Štrasbourg

10. května 2017 v 8:05 | h |  Pojeď se mnou
Štrasburk s OACB 8.- 10.3. 2017 s CK PANGEA
Odjíždět odněkud ve čtyři ráno je barbarské a nekřesťanské . Ale nutné pro to , abychom po poledni byli ve Štrasburku a měli tak šanci potěšit se s městem , které je svým způsobem vyjímečné . Tak třeba je skoro nemožné najít místo , kam bychom odstavili náš bus a mohli tak začít s prohlídkou . Neexistují cedule s touto informací a když se zeptáte pumpaře , prodavače , kolemjoucího či studentky , nikdo netuší . Spoléháme se na intuici a ejhle , po třičtvrtě hodiny kroužení nacházíme místečko kde můžeme náš bus opustit a šoféři starejte se ! Červená věž katedrály je viditelná odevšud , neomylně k ní míříme a putování pod deštníky může začít . Notre Dame stojí ve starém městě , má neuvěřitelně zdobené všechny tři portály , kameníci se fakt vytáhli , uvnitř obdivujeme přepestré vitráže , patnácti metrovou rozetu nebo astronomický orloj , který má poledne nastavené na 12.30 a kde dny v týdnu mají názvy římských bohů . Pokračujeme na náměstí Gutenberg , ten pán , který vynalezl knihtisk tu způsobně stojí na soklu a tváří se přemýšlivě . Uličkami s hrázděnými domy , starou celnicí a několika kostely se dojde do turisticky nejvyhledávanější končiny , do La Petite France . Řeka Ill tu je přehražena hrází , v sedmnáctém věku součástí opevnění pana Vaubana, propustěmi se valí voda , aby se rozlila do dvou ramen , která kdysi tvořila přírodní hradební příkopy pod hradbami a činila tak město nedobytným . Dnes je voda na mnoha místech přemostěna omuškátovanými můstky , ze středověku tu zůstaly Ponts Couverts , mosty původně zastřešené a opatřené čtyřmi čtverhrannými věžemi . A kam oko dohlédne samá malebnost ! Hrázděné domy , každý jinak vysoký či široký a v přízemí požehnání hospůdek ! Všude vás lákají na choucrout, specialitu Alsaska , je to vlastně v ryzlinku dušené zelí ozdobené uzeninami , pečeným nebo vařeným kolínkem a s věnečkem brambor . Pokocháni se obracíme a jinými uličkami se vracíme ke katedrále a máme chvilku fraj na pošmejdění po krámech a posezení u kafíčka . Na místě zvaném Parc de l ´ Etoile nastoupíme do busu , ale ještě předtím si zanakupujeme v obrovském obchodním centru . Bydlíme v hotelu Ibis budget nedaleko těch evropských institucí .

Po dobré snídani se přesouváme k Evropskému parlamentu , v té ohromné budově na kruhovém půdorysu ze skla , betonu a oceli strávíme celý den . Jsme totiž hosty a spolu s dalšími školami z jednadvaceti zemí nám ti vyvolení , pardon zvolení , připravili akční program obohacený o gastronomický zážitek v parlamentní restauraci . V tom obrovském auditoriu nás čekala série přednášek tlumočená simultánně do angliny , frániny , němčiny a italštiny , některé monology byly až nesnesitelně nekonečné , většinou na téma " buďte hodní na migranty " , ale vydržet se to dalo , zvlášť když asi v půlce vypuknul oběd v parlamentní restauraci . Že by se naši hostitelé vytáhli a naservírovali nám nějakou ukázku , když ne francouzské , tak aspoň alsaské gastronomie , to se říct nedá , usedli jsme k talířům se špagetami ! Den utekl jako voda, která venku padala z oblohy , kapesné , které jsme obdrželi , jsme " rozfofrovali " v jednom z článků řezězce Flunch v obrovitém obchoďáku Auchan na předměstí . A potom už jenom jízda domů , páni řidiči Petr s Pepou nám zastavili u jedné německé a u jedné české pumpy a v pět ráno si nás už rozebírali rodiče v Budějcích . Tak zase někdy příště ahoj , váš průvodce Honza
 

Jedeme do Švajcu

10. května 2017 v 8:01 | Honza |  Pojeď se mnou
Jedeme do " Švajcu" !
Bože , jak rychle ten čas letí ! Už je to zase rok co počítám studentíky z OAMB před boleslavským kulturákem . Je středa 26.4. 2017 , deset večer , mí staří známí " pedagozi" Ivan s Radkem a dosud neznámá Romana , děti a rodičovstvo , bus CK Pangea a Libor s Pepou za volantem , stejná scenérie jako v letech minulých . Jediná změna spočívá v tom , že tentokrát nejedeme do Francie, leč do Švýcarska . I když si na tu naši Francii aspoň sáhneme ! V Německu nás čeká celkem hnusné překvapení , jedeme regulérní vánicí , okolo bílo , auta se sněhovými čepicemi , to nám to pěkně začíná . Když se rozednívá, konáme hygienu na pumpě v Lindau , už nechumelí , jenom prší , a tak to bude , dle předpovědi , celý den . Ale což , nebudeme si tím kazit náladu , snad nám zážitky dají zapomenout na rozmary aprílu . Naloďujeme se na trajekt v přístavu Meersburg a je před námi plavba přes Bodamské jezero do Kostnice. Od parkoviště se jde rovnou so starého města , hnedle za branou nacházíme dům , ve kterém čekal na rozsudek Koncilu náš Jan Hus , jinak město je teprve ve stádiu probouzení , ještě že kafírny už mají otevřeno a my tu vlhkost můžeme přebít hrnky horké kávy . Cestou za dalším zážitkem zastavujeme tak trochu nečekaně v Stein am Rhein , jsme v městečku pod gotickým hradem a celý jeho střed je kouzelně pohádkově stvořen z hrázděných domů nebo z domů s malovanými fasádami , paráda! Za chvíli už vystupujeme v Schaffhausenu a první , co slyšíme , je hukot vodopádu Rýna . Voda se valí přes skaliska v mohutné mase , nad tím zámek , vše si fotíme z ostrova , ze kterého můžeme připlout blíž na loďce , ale jenom blázen by tak učinil , vody shůry máme dost a dost . Do Bernu to máme dvě hodiny jízdy , a protože se nekonají žádná panorámata , koukáme na film. Už příjezd do švýcarské metropole je úchvatný , celé staré město bylo vystavěno na ostrohu v meandru řeky Aare , skvělý celkový pohled ! A co teprve když vystoupíme z busu ! Hnedle první podívanou jsou tři méďové v areálu pod mostem a k tomu ještě tu mají toalety ! A vlastně skoro celé město se dá projít pod podloubími , děkujeme dávným stavitelům . Máme volno až do čtyř , tedy dost času na návštěvu katedrály či Bundeshausu , nebo se dá jen tak koukat do výloh zajímavých obchůdků . Jedeme na jih , moc toho k vidění není , tu a tam na nás vykouknou kopce s čerstvým sněhem a potom už zíráme na hladinu dalšího jezera, tentokrát to je Leman neboli jezero Ženevské , jedeme nad městy , která zítra navštívíme , po jižním břehu , tedy už ve Francii , přijíždíme do Thonon a jdeme bydlet do hotelu Formule 1.
Ráno u snídaně mudrujeme co na sebe , venku padá z nebe opět studená voda , doufáme, že přece nám to celé neproprší . Jedeme omrknout hrad Chillon , ten stojí přímo ve vodě jezera a je nečekaně zajímavý . Každý z majitelů něčím hrad obohatil , je to příjemná procházka historií a zároveň i pěkná makačka , ale se senzačními výhledy . Po pár minutách zastavujeme na nábřeží v Montreux , jednoznačně nás nejvíc zajímá socha Freddy Mercuryho , ten tu odstartoval své švýcarské turné . Na hlavní třídě se to hemží obchody , leč bohužel mimo naši finanční způsobilost . Ale pozor ! Najednou jsou mraky ty tam , svítí slunko a zasněžené hory vylézají z oblaků a je tu opravdické , kopcovité Švýcarsko ! Pokračujeme do vnitrozemí , stoupáme do těch kopců , okolo nás totálně bílo , na silnicích úřadují pluhy a po hodině vystupujeme pod dalším hradem - Gruyéres . Stejnojmenná vesnice je hrázděně půvabná , pár foteček a sjíždíme do další vísky Brock , abychom poctili naší návštěvou místní věhlasnou čokoládovnu Cailler . Didaktická prohlídka končí velkorysou ochutnávkou několika / deseti! / vzorků , jednoho lepšího než druhého . Kousek odtud stojí jedna z mnoha sýráren , se sluchátky v češtině a s komentářem kravičky Třešínky zbožně zíráme do útrob výroby sýra Gruyére , v butiku na konci prohlídky si kupujeme sýry na doma . A zpět k jezeru Leman , vjíždíme do Lausannes a zastavujeme ve čtvrti Ouchy a jestlipak víte proč ? No přece proto , protože se ocitáme přímo pod areálem Muzea olympismu . Pan Coubertin sem přestěhoval z Paříže MOV v době té První války , později zde vzniklo toto věhlasné muzeum a my teď chodíme mezi sochami slavných a fotíme se především s naším Emilem Zátopkem . Kdo chce , může si to " rozdat" s Boltem na tartanu nebo se přehoupnout přes laťku světového rekordu ve skoku do výšky . Do Ženevy je to padesát km , ale jedeme tam hodinu a tři čtvrtě , tak hustý je provoz na dálnici . Ale nakonec vystupujeme pod Starým městem , k našemu zklamání netryská vodotrysk , květinové hodiny jsou v rekonstrukci a kdo se chce v tomto městě boháčů najíst , má smůlu , ještě že tu mají Mc Donalda ! Do našeho Thonon přijíždíme z druhé strany a jdeme do pelíšků .
Modré nebíčko a zasněžené kopečky, tmavě modrá voda v jezeře, to jsou barvičky, které nás od božího rána provázejí . Začínáme " rabováním " ohromného obchoďáku CORA , bez dárků se domů nejezdí a spěcháme do Vevey , důvod je jasný , potřebujeme se obejmout s Charlie Chaplinem , ten tu dožil posledních pětadvacet let, má tu hrobeček , muzeum a na nábřeží sochu . Navíc je dnes u vody i sobotní trh ! A jede se do hor . Šplháme se na Jaunpass , silnička se klikatí mezi vískami a samotami, vše v jednotném stylu starého dřeva a muškátů , nahoře se opájíme svěžím vzduchem, jiskřivým sněhem a tou záplavou hor kol dokola . Po klikatém sjezdu se ocitáme na břehu Thunského jezera a podél něj přijíždíme do Interlakenu a pokračujeme pod velikány Eiger , Mönch a Jungfrau . Jsme v Grindelwaldu a couráme po horském středisku a kroutíme hlavami nad cenami zboží . Podél Brienzenského jezera a přes další kopce se dojede do Luzernu . Město je přelidněné , zrovinka dnes se tu koná městský běh , účast je víc než masová. Ale pro nás to je bonus , z Kapličkového mostu na ten rumraj shlížíme a máme i čas nakouknout do starého města . Za mohutným KKL , což je jejich " kultůrák " nasedáme do busu a je před námi úplně poslední štace. Ještě jsme si neodškrtli Lichtenštejnsko a jeho Vaduz . Hlavní město zvící pět tisíc obyvatel je totálně mrtvé , jediný fungující objekt jsou toalety , jsme za ně vděčni a potom už následuje cesta zpět přes Rakousko a Německo . Jestli jste dobře počítali , napočítali jste šest zemí , to je slušné za pět dní , že ? Za rok si zase někam vyrazíme, ju ? Budu se těšit , ahoj váš Honza





Macronky

8. května 2017 v 19:24 | Honza |  Pojeď se mnou
Macronky
Vyjet si o tomto datu do Paříže se rovná hazardováním s chutí do cestování ! Kdo to ale mohl tušit někdy na podzim , kdy se zájezdy objednávají ? Ostatně posuďte sami . Náš zájezd ve dnech 4.-8.5. 2017 organizovaný CK Plustour " vyfasoval" hnedle čtyři skvosty : 5.5. zahájení MS v hokeji a zápas našich s Kanadou . 6.5. bitva s Běloruskem , 7.5. volba nového prezidenta , 8.5. vojenská přehlídka na Champs Elysées . Ta by nám až tak nevadila , to už budeme na cestě domů , ale přítomnost vojenské techniky zcela odřízla od světa čtvrť La Défense . Po seznamovací projížďce městem vystupujeme u Eiffelovky a ta úleva ! Málo lidiček , fronty minimální , to budeme , panečku , nahoře coby dup ! Jo , hovínko . Magoři z greenpeace pověsili na Starou dámu žlutý hadr s protistátním nápisem , jeho odstraňování tvalo až do poledne , věž byla celou dobu zavřená a původní idylka se rychle změnila na šikmooký masakr . Vzdáváme to a jdeme do přístavu Alma nalodit se na plavidlo a nechat kolem sebe Paříž jen tak proplouvat . Poté sedáme do vláčku patráčku a s přestupem na metro se vynořujeme u kostela St Sulpice . Ten proslul díky románu Šifra mistra Leonarda , navíc tu je kopie Turínského plátna , lastury zévy obrovské jako nádoby na svěcenou vodu , poslední obrazy od pana Delacroixe a v neposlední řadě i vzpřímeně sedící socha svatého Petra , té musíme pohladit nožičku , aby nám pěkné počasíčko zachovati ráčil . Pokračujeme do Luxemburské zahrady a ke stejnojmennému paláci Marie Medičejské , záhony jsou vzorně osázené , kovová křesílka obsazena a do toho kvetou kaštany ! Obrovitý Panthéon sledujeme z povzdálí a vykračujeme si po bulváru St Michel kolem Sorbonny a toho , co zbylo z římských lázní , do čtvrti , kam není radno vstupovat na lačný žaludek . Číňani , Řekové , Tunisani , Savojci a další se tu předhánějí v gastronomické vynalézavosti . Tady se nám dosud kompaktní tým rozpadá , nutkání dostat něco do žaludku je neodolatelné . Sraz máme u koně Karla Velikého před katedrálou Notre Dame a jdeme na vlak , abychom si dali druhý pokus s Eiffelkou . Roztomilé je , že jsou pod ní i na ni fanoušci v českých dresech s nápisy Jágr na zádech . Bus přijíždí načas a my se městem prodíráme k dálnici , po které nakonec přijíždíme do našeho hotelu Premiére classe v Epiny sur Orge .
S Kanadou jsme pukli , ale nám to náladu nesebere ! Máme za sebou noc ve vodorovné pozici , dnešek bude tak trochu relaxační , máme za lubem zvizitýrovat dva královské zámky . Tím prvním je Fontainebleau , zámek po staletí vylepšovaný královskými manželkami či milenkami , finálním dojmem je nostalgická atmosféra starých časů , časů honů , bálů , hostin , milostných vzdychání , ale i intrik a závisti . Rezidence byla postavena v přírodě obklopená lesy , dnes se nachází uprostřed roztomilého městečka , ve kterém se čas zastavil na začátku minulého století . Dobře se tu i nekupuje , domů nepřijedeme s prázdnou . Po poledni se přesouváme do Versailles , po pěkně průjezdné dálnici jsme zaparkováni v půl druhé a máme pět hodin na to , stát se účastníky sebeprezentace jednoho jediného člověka - Ludvíka XIV. Král Slunce , takto nazval sám sebe , opustil z kapacitních důvodů Louvre a celý obrovský dvůr přestěhoval sem do Versailles . Zámek nevyniká svou výškou , ale rozlohou , musel pojmout na sedm tisíc lidí , šlechticů , které chtěl mít král pěkně pod kontrolou . V interiérech , které jsou skvostné , podstupujeme bitvu se všefotícími Japončíky , v zahradách se nám dýchá volněji , dnes " fontají " fontány a hraje nám k tomu barokní hudba , i flóra už se probouzí , i když na plné osázení záhonů si davy zvědavců budou muset počkat až po " zmrzlících " . Kdo je ještě při síle , může zavítat až do vesničky Marie Antoinetty a pokochat se pohledem na hrázděné chalupy s doškovými střechami okolo rybníka . Ani nám moc nevadilo , že občas zamrholilo a celý den bylo frišno .
Po snídani se vracíme do Paříže , máme poslední den na to , omrknout aspoň část toho , co město nabízí . Navzdory velepříznivé předpovědi počasí od rána prší , vystupujeme u Invalidovny vyfotit si ji do naší sbírky a pokračujeme na Place de la Concorde . Tuilerijské zahrady jsou zablácené , přeskakujeme kaluže a u oblouku Carrousel se noříme do útrob Louvru . Tak jak nám včera počasí nahrálo a odradilo spoustu lidí od návštěvy Versailles , dnes déšť zahnal všechny zvědavce sem a konec fronty je v nedohlednu . Jdeme šmejdit nebo na kafe , snad se vše zklidní a za hodinu bude zase dobře . Za hodinku už je to v pohodě a je před námi putování po chodbách zaplněných obrazy velkých mistrů . Největší pres je pochopitelně u Mony Lisy , v Japonsku budou čumět až uvidí fotečky ! A je tu volníčko , můžeme se poflakovat nebo jít někam cíleně , sraz je pod ocasem našeho koníka před katedrálou , fasujeme lístky na metro a za chvíli se vynořujeme přímo pod lopatkami přeslavného Moulin Rouge . Na vstup nemáme ani čas ani prostředky , pro zajímavost vstupné činí 185 € ! Kdo si myslí , že je Paříž placatá , šeredně se mýlí , výstup na Montmartre je dlouhý a strmý , až máme strach , jestli na vrcholku v tomhle počasí není sníh ! Není , zato malířů tu je přetlak , hospůdky jsou plné , tričkárny , palačinkárny a suvenýry si také nestěžují a fronta do baziliky Sacré Coueur je taková , na jaké jsme už zvyklí. Pod námi je to nekonečné světlé město , už umíme i leccos pojmenovat . A znovu do metra a už nás eskalátorek vysouvá přímo pod Vítězný oblouk . Tady už to vypadá slavnostně , přes celý vnitřní prostor je spuštěná standarta v trikolóře , kandelábry jsou ovlajkované , vršek je obsypám zvědavci , však za chvíli budeme jedněmi z nich , stačí k tomu zdolat 294 schodů , odměnou je ovšem panoramatický pohled na tucet do všech stran se rozebíhajících ulic . A co byste řekli , už zase jedeme metrem , ocitáme se ve zcela jiném prostředí , v uličkách Latinské čtvrti , voní to tu přímo pekelně , hlad , který máme po celodenním špacírováním ukojíme zčásti společně , zčásti každý sám za sebe . Rodinka žabožroutů , šnekožroutů a mušložroutů ma další právoplatné členy , i ti konzervativní si pochutnali , poslední přejezd je na Montparnasse a pohled z nebeské výše na rozsvícenou Paříž pod námi , čekáme na výbuchy radosti i žalu z výsledků voleb , ale vítězství Macronky je asi předpokládané , žádný ohňostroj se nekoná , Paříž se chová jako by se nic nekonalo , my jsme rádi , komplikací jsme si užili až až , jedeme domů , ať nám vše klapne ! A příště tu Paříž společně dorazíme, těším se na vás, Honza
Provensálské paličky
Pekáč vymaž olivovým olejem a zcela zarovnej osolenými a opepřenými kuřecími paličkami. Posyp nahrubo rozsekaným česnekem a provensálským kořením, ledabyle pohaž půlkami černých oliv a do všech mezírek nastrkej čtvrtky rajčat. Dej upéct do horké trouby na cca 45 minut.
Sobí lejno
Kilo a půl masa v celku / hovězí, krůtí, vepřové…/ osol a potři dijonskou hořčicí. Vlož do pekáče a podlij do třetiny šlehačkou. Rozeber dvě palice česneku a i se slupkou přidej do pekáče. Nakrájej jedno zelené jablko a vlož k masu. Zakryj poklicí a dej do trouby na 2 - 3 hodiny , dle masa. Maso vyjmi a nakrájej na porce, omáčku propasíruj přes cedník, podávej s oblíbenou přílohou.


 


Paříž velikonoční

17. dubna 2017 v 18:40 | Honza |  Pojeď se mnou
Pařížské Velikonoce
Tak mi začala další sezóna ! Už zase mám sbalený svůj červený kufřík , už zase přepočítávám klienty na libereckém nádraží a už zase si odškrtávám jména na seznamu , který mi poslala CK PLUSTOUR . A jsou Velikonoce , tradiční termín pro cestu do Paříže . Je čtvrtek 13. 4. 2017, jedeme oranžovým Neoplánem s Davidem a Mírou za volantem a navzdory blížícím se svátkům , nebo právě proto , kličkujeme v řece kamionů celým tím nekonečným zhasnutým Německem . Ale i tahle štrapáce končí , ve Francii už jde všechno lépe , a tak přesně v šest , tak , jak jsem si to naplánoval , už na sebe šploucháme vodu v umývárně na poslední pumpě před Paříží . Francouzi už asi zvedli kotvy a vyklidili své město , dálnice , jindy tak zasekaná , je luxusně průjezdná a já už za chvíli nasazuji to průvodcovské " vpravo vidíte ..." Mitterandova knihovna , pyramida porostlá travou , most Austerlitz a botanická tahrada za ním , Technická univerzita Curriových , Institut arabského světa , už tu máme stále fascinující katedrálu Notre Dame na ostrově Cité , jedeme po nábřeží , tady vznikly první kavárny a s nimi i ta krásná tradice sedět venku a pozorovat " cvrkot". Nejstarší pařížský most se jmenuje Nový , tehdy fakt byl , míjíme slovutnou Akademii , od ní byste přešli po mostě Umělců k nekonečnému Louvru , my pokračujeme po levém břehu k Musée Orsay a u Bourbonského paláce odbočujeme na most Concorde a na stejnojmenném náměstí si poprvé ošlapáváme pařížskou dlažbu . Po Champs Elysées se dojede k Vítěznému oblouku , po cestě mezi Velkým a Malým palácem můžeme obdivovat Invalidovnu , pod její zlatou kopulí odpočívají ostatky Napoleona . A už jsme na Trocadéru mezi křídly paláce Chaillot a přímo před námi stojí rozkročená Stará dáma , jak si Pařížané pojmenovali tu svou milovanou Eiffelovku . Hurá na ni než se probudí Japončíci a učiní z ní past na turisty , které uvězní v nekonečných frontách . Po zážitcích z ptačí perspektivy zkoušíme ty z žabí , plujeme po Seině lodí společnosti Bateaux Mouches a pod dubnovým sluníčkem si užíváme odpočinek , který si po té nepohodlné noci v busu zasloužíme . Vlak a metro nás přesouvají do Latinské čtvrti , začínáme prohlídkou kostela St Sulpice proslaveného románem Šifra mistra Leonarda a pokračujeme do Luxemburské zahrady . Ta už je krásně otulipánovaná , v kovových křesílkách se povalují znavení poutníci , v paláci , kde sídlí Senát , se koná výstava pana Pissara , nedaleký Panthéon v sobě ukrývá slavné francouzské muže a na Bulmiši , jak si študáci pojmenovali bulvár St Michel , je už pořádně rušno . Zastavujeme se u kaple Sorbonny a u zbytků římských lázní , které jsou ovšem pod lešením a rozcházíme se na hodinku na dohled katedrály ND , abychom se aspoň na chvilku proměnili z turistů v Pařížany a poseděli u kávičky či vínka . Přes radniční náměstí docházíme k novorenesanční radnici a hup do metra , vynořujeme se ve čtvrti La Défense pod sluníčkem zalitými skleněnými mrakodrapy a nakupujeme si dobroty na večer . Asi za hodinku přijíždíme k našemu hotelu Premiére classe ve čtvrti Fleury a kdo má ještě síly a chuť si posedět u grilu za autobusem , činí tak .
Ráno je zachmuřené a zimavé , inu nevyzpytatelný duben , ve Fontainebleau jsme pěkně načas a máme i kliku ! Z města do zámku pochodují Napoleonovi vojáci v bílých uniformách a s vysokými čepci , karabiny s nasazenými bodáky , bubeníci bubnují do pochodu , na nádvoří u Kapřího rybníka zahýbají do anglické zahrady a ejhle ! Mají tu ležení s ohništi , kanóny a zásobovacími povozy , jsou tu i pohledné markytánky ! Zámek samotný je po ránu krásně prázdný , nikdo nás nikam netlačí a neposouvá , máme čas na to vše si v klidu prohlédnout a na chvíli se ponořit do historie Francie , do doby Diany z Poitiers a královny Kateřiny Medičejské , tehdy dostal zámek svou nynější podobu . V zahradách jsou již osázené záhony , macatí kapři vzorně loudí a čtyři pejsci pod sochou Diany poctivě čůrají . Městečko je roztomilé , skládá se z kafírniček , řeznických krámků , pekáren , zelinářů a prodejců ryb , voňavé sýrárny také nesmí chybět . Nakupujeme v samoobsluze , přece jenom je to levnější a po poledni se přesouváme do Versailles. Už pohled zdáli na brableniště na nádvoří nevěstí nic dobrého . Ale na čekání ve velikonočních frontách jsme připraveni , hodinku a něco prokecáme a do zámku nakonec vstupujeme a koukáme na tu nádheru , kterou tu po sobě zanechal největší francouzský panovník Ludvík XIV. Ale i zároveň vzpomínáme na idylický zámek z dopoledne , tady jsme v zajetí davů mezinárodní provenience , nejobtížnější je ta šikmooká enkláva neustále selfíčkující , přes ně se probojovat dál je docela šichta . Ale nakonec jsme venku a můžeme se jít procházet po zahradách . Hraje nám k tomu hudba z poschovávaných repráků , fontány fontají a špacír nám pěkně utíká , v Malém Trianonu je , krom jiného , i záchodové zázemí a vesnička Marie Antoinetty s doškovými střechami na hrázděných staveních je pohádkově roztomilá . U hotelu ještě klábosíme u vínečka a jdeme spát .
Ráno je šmourno , ale protože jsme v St Sulpice hladili svatému Petříkovi nožičku , voda shůry nám nehrozí . Po snídani jedeme hodobožově liduprázdnou dálnicí do Paříže, zastavujeme u Invalidovny nasekat pár foteček největšího vojenského muzea na světě a pokračujeme k Louvru . Vymyšlenou trasu nám hatí maratónci , jdeme tedy z Concordu procházkou Tuilerijskými zahradami , v muzejním podzemí si odstáváme frontičku , kolikátou už ? , a jsme uvnitř ! A máme do dvou volno ! Dá se stihnout i Musée Orsay za řekou , nebo Panthéon a nebo se dá jen tak courat po městě . Sraz máme pod ocasem koně Karla Velikého před katedrálou , vyměňujeme si zážitky a opět všichni společně sestupujeme do metra a vynořujeme se přímo před červeným mlýnem , přeslavným Moulin Rouge . Ulice Lépic , jindy plná aut , je dnes pěší zónou , má to tu výhodu , že můžete jít prostředkem a nemít ty krámky s dobrotami přímo pod nosem . Lidí je tu ovšem jako máku , na vrcholku Montmartru máme co dělat , abychom se prodrali k bazilice Sacré Coeur a na place du Tertre s jako o život malujícími portrétisty . Známým parkem a " sekáčovou" uličkou jsme se propasírovali ke stanici metra a najednou vystupujeme přímo pod Vítězným obloukem . Náš muzejní pas nebo hřejivé mládí nás opravňuji vystoupat nahoru a pokochat se pohledem na tucet do všech stran rozbíhajících se ulic . Ale blížící se manifestace na Elysejských polích , která se zdá být gigantickou , nás žene do metra a prcháme do Latinské čtvrti, máme totiž zarezervované celé patro v hodpůdce La Delice , dáváme si kompletní francouzské menu , kdo je zvědavý a má pro strach udělano , jde do šneků či žabiček, národ " žabožroutů " se rozrostl o další členstvo . A potom už je před námi ta úplně poslední cesta podzemím , míříme na Montparnasse a z terasy dvěstě metrů vysokého mrakodrapu se loučíme s tou nekonečnou , nasvícenou a kouzelnou Paříží . Ještě dlouhatánská cesta domů a už můžeme plánovat tu další , je tu pořád co objevovat. Až se rozhodnete se tam vrátit , dejte vědět , rád pojedu s vámi , ahoj váš Honza






a je tu sezóna 2017

20. ledna 2017 v 4:42 | Honza |  Aktuální písmenka
a je tu sezóna 2017
10. ledna 2017 | HONZA F. | Aktuální písmenka
A JE TU SEZÓNA 2017 !
POJĎME JI VYUŽÍT A PODÍVAT SE NĚKAM, KDE JSME JEŠTĚ NEBYLI , NEBO BYLI A MOC SE NÁM TAM LÍBILO. A KDOVÍ, ZDA NENÍ POSLEDNÍ ! JÁ UŽ PŘESTAL MLÁDNOUT A EVROPA SE NÁM MOŽNÁ ZBLÁZNÍ . VZPOMÍNÁTE NA TY NAŠE TOULKY , OCHUTNÁVKY, POVÍDACÍ VEČERY U AUTOBUSU A VZÁJEMNÁ PŘÁTELSTVÍ ? TADY MÁTE MOJI KOMPLETNÍ NABÍDKU, O VŠECHNO SE VÁM POSTARÁM , KDYŽ SE ROZHOUPETE A VYRAZÍTE, BUDU FAKT ŠTĚSTÍM BEZ SEBE !!!
MÉ PAŘÍŽE S CK PLUSTOUR , FONTAINEBLEAU A VERSAILLES, BYDLENÍ V HOTELÍCH SE ZÁZEMÍM NA POKOJÍCH, LUXUSNÍ BUSY SE VSTŘÍCNOU POSÁDKOU ! www.plustour.cz
Já vím, docela to tam bouchá, ale bouchalo to vždycky a jezdili jsme "ostošest". Přece se nezamkneme s konzervami do sklepa a tam dožijeme naše dny. Brrrrr
13. - 17.4. PAŘÍŽ VELIKONOČNÍ, S BONUSEM OD NAŠICH ZÁKONODÁRCŮ, I PÁTEK JE VOLNÝM DNEM ! CENA °1.990 ,- !!!!
4. - 8. 5. JEDEME DO PAŘÍŽE NA MS V HOKEJI ! CENA I SE VSTUPENKAMI NA KANADU A BĚLORUSKO 6.000,- !
24. - 28. 5. PAŘÍŽ JE SYMPATICKY ZAPNĚNÁ ZVĚDAVCI, Z PŘEDZAHRÁDEK SE UŽ UKLÍZEJÍ TEPELNÉ ZÁŘIČE. CENA 1.990-
23. - 27. 8. KONEC LÉTA, KONEC PRÁZDNIN, IDEÁLNÍ TERMÍN PRO VYVENČENÍ TEENAGERŮ ! CENA 3.490,-
6. - 10. 9. ASI NEJPŘÍJEMNĚJŠÍ TERMÍN PRO COURÁNÍ PO MĚSTĚ, PRO POSEZENÍ U VÍNKA ČI KÁVY, CENA 1.990-
27.9. - 1.10. DALŠÍ VOLNÝ DEN, PRÁZDNINY VE ŠKOLÁCH A JEŠTĚ STÁLE LETNÍ TEPLÍČKO, I KDYŽ UŽ BUDE PODZIM. CENA 1.990
25. - 29.10. STÁTNÍ SVÁTEK ! HUPKY DUPKY DO PODZIMNÍ PAŘÍŽE ! CENA 3.490,-
15.-19. 11. BEUJOLAIS NOUVEAU EST ARRIVÉ !!! ANO, SVÁTEK VŠECH MILOVNÍKŮ VÍNA A VY BUDETE U TOHO ! CENA 1.990
MÉ OKRUHY PO FRANACII S CK GEOPS www.geops.cz
Znáte to, kam zapíchnete na mapě Francie prst, tam je to fakt krásné. Pokud jste dosud nebyli, neváhejte a pojeďte. Uvidíte, že budete odjíždět s pocitem, že jste byli na dovolené! A vy, "dobří holubi" , vás uvidím vždycky rád ! Čtěte, vybírejte, spořte !
13. - 18.6. POHODOVÁ PROVENCE - STŘEDOVĚKÁ MĚSTEČKA, VINICE, LEVANDULE, OCHUTNÁVKY VÍN A MÍSTNÍ GASTRONOMIE, NÁVŠTĚVA NEUVĚŘITELNÉ REZERVACE CAMARQUE, MARSEILLE A OSTROV IF A DALŠÍ ZNÁMÁ MÍSTA, MOŽNOSTI KOUPÁNÍ.
CENA 8.390,-
26.6. - 2.7. LANGUEDOC LETECKY ! DO LYONU AEROPLÁNEM, ODTUD BUSEM PO KRÁSÁCH JIŽNÍ FRANCIE - LVÍ ZÁTOKY S KOUPÁNÍM V ŘEKÁCH I MOŘI ! CENA 23.990,-
3. - 9.7. PIKARDIE - KRÁSNÝ KOUT FRANCIE, KDE " JAPONČÍKA NEPOTKÁŠ" . STARÁ MĚSTA S NEUVĚŘITELNÝMI KATEDRÁLAMI, KRAJINA BOJIŠŤ OBOU VÁLEK, RYBÁŘSKÉ PŘÍSTAVY, FLANDRY, ARDENY, JESKYNĚ REMOUCHAMPES V BELGII A VEČEŘE V LUXEMBURKU . CENA 7.990,-
6. - 12. 8. BURGUNDSKO - BOHEM POŽEHNANÁ KRAJINA KOPEČKŮ S VINICEMI, LOUKY S BÍLÝMI KRAVKAMI, ROMÁNSKÉ KOSTELÍKY, DIVOKÁ PŘÍRODA V ÚDOLÍCH POHOŘÍ JURA, VELKOLEPÁ DÍLA LIDSKÝCH RUKOU A POCHOPITELNĚ TA NEJLEPŠÍ VÍNA NA SVĚTĚ ! CENA 8.990,-
13. - 20. 8. LANGUEDOC A ROUSSILLON - JEDINEČNÁ PŘÍLEŽITOST PODÍVAT SE DO KRAJE PYRENEJÍ, KATARSKÝCH HRADŮ, KANÁLU MIDI, OCHUTNAT JIHOFRANCOUZSKOU VOŇAVOU KUCHYNI A KOŘENĚNÁ VÍNKA. DENNĚ KOUPÁNÍ ! CENA 11.990,-
31.8. - 4..9. ALSASKO - UKÁZKA NENÁSILNÉHO STMELENÍ KULTUR DVOU NÁRODŮ, KRAJINA ÚRODNÝCH SVAHŮ V ÚDOLÍ RHONY S HODNĚ SUCHÝMI VÍNY, MĚSTEČKA JAKO Z POHÁDEK S HRÁZDĚNÝMI DOMY A ZÁPLAVOU MUŠKÁTŮ. CENA 5.590,-
MÉ VÝLETY S CK HAPTOUR www.haptour.cz
21. - 23. 4. WIELIČKA S KRAKOVEM - VELMI ZAJÍMAVÝ ZÁJEZD K NAŠIM SOUSEDŮM DO MĚSTA, KTERÉ PSALO HISTORII POLSKA. VYNIKAJÍCÍ UBYTOVÁNÍ SE SNÍDANÍ, DŮKLADNÁ PROHLÍDKA SOLNÝCH DOLŮ A HISTORICKÉHO JÁDRA MĚSTA S FAKULTATIVNÍM VÝLETEM DOOSVĚTIMI. CENA 3.550,-
3. - 6. 8. LAGO DI GARDA, VERONA S OPEROU NABUCCO, BENÁTKY - JEDINEČNĚ SESTAVENÝ ZÁJEZD, SYMBIÓZA KOUPÁNÍ, KULTÚRY A POZNÁVÁNÍ, CENA 5.990,-

a je tu sezóna 2017
1

Náš tradiční Budyšín

12. prosince 2016 v 15:36 | Honza |  Pojeď se mnou
Náš tradiční Budyšín

Ano, když něco pořádá CK HAPTOUR již po několikáté, můžeme to nazvat směle tradicí. A tak 10.12. náš žlutý bus s Petrem za volantem objel Turnov, Hodkovice, Jablonec a Liberec a téměř zcela zaplněn se vydal na cestu do nedalekého Budyšína. Schválně říkám Budyšín, jedeme nejen za adventní atmosférou a nákupy , ale máme za lubem poznat i místo, kde se dosud , v tom německém moři, udržují zvyky Lužických Srbů, jejich jazyk, kroje i gastronomie. Cesta tam trvá necelé dvě hodinky, a ještě než se zaparkuje, je na co se těšit. Staré město stojí pěkně na kopečku, kol dokola jsou masivní hradby s kdysi nedobytnými branami ve strážních věžích, k obloze trčí spousta věží. Od parkoviště u sportovní haly je to asi dvacet minut pěšky, procházíme Školní branou do kadlubu uliček a míříme ke katedrále svatého Petra. Orientace je jednoduchá , katedrální věž nám je odevšad viditelným vodítkem a ve chvíli, kdy do ní chceme vkročit, staví se nám do cesty překážka. Cedule WC je natolik lákavá, že vstup do kostela, kde spolu dodnes žijí v dojemné symbióze protestanti s katolíky, musíme o dobrou čtvrthodinu odložit. Nakonec jsme ale zase všichni pohromadě a začíná naše objevování historických krás. Za katedrálou stojí barokní arcibiskupství, na štítu nad bránou je roztomilá plastika s Otcem a Synem Božími, místní o ní říkají, že oba dva vypadají, jako by šli z flámu. Chronograf pod nimi nám oznamuje, že dílo bylo postaveno v roce 1775. Kousíček odtud už je další brána, jmenuje se Matyášova, to proto, že ji v patnáctém století s novými hradbami postavil uherský král Matyáš Korvín a vede do areálu hradu Ortenburg. Na hradním nádvoří nacházíme moderní budovu divadla, je to jediná scéna v Německu, na které se hraje dvojjazyčně ! Další branou vycházíme a ocitáme se u rozvalin kostela takzvaného "donjonu", strážní věži, která sloužila ve zlých dobách obyvatelstvu a obráncům města jako poslední útočiště. Za chviličku už jsme u radnice a tady je to jasné. Vůně svařáků, brátvurstů a pečených masíček nám jednoznačně naznačuje, že jsme na té slavné adventní tržnici. Tady už je naše , dosud skvělá disciplína, ta tam, máme rozchod a je na nás, čím začneme. Dá se zajít do Muzea hořčice a ochutnat na takové "hostii" pálivost té místní a velmi tradiční pochoutky, dá se sejít po schodech a dopřát si procházku od dvou prastarých vodojemů a kostela svatého Michala pod hradbami po břehu řeky Sprévy. Dá se zajít do toho, co zbyla z gotického kostela svatého Mikuláše a procházet se mezi hrobečky, z nichž mnohé nesou jména nebožtíků, která nám znějí povědomě slovansky. Taky se dá zajít až k té jejich šikmé věži, toho času bohužel v lešení, nakouknout do Srbského domu a tam si ověřit, jak to s těmi Lužickými Srby bylo a je. Ale ten hlavní zájem je přece tržnice ! Je skutečně velice rozmanitá, krom gastronomických lákadel si můžete zakoupit kožené výrobky, dřevěné hračky, vánoční ozdoby nebo různé , doma pletené oblečení. A která že to jsou ta gastronomická lákadla ? No přece slavný budyšínský špek, ta jejich hořčice, uzené a nakládané ryby a nezbytná štola ! Stmívá se a trh se proměňuje , rozsvítila se vánoční světélka, začala vyhrávat pouliční kapela, budovy jsou krásně nasvícené a náš poslední pohled od autobusu na město, ve kterém jsme si užili dnešní sobotu, je tajemně romantický. Ale ještě nemíříme přímo domů, zastavujeme v místním Kauflandu a ztrácíme se ve dvou patrech " žrádla" . Máme nafocíno, odjedeno, odpito, máme dárky domů, hurá, Petr nás veze lužickými obcemi do Česka a po sedmé už se loučí Liberečáci a o chvíli později i ti, co to mají domů dál. Tak zase za rok, rád vás znovu uvidím, váš Honza

Örömyi

24. listopadu 2016 v 4:43 | Honza |  Pojeď se mnou
Örömyi
To záhadné slovo znamená maďarsky " elektrárna " , víme to díky Cimrmanům a my na jednu takovou maďarskou koukáme z balkónů našeho hotelu Danubius . Nacházíme se totiž v městečku Bükfürdö , zavála nás sem CK Campanatours , ale hlavním garantem je její sestřička Hungariatours . Odjezd z Liberce 20.11. přes Jablonec, Prahu a Jihlavu se odehrál v nekřesťanské hodině , ale cesta se dvěma Zdeňky za volantem utekla jako voda , na dvě zastávky jsme vystoupili před naším hotelem přesně v půl jedné ! Chopil se nás slovenský delegát Gabo a oddrmolil nám vše potřebné , co jsme potřebovali vědět . Červená páska na zápěstí , vyfasovaná na recepci , má kouzelnou moc a my s ní můžeme užívat všechna blaha lázeňství a konzumovat dle libosti z rohu hojnosti , který se před námi rozprostřel . Jsme tu totiž " all inclusive " a pažravost v nás nám velí nehnout se od plných talířů dokud můžeme ještě dýchat . Posuďte sami . Odpoledne první módní přehlídka ve sněhobílých županech a posezení v léčivé " bramboračce " a poté příjemné povalováníčko v křeslech na recepci se sklenkou vínka či pivka , tu a tam zobnutí do kuřecího křidélka nebo do minipizzy a čekání na šestou , kdy se přesouváme do velké jídelny z poloviny zaplněné stoly a židlemi , tu druhou tvoří nekonečný raut s maďarskou a evropskou kuchyní . Můžete jít kolikrát chcete a spolykat co chcete. A tady vzniká pracovní název celé akce " Nažer se a plav !" Není divu , že noc , v komfortně vymazleném pokoji je neklidná .
Ale s rozedněním už jsme zase krásně vytráveni a garganruovské orgie mohou vypuknout nanovo , tentokrát u snídaně . Vejce s neskutečně oranžovými žloutky na tři způsoby , klobásky a párečky , sýry a uzeniny , tuňák a herinci na kyselo , ale i stohy sladkostí , mezi nimi jsou jednoznačnými králi rozsýpající se croissanty , nechybí ale ani krupicová kaše s másílkem a kakavíčkem ! A pečivo světlé i tmavé mají Maďaři zkrátka jedinečné ! Dopoledne se dá strávit rozmanitým způsobem , ale jsme v lázních , jenom blázen by se neponořil do blahodárné horké , léčivé vody nebo se nenechal hýčkat ve vířivce , ale dá se jít i do fitka , na bowling, lehnout si do " skleníku " na lehátko či se důkladně vypotit v sauně . Ženy cvičí v tom chladnějším bazénu , muži už notně vyplajchováni usrkávají kupodivu pitelné místní pivo . K obědu máme na výběr z mnoha mas , pochoutkou je pečený krocan , též zeleninou se tu nešetří , kdo má rád polévky , může jít do česnečky nebo silného vývaru s nudličkami . A šup znovu do vody ! Ale je tu ještě jedna možnost . Je nádherné odpoledne , počasí přímo vybízí k procházce do městečka , tady se dají nakoupit ty žádané komodity jako jsou uheráčky , klobásy , mleté papriky nebo ty jejich pikantní pasty . Ještě stále je spousta času zanořit tělo do toho blahodárna , do večeře zbývá dobrá hodinka . Dnes je kuchyně vyloženě mezinárodní , paella , špagety carbonara , provencálská masová směs , nechybí ani dnes ryba . Hodovat se může až do desíti !
Mazáci mezi námi vědí , že plovat před snídaní je jedna z velkých rozkoší , to potom to hříšné kroužení okolo rautů nevypadá tak nezdravě . Máme tu ale i dopolední a odpolední bary , kdo se už nemůže dočkat oběda či večeře , zasytí se nějakou drobností . Ten pravý gastronomický orgasmus přichází s večerem , pomyšlení , že nebudeme dvanáct hodin jíst je nesnesitelné ! Jenom tak trochu čekáme na nějakou tu echt maďarskou mňamku , nakrájený uherák nám nestačí . Halaszlé , pörkelt nebo segedýnek , to by , panečku , bylo něco ! Poslední snídaně je o tom naplnit útroby tak , abychom vydrželi až na D1 , a tam na pumpě doplnit kalorie . Balíme , platíme pobytovou taxu , ale ještě pořád je dost času naposledy hupsnout do bazénů nebo sauny . Bus se dvěma Zdeňky dorazí v půl dvanácté , naše all inclusive nás opravňuje ještě si loknout piva či vína nebo se zakousnout do pizzy , děláme poslední fotečky , ahoj hoteli Danubiusi , za rok nás tu máš znovu !


Autosalon

3. října 2016 v 9:23 | HONZA |  Pojeď se mnou
Autosalón 2016
Se ženami je radost jezdit do Paříže . Je pro to řada důvodů . Ale proč si jednou " nestřihnout" převážně mužské osazenstvo ? Je tomu tak ve středu 28.9. CK Plustour připravila na konec září cestu do města nad Seinou s návštěvou Pařížského autosalónu , který se koná jednou za dva roky a vždy je to velká událost . Máme modrou Scanii s Mírou a Martinem za volantem , kompletní jsme od Plzně , na Kateřině se připravujeme na noc, kterou tak trochu protrpíme v buse , ale ta noc je najednou za námi a my jsme v Paříži ! Vždy se sluší udělat klientům takovou malou seznamovačku , naše okružka začíná u parku Bercy se zelenou pyramidou - Všesportovním palácem , naproti přes řeku se vypínají proti sobě čtyři rozevřené knihy , to je ta jejich moderní knihovna , přes most Austerlitz , po našem Slavkovský , přejíždíme na levý břeh a míjíme botanickou zahradu , budovy Technické univerzity a Institut arabského světa s těmi mžourajícími okny , bouquinisté mají své malé , v zelených bednách ukryté antikvariáty , ještě zavřené , už je tu katedrála Notre Dame na ostrově Cité , my se v tom děsném provozu suneme po nábřeží , vidíme Pont Neuf , který tu už je od začátku sedmnáctého století , Muzeum peněz a Francouzskou Akademii , na druhém břehu už je nekonečný Louvre a za ním Tuilerijské zahrady , na náměstí Concorde svítí zlatá špička egyptského obelisku , daru Egypta Francii za rozluštění hieroglyfů, my míříme k Musée Orsay , světově proslulé galerii a za chvíli se zdravíme s Invalidovnou s pohřbeným Napoleonem , na protějším břehu jsou mohutné Velký a Malý paláce , ale my už netrpělivě vyhlížíme " Starou dámu " , jak Eiffelovku nazvali sami Pařížané . Konečně pod ní stojíme ! A začíná nám náš první pařížský den . Po tom úžasném pohledu na bílé město pod námi měníme perspektivu a pro změnu sledujeme ten cvrkot z paluby lodi společnosti Bateaux Mouches a pěkně v sedě si vše necháváme plynout před očima . Taky se musíme přestat bát pařížského metra. Prubířským kamenem je naše první jízda , dokonce s přestupem , do Latinské čtvrti . Na náměstí před kostelem St Sulpice je asi nejkrásnější místní fontána , kostel sám je též velmi zajímavý , celý gramotný svět jej zná díky románu Šifra mistra Leonarda. V Luxemburské zahradě , dosud nádherně rozkvetlé , si prohlížíme zámek královny Marie Medicejské , nad korunami kaštanů se tyčí nepřehlédnutelný Panthéon , my si vykračujeme po bulváru St Michel okolo slovutné Sorbonny a zbytků římských lázní až k Seině , odtud už vidíme jako na dlani katedrálu Notre Dame a dopřáváme si volníčko na pojedení či popití v některé z mnoha roztomilých a voňavých hospůdek . Cestou na pravý břeh se zastavujeme u Svaté kaple a Justičního paláce , stojíme mezi divadly na náměstí Chatelet , od gotické věže již neexistujícího kostela svatého Jakuba se vyráží na pochod ke světcově hrobu v dalekém Santiago de Compostella . My už toho také máme dost našlapáno , ale ještě si musíme protřít nevěřícně oči u Pompidouova kulturáku a u bláznivé fontány Stravinskij hnedle vedle . Od radnice potom frčíme metrem do čtvrti La Défense pofotit si ty skleněné mrakodrapy a taky si trochu zanakupovat , aby bylo v hotelu Premiére classe ve čtvrti Fleury k pokecu co jíst a pít .
Po snídani , za drobounkého mrholení , se vydáváme naplnit další den historií . Naším cílem budou dva královské zámky . Tím prvním je v lesích ukryté Fontainebleau . Asi by se dalo přednášet , jak mistři se složitými jmény kladli kámen ku kameni, lepší je představit si tu dobu jako éru královských milenek a manželek , beztak měly rozhodující slovo ony . Interiéry jsou takovým průřezem jednotlivými styly , zahrady , jak ta anglická , tak i ta francouzská , jsou dosud osázené a barevné listoví kaštanů a platanů tu nádheru jenom podtrhuje . Ve městě je dnes trh , to je srovnatelný zážitek s těmi kulturními . Jenom škoda přeškoda , že báječné pečené křepelky jsou už " sežrané " . Jinak se tu dobře nakupuje , odnášíme si tašky dobrot pro naše miláčky doma . Cesta do Versailles je jako stvořená pro popovídání si o strůjci toho všeho , o králi Slunce - Ludvíku XIV. On vybudoval největší královskou rezidenci v Evropě , obklopil ji zahradami a udělal z ní v sedmnáctém století hlavní město našeho kontinentu . Nádvoří , jindy tak přeplněné turisty s převážně šikmýma očima , je dnes mile poloprázdné , za chvíli jsme uvnitř té okázalé sebeprezentace jednoho jediného člověka obklopeni zrcadly , tapetami , nábytkem , obrazy a křišťálem . V zahradách se dnes vybírá , jsou spuštěny dvě moderní fontány , ta jedna se jmenuje Vodní divadlo , různě propletené šlahouny na velké vodní ploše chrlí do výšky provazce vody , ta druhá je Zrcadlový bazén , tady počítač řídí trysky a z nich přesně do rytmu barokní muziky stříkají vodní propletence . Ale stíháme i procházku bludištěm , Malý Trianon postavený pro markýzu de Pompadour a vesničku Marie Antoinetty s chalupami s doškovými střechami a s kosatci na nich . Po celou dobu naší procházky nám drobně prší , aspoň se nepráší !
Dnes nás čeká dělení na dvě partičky . Skupina A jede na Autosalón , skupina B začíná Louvrem a potom ji čeká kýžené volno a svobodný pohyb po Paříži . Odpoledne ovšem už nastoupí " medvědář " a společný přesun metrem pod ten jejich slavný kopec Montmartre . S jedním přestupem se ocitáme přímo pod červenými lopatkami přeslavného , hambatého kabaretu Moulin Rouge . Od něho stoupáme do regulérního kopce, však se taky jmenuje Montmartre . Okolo baziliky Sacré Coeur je obvyklé brableniště turistů a " mobilních " malířů. krámky s tričky a suvenýry jsou pastí na turisty , hospody a kafírny jsou plné , palačinky voní . Pod kopcem nastupujeme do metra , naším dalším vynořením je Vítězný oblouk . Stojí na největším kruháku na světě , řeka aut je toho důkazem a kdo se vyškrábal po bezmála třech stech schodech nahoru , byl odměněn neskutečným pohledem na dvanáct , do všech stran se rozbíhajících ulic . Jednou z nich jsou i slavná Champs Elysées . A zase to metro ! Tentokrát vystupujeme na Place St Michel a jde se společnou večeři . Nabídka je veskrze francouzská a rodina žabožroutů a šnekožroutů získává řadu nových členů . To už jsme zase pohromadě , dorazilo Áčko a s plnými bříšky cestujeme naposledy metrem pod Montparnasský mrakodrap. Rychlovýtah nás vyváží nahoru a pod námi je ta nekonečná , úžasně rozsvícená Paříž , lepší rozloučení jsme si nemohli přát . Až sem pojedete příště , nezapomeňte mě vzít s sebou ! Ahoj , váš Honza


S Maxitourem do Polska

28. září 2016 v 11:12 | HONZA |  Pojeď se mnou
S Maxitourem do Polska
S některými stavaři se znám z minulé společné cesty do Francie. Vítáme se ráno v ulici Na Florenci , je čtvrtek 22.9. 2016 a je před námi cesta s CK Maxitour do Polska . V buse Setra sedí za volantem řidič Láďa , v Mladé Boleslavi ho střídá Pavel , a ten to s námi už potáhne do konce . Míjíme Český ráj , klikatíme se podél Jizery a přejíždíme Krkonoše v Harrachově na polskou stranu . Jejich vesměs lázeňská města , Sklarska Poreba , Bolkow s mohutným hradem , Jelenia Gora jsou vzorně upravená a hlavně průjezdná , hodně nás tlačí čas , nestíháme Swidnici s hrázděným kostelem , jsme objednáni na čtrnáctou hodinu do Wroclawi na ten jejich mrakodrap . Poláci si ho postavili jako dominantu města pro Mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2012. Rychlovýtahem zdoláváme devětačtyřicet pater a odměnou nám je kouzelný pohled na město z výšky dvou set metrů . Je krásný , podzimní den s dalekou viditelností , užíváme si to . Přejezd k Hale Století trvá asi dvacet minut a my se ocitáme o sto let zpátky , v roce 1913 si tu , tehdy ještě Němci , zavzpomínali na sté výročí bitvy u Lipska a uspořádali u té příležitosti takovou malou Světovou výstavu . Vyrostl tu neuvěřitelný betonový skelet opásaný řadami oken , uvnitř se dnes konají kulturní i sportovní akce , nás však ze všeho nejvíc zajímá nevšedně pojatá expozice o zrodu díla , ale i podobných stavbách ve světě z dob , kdy se " lámalo " století devatenácté s tím dvacátým . A jedeme do centra . Parkujeme přímo u Opery a jdeme po pěší zóně , velmi hustě zalidněné , do krásného centra města , které je zrovna hlavním kulturním městem Evropy . Hlavní Rynek se pyšní honosnými měšťanskými domy s plastikami a freskami , všude trčí věže kostelů , dominantní stavbou je ovšem okázalá radnice s nezbytnou pivnicí v suterénu . Čas nám nedovoluje dojít až ke katedrále svatého Jana Křtitele na Pískovém ostrově na Odře , musíme se spokojit s Leopoldovou Universitou a barokním kostelem Jména Ježíšova . Musíme totiž ještě přejet k modernímu fotbalovému stadionu a k hodně zvláštní vlakovo - tramvajové zastávce u něho . Do Opole , kde bydlíme v hotelu Merkur, je to ještě poctivá hodina jízdy , po ubytování jdeme do centra do restaurace Kubryk na polskou gastronomickou specialitu žurek . Polévka z pekařského kvasu s bramborami , klobásou a vařeným vejcem se podává v křupavém bochníčku chleba a je výtečná ! A ani jejich pivo nelze zatratit ! Jdeme spát, byl to dlouhý den. .
Vstáváme brzičko , máme rezervaci ve sto kilometrů vzdálených Targowskich gorach. Ale ještě předtím musíme zvládnout naprosto opulentní snídani sestávající z desítky různých komponentů , jednoho lepši ho než druhého . Parkujeme na kraji lesa a jdeme dobrý kilometr pěšky do areálu , kde se kdysi dolovalo ze země střibro . Nás čeká plavba loďkami po podzemní řece Dramě uzounkým kanálem vykopaným neskutečně odolnými a statečnymi muži . Sedáme do busu a míříme do Katovic , naší první zastávkou je sídliště Nikiszowiec . Domy z červených , asi poctivě vypálených cihel , tvoří kompaktní útvar s nečekaně velkorysými dvory a náměstími , a to prosím už tu stojí od roku 1910 ! Ale přenesme se do toho století našeho . Katovice zatoužily shodit punc hornického , škaredého města , místa vytěžených dolů byla zrekultivována a my , místo do šachty , " fáráme " do čtyř podzemních pater Slezského muzea potěšit se pohledem na výtvarné umění a na neuvěřitelně pojednané moderní dějiny Polska. Krom muzea je možno omrknout sportovní halu Spodek , tady jsme se stali mistry světa v hokeji v roce 1976 , nebo kongresový komplet , či si vyjet na těžní věž a mrknout na Katovice z výšky . Projížďka městem nás chytla do pasti totálně zkolabovavšiho provozu , ale nakonec jsme doskákali k Akademii můzických umění a měli možnost podívat se na další zajímavý interier a dokonce na unikátní muzeum varhan ! Bydlíme v hotelu Ibis budget , neleníme a jdeme do historického centra zamíchat se mezi neuvěřitelnou spoustu lidiček proudících po pěší zóně a sedících v tamních hospodách .
Po snídani , opět " v plné polní " , sedáme do busu a po dálnici se během hodinky přesouváme do Krakova . Vystupujeme u Visly a jdeme do centra . To je nedaleko , začínáme v Collegium Maius , což je komplet univerzitních budov a krásným nádvořím . Královna Jadwiga " zasponzorovala " svými šperky provoz a rozjezd budoucí alma mater velkých Poláků . A mezi nimi i ten vůbec největší - Karol Wojtyla , kterého známe jako papeže Jana Pavla II. Na Rynku Glawnom je dnes trh , hurá ! To je vítané obohacení našeho programu . Sem se ještě vrátíme , byl by hřích neochutnat třeba " pajdu s maslem " , což je obrovitý krajíc chleba se sádlem , nebo czerwony barsc - čistý vývar z masa a řepy , jsou tu ale i hromady pečených kolen , špízů a klobás a haldy voňavých oštiepků . Je libo jantárek ? V interieru středověké Sukienice se to jimi přímo hemží ! Do obrovitého kostela Mariackiego vcházíme vchodem pro věřící , na tu chvíli konvertujeme k víře , v celou nám k tomu troubí trubač z jedné z věží " hejnal " , melodii nebohého svého předchůdce , který takto varoval obyvatelstvo před Tatary do chvíle , než mu krk proklál tatarský šíp . Po Grodské se jde ke královskému hradu Wawelu , nakukujeme do barokního kostela Petra a Pavla , vedle skromně stojí románský kostel svatého Ondřeje ovšem s vestavěnou barokní kaplí . Na hradě a u katedrály je obvyklá spousta víkendových turistů , tady už je na nás , zda se spokojíme s kostelem , nebo vkročíme do apartmánů či do galerie k Dámě s hranostajem . Odjíždíme v půl čtvrté do hotelu Yarden ubytovat se a nachystat se na prohlídku solných dolů ve Wieličce. Sem je to pouhá půlhodinka , z parkoviště jdeme pro vstupenky , přebírá si nás česky mluvící průvodkyně Renatka a spouštíme se do hlubin solného dolu . Velezajímavá prohlídka dovednosti lidských rukou i mozků se zasvěceným a vtipným komentářem trvá přes dvě hodiny , stihneme ještě nějakou tu baštu ve městě ? Ano , skupina vytrvalců stíhá obsadit stůl v restauraci Chlopskie jadlo a ochutnává vzorek té dobré kuchyně našich sousedů včetně piva Tysko .
Ránko je trochu zakaboněné , po včerejším dešti se počasí pomalu vzpamatovává , po dobré snídani skládáme zavazadla na recepci a jdeme pěšky navštívit místa , na která včera nedošlo . Na Matejkově náměstí stojí obrovské sousoší , král Vladislav II. Jagellonský tu triumfálně ční po vítězné bitvě u Grunwaldu 1410, porazil totiž " neporazitelné " německé rytíře . Kousek odtud je Barbakán , malá pevnůstka před hradbami , těmi se vchází do města Floriánskou branou , vlevo stojí nádherná budova Opery , od ní jdeme na Malý Rynk a pokračujeme do židovského města Kazimieř . V synagoze Remuth dostáváme červenou jarmulku , hřbitov je velezajímavý , stély se jmény v jidiš jsou neuspořádané , jsou na nich kamínkové vzkazy " tam nahoru ". Jdeme ještě okolo Staré synagogy a vracíme do končin , které už známe . Jsme pod Wawelem a nasedáme do busu , jedeme ještě do Osvětimi připomenout si ty hrůzy, ale nejdeme dovnitř, čas nám to nedovolí. Bielsko Biala je sice na cestě, ale ani sem nezajíždíme, povídáme si o dvou slavných "rodácích" Bolkovi a Lolkovi a potom už jedeme domů přes Brno do Prahy. A při loučení s tou fajn partou si slibujeme, že jsme se neviděli naposledy. Ahoj váš Honza

S Mostem

20. září 2016 v 11:43 | HONZA |  Pojeď se mnou
S Krušnohoráčkama po francouzských památkách
Je to zvláštní pocit . Jedu do Paříže , kterou snad dobře znám , z Mostu , který neznám vůbec . Nevyzpytatelné jsou cesty průvodců . Ale CK Campana Tour zavelela a já vyrážím . Je úterý 13.9. 2016, cesta vlakem z Liberce je příjemná a krajinově zajímavá , v půl čtvrté už jsem na místě a jdu se seznámit s městem . Sraz s místním gymplem je před sportovní halou , kantoři vypadají sympaticky , omladina dychtivě a bus Volvo s Láďou a Pavlem za volantem zcela nově . Jedeme na Cheb podél Ohře , za chvíli jsme ve " Varech " a při setmění už v Německu . Před Norimberkem nás čeká hodinové zdržení v zácpě , před Saarbruckenem nekonečná objížďka , ale navzdory těmto protivenstvím jsme před sedmou na pumpě před Paříží a dáváme se do pucu. Je krásné ráno věštící celodenní vedro , obloha je modrá a počmáraná čárami od letadel a my vjíždíme do města . Knihovna - čtyři proti sobě otevřené knihy , pyramida porostlá travou - Všesportovní hala , to jsou dvě naše první " moderny " , bude jich ještě celá řada a svědčí o tom, že se místní nebojí , i natruc mnohým kritikům , zkombinovat to " staré " s tím provokativním . Přejíždíme most Austerlitz a na levém břehu se potkáváme s krásnou botanickou zahradou založenou již v sedmnáctém století Ludvíkem XIII., míjíme Technickou univerzitu manželů Currieových , Institut arabského světa , napravo máme ostrov Svatého Ludvíka a už jsme u katedrály Notre Dame a obdivujeme tu kamennou , středověkou nádheru . Po levé ruce je Latinská čtvrť , napravo vykukuje věžička gotické Saint Chapelle , " frčíme " krokem po nábřeží k Pont Neuf , nejstaršímu mostu přes Seinu, za chvíli už tu je slovutná Akademie a Vysoká umělecká škola , naproti přes řeku nekonečný Louvre a Tuilerijské zahrady , my koukáme vlevo na Musée Orsay se sbírkou impresionistů , zdravíme se se zlatou kopulí Invalidovny , pod ní odpočívá ten jejich Napoleon Bonaparte , skleněné střechy veletržních paláců za mostem Alexandra III. vyprávějí o Světové výstavě 1900 a už tu je Eiffelovka a my parkujeme hnedle naproti za Jenským mostem . A studenti mají celý den na to , aby se seznámili s městem a zbavili se strachu z něj a ti odvážní si jestě mohou ověřit své jazykové schopnosti . Scházíme se u busu před sedmou a je před námi prodírání se po bulváru Péripherique k našemu hotelu. Bydlíme ve čtvrti Montreuil v hotelu Premiére classe .
Po dobré snídani vystrkujeme ze dveří hotelu ručky a kroutím hlavou , jak se mohl ten kouzelný včerejšek proměnit v upršené a chladné ráno . Ale co , nejsme z cukru , nějak to přežijeme . Suneme se přes město docela zajímavými čtvrtěmi , Belleville nám dala Edith Piaf , na náměstí Republiky stojí ohromná Mariana ve frigidské čapce , vjíždíme na Grands Boulevards a sledujeme ten cvrkot po obou stranách dalšího centra . Vystupujeme za Operou a jsme docela paf z té mohutnosti a krásy budovy , kterou postavil Charles Garnier . My ale jdeme do muzea parfémů rodiny Fragonardů . To je velmi důmyslně umístěno do prostor bývalého divadla , na balkóně jsou exponáty a historie famílie , na jevišti potom vlastní prodejna produktů . Dozvídáme se velmi zajímavé věci , ale náš hlavní zájem směřuje právě k těm prknům , která znamenají svět , v našem případě ovšem svět vůní . Nakupuje se ve velkém , jistě jsme pokladnu vrcholně uspokojili ! Po bulváru Opéra jdeme do parku Královského paláce , jeho starobylá část musí vedle sebe snést i modernu , jakési pyje trčící ze země , na jeden se marně pokoušíme umístit minci , která by znamenala skvělé vylepšení našich mladých životů ! Potom procházíme Louvrem , tedy tou jeho pozemní částí okolo skleněných pyramid , u kostela St Germain de l ´ Auxerois si připomínáme Bartolomějskou noc a mezi krámky se zvířátky a vystavenými rostlinami pro zahrádkáře přicházíme na náměstí Chatelet a za mostem už máme La Sainte Chapelle . Je nádherná ! Má dvě patra , to spodní sloužilo dvoru , to vrchní samotnému králi , je tu víc vitráží nežli kamenných stěn . Právě sem ukryl Ludvík IX. Svatý trnovou korunu zakoupenou ve Svaté zemi . Kousek odtud stojí katedrála Notre Dame a před námi je další volníčko až do večera , kdy se sejdeme na mostě Alma a nastoupíme na palubu lodi společnosti Bateaux Mouches . Ono jen tak si sedět na horní palubě a tu Paříž , ze které nás už trochu bolí nohy , si nechat pomalu plynout okolo nás , je velmi příjemné . Spoustu budov už bezpečně poznáváme , jako bonus dostáváme cvrkot na náplavkách , lidé nám mávají z mostů a hele ! Támhle pán venčí prase ! Přesně v momentě , kdy plujeme okolo Eiffelovky , se nám " Stará dáma " převlékla do zlatých , krajkových šatečků , ano , rozsvítila se . Protože si můžeme zahýřit s časem , ještě se nám nechce domů , dopřejeme si malou projížďku po nočním městě . Na náměstí Concorde zrovna rozebírají nevábné ruské kolo , vjíždíme na Champs Elysées a máme z toho velebné pocity , vždyť jsme na nejznámější ulici na světě ! Hýří světly aut i obchodů , autosalónů , hambatých divadel a opulentních restaurací , okolo Vítězného oblouku krouží spousta aut , motorek a busů , z nedalekého Trocadéra si honem fotíme již zcela zlatou Eiffelku , i na nábřeží je na co koukat , divadla , radnice a na druhém břehu středověká Conciergerie . Honem do pelechů , už tu je hodina hotelového klidu !
Půlhodinka spánku navíc bodne , odjíždíme v půl deváté a máme za lubem zdolat po svých nejvyšší pařížský kopec Montmartre . Provoz je z kategorie strašidelných , ale nás čas netlačí , ten blázinec bez pravidel si vychutnáváme , jednu chvíli jedeme čtvrtí La Chapelle pod kolejištěm metra a vidíme špínu a neskutečný bordel , který tu způsobili " uprchlíci " , přítomnou flotilu policejních antonů a těžkooděnců dnes nečeká nic snadného . Vystupujeme už v civilizovanější končině a jdeme po bulváru , který vede pod kopcem . Fotečky od Moulin Rouge budou ještě ozvláštněny o vlající pačesy našich vlasatic , stojíme na vzduchotechnice z metra pod námi . Na vrcholku " hory " se vydýcháváme a roztahujeme deštníky , kdo chce , může ještě vidět Muže, procházejícího zdí , posmrtnou bustu šansoniérky Dalidy , kabaret Lapin Agile , tady hospodský s dobrým srdcem bral od malířů místo peněz obrázky , dnes jeho prapotomci nevědí co s penězi , hrozny na poslední místní vinici jsou nalité a připravené na tu velkou událost - vinobraní , které tu proběhne první víkend v říjnu. V bazilice Sacré Coeur je plno , dnes posloužila i jako úkryt před deštěm . A pod námi je ta nekonečná Paříž a nad ní modro , snad jsme si to špatné počasí už vybrali ! No jasně , hnedle jak vysvitl punťa , poplenili jsme jim ty jejich krámky ! Přesun busem se konal okolo stadionu Stade de France , do centra čtvrti St Denis se zajíždí nesmírně komplikovaně , ale bazilika St Denis , kterou začala gotika a ve které jsou dějiny Francie pěkně pohromadě už na nás čeká . Jo , holenkové , to si jenom myslíme ! V obci se bude konat velká demonstrace , vše je zavřené , i naše bazilika , a obklíčené policajty , horko těžko se proplétáme přes hamam tržnici a zakřivené uličky mimo nebezpečí , nevydařenou návštěvu si kompenzujeme nákupem v obrovitém obchodním centru Cora kdesi na předměstí . V hotelu jsme brzičko , kdo chce , může si pošmejdit po místních kšeftech nebo pojíst v nedaleké pizzerii .
Ajajaj ! Je mrholivo a frišno , a tak to má být celý den , to je mi pěkný konec léta ! Odjíždíme s " plnou polní " , ahoj Paříži , naší další štací je Remeš . Cesta tam trvá , i s čůrpauzou , dvě hodinky , vystupujeme u bazilky svatého Remigia a jdeme žasnout na místo , kde bylo nastartováno francouzské křestanství . Tehdy v roce 496 se křest franckého krále Chlodovecha odehrál ve skromných podmínkách , dnes stojíme uvnitř obrovské románsko- gotické baziliky pod převysokou klenbou a obklopeni neuvěřitelnými vitrážemi . Biskup Remigius je uložen ve zlatém relikviáři a putují k němu tisíce věřících ročně . Přesouváme se k dalšímu architektonickému skvostu , ke katedrále Notre Dame . Ta je bohužel částečně ukryta v lešení , ale i to , co je viditelné , vzbuzuje úžas a úctu . Nás pochopitelně přitahují vitráže , jsou tu ty původní , ale i pestře moderní / Knoeblovy / a v absidě ta od Marca Chagalla . Ty abstraktní , zelinkavé , jsou od našeho Josefa Šímy , ten měl nad okny vrchní výtvarný dozor při rozsáhlé rekonstrukci chrámu po druhé světové válce . A je volno , volníčko , Remeš má velmi živé centrum plné mlaďochů , honem se zapojujeme a pleníme butiky i hospůdky . Cestou do hotelu ještě nákup jídla na dnešek i zítřek neb je před námi neděle a s nákupy to bude všelijaké . Bydlíme v hotelu Fast na předměstí Taissy.
Už jsme si zvykli , že zkrátka každé ráno mrholí . Jedeme na sever do města Sedan , jeho pevnost bude dnes tou první ze tří , ano , čeká nás den plný bojů . Ta sedanská je skutečně gigantická , okolo nádvoří se tyčí k nebi masa kamení , věže , brány, tunely a sedm pater schodů , silná posádka , a přesto se obránci v té Francouzsko - Pruské válce vzdali a zapsali tak rok 1870 černým písmem do dějin Francie . Do Verdunu jedeme kouzelnou krajinou , déšť je ten tam , rybníky , řeka Maasa , vesnice s pradávnými kostelíky a už tu jsou bitevní pole verdunská , země dodnes zjizvená granáty , ohromný les křížů na hřbitově před Kostnicí a naše druhá pevnost Douomont . Hory železobetonu jsou svědkem nesmiřitelné bitvy v té Velké válce , snažíme se vžít se do situace obránců a z té představy nám běhá mráz po zádech. Cestou k další pevnosti Le Vaux děláme pauzu za Kostnicí a dobýváme záchodek a za chvíli už jsme opět v útrobách betonových kasemat a znovu prožíváme ten děs , který tu vládl letech 14 - 18 . Na fasádě tu mají plastiku s holoubkem , ten létal mezi pevností a Verdunem a zajišťoval komunikaci mezi velením a obránci . Po válce dostal Řád Čestné Legie a doživotní státní rentu v luxusním holubníku . Ani náš poslední holubník nevypadá špatně , bydlíme v hotelu Ibis budget na kraji města.
Že nám ten týden ale utekl ! Je tu den poslední , jedeme do Mét , protože nám do sbírky katedrál schází ještě jeden superkousek . Ta místní , zasvěcená svatému Štěpánovi je ze žlutého vápence vytěženého v pohoří Jaumont , má neuvěřitelných 6.500 metrů čtverečních vitráží , tři z nich jsou od " našeho " Chagalla a je třetí nejvyšší ve Francii . Město je dosud ospale prázdné , zbytečně se nezdržujeme a odjíždíme na sever na návštěvu pevnosti Maginotovy linie Hackenberg . A nestačíme zírat ! Betonové monstrum s dokonale vymyšleným zázemím , sklady nafty , oleje , vody , munice , vzduchotechnika s filtry na odfiltrování jedovatých bojových plynů , dieslové agregáty na výrobu elektřiny , kuchyně i nemocnice . A když jsme přejeli vláčkem tři kilometry chodeb , dostali jsme se k dělostřeleckým věžím s důmyslným systémem vyjíždění a zajíždění na palposty a s dokonalou muniční logistikou . Po dvou a půl hodinách v podzemí se vracíme do busu a jedeme domů . A nezbývá nám než si popřát šťastnou cestu a zase někdy si tak krásný zájezd zopakovat . Klidně pojedu znovu , bylo mi s vámi moc fajn ! Ahoj váš Honza

Kam dál