dnes zejí prázdnotou , o Francii platí totéž a my v šest ráno již pochodujeme s kartáčky na zuby do umývárny poslední pumpy před Paříží. A potom nastává takové to " vpravo vidíte , vlevo vidíte ..." Míjíme výstaviště a tu travnatou pyramidu v Bercy , na druhém břehu trčí k obloze ty čtyři rozevřené knihy - Bibliothéque Nationale, přejíždíme Seinu po mostě Austerliz , to je přece náš Slavkov !, jedeme přískoky po levém břehu , přískoky proto , protože Paříž má totálně rozkopaná nábřeží , budou tady cyklostezky , to je sice dojemně ekologické , ale kudy budeme za zážitky jezdit my ? Se picnu . No nic , aspoň máme víc času na kochání , tuhle je botanická zahrada , tamo zase Univerzita Currieových , " Arabáši tu mají svůj kulturák s mžourajícími okny , bouquinisté mají své antikvární bedýnky ještě zavřené , před katedrálou Notre Dame ještě není ani živáček , to samé platí i o Louvru či Orsay , na kultůru je ještě nekřesťansky brzo , pod zlatou kopulí Invalidovny mají " Frantíci " svůj nejslavnější hrobeček - Napoleonův , přes řeku vidíme oba výstavní paláce - Velký a Malý , jenom pod Eiffelovkou se už rodí frontičky, i když do otevření chybí ještě hodina. Okolí věže je jedno velké staveniště , někdo vymyslel skleněné akvárko kol dokola , co by tomu asi řekl pan Eiffel ? Asi nic , ta jeho doba je nenávratně pryč . Ale ty pohledy na nekonečné a překvapivě bílé město pod námi jsou nezapomenutelné . Do přístavu společnosti Bateaux Mouches jdeme pěšky , trochu krčíme nos u zlatých cibulí pravoslavného kostela , který si tu postavili Rusáci , ale čeká nás hoďka a půl relaxu na vysluněné palubě lodi , která s námi pluje po řece . A potom přichází důkladná lekce o cestování metrem . Jsme vrhnuti do vody , po desetiminutovém školení procházíme turnikety a na dva přestupy se ocitáme v Latinské čtvrti u kostela St Sulpice . Ano , to je ten přeslavný kostel proslavený panem Brownem a jeho Šifrou Mistra Leonarda ! Odtud je to jenom kousek do přenádherné Luxemburské zahrady , oči až přecházejí z těch barevných záhonů ! Po Bulmiši , takhle familiárně přezdívají místní bulvár St Michel, sestupujeme okolo slovutné Sorbonny a zbytků kdysi ohromných římských lázní do toho milého kadlubu hospůdek , voní to tu k zbláznění a my máme volno , a jdeme do těch gýrosů , pizz nebo hambáčů . Sraz je pod ocasem koně Karla Velikého před katedrálou , jdeme ještě k okázalé radnici a hup znovu do metra , naším cílem je ta skleněno - ocelovo - betonová mrakodrapová čtvrť La Défense a nákup víneček a smraďochů , přece domů nepřijedeme s prázdnou ! Bydlíme v hotelu Premiére classe ve čtvrti Villejust .
A hergot ! Prší ! To je zrada , a přitom jsme tááák poctivě včera hladili nožičku svatého Petra . Ale nejsme z cukru , počasí se jistě umoudří . Jedeme do Louvru , vystupujeme na náměstí Svornosti a do muzea jdeme pěkně suchou nohou pod podloubím ulice Rivoli . A máme do dvou volno , Paříž si můžeme trochu užít sami , bez " medvědáře " a v krásném sluncesvitu ! Sraz je pod ocasem našeho koníka u katedrály . Kupodivu poloprázdným metrem se přesouváme k proslulému Moulin Rouge , od něj začiná regulérní stoupání na nejvyšší horu Paříže , na Montmartre . Malíři malují , Piafka pěje za doprovodu flašinetu , mimové strnule pózují a davy turistů courají mezi krámky a hospůdkami u baziliky Sacré Coeur . Metra už se nebojíme , na povrch se vynořujeme na nejznámější ulici na světě , na Champs Elysées přímo pod Vítězným obloukem . Další přesun pod zemí míří do Latinské čtvrti do uliček plných milých hospůdek . V jedné z nich zasedáme k prostřeným stolům a dopřáváme pravé francouzské menu . Do statistik je nutné zaznamenat skóre 9:7 žáby versus šneci . S plnými bříšky cestujeme úplně naposledy metrem na Montparnasse a rychlovýtah nás vynáší do šestapadesátého patra mrakodrapu Rukáv . A pod námi je opět to nekonečné město , tentokrát senzačně nasvícené , hezčí pohled na rozloučenou jsme si nemohli přát . Tak zase někdy příště ! Ahoj Honza





 

Languedoc a Roussillon

20. srpna 2017 v 18:54 | Honza |  Pojeď se mnou
Languedoc a Roussillon
Florenc patnáct nula nula . V tom čurbesu , který tu panuje , je div , že se klienti CK GEOPS a spol ... nakonec rozesadili na svá sedadla v bílé Setře společnosti ALVATOUR s Milanem a Jardou za volantem . Ještě pár " kousků " v Plzni a jsme komplet . Je neděle 13.8. , to bude pohodička na německých dálnicích bez kamiónů ! Jo , prdlajs . Dvakrát jsme se dostali do hodinového " bušónu " , ten druhý nakonec řidiči s pomocí navigací objeli po okreskách a my mohli pokračovat . Pár pauz na pumpách a už se nám mění krajina, od Lyonu jedeme podél Rhóny , kopečky se zvedají , na nich strážní hrady , pod nimi vinice , ještě níž je krajina garrique , to jsou ty nepřístupné houštiny, už vidíme i racky a víme , že cesta končí . Vystupujeme v Palavas les Flots , v takovém tom klasickém letovisku se vším , co k tomu patří . Někdo jde rovnou do studeného moře , jiní se vydávají na pěší procházku ke katedrále Maguelon , ta je čtyři kilometry odtud , druhá půlka se ovšem dá dojet vláčkem , který je grátis . Je opět patnáct nula nula , sraz je pod majákem a my se přesouváme místním busem okolo všech těch letovisek na konečnou tramvaje v Montpellier . Tou potom cestujeme do centra , přestupujeme a vale MHD dáváme u katedrály svatého Petra . Na ni místní ve středověku spotřebovali mraky kamení , sloužila totiž i jako pevnost v dobách ohrožení , my se ale kvůli rekonstrukci dovnitř nepodívali. Uličkami jsme vystoupali na Mons Puellarum / Kopec dívek / , tak totiž zněl za Římanů název města a od Vítězného oblouku vešli pod platany Promenády Peyrou k Vodnímu zámku a dlouhatánskému akvaduktu k němu vedoucímu . Ty výhledy do okolní krajiny ! Francouzské pěší zóny jsou kouzelné tím , že se na nich totiž žije . Prodíráme se tím davem fakt pěkných holek a jejich kluků na náměsti Comédie . Divadelní budova pochází z dílny vídeňské firmy a její sestřičky byste našli i u nás . Nakupujeme v Monoprix a jdeme se projít takovou architektonickou kuriozitou . To jinde neuvidíte . Pan architekt Ricardo Boffil tu v šedesátých letech postavil jakousi " vzpomínku " na zašlou krásu starého Řecka a nazval ji Antigónou . Je to komplet budov s charakteristickými , leč modernizujícími prvky , ve kterých se obchoduje , úředničí i žije . A jedeme bydlet , máme za sebou pořádnou šichtu , do vodorovné polohy se dostáváme v hotelu Premiére classe na předměstí .
Posnídali jsme , jsme vychrnění , navíc odjíždíme nalehko , večer se do hotelu vracíme . Jedeme do vnitrozemí , projíždime vinicemi a městečky oblasti Herault pojmenované po řece , která se vine hlubokým kaňonem . Aby mniši mohli fungovat , museli ji překlenout kamenným mostem . A my u něho zastavujeme a fotíme si ho a musíme dát za pravdu těm , kterým kdysi v devátém století připadal tak krásný , že ho mohl postavit jenom sám Ďábel . V nedaleké aragonitové jeskyni Clamouse jsme již očekáváni a s milou průvodkyní Emmou putujeme těmi jeskynními chodbami okolo té krápníkové krásy a na konci nestačíme zírat na velejemné krajkoví aragonitů , kterým trvalo miliony let než tu nádheru vytvořily . Kousek proti proudu je v kopcích" zašité" městečko St Guilhelm Le Desert . Je tvořeno kamennými domky s galeriemi , hospůdkami a krámečky se vším možným , dlážděnými uličkami a schodišťátky s barevnými květináči a pestrou květenou , na konci je malé opatství a za ním kostelíček na náměstí , kde je hospoda ukrytá pod jedním obřím platanem . S řekou se nám ještě nechce loučit , dáváme si dvě hodinky koupele pod Ďáblovým mostem , tady se krásně rozlévá a je , no rozdíl od včerejšího moře , teplá ! Za lubem máme rychlý přesun do hor Cevennes , ale hasiči likvidující požár u dálnice nám plány zhatili . Ztratili jsme drahocenou hodinu, ale nakonec jsme o další zážitek nepřišli. Na planině Larzac je ve skalách ukryté další kamenné město La Couvertoirade . Postavili je templáři špitálníci , obehnali masivními hradbami, střechy pokryli tlustými bloky břidlice a své mrtvé pochovali na hřbitůvku a nad jejich hroby místo křížů vztyčili kruhové stély . Je tu pár palačinkáren , jedny sýrárna a tři kafírničky , roztomilé zastavení . Cestou zpět do hotelu ještě obdivujeme v Lodéve " nejprimitivnější " gotiku ve Francii - katedrálu svatého Fulcrama.
Zabaleni na další cestu sedáme do busu a jedeme na západ . V přístavu Séte začal s kopáním geniálního Canale Midi pan Paul Riquet v roce 1662. Spojil Středozemní moře s Atlantikem a vyřešil problém , kterým se zabývali už Římané . Za městem je krásná pláž se sprchami , hup do studeného moře , ta hodinka nás nezabije . Cestou do Béziers jedeme po hrázi , která odděluje moře od laguny, tady se pěstují ty podivné ústřice . V Béziers se šplháne do prudkého kopce ke katedrále St Nazaire, z terasy před ní jsou senzační výhledy až na Pyreneje . Zážitkem z kategorie těch nezapomenutelných je ovšem návštěva devíti za sebou srovnaných zdymadel na kanálu Midi ! V Narbonne parkujeme u tržnice a jdeme do centra . V Arcibiskupském paláci je stálá výstava obrazů starých mistrů , ale i umění s motivy života Severoafričanů. Na mohutnou gotickou věž se dá vystoupat , katedrála St Juste je postavená z poctivého kamení a v římských sýpkách Horeum si osaháváme dva tisíce let starou historii . Nakupujeme v Monoprix na hlavním náměstí a mažeme do busu . A ocitáme se na zvláštním místě . Ve skalách, obklopen vysokými cypřiši , je schovaný cisterciácký klášter Fontfroide. Za masivním zdivem se skrývají kamenné budovy svědka dávných časů, tady se ozývaly modlitby / ora / , tady se i pracovalo / labora / , sem se uchylovali místní , když jim bylo ouvej . Aby to ale nebylo jen o kameni , naše návštěva končí v rozáriu mezi třemi tisíci růžiček a v hospůdce u růžáčku . Bydlíme v Perpignanu v moderní " Premiérce " .
Na Pyreneje vidíme z oken , ba co víc , jedeme do nich ! Ukazatele nám radí jet pořád na Andorru , míjíme malé dědiny , uprostřed každé trčí k nebi ohromný gotický kostel s masivním zdivem , vidíme i vzorek vesnic zavěšených na svazích s uzounkými uličkami a s domy s pravotočivým schodištěm , aby měli nájezdníci praváci smůlu. V Prades žil Pablo Casals a zavedl sem festival komorních orchestrů s Bachovým repertoárem . A už se škrábeme silničkou pod horu Canigou a vstupujeme do kláštera St Michel de Cuxa / čti kuča / . Je prastarý , patřil Benediktýnům , byl v rozvalinách po té jejich Revoluci , zachránil ho americký badatel Barnard , který vykopal ty úžasné hlavice , kterými se pyšní jinde nevídaný ambit . Mají tu i své vínko , kupujeme ho po krabicích. Dalším zastavením je přírodní úkaz . Jmenuje se Varhany , je to soubor různě vysokých a různě zakřivených pískovcových píšťal . V Perpignanu jdeme společně od brány Castillet ke katedrále Jana Křtitele , ta je zvenčí krystalicky gotická , uvnitř je ale napěchovaná barokem. Místní nás pouští i do radnice a do obřadní síně a máme rozchod. Je pekelné vedro , ještě jsme se dnes nekoupali , honem k moři ! Collioure je poslední francouzské letovisko , je neskutečně pestrobarevné , fasády domů , záplava květin a modré , žluté a červené lodice s bílými plachtami , všude obchody a bary, pláž je kamínková a moře průzračné . Ještě bychom pobyli , ale musíme do Supermarché , je před námi ochutnávka sýrů , klobás , zeleniny a pochopitelně vína . Mejdan se vydařil nadmíru, místní ovčí a kozí sýry sklidily pochvalu , i vínečka chutnala , jádro se propařilo až do jedné po půlnoci.
Ráno je opět bez mráčku, vezeme skupinu " plaváčků " do Canet , zbytek míří do kopců Moury dobýt dva katarské hrady. Všude samý vinohrad , nad nimi obrovitá skaliska jenom tu a tam porostlá horskou vegetací a na hřebeni hrady . Ten první na řadě se jmenuje Peypertuse a od parkoviště k němu je to pěkná šichta . Ale stála za to ! Výhledy z hradeb na to zelené moře vinic pod námi jsou nezapomenutelné . To na Queribus nás svezli naši kluci šoférští , od busu je to čtvrt hodiny a stoupá se jenom mírně. A znovu ta panorámata ! Jede se pro plaváčky , ale tak , abychom se také stihli vykoupat . Ještě poslední nákup , sprcha a jde se do restaurace Campanila na společnou večeři . Podává se zeleninovo uzeninový talíř , kachní prsa s pomerančovou omáčkou a jablečný koláček s ananasovým sorbetem .
Je tu den poslední , balíme a jedeme opět do Pyrenejí , čeká nás rozmanitá náplň dne . Z městečka Villefranche jede slavný žlutý vláček , většina do něho usedá a skřípavě stoupá přes viadukty a tunely do hor . Ti , kteří si netroufají na tůru , vystupují ve stanici Fontpedrouse a čeká je hodinová procházka do termálních lázní St Thomas . Ti zdatnější začínají tůru v Mont Louis a čeká je výlet pod štíty velehor též do termálů . Jedna skupina zůstala ve Villefranche a má za lubem spatřit opevněné městečko , Vaubanovu pevnost nebo vzdálené opatství St Martin de Canigou. V půl osmé jsou všichni u autobusu a je před námi předlouhatánská cesta domů . Výlet končí a začíná se uvažovat kam příště . Až se rozhodnete , dejte vědět , rád pojedu s vámi , ahoj Honza






Burgundy

12. srpna 2017 v 10:03 | Honza |  Pojeď se mnou
Burgundy - krajina bílých kraviček
· Holešovické nádraží v deset večer v neděli 6.8. vypadá dost nevábně, nic nefunguje a nikde ani živáček . Tak je tomu petrně den za dnem, dnešek je vyjímečný , odjíždí velesilná skupina turistů do Burgund . Ten až závratný počet způsobila spolupráce tří cestovek - GEOPSU, REDOKU a MAYERÚ. Cestujeme s dopravci Alva Tourem , na hranice nás veze Lukáš, tam ho střídají Milan s Jirkou. A jsme komplet, prokličkovali jsme asi deseti tisíci kamiony , které převážejí nesmysly po Evropě , která už přece všechno má a jsme z toho blázince venku . Jsme totiž už ve Francii , dáváme se do pucu na jejich první pumpě a přesně v osm vyrážíme začít plnit úkoly našeho poznávacího zájezdu . První zastavení se odehrává přímo pod Vaubanovou pevností v Belfortu . Byla postavena neuvěřitelně rafinovaně již v sedmnáctém století , o dvěstě let později odolala tříměsíčnímu bombardování Prušáky , kteří si na ní vylámali zuby . Je z červeného pískovce stejně jako katedrála svatého Kryštofa , který je naším patronem a ochráncem a Bartholdiho dvaadvaceti metrové lvisko , které zlověstně vrčí směrem ke Germánsku ..Město ještě chrní , tu a tam boulangerie a ta neuvěřitelná vůně Francie , která se z ní line . Je totálně vymetené nebíčko , potřebujeme si udělat krásné fotečky Le Corbusierovy kaple Notre Dame du Haut , kterou pan génius postavil z betonu na kopci nad hornickým městem Ronchamp. Kdo neviděl, neuvěří anebo musí nutně závidět , pohoda umocněná kvílivými sopránky sester klaristek je až dojemná. Jsme v pohoří Jura a putujeme od vesnice k vesnici , v zimě tu musí byt ouvej, stavení jsou bytelně kamenná se střechami z obrovských trámisek . Přestávku děláme ve vesnici L ´ Iles sur Doubs , to poslední slovo znamená řeku , která se tu rozdělila do několika ramen a my z mostu koukáme na hejna macatých ryb . A znovu do vnitrozemí přes dědinky z kamene a dřeva , okolo pastvin s bílými kravkami až najednou stojíme u kouřem provoněného stavení a jsme před udírnou ze sedmnáctého století . Prohlížíme si místnosti , ve kterých žil hospodář se svou rodinkou , ale náš hlavní zájem se soustřeďuje na vlastní udírnu , tady visí dobré dvě stovky vepřových kejtiček , každá označená puncem svého majitele, ve vedlejší prodejně si můžeme zanakupovat , nabídka je ohromná ! Končíme den v Besanconu , od parkoviště se plahočíme v tom vedru do kopce k citadele , od koho jiného než od pana Vaubana. Ti , co mají za ušima , volí pohodlnou cestu místním autobusem . Potom už zase všichni procházíme katedrálu svatého Jana se dvěma absidami , originálem od Fra Bartolomea a tisíc let starý mramorovým oltářem zvaným Růžice svatého Jana . Míjíme rodné domy pánů Huga a bratrů Lumiérů , koukáme na paláce postavené věrným synem Granvelem a mísíme se s místními na rušné pěší zóně před radnicí . Malý nákup dobrot a už jsme zase v buse a jedeme bydlet , byl to od těch Holešovic sakra dlouhý den !
· Jaká to brutální změna počasí ! Děda Komárek by pravil : " chčije a chčije " . To se nám ale fakt nehodí ! Celé dopoledne hodláme být v přírodě a chceme se kochat a dělat pěkné fotečky . První zastávku děláme v Ornans . Tady se narodil pan malíř Gustav Courbet , obcí protéká pstruhová řeka Loue a domy na jejím břehu stojí na pilířích , neb by se ani jinak postavit nedaly . Jsme sevření z obou stran skalisky a horskými svahy a cestujeme proti proudu . Po pár kilometrech začínáme stoupat , pod námi kaňon zarostlý vegetací , scenérie pro Jurský park jako vyšitá . Samotný pramen té naší řeky je mohutná vyvěračka , voda se valí z jeskyně pod skalním masívem . Pokračujeme do místa , které úzkostlivě chrání UNESCO , totiž do Arc et Senans . Megalomanský plán Ludvíka XV. , totiž vybudovat soběstačné město na bázi výroby soli , nakonec zkrachoval , nicméně to , co postavil architekt Nicolas Ledoux , je obdivuhodné , stejně jako výstavka modelů jeho dalších projektů. Cestou do Dijonu zastavujeme v Auxonnes , v ospalém městě stojí čistokrevná gotika , katedrála Notre Dame . Dijon samotný je okouzlující , to už opět svítí sluníčko , Rue da la Liberté je dlouhatánská pěší zóna , hlava na hlavě , všude hořčice, cassis a perníky , to jsou atributy kdysi vévodského města , k tomu baziliky a dvě katedrály , Vévodský palác , čtvrť justičních paláců , paráda ! Bydlíme na jižním okraji opět v Premeiére classe .
· Ránko opět prozářené , vydáváme se na cestu těsně pod svahy Cotes d' Or a jedeme po Route des Grand Crus , každá vesnice nebo zámeček jsou zároveň názvy těch nejprestižnějších víneček regionu . V Beaune parkujeme pod hradbami a v centru s uspokojením konstatujeme , že dnes se koná tržnice . Smrži , lanýži , tapenády , vyšívané ubrusy a třeba kapesní nože , pochopitelně všudypřítomné hořčice a škála ovoce , zeleniny a sýrů , inu i tohle je Francie . A ten jejich středověký hospic ? To je teprve paráda ! Barevná střecha , pod ní zrekonstruovaný původní stav , strop jako loď dnem vzhůru s barevnými trámy , ustlané postele s nezbytnými nemocničními proprietami , kaple , černá kuchyně , lékárna a na úplný závěr oltář Rogiera van der Weidena se sugestivním " Posledním soudem " . Takto smazal své hříchy místodržící Nicolas Rolin na příkaz své nevábně vypadající manželky Guigony ze Salin . V muzeu vína si prohlížíme expozici starých lisů na víno , navštěvujeme i místní katedrálu Notre Dame , na náměstí v počtu dvaceti šesti obsazujeme předzahrádku brasserie a ochutnáváme bílé Alligoté a červenou Burgundu ordinaire . V Tournusu , na břehu řeky Saony , míříme do románské baziliky svatého Philiberta , po točitých schodech se dá vystoupat až pod střechu a prohlédnout do interiéru shůry , dole potom bychom se nejraději hodiny prohrabovali v retro domácích předmětech , leč musíme dál. Na řadě je vesnička Brancion s pobořeným hradem , domy porostlými psím vínem a muškáty a opět románským kostelíkem svatého Petra s úžasným výhledem do burgundské uklidňující krajiny se stádečka bílých kraviček . Okolo zámku Cormatin přijíždíme do Cluny podívat se na vlastní oči , jak strach , zloba a fanatismus dokáží zničit neuvěřitelné lidské dílo . Kdysi největší a nejmocnější klášter v Evropě je tou jejich Revolucí téměř srovnán se zemí . Ale dost bylo památek , tečkou za tím naším dnešním putováním je skalisko Roche de Solutré trčící z nekonečného moře vinohradů . Bydlíme v Chalons sur Saone v pěkném hotelu Premiére classe .
· Od hotelu odjíždíme za sluncesvitu , ale v kopcích před Autunem je mlhavě studeno a ve městě samém jdeme už do mikin . Začínáme v tom , co zbylo z římského amfiteátru , ten stojí nad krásným jezerem a dodnes se v něm provozuje umění . V centru parkujeme u radnice a jdeme do strmého kopce ke katedrále svatého Lazara. Zvenčí je vše OK , fantastický tympanon středověkého umělce Gisleberta , zachráněný před revolucionáři pod vrstvou sádry , je nádherně čitelný , zklamání nás čeká uvnitř , vše krásné je zahaleno do ohromných pláten , za nimi probíhá důkladná rekonstrukce . Ještě si fotíme římskou bránu Aroux a jedeme do hor zvaných Morvan . Naším cílem je dobytí osm set metrů vysoké posvátné hory Beuvray a taky návštěva skvěle vybaveného muzea keltů . Potom nás čeká dlouhatánský přejezd do Vezelay malebnou krajinou luk a a hádejte čeho ? Cestou ještě zdravíme zámek pana stavitele Vaubana - Bazoche a jsme pod kopcem , na jehož vrcholu stojí poutní místo bazilika Máří Magdalény . Ulička k ní je strmá , leč vyšperkovaná vinotéčkami , kavárnami , galeriemi a ateliéry , bazilika sama je nečekaně světlá s úžasnými románskými hlavicemi sloupů a ve zlatém relikviáři v kryptě je ostatek Máří , který činí z městečka poutní místo . A ještě jednou přejíždíme , bydlíme totiž v Troyes a polovina z nás jde na společnou večeři do restaurace Campanile.
· Den poslední začíná tím , že se můžeme poválet až do desíti . Začínáme návštěvou centra města , kde všechen kámen spotřebovali na kostely a chudáci měšťané si museli postavit domy hrázděné . My proti tomu neprotestujeme , je to krása nebeská , ta křivolakost a nepravidelnost , paráda . A těch kostelů tu je požehnaně , na kilometru jsme jich napočítali sedm , ten nejkrásnější patří Máří Magdaléně , má zachovanou přepážku a přenádherné vitráže . Tržnice je jakýmsi epicentrem pátečního dopoledne , místní mají z čeho vybírat . My musíme popojet, v hrázděné vesnici Longsols mají hrázděný i kostelík ! Ve dvě musíme být v Epernay ve sklepě rodiny De Castellane . Jsme totiž v samém srdci Šampaně , sympatická Marína nás provází provozem a ve finále nám nalévá ten jejich produkt. A úplně posledním zastavením našeho putování je korunovační Remeš se svou bazilikou svatého Remigia a katedrálou Notre Dame a živou pěší zónou . Dlouhá cesta domů a loučení a slibování. , že někdy příště .... Tak jo, moc rád se s vámi svezu , ahoj, váš Honza
Ďábelské kuře z pohoří Jura
Kuře rozpůl a vyřízení páteř . Osol a opepři a rozklep paličkou naplocho . Rozpusť máslo s chilli a natři na obě půlky kuřete . Ihned obal ve strouhance, dej na rošt nad pekáč s vodou a ugriluj dozlatova cca 45 minut .
Burgundské hovězí
Kilo a půl loupané plece osol, opepři a opeč zprudka ze všech stran, až se maso zatáhne. Vyndej z kastrolu a ve výpeku osmahni dohněda celé , oloupané šalotky / cca 12 / , vrať maso , podlij celou sedmičkou červeného vína , přelij čtvrt litru silného vývaru / klidně 3 kostky masoxu / , přidej jeden malý rajský protlak , lžíci dijonské hořčice, dva bobkové listy, deset kuliček nového koření a snítku čerstvého tymiánu . Dus pod pokličkou na mírném ohni hodinu, potom přidej na větší kusy nakrájenou mrkev a tři nakrájené čokoládou polévané perníky slepené švestkovými povidly a dus ještě aspoň hodinu. Měkké maso vyjmi a nech v teple odpočinout , vyndej koření a mrkev a šťávu rozmixuj tyčovým mixérem . Maso nakrájej na plátky , vlož spolu s mrkví do omáčky a prohřej
Knedlík
Čtyři housky nakrájej na kostičky
Tři lžíce polohrubé mouky
Dvě vejce
Jeden tvaroh
Vše smíchej , vytvoř šišku a vlož ji na dvacet minut do vroucí, osolené vody
Vepřové nožičky á la St Menehoud

Očištěné nožky podél rozsekni, řez osol a opepři, vlož jeden bobkový list , spoj obě půlky a svaž je provázkem . Vlož do studené osolené vody spolu s cibulí , česnekem a kořenovou zeleninou a vař na nejmenším ohni šest hodin . Vyndej z vývaru , odstraň provázek a každou půlku , ještě horkou , důkladně obal v chlebové strouhance . Griluj na roštu nad pekáčem s vodou dokřupava . Vývar použij třeba na burgundské hovězí !
 


Když nás je jak do mariáše

9. července 2017 v 9:41 | Honza |  Pojeď se mnou
Když nás je " jak do mariáše "
Je pondělí 3.7. 2017 deset večer , v odjezdové hale Holešovického nádraží se tísní na dvacet cestovatelů do dosud nepoznané Pikardie , Pas de Calais a Champagne . Zájezd pro nás zorganizovala CK GEOPS, přistál nám sem modrý bus Mercedes firmy BUDOS s Bohoušem a Ottou za volantem . Nabíráme ještě na pumpě v Žebráku a v Plzni a jsme v plné sestavě jednadvaceti lidiček . Spíš než mariáš by se hodilo " voko bere " . Má to ovšem své nesporné výhody , tak třeba máme každý své dvousedadlo ! Německem i kusem Francie jsme proklouzli bez zádrhelů a chvíli po sedmé už debužírujeme z vlastních zásob na pumpě před Verdunem . Na bojištích , na kterých zahynulo na milion vojáků v té Velké válce , jsme jako první . Ten nekonečný les vzorně seřazených bílých křížů , každý s růžičkou na zeleném pažitu , svědčí o velké míře piety a úcty k padlým předkům . Jedeme se podívat na pevnost Douaumont , stoletý železobeton stále odolává rozmarům počasí , z mohutné stavby trčí dráty , ještě pořád z ní jde strach . V Zákopu bajonetů nám zase běhá mráz po zádech , kluci zavalení bahnem tu dodnes stojí pod zemí a koukají jim jenom špičky pušek . Opouštíme svět mrtvých a po " Via sacrée " , po které proudila pomoc na frontu , se přesouváme na dálnici a po ní do Remeše . U baziliky svatého Remígia , ten odstartoval ve Francii v roce 496 křesťanství , obdivujeme odvahu neznámého architekta vyhnat stavbu do takové výšky , u katedrály Notre Dame zase tu neuvěřitelnou zdobnost fasády a nádherný interier " vyšperkovaný " vitrážemi pana Chagalla a našeho Josefa Šímy . Město samotné kypí , navzdory siestě, životem , hospody jsou plné , ulice též , velice ochotně se s tím kvasem ztotožňujeme a aspoň na chvíli přestáváme být pouhými turisty . A ještě jednu zastávku musíme učinit , opouštíme Champagne a ocitáme se v Pikardii ! Je to tu samé obilí a brambory , vše v nedozírné velikosti a najednou pic ! Z čistajasna z té roviny vyrůstá kopec a na něm se ježí katedrála ! Ještě loni se k ní jelo takovou srandovní krabičkou na šíně , už je zrušená , a to tu fungovala od dvacátých let minulého století . Jedeme zcela neromanticky místním busem , ten s námi krouží po celém horním městě , ale odměnou nám je kouzelný špacír od katedrály s volky na fasádě , ti se stavbou vehementně pomáhali , ke kostelu svatého Martina . Ten je ukázkou právě narozené gotiky , neznámý stavitel ještě neměl odvahu vše odlehčit natož vymýšlet nějaké dekorativnosti . No a mezi oběma kostely je jediná , velerušná ulice poskládané většinou z hospůdek, a tak to má být ! Už nám končí vymezený čas , musíme odstavit bus , jedeme do místního hotelu Premiére classe .
Snídaně křupavě dobrá , balíme se a odjíždíme do nedalekého Soissons. Za prvních panovníků Merovejovců to bývalo jejich hlavní město . Staletí památky na ně za hladila , dnes jsou tu k vidění jiné skvosty . Katedrála St Gervais St Protais z konce dvanáctého století je prostá , dokonale harmonická ve svých parametrech , visí tu Rubensovo " Zbožnění pastýřů " , kde jinde uvidíte kojící Madonu ? Středeční trh připomíná spíš Bejrůt , tolik je tu ošátkovaných ženštin a zachmuřených mužů . Nedaleké opatství St Jean de Vigne je obrovitý svědek Napoleonovy všemohoucnosti , na jeho příkaz bylo rozebráno na stavební materiál , ale i to , co zbylo , bere dech . Naším dalším zastavením je hrad Pierrefonds . Hrdá pevnost v lesích , která odolala i útokům Angličanů za Stoleté války, byla pobořena až za Ludvíka XIII. a ponechána na pospas až do devatenáctého století . Napoleon III. povolal věhlasného Violeta Le Duca a ten uvedl stavbu do dnešní podoby. Velmi zajímavá je výstava replik náhrobků velkých francouzských mužů i žen v kryptě . Ospalé podhradí nám v tom letním dni nabízí zmrzlinu či vychlazený růžáček , kdo nechce utrácet , dává si studenou Plzeň u pánů řidičů . Cesta k busu je romantická , rybník plný stulíků a kačen , nad ním hrad , chce se slzet . Jedeme Compieňským lesem shlédnout další zvláštnost . Jsme návštěvníky vagónu maršála Foche , ano , toho vagónu , který se stal francouzskou pýchou i potupou . V roce 1918 tu Němci podepsali svou kapitulaci , v roce 1940 to byli Francouzi , kteří tu postupně podepsali kapitulaci svou . Ale expozice , která je součástí objektu , je velezajímavá , asi nikde jinde si neuděláte tak pravdivý obrázek o té Velké válce . Ještě Beauvais a katedrála svatého Petra . Stojí jí pouhý fragment , ale i ten je obrovitý , musíme hodně základnět hlavy , abychom dokoukli do té nebeské výše klenby . A se sluchátkem u ucha posloucháme příběh astronomického orloje , ten už tu je sto padesát let a jeho geniální autor ho poskládal z devadesáti tisíc součástek ! Mají tu ještě gotický kostel svatého Štěpána a obchoďák , ve kterém si doplňujeme naše snědené zásoby . V Amiens bydlíme opět v Premiére classe , ale den ještě nekončí , čeká nás světelná šou na fasádě katedrály Notre Dame. Začíná ve 23.00 přesně , na náměstí před katedrálou je lidí jako na fotbale . Po fasádě se prohánějí a různě prolínají pásy světel , postavy se tu a tam odějí do původních barevných šatiček , do toho muzika . Paráda ! Do pelechů jdeme o půlnoci .
Je ráno a považte ! Prší ! Vracíme se ke katedrále a tentokrát si ji dáváme ve dne . Je neskutečně veliká , však také to je největší gotická katedrála na světě . Labyrint v podlaze se sbíhá do centrálního kříže a my se dozvídáme jméno architekta - Luzarche . Kdyby si někdo dal tu práci a spočítal všechny plastické figury , dospěl by k číslu čtyři tisíce pět set . Stél v chóru je sto deset . Na náhrobku jednoho biskupa sedí malý andílek a usedavě pláče . Stal se symbolem naděje na přežití francouzským vojákům , kteří hynuli na Sommě . A je tu fragment lebky Jana Křtitele , což z katedrály činí významné poutní místo . Na druhém břehu řeky Sommy je druhdy čtvrť výrobců sametu , dnes je to tu hospoda na hospodě . A ještě nemáme dost a jdeme se pokochat aspoň na kraj území , které se jmenuje Les Hotrillonages , jsou to zelinářské zahrady , které se obsluhují z loděk ! Za Amiens děláme čůrpauzu a opouštíme dálnici . Jedeme krajinou sklizených lánů lnu , který je ponechán na poli k dalšímu procesu . A najednou stojíme u kamenného kříže s nápisem : Zde zahynul pro slávu Francie hrdinně Jan Luxemburských , král Čechů. Jsme totiž u Kresčaku ! Dalším zastavením už je Le Touquet Paris Plage , letovisko postavené mladými architekty mezi válkami . Už je zase krásně , ideální čas pro suchozemce se vykoupat. Komu se do vody kanálu La Manche nechce, může si pošmejdit mezi stovkou obchůdků a barů ve městě . Přesun do Boulogne sur Mer trvá čtyřicet minut , tady následuje selekce na skupinu "A" , ta míří do horního , starého města , skupinu " B" pro akvária Nausicáa a skupinu " C" , říkejme jim plážoví povaleči . Ještě ale pro dnešek nekončíme , po cestě na ubytování v Dunkerque zastavujeme v Calais , na krásném parkově osázeném náměstí před radnicí stojí to přeslavné sousoší od pana Rodina " Občané z Calais " . Bydlíme v hotelu Kyriad .
Po veledobré snídani otáčíme kormidlo a vydáváme se na východ . Naším prvním zastavením je katedrála v St Omer . A opět , nevelké město a neuvěřitelná stavba. Ulovili jsme si dalšího Rubense , " Snímání z kříže " , postáli před zázračnou Madonou a poklonili se svatému Erkembodovi , ten měl nadpřirozenou schopnost uzdravovat děti s ortopedickými vadami . Kamenný sarkofág je pokrytý botičkami a fotkami , ty sem nanosili zoufalí rodiče . Po dvaceti minutách jízdy zastavujeme na parkovišti v Helfaut - Wizernes. Obrovská , jednasedmdesát metrů rozlehlá , s pěti metry železobetonu měla fungovat jako odpalovací rampa pro smrtící rakety V1 , spojenci to nehodlali dopustit a jejich záměr intenzivním bombardováním zhatili . Dnes je tu velmi netradiční muzeum , jeho prohlídku budeme doporučovat všem známým . Cestou do Arrasu zastavujeme v La Targette u hřbitova , kde jsou pohřbeni naši kluci , kteří ve Francii padli v obou válkách . V Arrasu mají dvě kouzelná náměstí , to větší se jmenuje Grande Place , to s radnicí Place des Héros . Na věž radnice se dá vyjet výtahem a rozhled do všech stran je fascinující ! Všechny domy mají zdobené štíty a dole podloubí . No a všude jsou hospody , voní to tu třeskutě , a protože je čas oběda , dáváme si do nosu . V Cambrai jsou kuriózní pochutinou místní bonbóny Betises de Cambrai , po našem " blbosti z Cambrai ". Syn cukrářky popletl recepturu a z omylu se stal místní fenomén . Krom bonbónů tu je v katedrále pohřbený katolický rebel Fenelon a kostele svatého Géryho jsme si dokompletovali sbírku Rubensů jeho Ukládáním do hrobu . V místním supermarketu jsme jim poplenili regály a k velké radosti pánů šoférů jsme zaplnili podpalubí našeho busu spoustou těch milých smraďochů . Po dlouhém přejezdu jsme dorazili do hotelu Premiére classe v Charleville - Méziers .
Odjíždíme až v deset hodin , musíme dodržet evropské autobusové normy a po pár minutách vystupujeme na nábřeží Maasy, kterou si pamatujeme už z Verdunu. Orientačním bodem je Rimbaudovo muzeum , Arthur se tu narodil , prožil rozervaný život plný zklamání a cestování , nakonec zemřel mlád v Marseille , ale hrobeček má tady . Náměstí Ducale je odlitkem toho pařížského Place des Vosges , kavárny pod podloubím jsou plné , pěší zóna " tepe " , je tu hezky . Ale musíme dál . V Sedanu parkujeme za pevností , nakupujeme krajové speciality v hradním butiku a jdeme na špacír okolo největší evropské pevnosti , kterou Francouzi vydali Prusům bez výstřelu v té válce 1870 . Za chvíli už přetínáme belgickou hranici a vystupujeme v Bouillonu pod Gotfrýdovým kamenným hradem . Pod ním teče řeka Semois , na ní lodičky , na břehu tržnice , za prastarým mostem krámky s pivy , pečivem a zmrzlinou , nad tím kostelík . To by ani pan Lada nevymyslel ! Belgické dálnice jsou prázdné , po hodině a půl vystupujeme v Remouchamps a jdeme do krápníkové jeskyně. Se skloněnými hlavami a po slizkých schodech následujeme průvodce, asi po kilometru přicházíme k přístavišti loděk a zpáteční cestu absolvujeme plavbou po hladině podzemního Rubikonu . Máme výborný čas a tím pádem i naději , že stihneme ještě v Cáchách otevřenou katedrálu . A taky že jo ! Parkujeme u divadla a za chvíli jsme uvnitř Dómu , který si co do krásy nezadá se svatým Markem v Benátkách . Ze zlatých mozajek až přecházejí oči , Karel Veliký , zakladatel , je pohřben ve zlatém relikviáři a byli tu korunováni i naši Karel IV. a Václav IV . Za shlédnutí stojí i gotická radnice na náměstí , které je obklíčené hospodami , do kterých se nevejdeme , sedí tu celé Cáchy . A to je konec našeho putování , čeká nás už jenom dlouhá cesta domů a tam vzpomínání na pěkný týden strávený zde na severu . Ahoj váš Honza
Vepřové nožičky á la St Menehaud
Očištěnou nožku rozsekni po délce , řez osol a opepři, přilep bobkový list a obě půlky svaž provázkem . Vlož do studené vody se zeleninou a solí a pomalu vař celou noc . Nožku vyndej, odstraň provázek a bobkový list a ještě horkou nožku obal v chlebové strouhance . Dej na gril a ugriluj dozlatova.
Pikardské kuře
V pekáči na lžíci másla opeč osolené a opepřené půlky růžičkových kapustiček a dej je stranou. Ve výpeku osmaž osolené porce kuřecích stejků i s kůží , vrať kapustičku a zalij bešamelem , do kterého zamíchej jedno vejce a kostičky sýra Maroille / nivy , romadůru , cihly / dokud je ještě horký . Zapeč dohněda a podávej s bramborem a listovým salátem .
Krkovice na bílo
Kilo krkovice osol a potři poctivě dijonskou hořčicí . Vlož do pekáče , přilij dva kelímky šlehačky , přidej dvě rozebrané palice česneku i se slupkami a jedno nakrájené jablko . Dej dusit přikryté do trouby na 180 na hodinu a půl . Sejmi poklicí a nech zrůžovět . Omáčku propasíruj a podávej s rýží .





Holky a kluci

11. června 2017 v 13:46 | Honza |  Pojeď se mnou
Holky a kluci
Je 5.6. , den , kdy semilský gympl vyráží na dalekou cestu do Paříže . CK Pangea přistavila bus firmy Toufar , za volant se posadil Láďa , je krásné odpoledne a my jedeme do světa ! Praha je totálně zasekaná , ale bereme to jako trénink na Paříž , tam jako když najdeme ! Čůrpauzu děláme na Kateřině a potom už je před námi to nekonečné Německo , naštěstí bez kamiónů , Němci mají státní svátek , sláva bohu na nebesích ! V půli Němec měníme šoféra , přistupuje Jarda a frčíme na západ . Od hranic s Francií prší a když parkujeme na poslední pumpě před Paříží , musíme citovat dědu Komárka " chčije a chčije " . Když ale vystupujeme na náměstí Bastily u schodů do Opery , je už nad námi modro a sluníčko vysouší kaluže . Tedy ne že bylo zrovna vedro , ale v bundičce se dá chodit a my jdeme přes most Austerlitz , to je ten náš , Slavkovský , do botanické zahrady . Procházíme mezi záhony s bylinkami , nad nimi kvetou kamélie , azalky a rododendróny , okolo nás jsou budovy Přírodovědného muzea a obrovité skleníky s tropickou flórou , za tím vším je arboretum , exotická stromiska a zoologická zahrada . Na začátek to nebylo špatné ! Za areálem je největší evropská mešita s minaretem . Tam nejdeme . Naším cílem je maličké náměstíčko Contrescarpe , tady žil Hemingway , má na domě desku . Na kopci svaté Geneviévy stojí kostel St. Etienne du Monte , nacházíme v něm všechny stavební styly a kouzelné vitráže v zákristii . Obrovitý Panthéon vypráví story a mrtvých velikánech i o Faucoultově kyvadle , které je důkazem , že se země otáčí . V Luxemburské zahradě si dáváme siestu , tu nám ovšem maří solidní průtrž mračen . Po ní se jde okolo zdi s Rimbaudovou básní Opilý koráb ke kostelu St Sulpice . Ano , to je ten z románu Šifra mistra Leonarda , navíc jsou v něm obrazy od Eugéna Delacroixe , lastury zévy obrovské , kopie Turínského plátna a socha svatého Petra , hladíme mu nožičku , aby nám dobré počasíčko ráčil opatřit . A potom uličkami plnými dobrot ke katedrále Notre Dame , malý nákup v nedaleké sámošce a mňam ! Gýros !!! A potom bylo najednou všechno jinak ! Naštěstí jsme byli pod ocasem koně Karla Velikého všichni včas , poté, co došlo k útoku na policisty a k likvidaci útočníka , nastalo peklo . Dav lidí začal zběsile prchat , policie nás vyhnala z prostranství a my se klidili po bulváru St Germain na Place de la Concorde , kam pro nás měl přijet autobus . Aby té " srandy " bylo víc , schytali jsme další průtrž , ale nakonec jsme zasedli na naše sedačky a dojeli na hotel IBIS budget ve čtvrti Chevilly .
Celý náš pařížský projekt bylo nutno upravit . Nevíme , jak se vše bude odvíjet , volíme raději výlet mimo Paříž , užijeme si pořádně Versailles . Po dobré snídani sedáme do busu a ten nás veze na prohlídku obrovské sebeprezentace jednoho jediného člověka. Tím panovníkem byl Ludvík XIV. , jeho jezdecká socha nás vítá na parkovišti před zámkem , který se stal předobrazem pro další podobné stavby v Evropě . Prohlídka interiérů je trochu komplikovaná Japončíky , ti chtějí vidět všechno hodně zblízka a my jim evidentně překážíme . Ale jinak to je fajn , král s královnou , ti si tu , panečku , žili , jako v pohádce . Zahrady jsou sice bez prýštících fontán , ale i tak nádherné , osázené a nesmírně rozlehlé , dojít od Trianonu k Trianonu a pokračovat až do vesničky Marie Antoinetty se rovná polodennímu výletu , zvlášť když vám zavřou všechna vrata a vy musíte přes skleníky , kam normální smrtelník nesmí ! Zvířátka na farmě s doškovou střechou , loudící kapříci , zeleninové zahrádky , paráda ! Šouráme se na parkoviště , přece jenom máme v nohách pár kiláčků , děláme " byznys " s černými kluky a jedeme do čtvrti La Défense. Mezitím asi začalo léto , mraky pryč , vítr pryč , mohutně se oteplilo , mrakodrapy září ve slunci a " límečci " se valí z úřadů . Obrovský obchoďák je sestavený , a to by jeden neřekl , ze samých obchodů , tady se nám moc líbí ! V hotelu jsme tak včas , že si ještě stíháme nakoupit v našem Carrefouru .
Po drobivé snídani usedáme do busu a jedeme úplně opačným směrem než je Paříž . Chceme si omrknout aspoň zlomek z té legendární záplavy zámků u řeky Loiry . Po jedné čůrpauzičce na dálnici sjíždíme do vnitrozemí mezi kamenné domky a vyšperkované kruháky a za chvíli vystupujeme u řeky v městečku Beaugency, které je naprosto fascinující. Kamenný středověký most , pobořené opatství , prastarý kostel svatého Firmina a naproti Notre Dame, zámek a lípové náměstíčko s Johankou , která tu byla fyzicky ! A potom Blois ! Na kopci nad řekou je ten veleznámý renesanční zámek králů , kteří se podepisovali na fasádu svými oblíbenými zvířátky - labutí , salamandrem a dikobrazem . Město je roztomile malé a přehledné , v uličkách hospůdky a zmrzlinárny , na blankytně modrém schodišti stojí pan Denis Papin , rodák , i se svým prototypem " papiňáku " . A dalším rodákem je Robert Houdin - mág , iluzionista a čaroděj , z jeho domu v každou celou vystrkují hlavy strašní draci , otvírají tlamy a výhružně syčí . Bojíme se , ale jenom trošku . Uteklo nám to tu krásně , loudáme se k busu a přejedeme k dalšímu zámku . Tím je slovutný Chambord, zámek Františka I., ale prsty v něm má prý i sám Leonardo da Vinci . Kdo jiný by také vymyslel šroubovitá schodiště , na kterých se nepotkáte s těmi , kteří jdou v protisměru nebo tři sta pětašedesát komínů ? Místnosti " vybílila" ta jejich Revoluce , ale to až tak nevadí , můžeme se těmi prostorami volně pohybovat a můžeme i na ochozy s výhledy do obory . Cesta domů , do hotelu , je přiměřeně dlouhá , ale nakonec zaléháme , zítřejší noc už bude zase ve skrčené poloze .
Poslední snídaně a po ní se jdou naposledy poplenit regály obchoďáku , který máme po ruce . Odjíždíme se zapakovanými smraďochy a vínečkem pro maminky směr Remeš . To bude naše úplně konečná štace , poslední příležitost utratit penízky. Malá komplikace s kolabující dívčinou a bus s dvěma učteli do špitálu . My zbývající jdeme do katedrály Notre Dame okouknout místo korunovace skoro všech francouzských králů , teprve potom živá pěší zóna a ten nám blízký svět butiků a kebabáren . Vyjíždíme přes nemocnici a už opět komplet svištíme po dálnici na východ. Jedny hranice , druhé hranice brzy ráno a už jsme vlastně doma . Museli jsme hodně improvizovat , ale líbilo se nám to , že jo ? A Eiffelovku a spol. uvidíme příště , jsme mlaďoši , rád se s vámi zase svezu , ahoj váš Honza
křehké těsto
osminka másla
čtvrt kila hladké mouky
tři lžíce studené vody
sůl
Z uvedených ingrediencí uhněť rukama hladké a lesklé těsto , zabal ho do folie a dej odpočinout na hodinu do lednice. Potom ho rozděl na poloviny a každou vyválej na placku větší než je průměr pekáče na pizzu , který vymaž máslem. Těsto vmáčkni do pekáče a přečnívající okraje zarovnej . Dno popíchej vidličkou a dej zapéct na deset minut do trouby předehřáté na 180 stupňů, vyndej a dej částečně vychladnout .
Lotrinský koláč
10 dkg anglické slaniny nakrájej na kostičky a dej vysmažit do pánve . Přidej nahrubo nakrájené dva pórky / jenom bílé části / , prohřej , ale nerozvař a vše naklaď do prvního pekáče . Smíchej tři vajíčka se čtvrt litrem šlehačky , osol , opepři a nalij na pórek se slaninou . Hustě posyp nastrouhaným eidamem a dej upéct do trouby až sýr na povrchu zezlátne .
Dijonský koláč
Na oleji opeč tři červené cibule nakrájené na tenká kolečka , přidej tři rajčata též na kolečka a společně prohřej . Naaranžuj na druhý pekáč , přidej bylinky / jarní cibulku , bazalku , petrželku / a hustě posyp nastrouhanou nivou / eidamem , ementálem / a dej zapéct do rozpuštění sýra .
Podávej teplé !!!





Českolipská Provence

2. června 2017 v 19:39 | Honza |  Pojeď se mnou
Českolipská Provence
Českolipské gymnázium je roztomilá školička na pražském Proseku, studenti s kufry a batůžky na zádech a jejich slzící rodiče a tři na první pohled sympatické učítelnice, to je scenérie v neděli 28.5. večer. CK Pangea nám připravila pěkný výlet do jižní Francie , pocestujeme busem firmy Toufar s Danem a Honzou za volantem. Na poslední pumpě u nás, těsně před Rozvadovem, doplňujeme zásoby a je před námi zdánlivě nekonečná cesta přes Německo a pořádný flák Francie . Ale nějak to tím Comté a Burgundskem uteklo, ani Lyon nás nezbrzdil a hnedle po poledni už jsme na parkovišti u Pont du Gard ! Dva tisíce let staré přemostění řeky Gardon je fascinující ! Jakto , že nebylo zařazeno mezi divy světa ? Ale protože je pravé středomořské počasí a řeka je čisťoučce lákavá , byl by další div , kdybychom do ní nehupsli . Osvěženi po té křivičné cestě usedáme zpět do busu a přesouváme se do Avignonu . Rhonu stráží po obou březích dva mohutné hrady Beaucaire a Tarascon , dobře to mělo těch sedm papežů, kteří dali vale Řimu , opečované . My dáváme vale našemu autobusu, musí povinně odpočívat , a jdeme se ponořit do čtrnáctého století . Papežský palác je neuvěřitelně mohutný , tolik kamení pohromadě ! Ale zároveň je i skoro prázdný , ta jejich Revoluce jej důkladně poplenila . I tak je ale na co koukat , potulujeme se místnostmi a schodišti , máme i kliku , zrovinka se tu koná výstava afrického umění , někdy docela bizár , občas je možné vylézt na tersu nebo se projít zahradou . Kdo má ještě síly a zvědavost, může zavítat do katedrály Notre Dame . Náš lístek nás opravňuje i k návštěvě Aviňonského mostu , který je známý z té francouzské " odrhovačky ". Z kdysi dvaadvaceti oblouků jich nám zbylo pouze šest . A máme volno na šmejdění , staré město je živé , plné hospůdek , kdo chce , může posedět u kafínka . Do hotelu se musíme dostat po vlastní ose , není to žádná prča , abychom nemuseli přestupovat, ujdeme pěknou porci pěšourem a potom už to docestujeme až na místo emhádéčkem. Bydlíme v hotelu Premiére classe a hnedle po ubytování jdeme do takového moderního bufetu Flunch se samoobsloužit a dát si nášup co hrdlo ráčí.
Ráno se balíme a ve čtvrt na devět vyrážíme do Marseille. Cesta je " zarůbaná " , vyslechli jsme během ní dva referáty ve fránině o Marseille a Camarque a přískoky jsme nakonec dospěli do starého přístavu , nalodili se na výletní loď a odpluli směr ostrov If za legendou o hraběti Monte Cristo . Ostrov je pustý , bez vegetace , jenom mohutný hrad a rackové . Je opět vedro , ideální podmínky pro strmý výstup na kopec k bazilice Notre Dame de la Garde . Ale ta panoramata !!! Pod námi nekonečné město a na druhé straně modroučké moře s Friulskými ostrovy ! Nádhera ! Bazilika je plná obrazů , připadáme si jako v pinakotéce . Dole v přístavu nasedáme do našeho busu a přesouváme se do přírody . Ta příroda se zove Corniche , silnička nás klikatí do kopců se stržemi a kaňony , kterým se říká calanques a dole pod tou nádherou je městečko Cassis . Aby jim tu nesmrděly busy , jsou zahnány na velké parkoviště v lese a my jedeme , jako jezdí němečtí důchodci , vláčkem ! V maríně si dáváme rozchod a jde se kam ? No přece na pláž ! Moře je průzračné a má už letní teplotu a taky už byla zahájena sezóna " nahoře bez "! Uličky jsou plné pastí na turisty , ale dá se tu i koupit bagetka a něco k ní . Nad městečkem na skále stojí hrad , ale kdo by se k němu plahočil , jeden výstup už máme dnes v nohách . Domů jedeme chvíli podél moře , chvíli provencálskou přírodou , nepohrdáme ani dálnicí a jdeme bydlet do hotelu Ibis budget ve Fréjus.
Ráno je pod mrakem , k snídani jsou i sýry a jedeme se podívat do centra , neb jsme ve městě , které založili Římani a dodnes tu je celá řada památek na ně . My si fotíme coloseum dosud zavřené , leč přes plot viditelné a směřujeme na pobřeží a po celou cestu máme moře po levé straně . Naším prvním zastavením je Port Grimaud . Je to umělé město postavené panem Francoisem Spoerrym , je plné kanálů a můstků přes ně , suvenýry, tričkárny, zmrzlinárny a kafírny s restauracemi , masivní kostel a přístavy, ze kterých můžete vyplout kam si umanete. Opouštíme prozatím moře , naším dalším zastavením je Ramatuelle . Městečko zavěšené na svahu , uličky na jedno rozpažení, v nich kšeftíky s kosmetikou, keramikou, olivovými oleji, vyrábějí tu i maňásky a turisté i Frantíci se sem jezdí nabaštit . Teď honem k vodě , ale je to problém. . Copak moře tu je všude , ale přijet k němu s tím naším neohrabaným busem, to je oříšek ! Nakonec tedy pláž máme a máme i čas se do vln vnořit, je to už náš třetí ponor , když počítáme i tu koupel v řece první den . Saint Tropez je za rohem, parkujeme a jdeme si udělat společnou fotku před slavnou strážnici z filmů o tom potřeštěném četníkovi Cruchotovi. V přístavu je rušno , krom obvyklých jachet za miliony je tu dnes i jedna miliardová , jak šikulové promptně vygůglili , patří nějakému Rusákovi . Musíme zpět do Fréjus , máme objednanou večeři v asijskem restaurantu. Pecka ! Vietnamský podnik New Asia Wok je ten druh stravování , kdy si za určitý peníz / 12.9€ / dopřejete co hrdlo ráčí z téměř nekonečné nabídky . A že hrdlo ráčilo a my jsme si dopřávali ! Potom ještě nákup v Carrefouru a zpět do hotelu .
Odjíždíme již v osm , naší první " štací " je městečko Eze a jeho fabrička na voňavky Fragonard . Ujala se nás sympatická Oksana , provedla nás provozem a zavedla do butiku , kde se jenom těžko odolávalo . Flakónky s parfémy jsou z hliníku a pozlacené, kdo si jich nabral pět , dostal zajímavou slevu . Nad fabrikou je městečko a úžasné výhledy na vodní svět pod námi . A další vodní svět nás čekal v Oceanografickém muzeu , to už jsme byli zaparkovaní ve skále v Monaku . Čtyři patra zážitků ! Potom společně do katedrály k hrobečkům toho přeslavného páru knížete Reiniéra a jeho tragicky zesnulé manželky Krásné Grace Kellyové . Od paláce jdeme dolů do čtvrti Condamine , dosud tu stojí zbytky po Formuli jedna z minulého týdne , živo je i v samotném Monte Carlu okolo Casina , Opery a drahých hotelů . Kdo chce , může se jít smočit do moře na městské pláži , pokochat se kvetoucí botanickou zahradou , zanakupovat si a nebo si posedět někde u kafinka . V přístavu kotví i naše stará známá velejachta , kterou jsme včera viděli v Saint Tropez ! Den se chýlí ke konci , v devět nám nezbývá než sednout do busu a vydat se systémem tunel - most po dálnici směrem na Janov , tady dáváme sbohem moři , které jsme si tak pěkně užívali a míříme na sever , domů . Klidně s vámi vyrazím i příště , ahoj váš Honza



Českolipská Provence
Českolipské gymnázium je roztomilá školička na pražském Proseku, studenti s kufry a batůžky na zádech a jejich slzící rodiče a tři na první pohled sympatické učítelnice, to je scenérie v neděli 28.5. večer. CK Pangea nám připravila pěkný výlet do jižní Francie , pocestujeme busem firmy Toufar s Danem a Honzou za volantem. Na poslední pumpě u nás, těsně před Rozvadovem, doplňujeme zásoby a je před námi zdánlivě nekonečná cesta přes Německo a pořádný flák Francie . Ale nějak to tím Comté a Burgundskem uteklo, ani Lyon nás nezbrzdil a hnedle po poledni už jsme na parkovišti u Pont du Gard ! Dva tisíce let staré přemostění řeky Gardon je fascinující ! Jakto , že nebylo zařazeno mezi divy světa ? Ale protože je pravé středomořské počasí a řeka je čisťoučce lákavá , byl by další div , kdybychom do ní nehupsli . Osvěženi po té křivičné cestě usedáme zpět do busu a přesouváme se do Avignonu . Rhonu stráží po obou březích dva mohutné hrady Beaucaire a Tarascon , dobře to mělo těch sedm papežů, kteří dali vale Řimu , opečované . My dáváme vale našemu autobusu, musí povinně odpočívat , a jdeme se ponořit do čtrnáctého století . Papežský palác je neuvěřitelně mohutný , tolik kamení pohromadě ! Ale zároveň je i skoro prázdný , ta jejich Revoluce jej důkladně poplenila . I tak je ale na co koukat , potulujeme se místnostmi a schodišti , máme i kliku , zrovinka se tu koná výstava afrického umění , někdy docela bizár , občas je možné vylézt na tersu nebo se projít zahradou . Kdo má ještě síly a zvědavost, může zavítat do katedrály Notre Dame . Náš lístek nás opravňuje i k návštěvě Aviňonského mostu , který je známý z té francouzské " odrhovačky ". Z kdysi dvaadvaceti oblouků jich nám zbylo pouze šest . A máme volno na šmejdění , staré město je živé , plné hospůdek , kdo chce , může posedět u kafínka . Do hotelu se musíme dostat po vlastní ose , není to žádná prča , abychom nemuseli přestupovat, ujdeme pěknou porci pěšourem a potom už to docestujeme až na místo emhádéčkem. Bydlíme v hotelu Premiére classe a hnedle po ubytování jdeme do takového moderního bufetu Flunch se samoobsloužit a dát si nášup co hrdlo ráčí.
Ráno se balíme a ve čtvrt na devět vyrážíme do Marseille. Cesta je " zarůbaná " , vyslechli jsme během ní dva referáty ve fránině o Marseille a Camarque a přískoky jsme nakonec dospěli do starého přístavu , nalodili se na výletní loď a odpluli směr ostrov If za legendou o hraběti Monte Cristo . Ostrov je pustý , bez vegetace , jenom mohutný hrad a rackové . Je opět vedro , ideální podmínky pro strmý výstup na kopec k bazilice Notre Dame de la Garde . Ale ta panoramata !!! Pod námi nekonečné město a na druhé straně modroučké moře s Friulskými ostrovy ! Nádhera ! Bazilika je plná obrazů , připadáme si jako v pinakotéce . Dole v přístavu nasedáme do našeho busu a přesouváme se do přírody . Ta příroda se zove Corniche , silnička nás klikatí do kopců se stržemi a kaňony , kterým se říká calanques a dole pod tou nádherou je městečko Cassis . Aby jim tu nesmrděly busy , jsou zahnány na velké parkoviště v lese a my jedeme , jako jezdí němečtí důchodci , vláčkem ! V maríně si dáváme rozchod a jde se kam ? No přece na pláž ! Moře je průzračné a má už letní teplotu a taky už byla zahájena sezóna " nahoře bez "! Uličky jsou plné pastí na turisty , ale dá se tu i koupit bagetka a něco k ní . Nad městečkem na skále stojí hrad , ale kdo by se k němu plahočil , jeden výstup už máme dnes v nohách . Domů jedeme chvíli podél moře , chvíli provencálskou přírodou , nepohrdáme ani dálnicí a jdeme bydlet do hotelu Ibis budget ve Fréjus.
Ráno je pod mrakem , k snídani jsou i sýry a jedeme se podívat do centra , neb jsme ve městě , které založili Římani a dodnes tu je celá řada památek na ně . My si fotíme coloseum dosud zavřené , leč přes plot viditelné a směřujeme na pobřeží a po celou cestu máme moře po levé straně . Naším prvním zastavením je Port Grimaud . Je to umělé město postavené panem Francoisem Spoerrym , je plné kanálů a můstků přes ně , suvenýry, tričkárny, zmrzlinárny a kafírny s restauracemi , masivní kostel a přístavy, ze kterých můžete vyplout kam si umanete. Opouštíme prozatím moře , naším dalším zastavením je Ramatuelle . Městečko zavěšené na svahu , uličky na jedno rozpažení, v nich kšeftíky s kosmetikou, keramikou, olivovými oleji, vyrábějí tu i maňásky a turisté i Frantíci se sem jezdí nabaštit . Teď honem k vodě , ale je to problém. . Copak moře tu je všude , ale přijet k němu s tím naším neohrabaným busem, to je oříšek ! Nakonec tedy pláž máme a máme i čas se do vln vnořit, je to už náš třetí ponor , když počítáme i tu koupel v řece první den . Saint Tropez je za rohem, parkujeme a jdeme si udělat společnou fotku před slavnou strážnici z filmů o tom potřeštěném četníkovi Cruchotovi. V přístavu je rušno , krom obvyklých jachet za miliony je tu dnes i jedna miliardová , jak šikulové promptně vygůglili , patří nějakému Rusákovi . Musíme zpět do Fréjus , máme objednanou večeři v asijskem restaurantu. Pecka ! Vietnamský podnik New Asia Wok je ten druh stravování , kdy si za určitý peníz / 12.9€ / dopřejete co hrdlo ráčí z téměř nekonečné nabídky . A že hrdlo ráčilo a my jsme si dopřávali ! Potom ještě nákup v Carrefouru a zpět do hotelu .
Odjíždíme již v osm , naší první " štací " je městečko Eze a jeho fabrička na voňavky Fragonard . Ujala se nás sympatická Oksana , provedla nás provozem a zavedla do butiku , kde se jenom těžko odolávalo . Flakónky s parfémy jsou z hliníku a pozlacené, kdo si jich nabral pět , dostal zajímavou slevu . Nad fabrikou je městečko a úžasné výhledy na vodní svět pod námi . A další vodní svět nás čekal v Oceanografickém muzeu , to už jsme byli zaparkovaní ve skále v Monaku . Čtyři patra zážitků ! Potom společně do katedrály k hrobečkům toho přeslavného páru knížete Reiniéra a jeho tragicky zesnulé manželky Krásné Grace Kellyové . Od paláce jdeme dolů do čtvrti Condamine , dosud tu stojí zbytky po Formuli jedna z minulého týdne , živo je i v samotném Monte Carlu okolo Casina , Opery a drahých hotelů . Kdo chce , může se jít smočit do moře na městské pláži , pokochat se kvetoucí botanickou zahradou , zanakupovat si a nebo si posedět někde u kafinka . V přístavu kotví i naše stará známá velejachta , kterou jsme včera viděli v Saint Tropez ! Den se chýlí ke konci , v devět nám nezbývá než sednout do busu a vydat se systémem tunel - most po dálnici směrem na Janov , tady dáváme sbohem moři , které jsme si tak pěkně užívali a míříme na sever , domů . Klidně s vámi vyrazím i příště , ahoj váš Honza





Štrasbourg

10. května 2017 v 8:05 | h |  Pojeď se mnou
Štrasburk s OACB 8.- 10.3. 2017 s CK PANGEA
Odjíždět odněkud ve čtyři ráno je barbarské a nekřesťanské . Ale nutné pro to , abychom po poledni byli ve Štrasburku a měli tak šanci potěšit se s městem , které je svým způsobem vyjímečné . Tak třeba je skoro nemožné najít místo , kam bychom odstavili náš bus a mohli tak začít s prohlídkou . Neexistují cedule s touto informací a když se zeptáte pumpaře , prodavače , kolemjoucího či studentky , nikdo netuší . Spoléháme se na intuici a ejhle , po třičtvrtě hodiny kroužení nacházíme místečko kde můžeme náš bus opustit a šoféři starejte se ! Červená věž katedrály je viditelná odevšud , neomylně k ní míříme a putování pod deštníky může začít . Notre Dame stojí ve starém městě , má neuvěřitelně zdobené všechny tři portály , kameníci se fakt vytáhli , uvnitř obdivujeme přepestré vitráže , patnácti metrovou rozetu nebo astronomický orloj , který má poledne nastavené na 12.30 a kde dny v týdnu mají názvy římských bohů . Pokračujeme na náměstí Gutenberg , ten pán , který vynalezl knihtisk tu způsobně stojí na soklu a tváří se přemýšlivě . Uličkami s hrázděnými domy , starou celnicí a několika kostely se dojde do turisticky nejvyhledávanější končiny , do La Petite France . Řeka Ill tu je přehražena hrází , v sedmnáctém věku součástí opevnění pana Vaubana, propustěmi se valí voda , aby se rozlila do dvou ramen , která kdysi tvořila přírodní hradební příkopy pod hradbami a činila tak město nedobytným . Dnes je voda na mnoha místech přemostěna omuškátovanými můstky , ze středověku tu zůstaly Ponts Couverts , mosty původně zastřešené a opatřené čtyřmi čtverhrannými věžemi . A kam oko dohlédne samá malebnost ! Hrázděné domy , každý jinak vysoký či široký a v přízemí požehnání hospůdek ! Všude vás lákají na choucrout, specialitu Alsaska , je to vlastně v ryzlinku dušené zelí ozdobené uzeninami , pečeným nebo vařeným kolínkem a s věnečkem brambor . Pokocháni se obracíme a jinými uličkami se vracíme ke katedrále a máme chvilku fraj na pošmejdění po krámech a posezení u kafíčka . Na místě zvaném Parc de l ´ Etoile nastoupíme do busu , ale ještě předtím si zanakupujeme v obrovském obchodním centru . Bydlíme v hotelu Ibis budget nedaleko těch evropských institucí .

Po dobré snídani se přesouváme k Evropskému parlamentu , v té ohromné budově na kruhovém půdorysu ze skla , betonu a oceli strávíme celý den . Jsme totiž hosty a spolu s dalšími školami z jednadvaceti zemí nám ti vyvolení , pardon zvolení , připravili akční program obohacený o gastronomický zážitek v parlamentní restauraci . V tom obrovském auditoriu nás čekala série přednášek tlumočená simultánně do angliny , frániny , němčiny a italštiny , některé monology byly až nesnesitelně nekonečné , většinou na téma " buďte hodní na migranty " , ale vydržet se to dalo , zvlášť když asi v půlce vypuknul oběd v parlamentní restauraci . Že by se naši hostitelé vytáhli a naservírovali nám nějakou ukázku , když ne francouzské , tak aspoň alsaské gastronomie , to se říct nedá , usedli jsme k talířům se špagetami ! Den utekl jako voda, která venku padala z oblohy , kapesné , které jsme obdrželi , jsme " rozfofrovali " v jednom z článků řezězce Flunch v obrovitém obchoďáku Auchan na předměstí . A potom už jenom jízda domů , páni řidiči Petr s Pepou nám zastavili u jedné německé a u jedné české pumpy a v pět ráno si nás už rozebírali rodiče v Budějcích . Tak zase někdy příště ahoj , váš průvodce Honza

Jedeme do Švajcu

10. května 2017 v 8:01 | Honza |  Pojeď se mnou
Jedeme do " Švajcu" !
Bože , jak rychle ten čas letí ! Už je to zase rok co počítám studentíky z OAMB před boleslavským kulturákem . Je středa 26.4. 2017 , deset večer , mí staří známí " pedagozi" Ivan s Radkem a dosud neznámá Romana , děti a rodičovstvo , bus CK Pangea a Libor s Pepou za volantem , stejná scenérie jako v letech minulých . Jediná změna spočívá v tom , že tentokrát nejedeme do Francie, leč do Švýcarska . I když si na tu naši Francii aspoň sáhneme ! V Německu nás čeká celkem hnusné překvapení , jedeme regulérní vánicí , okolo bílo , auta se sněhovými čepicemi , to nám to pěkně začíná . Když se rozednívá, konáme hygienu na pumpě v Lindau , už nechumelí , jenom prší , a tak to bude , dle předpovědi , celý den . Ale což , nebudeme si tím kazit náladu , snad nám zážitky dají zapomenout na rozmary aprílu . Naloďujeme se na trajekt v přístavu Meersburg a je před námi plavba přes Bodamské jezero do Kostnice. Od parkoviště se jde rovnou so starého města , hnedle za branou nacházíme dům , ve kterém čekal na rozsudek Koncilu náš Jan Hus , jinak město je teprve ve stádiu probouzení , ještě že kafírny už mají otevřeno a my tu vlhkost můžeme přebít hrnky horké kávy . Cestou za dalším zážitkem zastavujeme tak trochu nečekaně v Stein am Rhein , jsme v městečku pod gotickým hradem a celý jeho střed je kouzelně pohádkově stvořen z hrázděných domů nebo z domů s malovanými fasádami , paráda! Za chvíli už vystupujeme v Schaffhausenu a první , co slyšíme , je hukot vodopádu Rýna . Voda se valí přes skaliska v mohutné mase , nad tím zámek , vše si fotíme z ostrova , ze kterého můžeme připlout blíž na loďce , ale jenom blázen by tak učinil , vody shůry máme dost a dost . Do Bernu to máme dvě hodiny jízdy , a protože se nekonají žádná panorámata , koukáme na film. Už příjezd do švýcarské metropole je úchvatný , celé staré město bylo vystavěno na ostrohu v meandru řeky Aare , skvělý celkový pohled ! A co teprve když vystoupíme z busu ! Hnedle první podívanou jsou tři méďové v areálu pod mostem a k tomu ještě tu mají toalety ! A vlastně skoro celé město se dá projít pod podloubími , děkujeme dávným stavitelům . Máme volno až do čtyř , tedy dost času na návštěvu katedrály či Bundeshausu , nebo se dá jen tak koukat do výloh zajímavých obchůdků . Jedeme na jih , moc toho k vidění není , tu a tam na nás vykouknou kopce s čerstvým sněhem a potom už zíráme na hladinu dalšího jezera, tentokrát to je Leman neboli jezero Ženevské , jedeme nad městy , která zítra navštívíme , po jižním břehu , tedy už ve Francii , přijíždíme do Thonon a jdeme bydlet do hotelu Formule 1.
Ráno u snídaně mudrujeme co na sebe , venku padá z nebe opět studená voda , doufáme, že přece nám to celé neproprší . Jedeme omrknout hrad Chillon , ten stojí přímo ve vodě jezera a je nečekaně zajímavý . Každý z majitelů něčím hrad obohatil , je to příjemná procházka historií a zároveň i pěkná makačka , ale se senzačními výhledy . Po pár minutách zastavujeme na nábřeží v Montreux , jednoznačně nás nejvíc zajímá socha Freddy Mercuryho , ten tu odstartoval své švýcarské turné . Na hlavní třídě se to hemží obchody , leč bohužel mimo naši finanční způsobilost . Ale pozor ! Najednou jsou mraky ty tam , svítí slunko a zasněžené hory vylézají z oblaků a je tu opravdické , kopcovité Švýcarsko ! Pokračujeme do vnitrozemí , stoupáme do těch kopců , okolo nás totálně bílo , na silnicích úřadují pluhy a po hodině vystupujeme pod dalším hradem - Gruyéres . Stejnojmenná vesnice je hrázděně půvabná , pár foteček a sjíždíme do další vísky Brock , abychom poctili naší návštěvou místní věhlasnou čokoládovnu Cailler . Didaktická prohlídka končí velkorysou ochutnávkou několika / deseti! / vzorků , jednoho lepšího než druhého . Kousek odtud stojí jedna z mnoha sýráren , se sluchátky v češtině a s komentářem kravičky Třešínky zbožně zíráme do útrob výroby sýra Gruyére , v butiku na konci prohlídky si kupujeme sýry na doma . A zpět k jezeru Leman , vjíždíme do Lausannes a zastavujeme ve čtvrti Ouchy a jestlipak víte proč ? No přece proto , protože se ocitáme přímo pod areálem Muzea olympismu . Pan Coubertin sem přestěhoval z Paříže MOV v době té První války , později zde vzniklo toto věhlasné muzeum a my teď chodíme mezi sochami slavných a fotíme se především s naším Emilem Zátopkem . Kdo chce , může si to " rozdat" s Boltem na tartanu nebo se přehoupnout přes laťku světového rekordu ve skoku do výšky . Do Ženevy je to padesát km , ale jedeme tam hodinu a tři čtvrtě , tak hustý je provoz na dálnici . Ale nakonec vystupujeme pod Starým městem , k našemu zklamání netryská vodotrysk , květinové hodiny jsou v rekonstrukci a kdo se chce v tomto městě boháčů najíst , má smůlu , ještě že tu mají Mc Donalda ! Do našeho Thonon přijíždíme z druhé strany a jdeme do pelíšků .
Modré nebíčko a zasněžené kopečky, tmavě modrá voda v jezeře, to jsou barvičky, které nás od božího rána provázejí . Začínáme " rabováním " ohromného obchoďáku CORA , bez dárků se domů nejezdí a spěcháme do Vevey , důvod je jasný , potřebujeme se obejmout s Charlie Chaplinem , ten tu dožil posledních pětadvacet let, má tu hrobeček , muzeum a na nábřeží sochu . Navíc je dnes u vody i sobotní trh ! A jede se do hor . Šplháme se na Jaunpass , silnička se klikatí mezi vískami a samotami, vše v jednotném stylu starého dřeva a muškátů , nahoře se opájíme svěžím vzduchem, jiskřivým sněhem a tou záplavou hor kol dokola . Po klikatém sjezdu se ocitáme na břehu Thunského jezera a podél něj přijíždíme do Interlakenu a pokračujeme pod velikány Eiger , Mönch a Jungfrau . Jsme v Grindelwaldu a couráme po horském středisku a kroutíme hlavami nad cenami zboží . Podél Brienzenského jezera a přes další kopce se dojede do Luzernu . Město je přelidněné , zrovinka dnes se tu koná městský běh , účast je víc než masová. Ale pro nás to je bonus , z Kapličkového mostu na ten rumraj shlížíme a máme i čas nakouknout do starého města . Za mohutným KKL , což je jejich " kultůrák " nasedáme do busu a je před námi úplně poslední štace. Ještě jsme si neodškrtli Lichtenštejnsko a jeho Vaduz . Hlavní město zvící pět tisíc obyvatel je totálně mrtvé , jediný fungující objekt jsou toalety , jsme za ně vděčni a potom už následuje cesta zpět přes Rakousko a Německo . Jestli jste dobře počítali , napočítali jste šest zemí , to je slušné za pět dní , že ? Za rok si zase někam vyrazíme, ju ? Budu se těšit , ahoj váš Honza





Macronky

8. května 2017 v 19:24 | Honza |  Pojeď se mnou
Macronky
Vyjet si o tomto datu do Paříže se rovná hazardováním s chutí do cestování ! Kdo to ale mohl tušit někdy na podzim , kdy se zájezdy objednávají ? Ostatně posuďte sami . Náš zájezd ve dnech 4.-8.5. 2017 organizovaný CK Plustour " vyfasoval" hnedle čtyři skvosty : 5.5. zahájení MS v hokeji a zápas našich s Kanadou . 6.5. bitva s Běloruskem , 7.5. volba nového prezidenta , 8.5. vojenská přehlídka na Champs Elysées . Ta by nám až tak nevadila , to už budeme na cestě domů , ale přítomnost vojenské techniky zcela odřízla od světa čtvrť La Défense . Po seznamovací projížďce městem vystupujeme u Eiffelovky a ta úleva ! Málo lidiček , fronty minimální , to budeme , panečku , nahoře coby dup ! Jo , hovínko . Magoři z greenpeace pověsili na Starou dámu žlutý hadr s protistátním nápisem , jeho odstraňování tvalo až do poledne , věž byla celou dobu zavřená a původní idylka se rychle změnila na šikmooký masakr . Vzdáváme to a jdeme do přístavu Alma nalodit se na plavidlo a nechat kolem sebe Paříž jen tak proplouvat . Poté sedáme do vláčku patráčku a s přestupem na metro se vynořujeme u kostela St Sulpice . Ten proslul díky románu Šifra mistra Leonarda , navíc tu je kopie Turínského plátna , lastury zévy obrovské jako nádoby na svěcenou vodu , poslední obrazy od pana Delacroixe a v neposlední řadě i vzpřímeně sedící socha svatého Petra , té musíme pohladit nožičku , aby nám pěkné počasíčko zachovati ráčil . Pokračujeme do Luxemburské zahrady a ke stejnojmennému paláci Marie Medičejské , záhony jsou vzorně osázené , kovová křesílka obsazena a do toho kvetou kaštany ! Obrovitý Panthéon sledujeme z povzdálí a vykračujeme si po bulváru St Michel kolem Sorbonny a toho , co zbylo z římských lázní , do čtvrti , kam není radno vstupovat na lačný žaludek . Číňani , Řekové , Tunisani , Savojci a další se tu předhánějí v gastronomické vynalézavosti . Tady se nám dosud kompaktní tým rozpadá , nutkání dostat něco do žaludku je neodolatelné . Sraz máme u koně Karla Velikého před katedrálou Notre Dame a jdeme na vlak , abychom si dali druhý pokus s Eiffelkou . Roztomilé je , že jsou pod ní i na ni fanoušci v českých dresech s nápisy Jágr na zádech . Bus přijíždí načas a my se městem prodíráme k dálnici , po které nakonec přijíždíme do našeho hotelu Premiére classe v Epiny sur Orge .
S Kanadou jsme pukli , ale nám to náladu nesebere ! Máme za sebou noc ve vodorovné pozici , dnešek bude tak trochu relaxační , máme za lubem zvizitýrovat dva královské zámky . Tím prvním je Fontainebleau , zámek po staletí vylepšovaný královskými manželkami či milenkami , finálním dojmem je nostalgická atmosféra starých časů , časů honů , bálů , hostin , milostných vzdychání , ale i intrik a závisti . Rezidence byla postavena v přírodě obklopená lesy , dnes se nachází uprostřed roztomilého městečka , ve kterém se čas zastavil na začátku minulého století . Dobře se tu i nekupuje , domů nepřijedeme s prázdnou . Po poledni se přesouváme do Versailles , po pěkně průjezdné dálnici jsme zaparkováni v půl druhé a máme pět hodin na to , stát se účastníky sebeprezentace jednoho jediného člověka - Ludvíka XIV. Král Slunce , takto nazval sám sebe , opustil z kapacitních důvodů Louvre a celý obrovský dvůr přestěhoval sem do Versailles . Zámek nevyniká svou výškou , ale rozlohou , musel pojmout na sedm tisíc lidí , šlechticů , které chtěl mít král pěkně pod kontrolou . V interiérech , které jsou skvostné , podstupujeme bitvu se všefotícími Japončíky , v zahradách se nám dýchá volněji , dnes " fontají " fontány a hraje nám k tomu barokní hudba , i flóra už se probouzí , i když na plné osázení záhonů si davy zvědavců budou muset počkat až po " zmrzlících " . Kdo je ještě při síle , může zavítat až do vesničky Marie Antoinetty a pokochat se pohledem na hrázděné chalupy s doškovými střechami okolo rybníka . Ani nám moc nevadilo , že občas zamrholilo a celý den bylo frišno .
Po snídani se vracíme do Paříže , máme poslední den na to , omrknout aspoň část toho , co město nabízí . Navzdory velepříznivé předpovědi počasí od rána prší , vystupujeme u Invalidovny vyfotit si ji do naší sbírky a pokračujeme na Place de la Concorde . Tuilerijské zahrady jsou zablácené , přeskakujeme kaluže a u oblouku Carrousel se noříme do útrob Louvru . Tak jak nám včera počasí nahrálo a odradilo spoustu lidí od návštěvy Versailles , dnes déšť zahnal všechny zvědavce sem a konec fronty je v nedohlednu . Jdeme šmejdit nebo na kafe , snad se vše zklidní a za hodinu bude zase dobře . Za hodinku už je to v pohodě a je před námi putování po chodbách zaplněných obrazy velkých mistrů . Největší pres je pochopitelně u Mony Lisy , v Japonsku budou čumět až uvidí fotečky ! A je tu volníčko , můžeme se poflakovat nebo jít někam cíleně , sraz je pod ocasem našeho koníka před katedrálou , fasujeme lístky na metro a za chvíli se vynořujeme přímo pod lopatkami přeslavného Moulin Rouge . Na vstup nemáme ani čas ani prostředky , pro zajímavost vstupné činí 185 € ! Kdo si myslí , že je Paříž placatá , šeredně se mýlí , výstup na Montmartre je dlouhý a strmý , až máme strach , jestli na vrcholku v tomhle počasí není sníh ! Není , zato malířů tu je přetlak , hospůdky jsou plné , tričkárny , palačinkárny a suvenýry si také nestěžují a fronta do baziliky Sacré Coueur je taková , na jaké jsme už zvyklí. Pod námi je to nekonečné světlé město , už umíme i leccos pojmenovat . A znovu do metra a už nás eskalátorek vysouvá přímo pod Vítězný oblouk . Tady už to vypadá slavnostně , přes celý vnitřní prostor je spuštěná standarta v trikolóře , kandelábry jsou ovlajkované , vršek je obsypám zvědavci , však za chvíli budeme jedněmi z nich , stačí k tomu zdolat 294 schodů , odměnou je ovšem panoramatický pohled na tucet do všech stran se rozebíhajících ulic . A co byste řekli , už zase jedeme metrem , ocitáme se ve zcela jiném prostředí , v uličkách Latinské čtvrti , voní to tu přímo pekelně , hlad , který máme po celodenním špacírováním ukojíme zčásti společně , zčásti každý sám za sebe . Rodinka žabožroutů , šnekožroutů a mušložroutů ma další právoplatné členy , i ti konzervativní si pochutnali , poslední přejezd je na Montparnasse a pohled z nebeské výše na rozsvícenou Paříž pod námi , čekáme na výbuchy radosti i žalu z výsledků voleb , ale vítězství Macronky je asi předpokládané , žádný ohňostroj se nekoná , Paříž se chová jako by se nic nekonalo , my jsme rádi , komplikací jsme si užili až až , jedeme domů , ať nám vše klapne ! A příště tu Paříž společně dorazíme, těším se na vás, Honza
Provensálské paličky
Pekáč vymaž olivovým olejem a zcela zarovnej osolenými a opepřenými kuřecími paličkami. Posyp nahrubo rozsekaným česnekem a provensálským kořením, ledabyle pohaž půlkami černých oliv a do všech mezírek nastrkej čtvrtky rajčat. Dej upéct do horké trouby na cca 45 minut.
Sobí lejno
Kilo a půl masa v celku / hovězí, krůtí, vepřové…/ osol a potři dijonskou hořčicí. Vlož do pekáče a podlij do třetiny šlehačkou. Rozeber dvě palice česneku a i se slupkou přidej do pekáče. Nakrájej jedno zelené jablko a vlož k masu. Zakryj poklicí a dej do trouby na 2 - 3 hodiny , dle masa. Maso vyjmi a nakrájej na porce, omáčku propasíruj přes cedník, podávej s oblíbenou přílohou.



Paříž velikonoční

17. dubna 2017 v 18:40 | Honza |  Pojeď se mnou
Pařížské Velikonoce
Tak mi začala další sezóna ! Už zase mám sbalený svůj červený kufřík , už zase přepočítávám klienty na libereckém nádraží a už zase si odškrtávám jména na seznamu , který mi poslala CK PLUSTOUR . A jsou Velikonoce , tradiční termín pro cestu do Paříže . Je čtvrtek 13. 4. 2017, jedeme oranžovým Neoplánem s Davidem a Mírou za volantem a navzdory blížícím se svátkům , nebo právě proto , kličkujeme v řece kamionů celým tím nekonečným zhasnutým Německem . Ale i tahle štrapáce končí , ve Francii už jde všechno lépe , a tak přesně v šest , tak , jak jsem si to naplánoval , už na sebe šploucháme vodu v umývárně na poslední pumpě před Paříží . Francouzi už asi zvedli kotvy a vyklidili své město , dálnice , jindy tak zasekaná , je luxusně průjezdná a já už za chvíli nasazuji to průvodcovské " vpravo vidíte ..." Mitterandova knihovna , pyramida porostlá travou , most Austerlitz a botanická tahrada za ním , Technická univerzita Curriových , Institut arabského světa , už tu máme stále fascinující katedrálu Notre Dame na ostrově Cité , jedeme po nábřeží , tady vznikly první kavárny a s nimi i ta krásná tradice sedět venku a pozorovat " cvrkot". Nejstarší pařížský most se jmenuje Nový , tehdy fakt byl , míjíme slovutnou Akademii , od ní byste přešli po mostě Umělců k nekonečnému Louvru , my pokračujeme po levém břehu k Musée Orsay a u Bourbonského paláce odbočujeme na most Concorde a na stejnojmenném náměstí si poprvé ošlapáváme pařížskou dlažbu . Po Champs Elysées se dojede k Vítěznému oblouku , po cestě mezi Velkým a Malým palácem můžeme obdivovat Invalidovnu , pod její zlatou kopulí odpočívají ostatky Napoleona . A už jsme na Trocadéru mezi křídly paláce Chaillot a přímo před námi stojí rozkročená Stará dáma , jak si Pařížané pojmenovali tu svou milovanou Eiffelovku . Hurá na ni než se probudí Japončíci a učiní z ní past na turisty , které uvězní v nekonečných frontách . Po zážitcích z ptačí perspektivy zkoušíme ty z žabí , plujeme po Seině lodí společnosti Bateaux Mouches a pod dubnovým sluníčkem si užíváme odpočinek , který si po té nepohodlné noci v busu zasloužíme . Vlak a metro nás přesouvají do Latinské čtvrti , začínáme prohlídkou kostela St Sulpice proslaveného románem Šifra mistra Leonarda a pokračujeme do Luxemburské zahrady . Ta už je krásně otulipánovaná , v kovových křesílkách se povalují znavení poutníci , v paláci , kde sídlí Senát , se koná výstava pana Pissara , nedaleký Panthéon v sobě ukrývá slavné francouzské muže a na Bulmiši , jak si študáci pojmenovali bulvár St Michel , je už pořádně rušno . Zastavujeme se u kaple Sorbonny a u zbytků římských lázní , které jsou ovšem pod lešením a rozcházíme se na hodinku na dohled katedrály ND , abychom se aspoň na chvilku proměnili z turistů v Pařížany a poseděli u kávičky či vínka . Přes radniční náměstí docházíme k novorenesanční radnici a hup do metra , vynořujeme se ve čtvrti La Défense pod sluníčkem zalitými skleněnými mrakodrapy a nakupujeme si dobroty na večer . Asi za hodinku přijíždíme k našemu hotelu Premiére classe ve čtvrti Fleury a kdo má ještě síly a chuť si posedět u grilu za autobusem , činí tak .
Ráno je zachmuřené a zimavé , inu nevyzpytatelný duben , ve Fontainebleau jsme pěkně načas a máme i kliku ! Z města do zámku pochodují Napoleonovi vojáci v bílých uniformách a s vysokými čepci , karabiny s nasazenými bodáky , bubeníci bubnují do pochodu , na nádvoří u Kapřího rybníka zahýbají do anglické zahrady a ejhle ! Mají tu ležení s ohništi , kanóny a zásobovacími povozy , jsou tu i pohledné markytánky ! Zámek samotný je po ránu krásně prázdný , nikdo nás nikam netlačí a neposouvá , máme čas na to vše si v klidu prohlédnout a na chvíli se ponořit do historie Francie , do doby Diany z Poitiers a královny Kateřiny Medičejské , tehdy dostal zámek svou nynější podobu . V zahradách jsou již osázené záhony , macatí kapři vzorně loudí a čtyři pejsci pod sochou Diany poctivě čůrají . Městečko je roztomilé , skládá se z kafírniček , řeznických krámků , pekáren , zelinářů a prodejců ryb , voňavé sýrárny také nesmí chybět . Nakupujeme v samoobsluze , přece jenom je to levnější a po poledni se přesouváme do Versailles. Už pohled zdáli na brableniště na nádvoří nevěstí nic dobrého . Ale na čekání ve velikonočních frontách jsme připraveni , hodinku a něco prokecáme a do zámku nakonec vstupujeme a koukáme na tu nádheru , kterou tu po sobě zanechal největší francouzský panovník Ludvík XIV. Ale i zároveň vzpomínáme na idylický zámek z dopoledne , tady jsme v zajetí davů mezinárodní provenience , nejobtížnější je ta šikmooká enkláva neustále selfíčkující , přes ně se probojovat dál je docela šichta . Ale nakonec jsme venku a můžeme se jít procházet po zahradách . Hraje nám k tomu hudba z poschovávaných repráků , fontány fontají a špacír nám pěkně utíká , v Malém Trianonu je , krom jiného , i záchodové zázemí a vesnička Marie Antoinetty s doškovými střechami na hrázděných staveních je pohádkově roztomilá . U hotelu ještě klábosíme u vínečka a jdeme spát .
Ráno je šmourno , ale protože jsme v St Sulpice hladili svatému Petříkovi nožičku , voda shůry nám nehrozí . Po snídani jedeme hodobožově liduprázdnou dálnicí do Paříže, zastavujeme u Invalidovny nasekat pár foteček největšího vojenského muzea na světě a pokračujeme k Louvru . Vymyšlenou trasu nám hatí maratónci , jdeme tedy z Concordu procházkou Tuilerijskými zahradami , v muzejním podzemí si odstáváme frontičku , kolikátou už ? , a jsme uvnitř ! A máme do dvou volno ! Dá se stihnout i Musée Orsay za řekou , nebo Panthéon a nebo se dá jen tak courat po městě . Sraz máme pod ocasem koně Karla Velikého před katedrálou , vyměňujeme si zážitky a opět všichni společně sestupujeme do metra a vynořujeme se přímo před červeným mlýnem , přeslavným Moulin Rouge . Ulice Lépic , jindy plná aut , je dnes pěší zónou , má to tu výhodu , že můžete jít prostředkem a nemít ty krámky s dobrotami přímo pod nosem . Lidí je tu ovšem jako máku , na vrcholku Montmartru máme co dělat , abychom se prodrali k bazilice Sacré Coeur a na place du Tertre s jako o život malujícími portrétisty . Známým parkem a " sekáčovou" uličkou jsme se propasírovali ke stanici metra a najednou vystupujeme přímo pod Vítězným obloukem . Náš muzejní pas nebo hřejivé mládí nás opravňuji vystoupat nahoru a pokochat se pohledem na tucet do všech stran rozbíhajících se ulic . Ale blížící se manifestace na Elysejských polích , která se zdá být gigantickou , nás žene do metra a prcháme do Latinské čtvrti, máme totiž zarezervované celé patro v hodpůdce La Delice , dáváme si kompletní francouzské menu , kdo je zvědavý a má pro strach udělano , jde do šneků či žabiček, národ " žabožroutů " se rozrostl o další členstvo . A potom už je před námi ta úplně poslední cesta podzemím , míříme na Montparnasse a z terasy dvěstě metrů vysokého mrakodrapu se loučíme s tou nekonečnou , nasvícenou a kouzelnou Paříží . Ještě dlouhatánská cesta domů a už můžeme plánovat tu další , je tu pořád co objevovat. Až se rozhodnete se tam vrátit , dejte vědět , rád pojedu s vámi , ahoj váš Honza






Kam dál